Kadamba Kánana Svámí,
4 ledna 2013, Ladysmith, Jižní Afrika

Tímto způsobem, když se podíváme na život z duchovního pohledu, pak se vše stane příznivé a nadějné. Ale my zapomínáme. Zapomínáme na transcendentální pohled a jsme uneseni dočasnými podmínkami tohoto světa. Buď si užíváme, „Ó, to je úžasné!“ Nebo „To je hrozné!“. A v jednom z nich jsme pohlceni. To stejné se stalo Arjunovi, který byl přemožen. Který byl tak přemožen okolnostmi. V tu dobu byl v depresi a nakonec se obrátil na Krišnu. Obrátil se ke Krišnovi pro řešení. A pak mu Krišna řekl, „Dobře, nyní jsi mým žákem; přijímám tě za svého žáka.“ A pak okamžitě řekl: „Naříkáš nad věcmi, které nejsou hodny nářku. To se k tobě nehodí.“ A těmito verši, začal vytvářet věčný obraz. Duše se nikdy nerodí, duše nikdy neumírá. Stejně jako prochází skrze různá těla v tomto životě, z mládí do stáří, obdobně se v čase smrti přesouvá do jiného těla.
Jinými slovy, velice transcendentální pohled. Dokonce i smrt
v Bhagavad-Gítě rozšiřuje naši inteligenci. Proto se potřebujeme na Gítu
obracet stále znovu a znovu a nikdy nepřestat. To je povaha lidské bytosti,
zapomenout a upoutat se na tou malou realitou. Vidět malé, menší, nejmenší. Ó, Jižní Afrika! Ó, Kwa-zulu Natal! Oh,
Ladysmith! Oh, tato část Ladysmith! Bhagavad-Gíta je základem a
Bhagavad-Gíta volá po velkomyslnosti. Proto se obracíme na Gítu, protože je
naším útočištěm! Bez Gíty bychom byli obyčejní lidé a obyčejní lidé se
rozčilují kvůli maličkostem.
Původní článek v angličtině
zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat