Ihned se můžeme stát hodnými návratu k Bohu.
Musíme být tedy velice optimističtí, že přijde veškerý úspěch.
(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)
Oficiální československý blog věnovaný
Jeho Svátosti Kadambovi Kánanovi Svámímu
(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)
(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)
(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)
Toto hnutí nabízí příležitost, dychtivost nezbytnou pro to, abychom se stali čistými oddanými. Máme příležitost začít den tím, že něco nabídneme Pánu. Žádný den není obyčejný; každý den je zvláštní. Jediné, na čem záleží, je to, co skutečně děláme. O co jsme se dnes pokusili? Četli jsme dost śāstry nebo toho mohlo být víc? Dokončili jsme svá kola, a jak byla pěkná? Měli bychom se snažit znovu a znovu, každý den, abychom měli příležitost udělat něco mimořádného, což začíná zpíváním dobrých kol.
V Bhakti-rasāmṛta-sindhu je zmíněno, že když se ráno pasáčci probudí, chlupy na jejich těle stojí v extázi. Naše rána v duchovním životě by neměla být jako když staré auto potřebuje popostrčit; mělo by být schopné nastartovat se s nadšením.
(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)
(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)
(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)
(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)
(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)
(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)
(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)
Přišel čas spánku. Musím zastavit denní činnost, ačkoliv toho chci udělat ještě mnohem více. Teď jdu investovat do zítřka, abych mohl včas vstát…potom je zpívání snadné.
Je mnoho dalších usměrňujících zásad, které nám pomohou k úspěchu v duchovním životě, ale zpívání je tou nejdůležitější z našich služeb. Proto musíme zpívat každý den velice vážně, s velkou pozorností.
(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)
(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)
Musíme mít jistou disciplínu a proto se doporučuje zpívat každý den ve stejnou dobu, protože takto se usměrňujeme. Potom to skutečně má spád.
Je tedy dobré zpívat každý den ve stejný čas. Jen všeho nechce a odzpívejte na jeden zátah 16 kol. Nebo pár kol před maṅgala-ārati a zbytek potom, to je ještě lepší. Nebo všechna kola před maṅgala-ārati, ta jsou úplně nejlepší! A nejhorší jsou kola pozdě v noci!
(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)
Svůj život si musíme uzpůsobit tak, aby se ze zpívání nestalo odříkání. Oddaní si své životy musí zorganizovat podle zpívání Hare Kṛṣṇa a učinit z něho prioritu. Celý náš duchovní život závisí na kvalitě našich kol. Kvalitní zpívání se nikdy nepřihodí, pokud si na něj neuděláte čas. Skutečné zpívání znamená udělat si na něj skutečně čas.
(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)
Zpívání není něco běžného. Není to něco navíc. Je naprostou podstatou, to byla Prabhupādova myšlenka. Prabhupāda vytvořil ranní program s myšlenkou, že v rámci ranního programu můžeme odzpívat 16 kol. Vypočítal to, aby bylo možné zpívat 16 kol s naprostým soustředěním; ne pár kol a pár zpráv a pár manter a tak dále. Dříve to bylo velmi jednoduché, protože jediné, co jste museli udělat, bylo vstát brzy a byli jste před světem napřed; svět stále spal, ale dnes je to těžké, protože váš telefon je vzhůru! Je tedy snadné marnit čas na telefonu a přerušit vaši koncentraci.
(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)
(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)
Je řečeno, že když zpíváme, postupně se oprošťujeme od tíživých věcí. Pokud bychom jen mohli dělat toto - alespoň jedno kolo každý den a pokud je to možné i víc - pak po nějaké době uvidíme změnu. Zkuste to měsíc, protože psychologové objevili, že pokud něco děláte měsíc, stane se z toho zvyk. Tak to zkuste jen na měsíc; podepište to na ten tečkovaný řádek a uvidíte, co se stane!
Po jednom měsíci si řeknete, “No, možná zkusím další měsíc…” a pak možná další a další a pak už jste dokončili rok a možná půjdete na další rok… Já jsem teď ve svém 42.roku! Časem začnou korálky na růženci zářit, protože tím, jak s nimi pohybujete, je leštíte. Jak začnou zářit korálky, tak začne zářit i něco uvnitř vás! To je tajemství hnutí Pána Čaitanji.
Ale dřív než začnete se svým jedním kolem, vždy řekněte,
śrī-kṛṣṇa-caitanya prabhu-nityānanda
śrī-advaita gadādhara śrīvāsādi-gaura-bhakta-vṛnda,
pak to bude fungovat.
V Džagannāth Purī byl Śrī Čaitanja Mahāprabhu tolik pohroužen ve vzpomínání na Kṛṣṇu, v neustálém opěvování Kṛṣṇovy slávy a ve výlučném naslouchání o Kṛṣṇovi, že ať uviděl cokoliv, vztahovalo se to ke Kṛṣṇovi. Když viděl oceán, byla to Jamunā - každá voda byla Jamunā! Každý kopec byl Govardhan! Tak to bylo jednoduché! Uviděl Jamunu a skočil s velkým nadšením do oceánu. Po dlouhou dobu se v něm vznášel a zpět na břeh se vrátil až tehdy, kdy ho do své sítě chytil rybář. Když se zmatený rybář dotkl té divné ‘věci’, přemohla ho mocná síla a okamžitě začal vyskakovat a zpívat ‘Hare Kṛṣṇa Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa Hare/ Hare, Hare Rāma Hare Rāma, Rāma Rāma Hare Hare.’ Myslel si, že ho posedl duch. Na scéně se potom objevili společníci Śrī Čaitanji Mahāprabhua a velmi hlasitě zpívali. Śrī Čaitanja Mahāprabhu se probral k vnějšímu vědomí a vysvětlil, “Co je to za hluk? Byl jsem ve Vṛndāvanu. Zrovna jsem byl svědkem Kṛṣṇových zábav. Proč jste mě sem přinesli?”
Śrī Čaitanja Mahāprabhu byl tedy přímo ve Vṛndāvanu při Svém zpívání. A nejen Śrī Čaitanja Mahāprabhu, ale i Jeho následovníci jako Śrīla Rūpa Gosvāmī, Sanātana Gosvāmī, Gopāla Bhaṭṭa Gosvāmī nebo Śrīnivāsa Ācārya, jak je popsáno v knize Bhakti-ratnākara. Kṛṣṇa se vyjevoval všem těmto osobnostem, které začínaly vidět Kṛṣṇu v Jeho zábavách.
(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)
V Čaitanja-čaritāmṛtě, poté co Pán Čaitanja přijal sannyās, je popis Jeho cest po Jižní Indii, kdy zpívá a projevuje Svou úžasnou extázi. Lidé byli všude smeteni tímto zpíváním a dostali se do extáze. Vrátili se do svých vesnic a celé vesnice se dostaly do extáze! Svaté jméno se ozývalo všude. Zpívání Pána Čaitanji zaplavovalo celou Indii jako přívalová vlna.
Když tedy budeme provozovat hodně naslouchání a zpívání, naše mysl začne vzpomínat na Kṛṣṇu, ale to není to skutečné, plně rozvinuté vzpomínání. To se děje na hlubší úrovni - duše se probudí a začne se rozpomínat. V tomto stadiu již není naslouchání a vzpomínání na mentální úrovni hlavy, ale je přímo v srdci! Poté budeme šílení transcendentální láskou.
(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)
Oddaní, kteří byli přítomni, řekli: “To je skvělý nápad, Bābājī Mahārāji.” Za nějakou dobu se zeptali: “Ale kde na ten festival seženeme ingredience?” Śrīla Gaurakiśora dāsa Bābājī ukázal na svou japa mālu a řekl: “Všechny přísady pro festival jsou zde.”
(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)
Hmotnému světu vládne chtíč tolika druhů a podob. Ale v duchovní sféře vládne láska.
(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)
Dobrodinec všech - to je vznešená myšlenka a to je nálada Kṛṣṇy a nálada Kṛṣṇova oddaného. Ti, kteří zpívají svaté jméno Kṛṣṇy, se do této nálady dostanou. Místo aby mysleli na sebe: ‘já a moje a co nejvíc co můžu dostat,” přemýšlí nad prospěchem všech. Není to jen o mém štěstí, které se zakládá na utrpení ostatních. Ne, naším štěstím je zahrnout štěstí všech! To je něco a pokud to dokážeme vzít za své, pak je to velice velký cíl.
Zpíváním Hare Kṛṣṇa mahā-mantry člověk může najít inspiraci s tímto skutečně začít. Když zpíváme Hare Kṛṣṇa mahā-mantru, očišťujeme se od nižší přirozenosti a začínáme rozvíjet přitažlivost ke službě Kṛṣṇovi. Čím víc Kṛṣṇovi sloužíme, tím víc chuti získáváme a tím se službě Kṛṣṇovi odevzdáváme, až do té míry, kdy se stáváme Jeho nástrojem. Pouze tehdy můžeme být příznivcem všech živých bytostí a to se stává naší meditací. Potom jsme zapálení! Pak jsme tolik inspirovaní! Potom začne mít celý náš život smysl!
Když jsme sestoupili do hmotné sféry, naše vědomí se zahalilo a my jsme začali považovat tělo za vlastní já a tento fyzický svět vnímat skrze smysly jako realitu. Když vstoupila mahā-mantra, vše se změnilo. Nechápali jsme sílu, která se objevila. Jakmile jsme jí byli dotčeni, tato přeměna byla trvalá. Naše zájmy se změnily a nyní jsou možná naše nohy v hmotném světě, ale naše oči jsou vždy upřeny na Kṛṣṇu. Jednoduše zpívejme.
Není obtížné zaměstnat se v oddané službě, obzvláště když člověk obdržel milost Śrī Čaitanji Mahāprabhua a je si vědom toho, že toto zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry je procesem pro spojení s Nejvyšším Pánem. Je to ten nejmilostivější proces, jelikož se k nám dostává bez jakékoliv podmínky. Jakýkoliv jiný proces, který nabízejí písma pro naše pozvednutí, v sobě nese nějaké podmínky, ale s Hare Kṛṣṇa mahā-mantrou se žádné předpoklady nepojí. Tato oddaná služba je bezpodmínečně přístupná všem živým bytostem…to je úžasné! Může ji zpívat kdokoli, kdykoli, kdekoli…pokud chceme. A pokud nechceme, pak můžeme naslouchat, jak zpívají ostatní oddaní, nebo můžeme zpívat jméno skrze nāmābhāsu, aniž bychom to věděli - jako když žijeme ve městě Ramarama na Novém Zélandu!
Ve čtvrtek 9. března ve 12.06 hodin, pod pohledem Šrí Girirádži, ve svaté zemi Šrí Vrindávana dhámu, v milující společnosti svého duchovního mistra a vaišnavů, s hlasitým kírtanem, odešla Jeho Svatost Kadamba Kanana Svámí z tohoto hmotného světa.
"Co je smrt? Je to jen změna služby. A samozřejmě - každá služba je přípravou na ještě větší službu. Takže smrt není problém, jen to jen mentální výmysl."
(Kadamba Kánana Svámí, 7.února 2023 Prem Sarovar)
Bohatstvím duchovního světa je, že každý s obrovskou láskou a extází zpívá jména Kṛṣṇy a poté přijímá prasádam. A my děláme to samé! Proto mohu vidět, že proces a cíl jsou stejné; Pán Čaitanja nám dal dokonalý proces!
(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)
(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)
Hodně času v našem hnutí trávíme těžkostmi a diskusí o tom s čím bojujeme – boj se zpíváním, boj s dodržováním regulativních principů, boj se soužitím s oddanými, boj s institucí, boj s přijetím každého aspektu filozofie, boj s našimi anarthami, boj se starými zvyky – takže je tu tolik boje. Jsou skupiny oddaných, kteří se setkávají, protože mají problém s internetem – jdou na špatné stránky a pak se snaží takové boje setkat a překonat společně – to je rozšířené. Takže všichni bojujeme. A kvůli těmto těžkostem se lidé někdy stávají beznadějnými. Jeden člověk ve zprávě vyjadřoval, jak se trápí a už nechce žít, a není to ojedinělý incident, kdy mají lidé pocit, že už to nezvládají. Takže na jedné straně máme prvek boje a na druhé straně máme milost Šrí Čaitanji Maháprabhua. Tato milost není něco abstraktního, o čem čteme, a říkáme, jak je to úžasné, ale je to něco, co je velmi hmatatelné, co potřebujeme k tomu, aby vše stálo za to. Toto milosrdenství není luxus, ale je nezbytné pro všechno, co děláme.
Ohledně tohoto těmatu myslím na některé verše, kde Krišnadasa Kavirádža Gosvámí říká: „Jsem pokleslejší než červ ve stolici. Jsem tak pokleslý, že každý, kdo se mnou přijde do styku, ztrácí veškerý svůj zbožný kredit.“ Takže když to slyšíte, někdo si může myslet, že jde o vážný případ nízkého sebevědomí a že to nebude mít šťastný konec. Ale pak říká: "Navzdory tomu všemu je úžasné, že někdo tak pokleslý jako já obdržel milost Pána Nityanandy." Takže tohle je ten případ. Navzdory všem našim slabostem a se všemi našimi nedostatky existuje jedinečná milost Pána Čaitanji a Pána Nitjánandy, a právě touto milostí a milostí jejich zástupců, jako je Šríla Prabhupáda, kteří pak přidají svůj vlastní kousek milosrdenství, toto hnutí roste a pokračuje. A tímto způsobem jsme udržováni v duchovním životě.
(Kadamba Kánana Svámí, 2.ledna 2023, Vrindávan, Indie, Otázky a odpovědi)
Odkaz na přepis v angličtině je zde.
(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)
(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)
Mysl říká, “Co to dělám, že tak dlouho zpívám? Uniká mi tolik příležitostí dělat jiné věci a jsem velmi zaneprázdněný; musím toho tolik udělat.”
Śraddhā-bindu, kapka víry. Víra je tam, kde si myslíme, že najdeme štěstí. Naše víra je klíčem ke zpívání. Jsme si jisti, že veškerý prospěch dosáhneme zpíváním svatého jména Kṛṣṇy? Denní práce Kṛṣṇy je dřina lásky. Kṛṣṇa tak či onak, ať už Svou vznešenou povahou nebo triky a hrou, zařizuje, aby se zvětšila láska, kterou k Němu oddaní cítí.
Mysl přemýšlí, “Ano, ale jsou i jiné věci, které přitahují srdce a tyto pocity jsou velmi silné.”
Ale Kṛṣṇa vás překvapí a dá nám víc, než si dokážeme představit. Tím, že Mu budeme sloužit a neustále zpívat Jeho jméno, naše spokojenost bude neustále růst. Sanskritské slovo použité v Bhāgavatamu je suprasīdati; sīdati znamená ‘spokojený’; 'pra' je prakṛṣṭa-rūpeṇa, což znamená ‘ve své plně rozvinuté podobě’ a su zdůrazňuje to, co následuje. Moderní překlad by tedy mohl znít ‘úplně super spokojený’.
Každý v tomto světě potřebuje duchovní život - někteří lidé to vědí; někteří to nevědí, ale je to fakt. Vidíme tolik neklidu. Vidíme, že lidé nejsou pokojní. Vidíme, že je v tomto světě spousta úzkosti. Je zde hodně nejistoty, jelikož lidé nejsou spokojeni sami se sebou. Toto zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry může dát lidem hlubokou spokojenost. Tato spokojenost je výše než cokoliv na světě a člověka dovádí do bodu, kdy už nezávisí na tolika vnějších věcech. Máme svaté jméno a bezpochyby bude úspěšné. Svaté jméno je Kṛṣṇa a co na světě dokáže Kṛṣṇu zastavit? Nic! Je nanejvýš mocný a jméno se od Něho neliší, tak z čeho máme obavy? Zpívejte Hare Kṛṣṇa a všechno bude skvělé!
(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)
V Čaitanja-čaritámrtě nám Šríla Krišnadás Kavirádž Gosvámí dal verš, který je otevřenou pozvánkou. Říká, že pokud se zajímáte o logiku a argumenty, použijte je na milost Šrí Čaitanji Maháprabhua. Tak zažijete úžas ve svém srdci. Základem tohoto hnutí je tedy to, že proudí milost Šrí Čaitanji Maháprabhua a nejvyšší lásku k Bohu dostávají ti nejpadlejší. To se stalo a stále se děje každým dnem a každým okamžikem v našem duchovním životě. Vidíme, jak lidé nemají ponětí, co děláme, ale nějak se jich toto hnutí dotýká. Nejen, že někteří jsou přesvědčeni argumenty obsaženými v knihách, ale mnozí se nevědomky zapojují do nějaké oddané služby. Tato úroveň agjáta-sukriti netušeného duchovního prospěchu je ohromná. Existuje jeden příklad, kdy v přednášce Šríla Prabhupáda mluví o mikrofonu a říká: „Nepotřebujeme mikrofon, ale používáme ho k tomu, abychom očistili výrobce mikrofonu“. To je mimořádné, že síla tohoto hnutí prospívá i výrobci mikrofonů! Tímto způsobem se všechny věci a lidé, kteří se věnují oddané službě, dělí o prospěch. Dopad sankírtanového hnutí je daleko za tím, co si dokážeme představit, ale právě když je nám to takto odhaleno, můžeme začít přemýšlet o milosti Šrí Čaitanji Maháprabhua a o tom, jak daleko sahá a jak se tímto hnutím mění celý svět. A pak se změní i náš život!
(Kadamba Kanana Swami, 2 January 2023, Vrndavana, India, Balarama Hall Q&A Program)
Pán Čaitanja se zjevil pod nímovým stromem v čase zatmění měsíce, kdy na měsíc útočil Ráhu. To je považováno za nepříznivou dobu a proto všichni vstupují do svatých vod, aby tento nepříznivý čas zmírnili. Gaṅgā tedy byla plná lidí a všichni tito lidé zpívali svatá jména Pána. Pán Čaitanja Mahāprabhu se zjevil v ten čas, který byl zdánlivě nepříznivý kvůli zatmění měsíce, ale stal se zcela příznivým díky zpívání svatého jména. Najednou se vše proměnilo a projevil se duchovní svět. Každý byl dotčen transcendentálním vlivem a byl zcela blažený.
Kdekoli je tedy Kṛṣṇa, tam je vítězství a příznivost. Pro odehnání nepříznivosti nepotřebujeme dýně!
(Kadamba Kánana Svámí, 26.října 2022, Vrindávan, Indie, Góvardhan-puja)
Kṛṣṇova transcendentální pokladnice je plná tak úžasného bohatství. Stejně jako Bhagavad-gītā, která nám dává věčnost ve verších jako je ṇa tv evāhaṁ jātu nāsaṁ: “Nikdy se nestalo, že by nebylo Mne, tebe či všech těchto králů…” nebo když říká, yat karoṣi yad aśnāsi: “Vše co děláš, jíš, obětuješ či rozdáváš, jakož i veškerou askezi, kterou podstupuješ, dělej jako oběť Mně.”
Krišnova pokladnice je naplněna neomezeným bohatstvím, ale nejcennějším klenotem ze všech je zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry. Vzpomínáme na čas, kdy měl Sanātan Gosvāmī sparśa-maṇi. Sparśa-maṇi je kámen mudrců. Když se tímto kamenem dotknete kovu, promění se ve zlato. No, nevadilo by nám mít pár takových kamenů, že? Dnes jsou tyto kameny velmi vzácné, ale Sanātan Gosvāmī takový kámen měl. Čehokoliv se tímto kamenem dotkl, to se proměnilo ve zlato. A co Sanātan udělal? Zahodil ho přes rameno na hromadu smetí a poté se posadil a začal zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru! Všichni věděli, že Sanātan Gosvāmī má takový kámen. Jednoho dne tedy přišel jeden muž a řekl, “SanātaneGosvāmī, slyšel jsem, že vlastníš kámen mudrců. Je to pravda? Kámen, který dokáže proměnit kov ve zlato?”
Sanātan Gosvāmī řekl, “Hmm..”
“Vážně je to pravda? Máš ten kámen? Mohu si ho prosím půjčit?”
“Můžeš si ho vzít.”
“Opravdu? Kde je? Kde je?”
“Jen se podívej támhle, v zahradě - ten kámen je přímo tam.”
Ten muž tedy kámen zvedl ze zahrady, vzal si ho a šel domů. Zlato! Zlato! Zlato! Vše zlaté! Bylo to úžasné!
Ale potom v noci přemýšlel, “Proč ho Sanātan Gosvāmī zahodil do smetí? Kvůli čemu ho tam odhodil? Jaké tajemství zná? Musí mít něco lepšího!
Šel zpátky a prosil, “Prosím, řekni mi své tajemství. Dal jsi mi tento kámen, ale já vím, že máš něco lepšího. Dej mi to.”
Sanātan Gosvāmī odpověděl, “Dobře, zahoď ten kámen a sedni si vedle mě.”
Potom mu dal japa mālu a začali zpívat svaté jméno.