Zaujmutí Krišny v měsíci Kártiku

Nemůžeme být na automatickém pilotu; musíme Krišnu upoutat tím, že vykonáme speciální oběť! A pak, když už jsme si Krišnu získali, vidíme, že si Ho nemůžeme udržet. Matka Jašoda Jej chytila a Krišna nebyl spoután jejími provazy, ale její láskou.

Když bylo Krišnovi jedenáct, přišel Akrúra a odvezl Ho z Vrindávanu. Od toho dne žili obyvatelé Vrindávanu v odloučení. Od tohoto dne všichni obyvatelé Vrindávanu, ať dělali cokoli, nemohli Krišnu získat, protože to není automatické.

Krišna je doháněl k šílenství... Šílenství v odloučení! Šílenství v jejich připoutanosti k Němu! Takže člověk si musí znovu a znovu získávat Krišnovu přízeň. Tohle je důležitý bod! Proto se znovu a znovu snažíme. A přesto je Krišna takový, že nikdy nezapomene jakoukoli službu, která je Mu prokázána. Pokud tedy vykonáme tuto službu během měsíce Kártiku, Krišna nezapomene...

Přednáška, 4. října 2009, Durban, JAR

Původní text v angličtině zde.

Sliby během Kártiku

Takže Kártik je čas k dotažení uvolněných šroubů, všech nedokončených cílů a k znovuzavedení opravdového standardu. Kártik je naše šance! Je to jen jeden měsíc, ale po tomto měsíci se to samozřejmě stane zvykem! Zvyky takto fungují. Když něco děláte jeden měsíc, pak je snadné v tom pokračovat. Takže tímto způsobem můžeme přijmout tolik prospěchu.

Myslel jsem, že můj hlavní cíl v tomto měsíci bude meditace ke zlepšení mého vzpomínání na Krišnu a mé služby, oboje v kvantitě a kvalitě. Myslel jsem, že se zaměřím hlavně na kvalitu, protože kvantita není tak snadná. Už takhle je toho během dne tolik co dělat, už takhle je to tak hektický život, o kolik víc můžu fyzicky zvládnout? A nechci, aby se Kártik stal totálně stresovou situací, kdy prostě jen vykonávám tyto velmi intenzivní sliby, druh slibů, které mě přivádí na pokraj, a že na konci měsíce, pokud je vůbec budu vykonávat až do konce, budu Kártik nenávidět a Krišnu možná taky!

Dáš svoje kosti?

Máme rodinu, máme jazyk, máme kulturu a tak dále, a vypadá to, že toto všechno je část nás samotných díky jakémusi pocitu, že někam náležíme. Toto je nicméně ve védské literatuře popsáno jako falešná totožnost. Je popsáno, že naše skutečná identita je zcela odlišná - ve skutečnosti nemáme vůbec žádné spojení s místem našeho zrození nebo kulturou. Pokud někdo považuje zemi, kde se narodil, jako součást sebe sama, pak si myslí, že je tělem. Potom je velmi obtížné dojít do pozice duchovního pochopení. Ve Šrímad Bhágavatamu mudrci popsali svou vizi nebo svou skutečnou totožnost - že nejsou tělo, ale věčné duše. Nezajímali se tedy o osud svých těl, protože svá těla nepovažovali za skutečnou identitu.

Je zde příběh mudrce Dadíčiho. Je řečeno, že Dadíči byl velká, mocná, asketická osobnost. V jednu chvíli chtěli polobozi určitou zbraň z kostí Dadíčiho, protože díky všemu tomu odříkání, kterému se Dadíči podrobil, mohly jeho kosti vytvořit velmi mocné zbraně. Aby tedy zachránil polobohy, Dadíči se musel obětovat. Polobozi přišli a pokorně poprosili Dadíčiho o jeho kosti. Obecně - pokud by někdo chtěl vaše kosti, tak byste odpověděli, "No jasně, můžeš si vzít moje kosti!" (Smích, Maharáj si připravuje pěst jako by se chystal bojovat.) Takto by většina lidí reagovala defenzivně, kdyby někdo požádal o jejich kosti. Ale Dadíči byl tomuto požadavku příznivě nakloněn. Jednoduše poprosil polobohy, aby chvíli počkali, než nejdřív opustí tělo. Proto měl Dadíči neuvěřitelný postoj a byl úplně nerozrušený takovým požadavkem, protože byl odpoutaný od svého těla.

My nejsme Dadíči, ale zároveň si z toho můžeme vzít nějakou inspiraci a myslet na to, že tento svět a vše v něm přichází a odchází. Toto tedy není ta hlavní věc v životě. Nehledáme utrpení - nedáme svoje kosti někomu, kdo je chce. Ale zároveň pokud dokážeme dát tu věčnou duchovní realitu do popředí, pokud bychom jí mohli dát větší důležitost, naše životy by se drasticky změnily. To je tedy to, co potřebujeme udělat. 

(Kadamba Kánana Svámí, 29.července 2012, Rádhadéš, Belgie, Letní festival)

 

Odkaz na přepis v angličtině je zde.

Je zde naděje!

Áčárjové byli tolik pohrouženi do zpívání, že nechtěli nic jiného. Když Gaura Kišór dás Babádží zpíval a dostal hlad, jednoduše snědl ze země nějakou hlínu. Měl hlad, ale nechtěl být vyrušován tím, že by se někam šel najíst, protože chtěl pokračovat ve zpívání. Jak to můžeme pochopit, jak můžeme pochopit takovou vysokou chuť ke zpívání? 

Ve Šrí Čaitanja čaritě od Murári Gupty je řečeno, že, "Gopináth Áčárja přijal cestu naslouchání Šrí Náma japy. Poté zcela omámený Krišna prémou Gopínáth znovu a znovu vykřikoval Jeho jména. Tak vytvořil vlnu písně, tance a hudby, na které tančil jako oceán zaplavující své břehy." Tak tomu se říká zpívat japu, že? Vytváříte vlnu písně, tance a hudby při zpívání japy? To je jiná úroveň! Tady můžeme vidět, že existují úrovně japy, které si ani nedovedeme představit, ale áčárjové o nich píší. A my o nich pak čteme a  teď si je představujeme. Tímto způsobem získáváme trochu náhled toho, co by mohlo přijít v budoucnosti.

Možná ještě nezpíváme s čistou láskou, ale je zde nějaká naděje. Skrze duchovního učitele se nejdříve osvobodíme od našeho současného hmotného podmínění. A potom rozvineme naši věčnou a extatickou duchovní povahu. Pojďme se tedy podívat, jaký pokrok v tomto hnutí děláme - bude to den za dnem více a více extatické!

 (Kadamba Kánana Svámí, 5.května 2019, Melbourne, Austrálie, Bhakti Vrikša rozprava)

Odkaz na přepis v angličtině je zde.

Svaté jméno je osoba

Někdy se zpívání svatého jména popisuje jako prostředek k meditaci. Někdy tomu říkáme mantra meditace, a řekl bych, že je to velmi slabé vysvětlení toho, co zpívání svatého jména opravdu je, protože v meditaci zvláště přemýšlíme o zaměření mysli na mantru. Ale musíme vědět, že Hare Kṛṣṇa mahā-mantra je něco úplně jiného. Není to mantra nebo zvláštní duchovní zvuk, do kterého je vložena transcendentální energie. Je to spíše Kṛṣṇa osobně přítomný v podobě zvuku.  

 

Když říkáme „meditace“, vytváří to představu uklidnění mysl, získání kontroly nad myslí, ale zpívání Hare Kṛṣṇa to převyšuje. Když zpíváme, přicházíme do přímého kontaktu s Nejvyšší Osobností Božství, Śrī Kṛṣṇou, s Jeho říší a všemi Jeho projevy.

V Nektaru oddanosti Śrīla Prabhupāda cituje Ādi Purāṇu, kde Kṛṣṇa říká Arjunovi: „Každý, kdo se zaměstnává zpíváním Mého transcendentálního jména musí být považován za toho, kdo se se Mnou vždy sdružuje.”  

 

Śrīla Prabhupāda také říká, že jelikož jsme nyní podmínění a naše smysly nejsou čisté, nejsme schopni naplno zakusit prospěch ze zpívání.

 

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)

 

Žádní obyčejní oddaní!

Každý v tomto hnutí dostává zmocnění. Nejsou tu obyčejní oddaní. Svou definicí jsou oddaní zplnomocnění. Někteří jsou zplnomocněni více, ale zplnomocněni jsou všichni. Každý si do určité míry Krišnu získal. Krišna je známý jako Ačjuta. Ačjuta znamená nepoklesávající. Nikdy nenechá bez povšimnutí sebemenší službu, kterou vykonáme.

 

(Kadamba Kánana Svámí, 8.dubna 2022, Durban, JAR, setkání s žáky přes Zoom)

Odkaz na přepis v angličtině najdete zde.

Kořen závisti

Ve světě se setkáváme se spoustou závisti. Závist je hnací silou, kterou opravdu nemůžeme ignorovat. Vidíme různé aspekty závisti. Existuje normální závist - žárlivost souseda, který chce to, co máte vy.

Také ale vidíme jiný druh závisti, jako je ten příklad vlka a beránka. Není to tak, že by vlk chtěl něco, co má beránek. Tak tomu není. Nezávidí beránkovi jeho majetek. Prostě kvůli svému pocitu nespokojenosti nechce dovolit beránkovi žít. Vytáhne to na slabší entitu. Má pocit nenávisti, který pochází z jeho vlastní frustrace a vybíjí si ji na někom jiném. Takže takto závist existuje v mnoha podobách a ve všech druzích vztahů.

Přednáška, 14. března 2009, Stockholm, Švédsko

Původní text v angličtině zde.

Digitální detox

Taky to máte? Taky jste spojeni s tou věcí, která vám jenom žere čas? Kvůli které jste jak posedlí? Která je s vámi jako váš stálý společník. A která neustále dostává vaši pozornost tím, že dělá zvuky a vibruje. Taky tu věc máte? Pravděpodobně ano. Čas na digitální detox. Čas na odpojení. Čas tu věc nechat být. Čas na přerušení zlozvyku. Také se dotýkáte víc obrazovky než svého růžence? Je načase vrátit se k základům.

Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákur žil životem jednoduchého sádhua, který přebýval v jednoduché chýši v Majápuru. Zpíval tři sta tisíc jmen denně a za deset let miliardu jmen. Potom šel kázat do moderního světa. Měl na sobě kabát, jezdil v autě a jezdil do tiskařství a co všechno on nedělal proto, aby toto hnutí tlačil kupředu! Vzal nás přes most od tradice k modernitě, kam jsme dorazili my, a uprostřed našeho života teď máme vědomí Krišny. Ó ano, můžeme to všechno mít a může to být cool protože to můžete použít ve službě Pánu. Měli bychom přemýšlet, jak použít ve službě Krišnovi všechno, co máme

Ale co takhle někdy tyto věci dát stranou a přejít přes ten most tradice a vrátit se k velmi prostému jednoduchému duchovnímu životu? Žít velmi jendoduše, jíst velmi jednoduše a jen zpívat a zpívat a zpívat. Možná když budeme takto pokračovat, pak nás může svaté jméno Krišny okouzlit. Možná nás to velmi oživí. Digitální detox bezpochyby může být pro mnoho z nás významný, včetně mě.

Je zde velké nebezpečí že technika, především elektronika, začíná ovládat naše životy víc a víc. To rozhodně otevírá nové obzory. Ale odvádí nás to od jádra toho, kým jsme. Existují studie, které ukazují, jak Google neustále mění způsob, kterým přemýšlíme. Nejen intelektuálně, ale fyzicky, tím že aktivuje různé neurony v našem mozku a tím, že vytváží v mozku různé dráhy. Je čas se zamyslet. Čas se od těchto věcí odklonit a vrátit se k základům zpívání Hare Krišna, k základům četby šáster. Džapa pobyty a čtecí pobyty už nejsou luxusem. Stávají se zásadními v umělém moderním světě, ve kterém žijeme. Jen se znovu spojit s hluší esencí duchovních praktik, kdy máme zažívat a realizovat Krišnovu přítomnost a stoprocentně se ponořit do snahy Ho těšit.

(Kadamba Kánana Svámí, 1.července 2021, Rádhadéš, Belgie)

 

Odkaz na přepis v angličtině je zde.

Dychtivost uctívat

Šríla Prabhupáda řekl, že nejvýše postavený vaišnava v Západním Bengálsku byl Tarun Kanti Ghosh. Byl zvolen poslancem a byl velmi populární. Tarun Kanti Ghosh vlastnil několik novin a byl opravdu vlivnou osobností. Do parlamentu byl zvolen tak, že dělal harinám sankírtan ve všech vesnicích po celém Bengálsku.

Takže za mých dnů v Majápuru jsem se s Tarunem Kanti Ghoshem seznámil. Měl dům a na zahradě byl pěkný chrám s velkými Gaura-Nitai božstvy. Sám Je uctíval, i když měl i bráhmanu, jenž mu asistoval.

V té době ještě nebyly běžné vnitrostátní lety, takže se cestovalo vlakem. Členové parlamentu měli Rajdhani Expressem s dvoustupňovou klimatizací cestování zdarma. My jsme také cestovali s dvoustupňovou klimatizací, ale museli jsme za to zaplatit. Každopádně jednoho dne jsme jeli vlakem, když jsme slyšeli, že ve vlaku jede i Tarun Kanti Ghosh. Slyšeli jsme, že té noci nastoupil, a protože jsme ho znali, říkali jsme si: "Ach, půjdeme za ním a vezmeme mu prasádam."

Druhý den ráno kolem šesté jsme za ním šli. Měl velkou dřevěnou krabici, která byla otevřená, a v ní byly obrázky všech jeho božstev, jako plný oltář. Byla to plná púdža krabice, ve které bylo všechno. A on vykonával svou púdžu. Řekl nám: "Co tady děláte? Neměli byste zpívat svá kola? Proč rušíte muže a jeho púdžu?" Takhle nám vyčinil a pokračoval ve své púdže. Nechtěl s námi mluvit.

Takže to bylo moc hezké, tohle vidět. Prabhupáda řekl, že tento muž je nejvýše postaveným vaišnavou v Západním Bengálsku a mohli jsme vidět, že skutečně je. Neříkal si: "Víte, já jsem vysoce postavený vládní úředník. Dělal jsem harinám, abych byl zvolen, a vykonávám svou púdžu, aby každý viděl, že jsem velký vaišnava." Ne, on to dělal i pro sebe a ve vlaku, protože měl chuť - viděl sám sebe jako Krišnova služebníka.

Neříkal si: "Ach, teď jedu vlakem, tak co můžu dělat? Bráhmana to udělá." Ne, stále byl v náladě: "Jsem služebník. Nemohu teď sloužit v chrámu. Bráhmana vykonává službu v chrámu, ale já sám přesto budu sloužit - tady ve vlaku se svou púdža krabicí."

Bylo tak hezké vidět tuto náladu. Jeho řešení bylo rovněž velmi praktické, protože jeho božstva byla velká, takže Je opravdu nemohl dát do kufru a vzít si Gaura-Nitai s sebou. Zkrátka uctíval obrázky božstev. Což je totéž. Je řečeno, že božstvo může být vyrobeno ze dřeva, kovu nebo hlíny, nebo také ve formě obrázku, takže obrázek božstva je stejně dobrý jako božstvo. Tudíž to, co on dělal, bylo ve skutečnosti podle písem bonafide. Viděli jsme jeho dychtivost pokračovat v uctívání svých božstev.

UK Retreat, květen 2017, Wales, Šrímad Bhágavatam 11.7.59

Původní text v angličtině zde.

Pýcha předchází pád

Jednu věc nedokáže Nejvyšší Osobnost Božství tolerovat - je to pýcha. Falešná pýcha. Kdykoli je živá bytost velice namyšlená, Krišna potom zařídí, aby tuto pýchu utnul. A samozřejmě - jaký důvod k pýše máme? Protože jsme konec konců závislí. Nejsme nikdy plně nezávislí. Jsme závislí na Pánu ve všem, co děláme. Je to milostí Pána, že dokážeme cokoli udělat. Jinak jsme zcela bezmocní. Veškerá síla, kteoru máme, je nám dána, není naše. Je jen propůjčená a může nám být kdykoli odebrána. Když jsme pyšní na jakékoli naše vlastnosti a schopnosti, potom falešně tvrdíme, že jsou naše. Ve skutečnosti jsou tyto schopnosti Nejvyšší Osobnosti Božství, a jsou jen svěřeny do naší péče.

Stejným způsobem jsme my, lidé, velmi silní. Inu, rozhodně silnější než jiné bytosti. Prostě se to tak stalo. Můžeme hodně ovlivnit, co se na této planetě děje. Samozřejmě to trochu kazíme. Můžeme si tedy představit, jaké by to bylo, kdyby měla celá světová populace pokorný stav vědomí a uctívala by Nejvyššího Pána. Poté bychom přirozeně měli úctu ke zřízení Nejvyššího Pána. Potom bychom zbytečně nezasahovali do zřízení Nejvyššího Pána. Potom bychom s ezbytečně nesnažili změnit chod vesmíru. Kvůli tomu, že spoléháme na svou vlastní sílu, se snažíme změnit chod přírody, místo abychom chod přírody přijali takový, jaký je, a přistoupili k Nejvyššímu Pánu, který je za touto přírodou. On to v Bhagavadgítě 9.10 potvrzuje:

mayādhyakṣeṇa prakṛtiḥ
sūyate sa-carācaram
hetunānena kaunteya
jagad viparivartate

Můžeme tedy vidět, že všechny zásadní problémy v tomto hmotném světě jsou výsledkem falešné pýchy. Můžeme vidět, jak falešná pýcha vede k mentalitě, kdy spoléháme na vlastní sílu při řešení jakýchkoli životních problémů. Ale skutečným přístupem by mělo být spoléhat na Jevyšší Osobnost Božství, který ovládá zákony hmotné přírody. 

 

(Kadamba Kánana Svámí, 5.listopadu 2021, Simháčalam, Německo, Šrímad Bhágavatam 1.25.19)

 

Odkaz na přepis v angličtině je zde.

 

Oáza smyslového požitku

Rád bych uvedl malou analogii skupiny lidí, kteří žili v oáze uprostřed pouště. Jednoho dne se tam objevil cizinec. Přinesl velice exotické ovoce, velmi pěkné a chutné, něco co v poušti nikdy neochutnali, něco výjimečného. Na každého to tedy udělalo dojem, protože život v poušti je omezen na datle, sušené ovoce a trochu velbloudího mléka. Co jiného v poušti jedí? Možná nějaký dušený kaktus! Ale za nějakou dobu vám ta nabídka přijde dost omezená. Tento cizinec říkal, že tyto plody ve skutečnosti pocházejí z úžasné země, kde je vše zelené. Většina lidí řekla, "Ale no tak, on se jen snaží být zajímavý, jen to našel v jiné oáze. Takové věci neexistují." Jiní říkali, "Takové místo musí existovat!" Měli nějakou víru a silou víry se rozhodli, že jsou připraveni s tím cizincem putovat pouští, aby našli tuto úžasnou zem.

Tato oáza v naší analogii je oázou smyslového požitku. Jelikož získali vyšší chuť, získali nějakou víru a byli připraveni opustit oázu smyslového požitku. Ale jakmile přišli do pouště, museli čelit planoucímu ohni chtíče na svých hlavách, nyní bez úkrytu. Zatímco v oáze byl nějaký úkryt před chtíčem v podobě smyslového požitku. Toto je velmi obtížná fáze a někteří lidé to nezvládli, někteří se vrátili, zatímco někteří odešli do pouště. Několik jich vydrželo ,a  ti, kteřá vydželi, nakonec došli do nové oázy, oázy kvality dobra. V oáze smyslového požitku si člověk užívá hmotného života. V oáze dobra si člověk užívá duchovního života. Ale ten sklon k užívání, k sebestřednosti, je stále přítomen. Proto oáza dobra není dost dobrá. Člověk musí jít ještě dál. Co je skutečně tím průlomem, to je když člověk žije životem oběti - když odejde z oázy dobra a dobrovolně jde zpět do pouště pro dobro ostatních. 

Zde může člověk překonat toto ātmendriya - tuto sebestřednost, kdy se snaží potěšit své vlastní smysly. V oáze nekontrolovaného smyslového požitku vládnou smysly - smysly a mysl. V oáze dobra jsou smysly ovládány usmerňujícími zásadami, ale stále tlačí velice silně. Je to proto stále boj. Jak jsem říkal, obzvláště v tomto věku je to sankirtana yajna - společné sdílení transcendentálního opěvování Krišny a Jeho Svatého Jména - které může učinit ten rozdíl. Zde se můžeme skutečně povznést. Je řečeno, že balavān indriya-grāmo vidvāṁsam api karṣati (Šrímad Bhágavatam 9.19.17) - smysly jsou tak silné, že dokonce i ten, kdo má poznání, zápasí, dokonce i ten, kdo zná, má stále problémy, protože poznání je příznak kvality dobra - poznání nestačí. Nemůžeme si být vědomi Krišny pouze na základě vyššího poznání. Pak je člověk slabý a bude mít sklon poklesnout. Pouze tehdy, když získáváme chuť v oddané službě, nastane ten průlom! 

(Kadamba Kánana Svámí, 24.listopadu 2021, Goloka Dhama, Německo, Šrímad Bhágavatam 6.2.40)

 

Odkaz na přepis v angličtině je zde.

 

Nežijte v domě, žijte v bhadžan kutiru!

Kultivujeme své vědomí Krišny tím, že budujeme celý Krišny si vědomý svět kolem nás. To nás vyživuje a je to důležité, protože je pak jednodušší na Krišnu vzpomínat. Když máme ve svém domě obrázky Krišny, bude nám to Krišnu připomínat. Musíme tedy vybudovat bhadžan kutir. Nežijte v domě, žijte v bhadžan kutiru! Učiňte z toho domu posvátné místo. Místo, kde uctíváme Krišnu. Dovolte mi říci příběh o panu Guptovi. Podnikal se součástkami nákladních vozů. Když jste přišli na místo, kde ty součástky prodával, všude tam byly obrázky Krišny. Dokonce i na klice u dveří byl obrázek Krišny. Na hodinkách pana Gupty byl obrázek Krišny. Na jeho peru byl obrázek Krišny. Na jeho hrníčku byl obrázek Krišny. Ať jste se podívali kamkoli, byl tam obrázek Krišny. Jednoho dne jsem se ho zeptal, "Guptaji, proč máš tolik obrázků Krišny?" Odpověděl, "No, mohl bych zapomenout..." To je pěkné. Pan Gupta je chytrý muž. Život je tak rychlý. Od dvaceti do čtyřiceti letí velmi rychle. Od čtyřiceti do šedesáti letí ještě rychleji. Od šedesáti do sedmdesáti ani nevíte, jak se to stalo! Život ubíhá rychle, proto musíme svůj čas opravdu využít.

 

(Kadamba Kánana Svámí, 7.ledna 2022, Záhřeb, Chorvatsko, setkání s žáky přes Zoom)

 

Odkaz na přepis v angličtině je zde.

Na vyšší úrovni

Šríla Prabhupáda pronesl, že: "Když se poučíme z života Adžámila, měli bychom s odhodlaností slíbit, že budeme dělat to, co je nutné pro následování této cesty." Sliby jsou tedy důležité způsoby, jak se upevnit v procesu oddané služby. Tyto sliby jsou zajímavé, protože slibujeme, že budeme jednat na vyšší úrovni, než na jaké bychom se přirozeně chovali, kdybychom jednali bez jakékoli kontroly. V takovém případě bychom jednali na nižší úrovni. Sliby jsou tudíž tapas - odříkání. Nicméně tyto sliby samy o sobě se týkají následování čistých transcendentálních činností, které přinesou chuť, takže to odříkání je jen v počátečních stádiích. 

 

(Kadamba Kánana Svámí, 24.listopadu 2021, Góloka Dhám, Německo, Šrímad Bhágavatam 6.2.40)

 

Odkaz na přepis v angličtině je zde.

Co je uvnitř

Chceme jet do Vrindávanu, chceme mít možnost letět do Vrindávanu, ale mezitím pojďme vytvořit duchovní svět tady, protože tady se to ve skutečnosti děje. Je těžké dělat vše jen v nitru, pokud vědomí Krišny musí být celé jen uvnitř naší hlavy a našeho srdce, je to velmi obtížné. Proto ho musíme udělat kolem nás. Všichni znáte můj příběh, ve Vrindávanu jsem měl svůj pokoj, s mými knihami a vším...

a potom jsem byl postřelen, odvezli mě do nemocnice a protože v Indii policie zapečetí pokoje, přijde dovnitř a všechno ukradne, tak se oddaní rozhodli můj pokoj vyprázdnit než přijde policie a vše dali na bezpečné místo. Dali vše na různá bezpečná místa, a já nevěděl, kde ta místa jsou. Oddaní se o mé věci starali, ale nikdo nevěděl kde. Když jsem se uzdravil, moje oblečení bylo fuč. Něco mi přivezli, z nemocnice jsem odešel bos, v lednu, všechno zmizelo. 

Byla to zajímavá zkušenost, protože celý můj vnější Krišna vědomý svět byl pryč, během jednoho okamžiku, vše co jsem měl! Knihy, moje sbírka, obrázky, moje všechno prostě zmizelo. Bylo zajímavé uvědomit si, nakolik ve skutečnosti závisíme na vnějších věcech. V takové situaci, když ležíte v nemocnici na jednotce intenzivní péče, pak si musíte vystačit s vědomím Krišny, které máte uvnitř. 

Kadamba Kánana Svámí, 7.ledna 2022, páteční Zoom

Útočiště všech

Jak se všechny ty krávy, pasáčci, pastevci a pasačky vešli pod kopec Góvardhan? Jak? Odpověď je - jednoduše díky Krišnově šakti. Matematicky to nebylo možné. Pokud byste to změřili metrem a vypočítali plochu, kterou by krávy a všechny ostatní živé bytosti zabraly, nebylo by možné se pod kopec Góvardhan vejít. V žádném případě, museli by navrstvit jednu krávu na druhou. Ale ne, Krišnovou šakti se tam všichni vešli. To byla úžasná věc a ukazuje na Krišnovu neomezenou milost, jak se všechny krávy a ostatní živé bytosti z Vrindávanu vešly pod kopec Góvardhan. Na Krišnově straně nebyl vůbec problém jim všem poskytnout útočiště. To je pro nás veliké povzbuzení, že Krišna může dát útočiště nekonečnému počtu živých bytostí. Proto se tato zábava kopce Góvardhanu stává pro nás ujištěním, že budeme vždy mít útočiště Nejvyššího Pána.

 

(Kadamba Kánana Svámí, 5.listopadu 2021, Simháčalam, Německo, ŠB 10.25.19)

 

Odkaz na přepis v angličtině najdete zde.

Vztah s Vrindávanem

Budujeme svůj vztah s Vrindávanem a jak víme, Vrindávan je celý o oddané službě. Ať už se zaměstnáváte ve zpívání a naslouchání nebo ať už ve Vrindávanu děláte jinou službu, v dhámu je to v konečném smyslu všechno o službě. Služba je způsob, jak proniknout do Vrindávanu. Proto když jedeme do Vrindávanu, začínáme se napojovat, a pak jdeme znovu a znovu tam, kde o Vrindávanu meditujeme. Tímto způsobem se náš vztah s Vrindávanem prohlubuje a stejně tak se prohlubuje naše touha ve Vrindávanu být. Takto je to celoživotní vztah, který se musí vyvíjet, a toto se děje skrze službu.

 

(Kadamba Kánana Svámí, 4.února 2022, Rádhadéš, Belgie, setkání přes Zoom)

 

Odkaz na přepis v angličtině najdete zde.

Přijmout útočiště u čisté služby

Základem není být čistý oddaný, esence je přijmout útočiště u procesu čisté oddané služby a to je to, co děláme znovu a znovu, některé dny to funguje trochu lépe, někdy je to trochu obtížnější, ale pokračujeme a snažíme se přijímat útočiště u čisté oddané služby. Na začátku si myslíme, "Musím se stát čistým oddaným." S tím se netrapte, jen přijmětě útočiště u čisté oddané služby a čím víc to děláme, pak bude vše automaticky následovat, a o tom to je. Okamžik za okamžikem znovu a znovu přijímáme útočiště...a to vytvoří úžasné výsledky.

Kadamba Kánana Svámí, 29.ledna 2022, Malaga, Španělsko, ŠB 1.11.15

 

 

Odkaz na přednášku v angličtině je zde

Je to o kravách!

Vrindávan je pokrytý kravami. Když jste přišli do Vrindávanu za časů Krišny, slyšeli jste bučení krav všude, a všude také probíhalo dojení krav. Kravín Nandy Maharádže byl obrovský. Bylo tam 900 tisíc krav. A kolik krav tady máme my? Skoro devět. Takže Nanda Maharádž měl skoro stotisíckrát více krav, dokážete si to představit? Mám na mysli, že kdybychom tady měli 900 tisíc krav - kam by se všechny vešly? Krávy by byly všude. Přišli byste do svého ášramu a našli byste krávu spící ve vaší posteli! Krávy jsou všude - "Mami, ve srpše jsou krávy! V kuchyni jsou krávy! Krávy jsou všude!" Podívali byste se z okna a byly by všude - 900 tisíc krav! Ale Nanda Maharádž nebyl jediný, kdo měl krávy. Maharádž Vrišabhánu měl dva miliony krav. Jeho krávy byly všude.

Slýcháme, jak Krišna a Balarám chodívali ráno do lesa a doprovázelo je neomezené množství pasáčků a každý z toho neomezeného množství pasáčků měl neomezené množství telátek. Bylo více telat než krav! Většinou pokud chov nekontrolujete, pak máte více dětí než rodičů, tak to bývá. Pokud bylo tenkrát víc telat než krav, dokážete si představit, kolik jich bylo celkem? A byli tam také buvoli! Ráno z kravína Nandy Maharádže vycházela bílá řeka krav a pak byl další kravín, ze kterého vycházela černá řeka buvolů. Takhle všichni šli do lesa. Krávy, krávy a ještě víc krav. Na Góvardhanu, vardhana znamená zvětšovat počet krav, který zvětšuje potěšení krav. Tak je to všechno o kravách!

 

(Kadamba Kánana Svámí, 5.listopadu 2021, Simháčalam, Německo, Šrímad Bhágavatam 1.25.19)

 

Odkaz na přepis v angličtině je zde.

Blízko Krišnovi

Krišna je suhrit. Je naším nejdražším přítelem. Prabhupáda řekl, že Krišna je náš nejlepší přítel a oddaný odpověděl, "Ne, Prabhupádo, ty jsi náš nejlepší přítel! Krišnu my neznáme, známe jenom tebe!" Prabhupáda potom vysvětlil, "Ne, Krišna je tvůj nejlepší přítel, protože je vševědoucí, ví všechno, zatímco já ne, a mohu tě zklamat." Vlastnost vševědoucnosti znamená, že Krišna zná nejhlubší touhy v našem srdci. Ví vše a výsledkem je, že nás nikdy nezklame. Ne že nám dá vše, co chceme, ale pokud se budeme Krišny držet, jistě budeme zcela naplněni. Měli bychom tedy mít takovou meditaci a pamatovat na to, že Krišna od nás není daleko. Dokonce i zde v tomto hmotném světě je u nás Krišna ve skutečnosti přítomen. 

 

Krišna je také velmi přístupný. Jednou jsem připravoval seminář o modlitbě. Když jsem vyhledával na internetu, dostal jsem se na stránku zasvěcenou svatému Antonínovi. Četl jsem tam mnoho modliteb a mnoho z nich bylo jen, "Prosím, svatý Antoníne, pomoz mi!" nebo "Pomoz mi se zkouškou." nebo "Moje teta má problém s kolenem, prosím pomoz jí." Mnoho těchto modliteb bylo jen materialistických, ale potom jsem uviděl modlitbu matiky, která říkala, "Mé dceři jsou teprve tři roky a má selhání ledvin. Musí být v nemocnici na přístrojích. Ó prosím svatý Antoníne, přenes její bolest na mě. Zachraň prosím mou dceru od utrpení." To byla hluboká modlitba. Jedna modlitba na stránce říkala, "Když se modlím, uvědomuji si, jak daleko jsem od Boha." Díky tomu jsem si uvědomil, jak je naše hnutí odlišné. Nemyslíme na to, jak jsme daleko, ale jak jsme Krišnovi blízko. Když zpíváme, cítíme se ke Krišnovi blízko. To je naše meditace. Není to jako by nás tady nechal samotné a my se modlíme a zpíváme a tak se nějak očišťujeme a tak se stáváme kvalifikovanými. Ne. Vůbec nás tady nenechal. Je naším nejdražším přítelem.

Kadamba Kánana Svámí, 17.listopadu 2018, Préma-Saróvar, Vrindávan, Indie, Parikrama 2018 

 

Odkaz na přepis v angličtině je zde.

Co Šríla Prabhupáda chce

Ano, ISKCON může být zničen zevnitř. Šríla Prabhupáda se zde zmiňuje o lesním požáru. Jsou dva lesní požáry, které Krišna polyká. Jedním z těchto požárů jsou neshody, které vznikají v duchovním hnutí ve společnosti oddaných. A to je tedy zdůrazněno jako něco, co dokáže naše hnutí rozbít zevnitř. Dokud je tu ústřední skupina oddaných, kteří ztělesňují čisté vědomí Krišny, pak jimi bude každý požehnán. Toto jsou oddaní, kteří jsou nad dualitami, kteří nemají nepřátele a jsou dobrodinci všech. Dokud v našem hnutí bude tato skupina dobrodinců všech, naše hnutí nemůže být nikdy zničeno. Šríla Prabhupáda byl takovou osobou. Byl úplným dobrodincem všech. Pokud se obrátíme na Prabhupádu v této náladě, že jsme mu blízko, potom se předá tato nálada dávání a štědrosti. Ale když všichni začnou bojovat sami za sebe, za svou pozici, za svůj prostor, za své vybavení, za své uznání a podobně, potom zde budou požáry. Potom takové boje mohou toto hnutí rozložit. Ale naštěstí Prabhupádovou milostí je zde stále tolik odevzdaných vaišnavů.

Prabhupáda začal hnutí ISKCON a když to udělal, znovu ožily starší odštěpující se skupiny ohledně následovnictví v Gaudíja-mathu. Ale zničit ISKCON není tak jednoduché, protože Prabhupáda je tolik přítomný. Musíme na to vždy dbát. Nejen dělat pro Prabhupádu guru-púdžu, ale také se sjednotit s jeho učením a s tím, co považoval za důležité. Proto by měla být vždy silná distribuce knih dokud existují knihtisky. Chrámy mají historii silného rozdávání knih a to bychom měli opravdu udržet a pokračovat v tom, abychom to oživili. Jde to nahoru dolu. Musíme to s novým nadšením opět dostat nahoru. Je to velmi důležité, protože to bylo něco, co Šrílu Prabhupádu bezesporu těšilo nejvíce. To oživí naši komunitu. Skutečnost, že v našich chrámech je tolik mladých lidí, je díky rozdávání knih. Kde je distribuce knih, tam se lidé přidávají. To je tedy jeden způsob, jak zůstat ve spojení se Šrílou Prabhupádou a samozřejmě musíme zajistit, abychom mnoha způsoby zůstaly se Šrílou Prabhupádou ve spojení. Musíme číst nejen jeho knihy, ale musíme číst jeho dopisy. Musíme zjistit, co Šríla Prabhupáda chtěl. Nejen sloužit pomocí rtů, guru čarana padma..." Ne, musíme se zaměřit na to, co náš zakladatel áčárja chtěl, a pak to prostě udělat.

(Kadamba Kánana Svámí, 3.května 2021, Simháčalam, Německo, ŠB 3.19.27)

 

Odkaz na přepis v angličtině je zde.