pátek 29. dubna 2016

Nálada duchovního učitele

Co znamená následovat náladu duchovního učitele? Myslím, že to, že cokoliv je důležité a esenciální pro duchovního učitele, mělo by být esenciálním také pro žáka. Ne že z nás budou přesné kopie duchovního učitele - to je ta poslední věc, kterou byste chtěli vidět...

Není to o tom být úplně stejným. Je to o tom lišit se, ale chápat, že duchovní učitel zdůrazňuje na cestě zpátky do duchovního světa určité věci, které jsou pro nás důležité. Nechceme, aby každý dosáhl těchto věcí stejným způsobem, protože máme různé povahy, ale přesto - na cokoliv, co je důležité pro duchovního učitele, musí být upozorňováno.

Jsme věčně jedinečné osobnosti s našimi vlastními jedinečnými povahami a jedinečnými vztahy s Krišnou. Každý má své jedinečné prvky ve službě Krišnovi.

Jako když jsem šel rozdávat s Vaišešikou, superrozdavačem knih, a on si všiml mé techniky zaměřování se na lidi, kteří už stáli, místo abych stál uprostřed ulice a zastavoval lidi máváním,  což je tak ve vášni, že to nemám rád.

Takže každý má odlišný přístup, ale když se na to podíváme z nadhledu, děláme stejnou věc. Sloužíme misi Pána Čaitanyi, protože to je juga dharma, a nějakým způsobem jsme toho součástí. Sloužíme Prabhupádovu hnutí a snažíme se naplnit jeho touhu, protože on je zakladatel áčárja a tyto věci jsou důležité pro nás všechny.

Přednáška na kulturním festivalu, 25. dubna 2015, Rádhádéš, Belgie

Původní text v angličtině zde.

pátek 22. dubna 2016

Nikdy nevěřte guruovi, který netančí

Již dříve jsem zmínil, že v začátcích mého duchovního života tu byl oddaný jménem Mahá Vírya, který mi v té době hodně pomohl. Během let jsem s ním úplně ztratil kontakt, ale potom na něj někdo zjistil telefonní číslo.

Tak jsem mu další den zavolal a on měl naprosto stejnou náladu jako v sedmdesátých letech, nic se nezměnilo - každý den alespoň 64 kol nebo více, být stále v dobrém stavu a neustále kázat! Tenkrát spolu oddaní jen tak nemluvili, vždycky si vzájemně kázali. Takže mi začal o sto šest kázat.

Po chvíli řekl: "Taky bys mi měl něco říct." Po tomhle už nemůžu říct vůbec nic! (smích) On mi prostě kázal tak, že jsem nevěděl, kde mi hlava stojí! Říkal různé věci, například: "Kolik máš žáků?" Potom: "Musíš být ten nejšťastnější muž!" A já jsem řekl: "No, není to zas tak dobré. (smích) Je to ok, ale není to zas tak blažené," a on na to: "Ne, guru musí být nejšťastnější muž, jak by jinak mohl někoho jiného udělat šťastným?" Takže říkal takové pěkné věci.

A v jednu chvíli, když jsme spolu mluvili, prohlásil: "Nikdy nevěř guruovi, který netančí," což už jsem předtím slyšel, ale i tak to je velmi pěkný výrok. Ano! Štěstí se takto musí projevovat, musí se tím ukázat, že si užíváme Krišna vědomí. Z vědomí Krišny musíme mít požitek - Krišna je tak úžasný, je prostě ohromující, protože každá chvíle s Ním je tím největším požehnáním.

Přednáška z Čaitanya Čaritámrity, 24. dubna 2014, Rádhádéš, Belgie

Původní text v angličtině zde.

středa 20. dubna 2016

Poušť odříkání

Řeknu vám jeden krátký příběh. Je to příběh, který jsem sám vymyslel, ale myslím, že je docela pěkný.

Byla jednou skupina lidí, kteří žili v oáze na poušti. V té oáze měli svůj požitek - různé věci: velbloudí mléko, datle a banány; nebo banány s datlemi a velbloudím mlékem; nebo velbloudí mléko s banány a datlemi; sušené banány; velbloudí mléčný koktejl - ale to bylo vše. Takže dojili tu různorodost a tahle oáza byla známá jako "Oáza uspokojování smyslů".

Jednoho dne přišel cizinec a přinesl s sebou celou filozofii o zelené zemi, která je někde jinde. Jako důkaz s sebou vzal ovoce, které nikdo nikdy neochutnal - alphonso manga... delikátní a sladká!

Lidé byli úplně nadšení a samozřejmě, že jednoho dne cizinec řekl: "Má někdo zájem jít do zelené země?" Někteří lidé řekli: "Ano," a jiní: "Ó, no, víš... tyhle věci pochází z jiné oázy, zelená země neexistuje. Nenechte ho tahat vás za nos, jde mu o vaše peníze!"

Avšak lidé šli. Odešli do té suché pouště, protože když chcete jít z oázy do zelené země, musíte jít nejdřív skrze poušť. Kráčeli suchou pouští, kde už nebylo žádné uspokojování smyslů - poušť odříkání, na které pálilo horké slunce chtíče.

Někteří se zbláznili a prostě utekli do pouště, prostě to nemohli vydržet. Jiní se vrátili, ale několik z nich zůstalo a dostali se do další oázy, což byla oáza kvality dobra. V téhle oáze kvality dobra lidé nechtěli materiální život. Nebyl tam žádný alkohol a všechny tyhle hrozné hříšné činnosti! A v té oáze kvality dobra si užívali duchovní život.

Nicméně přišel cizinec a řekl: "Tato oáza ještě není dost dobrá."
A lidé prohlásili: "Ale ne, pro nás už to je dost dobré. Jsme zde velmi šťastní a nechceme nic jiného. Máme pěkný duchovní život a jsme s tím spokojení."
"Ne," řekl cizinec, "teď se musíte vrátit zpátky do pouště."
"Zpátky do pouště? Zbláznil ses? Tady je to pohodlné."
"Ne, zpět do pouště. Ale tentokrát jděte pomoct lidem, kteří jsou tam venku."

A poté ti, kteří to udělali, viděli, že krajina se mění a postupně je čím dál více zelená a ti, kteří odevzdali své životy dávání plodů transcendentálního poznání ostatním, nakonec dosáhli zelené země!

No, a to je příběh, jenž ukazuje něco málo o našem vztahu s třemi kvalitami hmotné přírody.

Otázky a odpovědi na Ratha Yatře: Dobro, vášeň a nevědomost, 26. března 2016, Durban, JAR

Původní text v angličtině zde.

pondělí 18. dubna 2016

Dychtit po milosti


Na začátku našeho duchovního života přicházíme s velkým nadšením. Po nějakém čase však počáteční zápal ztrácíme a potýkáme se s obtížemi ohledně všech těch vysokých standardů vědomí Krišny. Necítíme takovou inspiraci, jakou jsme měli na začátku. Co tedy potom dělat? Přesněji, co můžeme dělat?

Šríla Prabhupáda vysvětluje, že člověk musí zpívat v náladě bezmocného dítěte. Pokud se staneme bezmocnými, pokud si uvědomíme: „Ve skutečnosti nejsem velký oddaný, potýkám se s problémy, není to lehké! Je to velmi náročné, možná až příliš náročné!“ Potom vše, co nám zbývá, je hledání milosti; tolika milosti, kolik je jen možné, protože je to milost, co nás může změnit. Sami o sobě jsme slabí, nemáme odhodlání a přesvědčení pouze jednat na úrovni čisté oddanosti, dokonce ani po naslouchání všem dobrým pokynům. Potom vše, co nám zbývá, je hledat tolik milosti, kolik je jen možné. Protože skrze milost se změníme a získáme touhu!

Není těžké být čistým oddaným, pokud bychom jím chtěli být; problém ale je, že jím být nechceme. Držíme si své hmotné návyky, a proto nedostáváme výživu z oddané služby. Ale milostí to můžeme překonat. Proto časem, jak si více a více uvědomujeme, že se nám nedaří být čistými oddanými, dychtíme více a více po milosti. Tato milost je dostupná mnoha způsoby: ve službě, v naslouchání vaišnavům, v prasádam, v dávání příspěvků – v tolika příležitostech a tolika formách. Člověk musí dychtit po hledání milosti, získávání milosti a hledání příležitostí.

V Čaitanja Čaritámritě je známý příběh Gundica marjana, čištění chrámu, kde všichni oddaní uklízeli a navzájem soutěžili. Někteří to dělali velmi dobře, jiní o něco méně, a Pán Čaitanja těmto vynadal. Byl tu jeden bráhmana, který najednou před sebou uviděl lotosové nohy Šrí Čaitanji Maháprabhua, vzal kbelík vody, který byl určen k mytí chrámu, a místo toho umyl lotosové nohy Pána Čaitanji a tu vodu vypil!

Pán Čaitanja si stěžoval Svarúpovi Dámodarovi: „Podívej, co ten bengálský vaišnava udělal!“ Svarúp Dámodar, který byl nejstarší z bengálských oddaných, jej vzal a vyhodil z chrámu, ale ten oddaný celou cestu tančil, protože vypil vodu z Maháprabhuových nohou. Nikdo jiný neviděl tuto příležitost! Takže musíme být pozorní, abychom viděli příležitosti – dostatek příležitostí – vytvořené tady a všude na světě Šrílou Prabhupádou. Získejme prospěch!

Šrímad Bhágavatam 5.13.22, 29. října 2014, Vrindávan, Indie

Původní text v angličtině zde.

sobota 16. dubna 2016

Kapka milosti

V jednu chvíli Krišna ustanovil, že je Nejvyšší Pán a všechny různé inkarnace Pána jsou v Něm. A gópí řekly: "Jestli jsi původem všech inkarnací, znamená to, že Pán Rámačandra je tady také. Pán Rámačandra měl armádu opic, které postavily most přes oceán. Máme tu opice, máme tu vodní nádrž. Můžeš tedy pro nás prosím udělat most?"
A Krišna to zařídil. Všechny opice seskákaly ze stromů a popadly kameny. Napsaly na ně jméno Krišny, položily je na vodu a kameny plavaly. Gópí poté most přešly. Všechno to je velmi pěkné. Ten, kdo zná tento příběh, dostal kapku milosti. Tolik kapek milosti získáváme od tolika různých osobností...

Šrímad Bhágavatam 2.3.12, říjen 2013, Melbourne, Austrálie

Původní text v angličtině zde.

čtvrtek 14. dubna 2016

Navždy tvůj!

Četl jsem verš, kde je řečeno: "Žádnými prostředky, ani žádnou zbraní, nemůže nikdo odebrat vlastnictví oddaného." To bylo zajímavé, protože já si dávám pozor na svou elektroniku a nenechávám ji ležet jen tak okolo, jelikož věci se tak nějak pohybují různými směry. Naučil jsem se to v raných dnech, když jsem se připojil k hnutí Hare Krišna – viděl jsem někoho vycházet ze dveří se spacákem, který vypadal stejně jako můj a pochopil jsem, že věci se ztrácí.

Ale vlastnictví oddaného nemůže být sebráno žádnými prostředky, protože opravdové vlastnictví oddaného je Krišna a oddaná služba. A oddaná služba nemůže být odebrána! Oddaná služba je tu stále. Je to něco, co můžeme dělat vždycky – malá služba Krišnovi a nikdo ji nemůže vzít!

V Jižní Africe, kam pravidelně jezdím, slaví každý rok opravdu velkou Ratha Játru. A každoročně je tam přítomen i místostarosta Durbanu, jenž má proslov. Nikdy si to nenechá ujít a ten projev je každý rok stejný. Mluví o době apartheidu, kdy byl členem zakázané politické skupiny a všichni vůdčí představitelé této skupiny byli uvězněni, takže i tento muž šel do vězení. Byl poslán na samotku a dovolili mu tam mít jednu knihu. On požádal o Bhagavad-gítu a dali mu Bhagavad-gítu takovou, jaká je. A tři roky byl zavřený ve vězení s Prabhupádovou Bhagavad-gítou...

Můžete vyrozumět, že tam nebylo co jiného číst – žádné noviny, internet. Nic jiného ke čtení než Prabhupádova Gítá! Tento rozsudek žaláře byl v jednom smyslu požehnáním, protože změnil jeho život… Tři roky jen s Prabhupádovou Bhagavad-gítou... Nikdy na to nezapomene, a proto přichází každý rok na Ratha Játru vyprávět tento příběh. I když jsme ho slyšeli stokrát, nevadí - pokaždé má sílu… Tři roky jen s Prabhupádovou Bhagavad-gítou! Jaké to dostal úžasné požehnání! Takto nemůžeme nikdy odebrat vlastnictví oddaného; protože ať uděláme cokoli, oddaná služba zůstává.

Šrímad Bhágavatam 10.77.33-37, 15. ledna 2015, Chrám Soho, Anglie

Původní text v angličtině zde.

úterý 12. dubna 2016

Vše nejlepší!

Obvyklé chápání hrdiny jsou třeba postavy Marvel - ten, kdo má mimořádný talent a bojuje proti zlu, aby zachránil planetu před zkázou. Máme však také hrdiny ze skutečného života, jejichž supermoc spočívá v jejich schopnosti ovlivnit svým jednáním a oddaností životy ostatních. Hrdinové ve skutečném životě, kteří obětují své vlastní osobní pohodlí, aby proměnili ostatní... Dřou z lásky a vášně pro to, co dělají, a nikdy si za to nepřipisují zásluhy. Chtěli bychom vyjádřit čest jednomu takovému hrdinovi v den výročí jeho zjevení v tomto světě (12. dubna)!

středa 6. dubna 2016

Pokora

Pokora je naším hlavním tématem dne. Přemýšlel jsem o tom, že pokora zahrnuje také další vlastnosti. Například zahrnuje i odpouštění, protože pokud nemůžete odpustit, pak zde není žádná otázka pokory. Odpouštění přichází, protože se nepovažujeme za tak důležité. Když jsme velmi důležití, nemůžeme odpustit. "Jak mi tohle mohl udělat? TY jsi to udělal MNĚ! Nikdy ti to neodpustím!" V nedostatku schopnosti odpouštět je mylné pojetí sebe sama. Já proto vidím odpouštění jako vlastnost pokory.

V pokoře vidím také štědrost a velkorysost - tento druh vlastností, protože člověk také musí být schopen dát své vlastní zájmy na druhé místo, a pak můžete být velkorysí, jinak člověk v jednom kuse přemýšlí o SOBĚ a SVÝCH podmínkách a SVÝCH potřebách... Dokud máme obavy o své vlastní pohodlí, je velmi náročné být pokorný!

Šikšáštaka seminář: verše 3 a 4, část druhá, říjen 2014, Mayapur, Indie

Původní text v angličtině zde.

pondělí 4. dubna 2016

Okamžik pravdy

Proces opěvování Krišny skrze Jeho jméno je ve skutečnosti prostředkem pro naše očištění. Připravujeme se tedy ke zpívání a prvním důvodem, proč zpíváme, je pro očištění - ať už jde o kírtan nebo džapu. Při džapě jsme odhaleni, protože při ní jsme sami. Když jste v kírtanu, můžete jím být unešeni natolik, že si myslíte, že takřka dosahujete bhávy! A potom, když zpíváte džapu, zjistíte, že jste totální začátečník a nemáte žádnou chuť ve svatém jménu, protože během džapy jste se jménem sami a není zde žádná pomoc v podobě hudby nebo všech těch hlasů, které zpívají a nesou nás...

Šikšáštaka seminář: verše 1 a 2, část první, říjen 2014, Mayapur, Indie

Původní text v angličtině zde.

pátek 1. dubna 2016

Rodina vaišnavů

Rodina vaišnavů je naší podporou. Prabhupáda založil toto hnutí velmi osobní. Na začátku jsme přehlíželi, jak důležité vztahy jsou, protože jsme na to nebyli zvyklí. Když v hmotném světě vztah nefunguje, prostě ho odstřihnete a zkusíte jiný... a pak další a další.

Teď nemluvím jen o přátelstvích. Tolik přátelství v našich životech v hmotném světě přichází a odchází, ale duchovní vztahy jsou velmi odlišné. Duchovní přátelství jsou jiná, protože oddaní jsou velice vzácní. Proto jsou oddaní drahocenní a vztah s nimi je vzácný. A jakmile ho jednou rozbijete, je obtížné jej spravit; ne jako rozbitý hrnec, který můžete zase slepit.

S oddanými si proto nemůžeme jen tak dovolit mentalitu, že když vztah nebude fungovat, zbavíme se ho a získáme jiný! Protože přijde den, kdy budeme potřebovat všechny oddané. Přijde den, kdy budeme velice záviset na oddaných, protože vaišnavové nás udržují v našem duchovním životě a bez nich to bude opravdu obtížné. Přijde den, kdy veškeré umělé chování v našich vztazích bude muset odejít, protože to nám nemůže vydržet a čas nás otestuje. Dříve nebo později to bude muset být skutečné.

Na začátku možná člověk může ve vědomí Krišny předvádět shakespearovské představení, ale v jednu chvíli potřebujeme skutečné ryzí vztahy a přátelství. To je velmi důležité, a proto si musíme dávat pozor na to, abychom udělali vše pro to, abychom se vyhnuli nepříjemným výměnám mezi oddanými, dokonce i kvůli službě. Někdy to může být nutné, když musíte opravit oddaného, který nedělá věci správně. Někdy musíme někomu vyčinit, ale dělat to je politováníhodná věc, protože během toho můžeme narušit náš vztah.

To je jen myšlenka, která mi přišla na mysl: přátelství mezi vaišnavy. Přátelství neexistuje na základě prohlášení, ne že jsme jen přátelé na Facebooku. Přátelství znamená víc...

Přednáška, 21. prosince 2010, Kapské Město, JAR

Původní text v angličtině zde.

Buďme vážní

Otázka: Řekl jste, že jsme sami za sebe a je na nás, abychom se vrátili zpátky domů, zpátky k Bohu. Co máme dělat?

Vezměte oddanou službu velmi vážně. Vezměte ji velice vážně! To je to, co máme dělat. Opravdu, jediné, co můžu říct: buďte vážní ohledně vážných věcí.

Můžeme mít spoustu zábavy. Každý chce nějakou legraci - můžeme vtipkovat, můžeme si hrát, můžeme mít hostiny a tak dále, ale buďme vážní ohledně vážných věcí! Vážní ohledně zpívání šestnácti kol, vážní ohledně následování čtyř regulativních principů, vážní ohledně čtení knih Šríly Prabhupády, vážní ohledně oddané služby, vážní ohledně ášramu. Buďme vážní ohledně vážných věcí a pak zjistíme, že jsme se postupně stali velmi cílevědomými a že jsme zvážněli co se týče návratu zpátky k Bohu.

Přednáška ze Šrímad Bhágavatamu 6.1.50, 1. prosince 2014, Mayapur, Indie

Původní text v angličtině zde.