pondělí 11. ledna 2021

Zpívání skrze naslouchání

Důvod, proč nemáme chuť ve zpívání nebo jsme nepozorní, je, že zpíváme aniž bychom vzpomínali na Krišnu. Čím víc budeme na Krišnu v našich každodenních životech myslet, tím přirozeněji budeme tíhnout ke zpívání s chutí. Například zatímco Šrímatí Rádharání stloukala jogurt v máslo, neustále vzpomínala na Krišnu. A jak na Krišnu vzpomínala, také zpívala Krišnovo jméno. Takže nám opravdu chybí vzpomínání na Krišnu. Když nejsme inspirováni do zpívání Svatého Jména, je to jednoduše proto, že dostatečně nevzpomínáme na Krišnu. 

V Nektaru oddanosti nacházíme popisy Krišnových vlastností. Tyto Krišnovy vlastnosti jsou velmi důležité. Je řečeno, že má překrásné tělesné rysy, a různé části Pánova těla jsou přirovnávány k různým hmotným objektům. Obyčejné osoby, kterou nemohou pochopit, jak vzněšené jsou Pánovy tělesné rysy, zde dostávají šanci Pána pochopit díky materiálním přirovnáním. Je řečeno, že Krišnova tvář je krásná jako měsíc. Jeho stehna jsou mocná jako sloní choboty. Jeho paže jsou jako dva sloupy. Jeho dlaně jsou rozevřené jako květy lotosu. Jeho hruď je jako dveře. Jeho boky jsou jako dům, střed Jeho těla je jako terasa. Takto se snažíme představit si Krišnu a vidět, jak opravdu vypadá.

Jedním z nejdůležitějších Krišnových rysů je Jeho záře. V některých písmech nacházíme popisy, že Krišna je spíše bílý než načernalý neboli šjám. Takové popisy jsou díky Krišnově záři. Jeho záře je tak jasná, že si člověk může někdy myslet, že je bílý, ačkoli má samozřejmě tělo načernale modré. Prabhupáda řekl, že Krišnova záře je tak jasná, že dokáže osvítit celý vesmír. Obloha je modrá díky Krišnově záři. To, že svítí slunce, je díky Krišnově záři. Skutečnost, že existují elektrické žárovky, je díky tomu, že získávají energii z Krišnovy záře. Vše je součástí Krišny.

Ale Krišnovu záři nevidíme jen jako světlo. Krišnovu záři můžeme vidět také jako Jeho milost, jako Jeho transcendentální sílu. Když se tato milost dotkne živých bytostí, tyto bytostí se transformují. Nasloucháním o Krišnovi, tím, že se nás Krišna dotkne, se tak či onak změníme a okamžitě jsme zmocněni. Šríla Bhaktivinód Thákur vysvětluje, že skutečným zmocněním je, když je člověk zmocněn poznáním a štěstím - čit a ánanda. A později také věčností. Tímto způsobem vstupujeme do Krišnových zábav a rozvíjíme naši chuť do zpívání. 

 

(Kadamba Kánana Svámí, 23.srpna 2019, Ljubljana, Slovinsko, přednáška na Džanmaštamí)

 

Odkaz na přepis v angličtině je zde.

 

čtvrtek 7. ledna 2021

Přijmout osud

Na jedné straně ulice může být sluníčko a na druhé může pršet. Můžeme si vybrat, že půjdeme po té slunečné straně, ale i na tu stranu může přijít déšť. Takto musíme přijmout řízení času. 

Ve skutečném životě to nechceme přijmou; chceme změnit osud. Ale ve skutečnosti musíme osud přijmout a přizpůsobit se mu. To je jediná nezávislost, kterou opravdu máme!

 

Kadamba Kánana Svámí, zdroj neuveden

 

Odkaz na přepis v angličtině je zde.


neděle 3. ledna 2021

Naučit se dávat

V tomto věku Kali to nebude tak krásné. Není možné to prostě dovést k dokonalosti v tomto věku. Člověk musí neustále dávat pozor na rušivé věci a v tom všem najít nějaké vědomí Krišny - tak to v duchovním životě je. Žijeme v bláznivém světě a musíme ho odclonit a udržet si naši malou Krišnovu bublinu. Musíme najít nebo vytvořit náš vlastní malý posvátný prostor uprostřed všeho toho šílenství. Tento posvátný prostor závisí na hloubce naší víry, kecit kevalaya bhaktya vasudeva-parayanahmusíme mít víru, že štěstí přijde pouze z oddané služby.

Dnes ke mně někdo přišel a povídá, "Slyšel jsem tolik negativních věcí o místě, ve kterém budu sloužit." Ok, tak tam jdi a vezmi s sebou něco dobrého. Tak se stáváme transcendentálními. Není to o braní. Co si bereme z Vrindávanu? To, co si z Vrindávanu bereme, je to, co musíme dát. Pokud to nepřijmeme, pak jsme prošvihli naši loď. Pokud jsme sem přijeli něco vzít, pak jsme to špatně pochopili. Braní znamená "já a moje": moje smysly, moje štěstí, můj duchovní život, moje zkušenost, moje vědomí Krišny. Všechno je o mně! Proto je důležité myslet na to, že jsme sem přišli naučit se dávat. Jen díky dávání se můžeme povznést nad naše sobectví.


(Kadamba Kánana Svámí, 24.listopadu 2018, Adi-Badarinatha, Indie, Parikrama 2018)


Odkaz na přepis v angličtině najdete zde.

pondělí 21. prosince 2020

Zaručená cesta

Když přijímáme zasvěcení, jsou předávána tak mocná požehnání, že je naše cesta zpátky do duchovního světa prakticky jistá. Prostě děláme to nejlepší, co můžeme, ať už je to cokoli, tak dobře jak jen můžeme. Následujeme to v našem životě a potom to dozajista skončí úspěchem. Je to proto velice radostná událost. Je to také vážná záležitost. Jedna otázka, na kterou se můžeme zeptat, je, jak člověk může přijmout sliby na celý svůj život? Jak můžeme vědět, co bude za deset let? Může to být velmi odlišné. Jak můžeme skutečně dát slib na celý život? Slibujeme na celý život a modlíme se ke Krišnovi, aby nám tak či onak pomohl rozvinout lásku k Němu. Modlíme se ke všem vaišnavůn, aby to umožnili. Jen tehdyse to může stát. Ačkoli slibujeme na celý život, je to jako když šplháme na horu a chceme se dostat na vrchol. Máme představu o cestě, kterou se vydáme, ale zatímco šplháme, soustředíme se na to, co je před námi. Takto se soustředíme na současnost, ačkoli se snažíme vydržet po celý život. Děláme to tak, že náš duchovní život učiníme úspěšným dnes. Dnes investujeme do našeho duchovního života a děláme tu nejlepší oběť pro Krišnu. A takto si uděláme plán na zpívání šestnácti kol a jdeme kupředu. 

Zasvěcení je počátek dlouhé cesty směrem k duchovnímu světu. Ale je možné ji zakončit úspěchem v tomto životě. To je naše touha. Naší touhou je tak či onak naplnit tuto touhu v tomto životě, ne díky naší dokonalé sádhaně, ne že budeme nejlepší oddaní, pravděpodobně nebudeme. Jak čas plyne, uvědomujeme si, že jsme možná jen průměrní, přinejlepším. Ale časem si uvědomíme, že milost vaišnavů je velice mocná, tak se té milosti držíme. Tato milost nás přivede domů.

 

(Kadamba Kanana Swami, 1 August 2020, Radhadesh, Belgium, Initiation Ceremony Lecture)

 

Odkaz na přepis v angličtině je zde.

 

čtvrtek 17. prosince 2020

Dobrodinec všech


Kálija začal být unaven z toho, jak byl kopán. Krišna nejen že velmi elegantně tančil na kápích Káliji, ale také Káliju kopal do hlavy a kopal velice silně. Během toho tance se Krišna sklonil a pozval gópí, "Prosím pojďte a tančete se mnou," a tak měli na kápích Káliji celý tanec rása! Krišna nakonec řekl, "Můj milý Kálijo, nemůžeš zůstat zde v Jamuně, protože tvůj jed zabil všechny mé přátele a všechna telátka a to opravdu ve Vrindávanu nemůžeme mít, takže budeš muset jít zpátky do svého království. Ale nedělej si starosti. Nyní jsou na tvé hlavně otisky mých nohou, a proto se tě Garuda ani nedotkne." Tak se tedy Kálija vrátil na Ramanaku.   

Když se podíváme na tuto zábavu, můžeme vidět mnoho aspektů. Jedním aspektem je to, jak je Krišna laskavý. Krišna není jenom osoba, která má přátele a nepřátele, ale spíše je dobrodincem všech. Krišna žehná dokonce i těm, kdo jsou k Němu nepřátelští. Konečně, Krišna je laskavý; byl laskavý k Pútaně a byl laskavý ke Kálijovi. Krišna je milostivý a Jeho milost získávají dokonce i démonské osoby. Co teprve říct o Jeho oddaných. V této zábavě můžeme oceňovat Krišnovu milostivou povahu a způsob, kterým Krišna s každým jedná - s úctou. Dokonce i s nízkým, jedovatým, závistivým stvořením, Krišna byl přesto uctivý. Díky Krišnovým kopancům i společnosti byl Kálija očištěn a stal se oddaným.


(Kadamba Kánana Svámí, Vrindávan parikrama 2018, Kálija-ghát, Indie)

 

Odkaz na přepis v angličtině je zde.

sobota 12. prosince 2020

Krišna si stále užívá

Krišna je nejvyšší poživatel. Neexistuje chvilka, kdy by si neužíval. Nikdy netrpí - to je Jeho věčná činnost. To je také činnost Jeho věčných společníků. Teď to v dnešní době vypadá úplně nepředstavitelně - neustále si užívat. To je neuvěřitelná myšlenka - jak si můžete stále jen užívat? Mohli bychom si myslet, že mezi tím budou přestávky, ale ne pro Krišnu. Krišna si užívá i během těch přestávek! To je povaha duchovního světa - vše je plné požitku. Vše je extatické, mimo naši představivost! Kdykoli něco zažíváme, ten zážitek se stále expanduje, více a více. Tímto způsobem se živá bytost stává úplně přemoženou, přemoženou transcendentální láskou a přemoženou připoutaností ke Krišnovi. Stejně jako Šríla Prabhupáda říkal, že jeho role je zvětšit naši připoutanost ke Krišnovi, tak Krišna zvětšuje naši připoutanost k Němu. 

 

(Kadamba Kánana Svámí, Vrindávan parikrama 2019, Šrí Šrí Rádha Madan-Mohan mandir)


Odkaz na přepis v angličtině je zde.

pondělí 7. prosince 2020

Moje mysl je Vrindávan

Džíva Gósvámí ve své Bhakti Sandarbhě říká, že Vrndávan je stav vědomí. Šríla Bhaktisiddhánta jednou řekl, že existuje důvěrné spojení mezi náma (svatým jménem) a dháma (svatým dhámem). Řekl, že pouze ve dhámu se náma plně projeví. Samozřejmě, tam kde je náma, tam se projeví dháma, ale dháma znamená "stav vrindávanského vědomí". Šrí Čaitanja Maháprabhu řekl, “Má mysl je jako Vrndávan.” Řekl, že pro většinu lidí jsou mysl a srdce totéž; cokoli si přejí, tam bude jejich mysl. Šrí Čaitanja Maháprabhu mluvil v náladě Šrímatí Rádharání ke Krišnovi a řekl, "Ale v mém případě je má mysl Vrindávan a protože ty máš Vrindávan rád, umísti prosím do mé mysli své stopy." Vrindávan je místem, které je na sto procent zaslíbeno potěšení Krišny. Vše ve Vrindávanu je jednoduše zařízeno pro potěšení Krišny. Proto se díky zpívání naše mysl postupně očistí a postupně golokera prema-dhana, veškeré bohatství Gólóky se postupně projeví v naší mysli. A stanou se z nás chodící dhámy; kdekoli budeme, tam bude Vrindávan, a můžeme místa měnit ve Vrindávan stejně jako to dělal Šríla Prabhupáda.

 

Kadamba Kánana Svámí


Odkaz na zdroj v angličtině najdete zde.