Nejmocnější proces

Musíme vědět, že všeho je dosaženo pomocí svatého jména a že je to nejmocnější ze všech procesů.

Lidé si myslí, že je to zjednodušený proces pro padlé duše věku Kali, který nám byl dán, protože nejsme  kvalifikovaní k provádění složitějších védských rituálů. Ne, ve skutečnosti je to silnější proces. Byl tu ve védských dobách, ale protože tam bylo následováno tolik rituálů, nebyl v popředí.

Potom Śrīvāsa Ṭhākura přečetl tento verš z Nārada Purāṇy:

harer nāma harer nāma

harer nāmaiva kevalam

kalau nāsty eva nāsty eva

nāsty eva gatir anyathā

„V tomto věku Kali není jiný způsob, není jiný způsob, není jiný způsob seberealizace než zpívání svatého jména, zpívání svatého jména, zpívání svatého jména Pána Hariho.“

(Śrī Caitanya-caritāmṛta Ādi-līlā 17.21)

Když si to přečetl, zavedl kīrtan ve Śrīvās-aṅgamu. Měl v tento verš plnou důvěru a začal z toho dělat svou hlavní činnost. Śrīvāsa byl ve své době výjimečný, protože se nepřizpůsoboval společenskému standardu; přizpůsoboval se śāstře, a jen zpíval Hare Kṛṣṇa.

 

 
(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)

 

Víra ve Svaté jméno

Máme veliké štěstí, ať už jsme přítomni osobně nebo elektronicým způsobem, protože na tom skutečně nezáleží. Je to transcendentální zvuková vibrace a to, co je důležité, je spojení s tímto zvukem. Šríla Prabhupáda byl velice jedinečný, protože měl víru v nahrávky a nahrával Svaté jméno, měl víru, že ve Svatém jménu je veškerá síla. To bylo revoluční! Prabhupáda dával druhé zasvěcení skrze nahrávku, kde vyřkl gayatri mantru a lidé si ji pustili do ucha a tak tuto mantru obdrželi. Někdo potom řekl, že takové zasvěcování není bona fide, protože v písmech je řečeno, že tato mantra musí být vyřčena a ne jen nahrána. Ale Prabhupáda měl jiný pohled, kdy pochopil, že ať se Svaté jméno zjeví jakýmkoli způsobem, stále zůstává Svatým jménem. Měl tedy víru ve Svaté jméno za jakýchkoli okolností.

 

(Kadamba Kánana Svámí, 24.června 2022, Londýn, setkání s žáky přes Zoom)

 

Odkaz na přepis v angličtině je zde.

Je zde naděje!

Áčárjové byli tolik pohrouženi do zpívání, že nechtěli nic jiného. Když Gaura Kišór dás Babádží zpíval a dostal hlad, jednoduše snědl ze země nějakou hlínu. Měl hlad, ale nechtěl být vyrušován tím, že by se někam šel najíst, protože chtěl pokračovat ve zpívání. Jak to můžeme pochopit, jak můžeme pochopit takovou vysokou chuť ke zpívání? 

Ve Šrí Čaitanja čaritě od Murári Gupty je řečeno, že, "Gopináth Áčárja přijal cestu naslouchání Šrí Náma japy. Poté zcela omámený Krišna prémou Gopínáth znovu a znovu vykřikoval Jeho jména. Tak vytvořil vlnu písně, tance a hudby, na které tančil jako oceán zaplavující své břehy." Tak tomu se říká zpívat japu, že? Vytváříte vlnu písně, tance a hudby při zpívání japy? To je jiná úroveň! Tady můžeme vidět, že existují úrovně japy, které si ani nedovedeme představit, ale áčárjové o nich píší. A my o nich pak čteme a  teď si je představujeme. Tímto způsobem získáváme trochu náhled toho, co by mohlo přijít v budoucnosti.

Možná ještě nezpíváme s čistou láskou, ale je zde nějaká naděje. Skrze duchovního učitele se nejdříve osvobodíme od našeho současného hmotného podmínění. A potom rozvineme naši věčnou a extatickou duchovní povahu. Pojďme se tedy podívat, jaký pokrok v tomto hnutí děláme - bude to den za dnem více a více extatické!

 (Kadamba Kánana Svámí, 5.května 2019, Melbourne, Austrálie, Bhakti Vrikša rozprava)

Odkaz na přepis v angličtině je zde.

Aktivní Krišna

Když pochopíme, že svaté jméno je skutečně Kṛṣṇa, pak v rámci zpívání objevujeme, jak Kṛṣṇa Sám sebe odhaluje. Pokaždé, když vidíme Božstvo, nevidíme Je vždy stejně. Můžeme Je vnímat v jiné náladě nebo jiné atmosféře. Někdy se zdá, že se na nás usmívají a někdy se zdá, že s námi komunikují.

Stejným způsobem s námi komunikuje i svaté jméno. Svaté jméno je aktivní Kṛṣṇa. Může dělat, co chce. Proto se nám svaté jméno vyjevuje tak, jak se nám chce vyjevit Krišna Samotný. Tímto způsobem je zpívání svatého jména vždy velkým dobrodružstvím. Nikdy nevíme, kam nás zavede.

Rūpa Gosvāmī říká tuṇḍe tāṇḍavinī ratiṁ vitanut tuṇḍāvalī-labdhaye. Když zpíváme, je to jakoby Kṛṣṇa tančil na našem jazyku. Nejen že Kṛṣṇa tančí v našem jazyce, ale Kṛṣṇa tančí také na nádvoří našeho srdce. Kṛṣṇa tančí v našem životě!

To se mi na vědomí Kṛṣṇy líbí: že je osobní a že svaté jméno má lotosové nohy a srdce!

 

 

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)