Nalézání milosti uprostřed těžkostí

Hodně času v našem hnutí trávíme těžkostmi a diskusí o tom s čím bojujeme – boj se zpíváním, boj s dodržováním regulativních principů, boj se soužitím s oddanými, boj s institucí, boj s přijetím každého aspektu filozofie, boj s našimi anarthami, boj se starými zvyky – takže je tu tolik boje. Jsou skupiny oddaných, kteří se setkávají, protože mají problém s internetem – jdou na špatné stránky a pak se snaží takové boje setkat a překonat společně – to je rozšířené. Takže všichni bojujeme. A kvůli těmto těžkostem se lidé někdy stávají beznadějnými. Jeden člověk ve zprávě vyjadřoval, jak se trápí a už nechce žít, a není to ojedinělý incident, kdy mají lidé pocit, že už to nezvládají. Takže na jedné straně máme prvek boje a na druhé straně máme milost Šrí Čaitanji Maháprabhua. Tato milost není něco abstraktního, o čem čteme, a říkáme, jak je to úžasné, ale je to něco, co je velmi hmatatelné, co potřebujeme k tomu, aby vše stálo za to. Toto milosrdenství není luxus, ale je nezbytné pro všechno, co děláme.

Ohledně tohoto těmatu myslím na některé verše, kde Krišnadasa Kavirádža Gosvámí říká: „Jsem pokleslejší než červ ve stolici. Jsem tak pokleslý, že každý, kdo se mnou přijde do styku, ztrácí veškerý svůj zbožný kredit.“ Takže když to slyšíte, někdo si může myslet, že jde o vážný případ nízkého sebevědomí a že to nebude mít šťastný konec. Ale pak říká: "Navzdory tomu všemu je úžasné, že někdo tak pokleslý jako já obdržel milost Pána Nityanandy." Takže tohle je ten případ. Navzdory všem našim slabostem a se všemi našimi nedostatky existuje jedinečná milost Pána Čaitanji a Pána Nitjánandy, a právě touto milostí a milostí jejich zástupců, jako je Šríla Prabhupáda, kteří pak přidají svůj vlastní kousek milosrdenství, toto hnutí roste a pokračuje. A tímto způsobem jsme udržováni v duchovním životě.

 

(Kadamba Kánana Svámí, 2.ledna 2023, Vrindávan, Indie, Otázky a odpovědi) 

 

Odkaz na přepis v angličtině je zde. 

Naše útočiště

Když se jméno stane naším útočištěm, potom je zpívání něco, co je vždy přístupné. Tolik věcí se může v životě stát. Je tolik překvapení; léta utíkají, ale svaté jméno zůstává. A stává se útočištěm. Pak to není tak, že si musíme říkat, abychom přijímali útočiště u jména; jméno se stane útočištěm, protože je tou věcí, která je jistá.
Co uděláte, když někdo koho milujete zemře nebo vás opustí? Úplně vám to zlomí srdce a rozerve vás to. Kde je potom vaše útočiště? Je to mahā-mantra. Co uděláte, když jste ve svém autě a najednou praskne pneumatika a vidíte, jak se k vám blíží zeď? Víte, že se blíží potíže, tak kam se obrátíte? Obrátíte se na mahā-mantru. Co uděláte na konci života, když cítíte, že život uniká? Je zde mahā-mantra. Svaté jméno je tedy naší jedinou útěchou, naším jediným útočištěm.  

 

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ) 

Poskytování ochrany

Proces zpívání je jistě mocný, protože přitahuje Kṛṣṇovu milost a touto milostí jsme chráněni. V šestém zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu je poukázáno na to, že Kṛṣṇa přemýšlí, “Protože tento člověk zpíval Mé svaté jméno, je Mou povinností ho chránit.” Je tedy velmi významné, že zpívání Hare Kṛṣṇa je něco velice osobního; je to něco velmi přímého. Kṛṣṇy se naše zpívání osobně dotýká, přitahuje Ho, a opětuje tím, že nás chrání, nejdříve od nás samotných, ochraňuje nás od naší nižší povahy a tolika způsoby nás ochraňuje před májou. Jagadānanda Paṇḍita říká, že jakmile se obrátíte k hmotné energii, māyā je poblíž a čeká, aby vás mohla srazit dolů. Odzpíval jsem svých 16 kol. Jsem pod ochranou Prabhupādy. Budu se mít na pozoru před triky māyi, kterými by mě mohla odvést od Kṛṣṇy. Ó Kṛṣṇo! Nechť Ti zasvětím tento den.

 

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ) 

Úplně super spokojení

Mysl říká, “Co to dělám, že tak dlouho zpívám? Uniká mi tolik příležitostí dělat jiné věci a jsem velmi zaneprázdněný; musím toho tolik udělat.”

Śraddhā-bindu, kapka víry. Víra je tam, kde si myslíme, že najdeme štěstí. Naše víra je klíčem ke zpívání. Jsme si jisti, že veškerý prospěch dosáhneme zpíváním svatého jména Kṛṣṇy? Denní práce Kṛṣṇy je dřina lásky. Kṛṣṇa tak či onak, ať už Svou vznešenou povahou nebo triky a hrou, zařizuje, aby se zvětšila láska, kterou k Němu oddaní cítí.

Mysl přemýšlí, “Ano, ale jsou i jiné věci, které přitahují srdce a tyto pocity jsou velmi silné.” 

Ale Kṛṣṇa vás překvapí a dá nám víc, než si dokážeme představit. Tím, že Mu budeme sloužit a neustále zpívat Jeho jméno, naše spokojenost bude neustále růst. Sanskritské slovo použité v Bhāgavatamu je suprasīdati; sīdati znamená ‘spokojený’;  'pra' je prakṛṣṭa-rūpeṇa, což znamená ‘ve své plně rozvinuté podobě’ a su zdůrazňuje to, co následuje. Moderní překlad by tedy mohl znít ‘úplně super spokojený’.

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)