Naslouchání o Krišnovi

Jediný způsob, kterým můžeme dosáhnout čistoty, skutečné čistoty, je sdružování se s Krišnou. To je moc pěkné. Takže tím, že budeme neustále zaměstnáni rozjímáním o zábavách a úžasných činnostech Pána, se dozajista osvobodíme od veškerého hmotného znečištění. Šríla Prabhupáda nám nedal Krišna knížku proto, abychom jí nikdy nečetli, protože jsme neustále zaneprázdněni...no službou. Hýbeme koštětem a papíry a knihami a hrnci a pánvemi a vonnými tyčinkami a zvonečky, což je samozřejmě přímější - vonné tyčinky a zvonečky... Ale on nám dal i Krišna knížku, abychom přímo četli Krišna knížku a přímo četli o Krišnovi a když to děláme, cítíme se velmi očištěni, je to moc pěkné. Je to konejšivé, uklidňuje nás to... Mám ty originální nahrávky z diktafonu, kde Prabhupáda namluvil Krišna knížku. Slyšíte, jak Prabhupáda mluví, celou kapitolu, není to jako přednáška, není to tak živé, není v tom taková dramatičnost, jen jasným tónem překládá, je to klidné, velice příjemné takhle naslouchat Krišna knížce...
...V Krišna knížce slyšíme velice transcendentální popisy o Krišnových přímých činnostech. A to je velmi pěkné. Tento druh meditace je za všemi starostmi a námahou. Je moc dobré, když takto trávíme čas. Když v našem hnutí potkáme další oddané, tak často mluvíme o ISKCONu. Tématem diskuze je ISKCON. Potkáte někoho, koho jste dlouho neviděli: Co se děje v ISKCONu? Velký svět ISKCONu. Co by se mělo v ISKCONu dít, co by se v ISKCONu dít nemělo, co by se v ISKCONu mohlo dít, co bychom chtěli, aby se v ISKCONu dělo a tak podobně. Častokrát, tolikrát mezi sebou jako oddaní rozebíráme tato témata. Samozřejmě, ne že by to nebylo transcendentální. Je to transcendentální, ale není to vždy konejšivé pro srdce...někde to dokonce srdce znepokojuje...a taky hlavu, někdy nás z toho bolí hlava. Ale když nasloucháme přímo o Krišnovi, tak to je skutečně velice uklidňující...
 

Oddaný specialista

Máme své povahy a přirozeně tíhneme k určitému druhu služby; to je v pořádku. Neměli bychom se ale stát specialisty a říct, "Já mohu dělat jenom toto a nic jiného!" Když je potřeba, musíme být schopní dělat úplně cokoli. To je oddaný - jelikož služba je tím, co je důležité. Je to Krišna, kdo je důležitý a cokoli On potřebuje, to musíme udělat!


(Kadamba Kánana Svámí, 31.března 2014, Kapské Město, JAR, Šrímad Bhágavatam 9.5.1)


Odkaz na přepis v angličtině najdete zde.

Už žádné utrpení

Musíme rozvinout duch soucitu. Soucit je v jednom smyslu přirozený, protože my sami zažíváme v tomto světě utrpení a známe bolest pocházející z utrpení. Proto když vidíme, jak někdo prochází tím, čím my, pak je zde soucit přítomen přirozeně. Takže nejdřív je potřeba, aby člověk věděl alespoň do určité míry, co utrpení je.  Pokud člověk trpěl, stane se soucitnějším, jelikož si začne uvědomovat, že to už je příliš. V tomto světě neexistují výjimky: nikdo není oproštěn od utrpení.

Ale vaišnava je automaticky od utrpení oproštěn tím, že rozvine extatický vztah s Krišnou. Tento extatický vztah s Krišnou odstraňuje veškeré utrpení. Oddaná služba ničí všechno utrpení; automaticky utrpení překonáváme. Taková je povaha oddané služby, ačkoli to může nějakou dobu trvat.


(Kadamba Kánana Svámí, 20.ledna 2005)


Odkaz na přepis v angličtině najdete zde.