Sliby během Kártiku

Takže Kártik je čas k dotažení uvolněných šroubů, všech nedokončených cílů a k znovuzavedení opravdového standardu. Kártik je naše šance! Je to jen jeden měsíc, ale po tomto měsíci se to samozřejmě stane zvykem! Zvyky takto fungují. Když něco děláte jeden měsíc, pak je snadné v tom pokračovat. Takže tímto způsobem můžeme přijmout tolik prospěchu.

Myslel jsem, že můj hlavní cíl v tomto měsíci bude meditace ke zlepšení mého vzpomínání na Krišnu a mé služby, oboje v kvantitě a kvalitě. Myslel jsem, že se zaměřím hlavně na kvalitu, protože kvantita není tak snadná. Už takhle je toho během dne tolik co dělat, už takhle je to tak hektický život, o kolik víc můžu fyzicky zvládnout? A nechci, aby se Kártik stal totálně stresovou situací, kdy prostě jen vykonávám tyto velmi intenzivní sliby, druh slibů, které mě přivádí na pokraj, a že na konci měsíce, pokud je vůbec budu vykonávat až do konce, budu Kártik nenávidět a Krišnu možná taky!

Začněte s nadšením

Toto hnutí nabízí příležitost, dychtivost nezbytnou pro to, abychom se stali čistými oddanými. Máme příležitost začít den tím, že něco nabídneme Pánu. Žádný den není obyčejný; každý den je zvláštní. Jediné, na čem záleží, je to, co skutečně děláme. O co jsme se dnes pokusili? Četli jsme dost śāstry nebo toho mohlo být víc? Dokončili jsme svá kola, a jak byla pěkná? Měli bychom se snažit znovu a znovu, každý den, abychom měli příležitost udělat něco mimořádného, což začíná zpíváním dobrých kol.

V Bhakti-rasāmṛta-sindhu je zmíněno, že když se ráno pasáčci probudí, chlupy na jejich  těle stojí v extázi. Naše rána v duchovním životě by neměla být jako když staré auto potřebuje popostrčit; mělo by být schopné nastartovat se s nadšením.

 

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ) 

Rozvíjení víry

Koupeme se v transcendentálním zvuku. To je doporučený proces. A naslouchání je olejem pro lampu zpívání. Nasloucháme o Kṛṣṇovi, aby se naše srdce očistila a my mohli rozvinout víru. Není to intelektuální druh naslouchání, kdy kategorizujeme a analyzujeme; je to naslouchání jdoucí ruku v ruce s vírou. Rozvíjí se víra, a jak se rozvine víra v Kṛṣṇu, pak přijde proměna. Když se podíváme na víru, živá bytost je svou přirozeností ānandamayo ‘bhyāsāt - hledá potěšení. To je naše konstituční pozice. A svou víru vkládáme tam, kde si myslíme, že potěšení můžeme nalézt. Naše víra se odklonila špatným směrem kvůli naší špatné vizi, ale díky tomuto koupání v transcendentálním zvuku, naslouchání, zpívání, to přeteče a my rozvineme víru v Kṛṣṇu, víru pouze ve svaté jméno.

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)