úterý 30. října 2018

Nálada Vrindávanu

Během měsíce Kártiku je zde možnost udělat speciální pokrok. Zejména ten, kdo jede do Vrindávanu, má veliké štěstí, protože tam může člověk během Kártiku udělat mnohem větší pokrok, než za normálních okolností.

Proto být ve Vrindávanu během Kártiku je velice, velice speciální. Ne všichni z nás však mají možnost či čas jednoduše všeho nechat a jet na Kártik do Vrindávanu. Ale můžeme jet alespoň v našem vědomí, protože áčárjové jako Šríla Jíva Gosvámí zmiňují: "Mathura není místo. Je to stav vědomí."

Takže vědomí Mathury nebo Vrindávanu je to, co nás tam opravdu dopraví. Proto také můžeme tuto atmosféru vyvolat kdekoli, kde jsme, a tímto způsobem můžeme spočívat ve Vrindávanu vzpomínáním na něj, protože vzpomínání na duchovní úrovni je stejně dobré jako být tam, a prostě vzpomínáme na duchovní svět. Takže tohle je měsíc, kdy meditujeme o Krišnovi.


Přednáška, říjen 2011, Melbourne, Austrálie

Původní text zde.

pátek 26. října 2018

Kártik a čistá oddaná služba

V Bhagavad-gítě 10.35 Krišna říká, že ze všech měsíců "jsem marga-sirsa,"což je jméno pro období listopadu a prosince. Je řečeno, že před Krišnou nejdříve přijde Rádhá. Rádhá-Krišna, Rádhá-Šjám, Sítá-Rám... Nejprve je zmiňována Pánova choť. Proto je měsíc Kártik, který předchází tomuto měsíci marga-sirsa, měsícem Rádhárání. Je to měsíc, kdy meditujeme o čisté oddané službě, protože Ona je vlastníkem čisté oddané služby. Vůbec žádný kompromis, žádný vlastní zájem, má v mysli jen Krišnův zájem a nic jiného, než Krišnův zájem.

To je čistá oddaná služba, kterou najdeme u Šrímatí Rádhárání. Takže tento měsíc Kártik je o tomto. Každý, kdo běžně tedy tak nějak dělá kompromisy ve své oddané službě, se v měsíci Kártiku snaží o čistou oddanou službu. Během tohoto měsíce člověk může přijmout sliby k vykonání nějaké speciální služby, protože tento měsíc je měsícem Šrímatí Rádhárání. Ona si obzvláště všímá služby, kterou vykonáváme a když nás doporučí Krišnovi, Krišna nám také bude nakloněn. Rádhárání je velice soucitná a dobrosrdečná. Proto je tento měsíc obzvláště velmi vhodnou dobou k tomu, abychom se snažili a přitáhli milost. Tímto způsobem se připravujeme na měsíc Kártik a uvidíme, jakou speciální službu můžeme nabídnout...

Domácí program, 11. října 2011, Melbourne, Austrálie

Původní text v angličtině zde.

středa 24. října 2018

Kártik pro zaneprázdněné


V roce 1986 jsem byl díky zodpovědnosti za budování Samádhi Šríly Prabhupády v Majápuru v jednom kole. A nebyl tomu konec, žádný konec toho, co všechno se musí pro tu stavbu zařídit. Jednoho dne jsem se  na Samádhi díval a vypadala jako obrovská tvář s velkými ústy, a ta ústa říkala: „‘Aniyor! Aniyor! Aniyor!‘. Dej mi více! Dej mi více!“ A já jsem dopravoval kamióny cementu a oceli a cihel a kamenů a mramoru a přiváděl jsem inženýry a konstruktéry a výkresy a technické experty a zaměstnance a rušil jsem stávky, abych zajistil více práce a musel jsem se zabývat nekonečnými věcmi a svoje kola jsem zpíval během Mangala árati, protože jsem musel v šest začít pracovat a večer jsem byl tak unaven, že jsem již více zpívat nemohl a jen jsem se zhroutil... A byl jsem popravdě řečeno absolutně zaneprázdněný!!!

A uprostřed toho všeho se jednoho dne zjevil Lokanáth Maháráj! Toho času Lokanáth Maháráj vedl padayatru. A padayatra měla šíleného slona! Ten slon byl hustý; zvedal lidi a házel je kolem! A byl tam velbloud, co kousal lidi! A byla tam spousta indických vesničanů, mnoho! A měli hodně diorámat a výstav a traktorů a všeho. A Lokanáth Maháráj ke mně přišel a říká: „Chtěl bych, aby ses postaral o padayatru, až dorazí do Mayapruru.“ Řekl jsem: „Maháráji, Maháráji, Maháráji, prosím Maháráji buď milostivý! Maháráji, jsem tolik vytížený... já, já stěží zpívám svá kola! Jedno stéblo navíc, Maharáji, a zlomí to velbloudovi záda...“ Myslel jsem si pro sebe, že se Lokanátha Maháráje zbavím. A on začal, řekl: „Víš, v mé vesnici se říká, že když chceš, aby bylo něco uděláno, musíš jít za zaneprázdněným člověkem.“ Řekl: „Protože ten, kdo není zaneprázdněný, je líný. Takže když půjdeš za ním, nic neudělá! Ale zaneprázdněný člověk je přirozeně velice aktivní, může být v jednom kole, a proto nemusí být schopen toho udělat mnoho, ale alespoň udělá něco! Takže když chceš, aby bylo něco uděláno, běž za tím, kdo je prací zahlcený!“ Co bych mohl po tom říci! Pokořen vesnickou logikou! Je to úplně praktické!

Takže jsem tam byl, měl jsem kousavého velblouda a musel jsem na něho dávat neustále pozor! A musel jsem si držet bezpečnou vzdálenost od slona! A potom vesničané (Maháráj napodobuje): „Ahh, tady není žádná voda, pani nahi he, pani nahi he!“ A: „Máme hlad,“ víte, a: „Jsme žízniví a chceme mahá prasádam!“ Bože, oni chtěli všechno! A já jsem byl jako otec padayatry! A takto mě i oni viděli! Chtěli kapesné, chtěli všechno! Chtěli si brát z mé kapsy! Bylo toho příliš!

Takže tento příběh je zde pro vás, protože vím, že vy všichni jste zaneprázdnění lidé. A vím, že protože jste všichni v jednom kole, nemáte čas. Ano, a já bych s vámi soucítil... dokud jsem nepotkal Lokanátha Maháráje! A on naprosto zboural mou iluzi a nastolil naprosto jasně, že "ano, promiňte, právě když jste zaneprázdnění, jste ta pravá osoba"! Jste ta správná osoba udělat něco navíc! Něco mimořádného, nemusí to být velká věc, ale alespoň něco, protože zaneprázdnění lidé jsou přirozeně aktivní. Takže ano, jste ta pravá osoba pro Kártik! Kártik je zde pro vás, pro vás, zaneprázdněné osoby! Ano – mnoho zaneprázdněných osob! Pro všechny z vás, kteří mají spoustu práce, je zde měsíc Kártik. Abyste byli ještě trochu více zahlceni! Hmm... velice pěkné! Takže tímto způsobem můžeme být všichni zaneprázdněni službou Krišnovi a můžeme vytvořit něco speciálního...

Jeho Svátost Kadamba Kánana Svámí, 4. října 2009, Phoenix, Durban, Jižní Afrika

Původní článek v angličtině je zde.

pondělí 22. října 2018

Jediné útočiště




Smysl zpívání je přijmout útočiště. Každý v tomto světě potřebuje útočiště; to dobře víme. Ale kde jinde než u Krišnových lotosových nohou? Taková je naše situace - neexistuje jiné útočiště! Vše ostatní je iluzorní útočiště. Skutečnou jistotu a útočiště nalezneme u Krišny a to je podstata duchovního života.

Když jsme v duchovním životě noví, myslíme si, že děláme pokrok - cítíme to, cítíme, že se věci mění, že se mění náš život, cítíme, že začínáme být vážní...ale když jsme zapojeni po delší dobu, cítíme, že neděláme vůbec žádný pokrok. Proč tomu tak je?

Na začátku je náš pokrok dobře měřitelný. Kolik zásad následujeme - tři, čtyři, dvě? Nebo kolik kol zpíváme? To se dá změřit. Ale později je to jiné, protože potom je to o stavu čistoty srdce, což je složitější změřit.

Po staletí existuje v Indii kultura uctívání Krišny. Uctívání Krišny se v té kultuře zachovalo. Ale co stav srdce? To je něco jiného. To nezískáte jen z kultury. Kultura tomu přispívá, protože v jejím rámci existuje úcta a uctívání Krišny a dokonce i Krišnovo jméno. Ale Krišna chce stav našeho srdce. Na konci Bhagavad-gíty (18.66) Krišnsarva-dharman parityajya, mam ekam saranam vraja.
a říká, abychom se Mu odevzdali,


Téma odevzdání je velmi široké. Je veliká výzva to udělat. Skutečně říct, "Teď jenom Krišna!" Jinak hrozí nebezpečí, že budeme pomýšlet na jiné způsoby, kterak přijmout útočiště. Proto čím víc přijmeme útočiště u svatého jména, tím méně ho budeme potřebovat přijmout v jiných věcech.


(Kadamba Kánana Svámí, prosinec 2010, Kapské Město, JAR, ranní přednáška)


Odkaz na přepis v angličtině je zde.

úterý 16. října 2018

Duchovní autobus

V Majápuru je autobus, který každý den staví před branou Šrí Čaitanja Čandradoja Mandiru. Když nasednete v Bengálsku, není nezvyklé, že se lidé zapojí do vášnivé diskuze, protože Bengálci jsou ohniví a mají rádi politiku. Často tak probíhá v autobuse velká diskuze a dokonce i když vystoupí ti lidé, kteří ji vyvolali, debata zůstává v autobuse celý den.


Stejně tak i když lidé, kteří započali kírtan, už odešli, kírtan stále "zůstavá v autobuse". Tak ať s námi kírtan zůstává, i když už tu spolu nebudeme. Kírtan pokračuje - akhanda kírtan, nekonečný kírtan.  Kirtaniya sada harih, naše touha je nekončící zpívání. Aby do toho bodu člověk došel, musí být zcela upřímný. Sádhu je ten, kdo je sadhava, veskrze upřímný, a když jsme zcela upřímní, pak se staneme automaticky pokornými - jelikož každý ví, kolik chyb stále děláme. Každý ví, jak omezení ve skutečnosti jsme. 
Když je úspěch, většinou je to jen o štěstí a nemá to s námi nic společného! Když je neúspěch, je to normální, protože to je prakticky to, kde se nacházíme. Když to všechno zvážíme, pak pokud jsme upřímní, může se v našich srdcích konečně rozvinout pokora, a potom možná, možná toho dne budeme schopni neustále zpívat svaté jméno Pána.


O to se modlím a děkuji za vaši laskavou společnost, kterou mi dáváte, za vaše nadšení. Mnohokrát děkuji, protože zpátky k Bohu půjdeme společně a společně pokračujeme v našich duchovních životech: někdy se setkáváme a někdy ne - jsme odděleni, ale zůstáváme spolu. Mezi námi nic nestojí, jelikož naším jediným zájmem je dělat společně duchovní pokrok. Za to jsem vděčný, jelikož mě vaše společnost vyživuje a teď odjíždím a povezu si to s sebou, vezu si nějakou srbskou energii do Itálie a budu se snažit topit oddané v srbské extázi. Takto čekáme, že všichni Italové budou v extázi a potom ponoříme další část světa, až bude celý svět ponořen ve zpívání svatého jména!



(Kadamba Kánana Svámí, 9.července 2014, Srbsko, letní tábor, přednáška po  kírtanu)


Odkaz na přepis v angličtině najdete zde.

čtvrtek 11. října 2018

První kontakt s duchovním mistrem


Můžete nám říci, jak jste se dostal do kontaktu s Jeho Svatostí Jayadvaitou Svámím, vaším duchovním mistrem? Jak jste si ho vybral a jak vám pomohl v pokroku v duchovním životě?


Jayadvaitu Maharádže jsem potkal ve Vrindávanu v roce 1978, když zrovna přijal sannjás. Ve Vrindávanu je pultík s mahá-prasádam v miskách z listů. Tak on šel k tomu pultu a nabral si komínek těch listových misek. V tu chvíli jsem zrovna šel okolo a říkám mu, "Vy máte ale hlad, Maharádži!" (smích). To jsem prostě musel říct, no ne? No a Maharádž povídá, "Ach výborně, pojď mi to vzít." Tak jsem šel za ním a odnesl mu to všechno do pokoje. Když přijal prasádam, lehl si na postel, podal mi Krišna knížku a požádal mě, abych mu četl. Asi po deseti minutách jsem si myslel, že usnul, tak jsem přestal číst a chystal jsem se po špičkách opustit pokoj, když v tom jsem uslyšel, jak někdo říká, "Nepřestávej číst!" Tak jsem začal číst znovu a každých 10-15 minut se to dělo znovu. Vždy usnul, já se snažil uniknout, ale on mě znovu požádal, abych zůstal a ještě četl z Krišna knížky. Takhle to šlo asi hodinu a půl nebo tak nějak. Tak takto začal náš vztah, a nakonec se vyvinul v
přátelství, které se nakonec změnilo ve vztah gurua a žáka.


(Kadamba Kánana Svámí, 7.ledna 2018, Brisbane, Austrálie, Otázky a odpovědi)


Odkaz na přepis v angličtině najdete zde.

pondělí 8. října 2018

Pouze Krišna

Krišna nám vždy ukazuje další krok v našich duchovních životech. Takže pokud je zřejmé, že dalším krokem je, že byste měli dělat víc, tak byste ten krok měli udělat. Pokud cítíte: "Krišna mi ukazuje, že dalším krokem je vyvinout k Němu lásku," pak to udělejte!

Jsou takové ty filmy o karate, kde přijde mladý karatista a dělá všechny ty pohyby a hodně rychle máchá do všech stran. Ale pak přijde starý mistr kung-fu a tyhle pohyby nedělá, místo toho udělá jeden soustředěný pohyb. A najednou všichni lítají všemi směry a jsou uzemněni (smích). Takže na začátku jsme jako ti mladí karatisti snažící se pobíhat okolo, ale postrádáme hloubku a skutečnou koncentraci a zaměření. Snažíme se být zaneprázdnění pro Krišnu, snažíme se stále zpívat, číst a tak dále. Ale na čem potřebujeme skutečně zapracovat je prohloubení skrze vztahy, jít hlouběji v našem závazku ke Krišnovi. To je počáteční krok a pomáhá nám to učinit Krišnu skutečnou prioritou. Konec konců, je Nejvyšší!

Nic kromě Krišny ve skutečnosti není důležité. To musíme doopravdy pochopit. Dokonce i v našich vztazích - v manželství, přátelství i v rodině - pokud nám nepomáhají v prohlubování našeho vztahu s Krišnou, tak k čemu jsou? Jinak si jen vytváříme krásnou iluzi sami pro sebe, která je úplně bezvýznamná. Pokud se nesnažíme, aby byly naše děti vědomé si Krišny, proč potom děti mít? Pokud našim dětem chceme dát vědomí Krišny, nemůžeme to udělat diktováním. Ne pravidly: "Musíš dělat toto, nesmíš dělat tamto." Taková tvrdost nebude v dlouhodobém horizontu fungovat. Místo toho musíme vědomí Krišny předávat skrze inspiraci, skrze náš příklad. Děti nikdy nedělají to, co jim řeknete, ale dělají to, co vy děláte. Takže se musíme co nejlépe snažit být oddaní a získat si je skrze oddanost; jen potom z nich budou úžasní oddaní. Pokud má někdo pěkné vlastnosti, dělá to na nás dojem. Tisíc lekcí z knihy o morálním chování nefunguje tolik jako dojem z inspirující osoby. Vztahy jsou velká věc! Tudíž pokud se chcete angažovat ve vztahu a založit rodinu, musíte se snažit být duchovně pokročilý.

(Kadamba Kánana Svámí, březen 2018, Durban, JAR, přednáška o lidských vztazích)



Odkaz na přepis v angličtině je zde.


čtvrtek 4. října 2018

Každý ve vlastním letadle


Naším cílem je využít čas, který máme, k prohloubení našich životů. Když se oddaní setkají, není to tak, že jen hledáme nějakou duchovní inspiraci. Festivaly, kdy se oddaní schází, jsou pro trvalý pokrok. Pro to, abychom se proměnili. Myšlenka je taková, že když se oddaní během festivalu setkají, není to forma zábavy nebo pouhé otázky a odpovědi. Ne, je to o hluboké ryzí výměně a to je příležitost k tomu jít v našem odhodlání do větší hloubky. 
Jak říkal Šríla Prabhupáda, "Každý letí ve vlastním letadle!" Prabhupáda mluvil o tom, že život je jako letadlo a když je na zemi (na začátku), člověk může načerpat palivo, zkontrolovat pneumatiky a tak dále. To je tehdy, když máme důvěrné vztahy, které nás vyživují a pomáhají nám v našem růstu. Ale v určitou chvíli už nejsme tak malí a své životy bereme do svých rukou. Tehdy letíme ve svém vlastním letadle. A pak když jsme ve vzduchu, jsme tam nahoře úplně sami. Pak musíme vytrvat s jakýmikoli zkušenostmi a vztahy, kterých jsme dosáhli, a růst blíže ke Krišnovi.


(Kadamba Kánana Svámí, březen 2018, Durban, JAR, Přednáška o lidských vztazích na Ratha Játře)


Odkaz na přepis v angličtině je zde.

pondělí 1. října 2018

Celý svět!


   Od té doby, co jste přijal stav odříkání, cestujete po celém světě. Můžete nám říci trochu něco o svých současných kazatelských činnostech?

Posledních asi 20 let hodně cestuji. Začal jsem jako sannjásí v roce 1997 a potom jsem se v roce 2001 stal duchovním učitelem. Jak jsem začal mít žáky, mám stálé osobní vztahy s lidmi po celém světě. Proto se přirozeně tyto cesty vztahovaly k těmto vztahům, abych zůstal se svými žáky v kontaktu. Jedna z věcí, které na svých cestách dělám, je že tyto vztahy udržuji a skrze ně se snažím posunout vědomí Krišny kupředu.

Když jsem v hnutí začal, bylo to hnutí velmi misionářské, jako tomu bývalo za časů Prabhupády.
Skutečně to bylo o tom změnit svět. Dnes to už o tom tolik není, je to víc o žití Krišny si vědomého životního stylu a nalézání cesty, jak to jakožto oddaní můžeme dělat. Jako sannjásí jsem
stále součástí té misijní či revolucionářské strany hnutí. Zde se snažím lidem pomoci umístit se v pěkném duchovním životě, jako v pěkné lodi, a po chvilce tu loď rozhoupu, aby něco dělali. Ne jen aby si pěkně žili své životy, kdy kočku v rodině krmí prasádam a všechny květiny na zahradě obětují Krišnovi. To je pěkné, ale chceme něco víc. Nechceme, aby jedla prasádam jenom kočka, chceme, aby ho jedl celý svět! Tak toto je moje mise, vybudovat v mých žácích tento revoluční duch!


Kadamba Kánana Svámí, 7.ledna 2018, Brisbane, Austrálie, Otázky a odpovědi


Odkaz na přepis v angličtině najdete zde.