čtvrtek 26. října 2017

Je možné říci NE nedovolenému sexu!


Brahmánanda Prabhu jednou vyprávěl Šrílovi Prabhupádovi o svých časech na univerzitě, kdy napsal esej, že všichni v tomto světě mají ve své podstatě sklony k duchovnu, přirozený pud spojit se s Nejvyšším Pánem. Jeho profesor s tím absolutně nesouhlasil a řekl, že ten přirozený pud je k sexu. Brahmánanda ten příběh Šrílovi Prabhupádovi vykládal, aby ukázal, jak byl ten profesor hloupý, ale Prabhupáda mu řekl, že jeho profesor měl pravdu! Potvrzuje to i Šrímad Bhágavatam, který říká, že celý hmotný svět je jevištním pozadím pro sexuální aktivitu. To je důvod, proč jsme dostali tělo; to je v konečném smyslu to, proč jsme ve hmotném světě - kvůli chtivým touhám.

V lidské společnosti jsou sexuální aktivity regulovány v rámci manželství, což přináší jistá omezení. Prabhupáda hovořil o prasatech, která vůbec nerozlišují - k sexuálním aktivitám u nich dochází dokonce mezi členy rodiny, což je zvířecí život bez sebekontroly. V lidském životě by ale sebeovládání mělo být, a proto je tu v rámci tradice a kultury manželství, které omezuje lidskou sexualitu.

Tyto principy však byly vždy porušovány; těchto věcí se lidé nezříkají jen v současné době. Nedovolený sex tu byl vždy. V tomto směru se Šrímad Bhágavatam neostýchá a popisuje všechny druhy nedovoleného sexu - je to něco, co bychom od Šrímad Bhágavatamu nečekali, ale je tu popsán i orální sex, a také reakce za něj!

Nedovolený sex nás spoutává v utrpení. V dnešní době se nedovolený sex stal součástí společnosti a je označen jako normální a přijatelný. Ve védské kultuře nedovolený sex existoval, ale byl zatracován, a ti, kdo ho provozovali, věděli, že se věnují zavrženíhodné  činnosti. Dnes je to považováno za naprosto přirozené a v pořádku. Nepřirozené naopak je zdůrazňovat tyto věci. Hnutí Hare Krišna je tedy v přímé opozici freudovské filozofii, která zdůrazňuje, že pokud je sexualita potlačována, člověku to způsobuje problémy. Sigmund Freud představil analogii tlakového hrnce - pokud máme hodně tužeb a neulevíme si od nich, dojde k explozi.

Ve vědomí Krišny máme jiné způsoby, jak v tomto tlakovém hrnci snížit tlak. Není pochyb, že má Sigmund Freud pravdu v tom, že ve vědomí narůstá tlak, a pokud touhy nejsou naplněny, dochází k frustraci a je z toho problém. Jediným Freudovým řešením je upustit páru.

Naším řešením je zpívat Hare Krišna a zaměstnat se v oddané službě, abychom oslabili hmotné touhy, aprarabdha-phalam papam kutam bijam phalonmukham, kramenaiva praliyeta vishnu-bhakti-ratatmanam (Bhakti-rasámrita-sindhu 1.1.23) Ve Višnu Puráně je popis aprarabdha karmy, což je karma, která je v našem srdci a dává vzniknout touhám, ale nepovstávají z ní žádné činnosti - je neprojevená. Je řečeno, že oddaná služba tuto karmu zmenšuje. Oddaná služba ztenčuje tu zásobu tužeb, minimalizuje touhy v srdci, a také plody této karmy.

Řekněme, že jsme se ve svém předchozím životě věnovali nedovolenému sexu, a tak v tomto životě máme v srdci zásobu tužeb a hříšných reakcí, které způsobují vznik ještě více tužeb, a my pak takové činnosti provádíme, a tím si způsobujeme více špatné karmy a touhy v srdci ještě zesilují. Je to začarovaný kruh tvořený těmito dvěma věcmi - hříšnými činnostmi a hříšnými touhami! Tento začarovaný kruh je však přerušen oddanou službou. Oddaná služba snižuje zásobu aprarabdha karmy v srdci, čímž  ubývá tužeb, a tak slábne tlak v onom tlakovém hrnci, takže je možné říci "Ne!" a dát sexualitě místo tam, kam patří - v rámci manželského svazku!

(Kadamba Kánana Svámí, 31. srpna 2017, Durban, Jižní Afrika, Šrímad Bhágavatam 2.10.26)

Původní text v angličtině zde.

pondělí 23. října 2017

Překonání vlivu našich minulých životů


Nemůžeme zjistit, jak dlouho jsme v hmotném světě. Život za životem měníme těla - hrubohmotné tělo, ale jemnohmotné tělo, jež je tvořeno myslí, inteligencí a falešným egem, cestuje s námi. Proto jsou v našem vědomí uloženy otisky tolika životů. Řízením Nejvyššího Pána jsme na ty své předchozí životy zapomněli, avšak vzpomínky na to velké množství předchozích životů jsou uloženy v podvědomí a ovlivňují nás.

Proto není vaše roztomilé děťátko úplně nevinné, protože si s sebou nese celou historii, která ještě třeba není projevená, ale později to přijde a vy si říkáte: "Jak je možné, že můj malý miláček dělá takovou věc?" Jenže váš malý miláček již tyto věci dělal v bezpočtu předešlých životů.

Takže takto jsme velmi ovlivněni třemi kvalitami hmotné přírody, které se rozprostírají přes mnoho životů.

Šríla Prabhupáda zmiňoval, že bychom se měli sdružovat s kvalitou dobra. Neříkal, že bychom měli být v kvalitě dobra, ale že bychom se s ní měli sdružovat, což je myslím zajímavý bod.

Být v kvalitě dobra není snadné. Pouhým odhodláním a úsilím nemůžeme doopravdy změnit své srdce, avšak sdružováním s kvalitou dobra postupně vyvineme vlastnosti dobra. Ve Šrímad Bhágavatamu je popsán transcendentální proces oddané služby. Je řečeno: "Oddanou službou automaticky mizí vliv nevědomosti a vášně. Pak se člověk nakonec upevní v dobru, a dokonce v čistém dobru!"

Neznečištěné dobro je známé jako višuddha-sattva, transcendentální dobro. My jsme zatím v procesu očišťování a vlivy nižších kvalit hmotné přírody jsou stále uvnitř a mohou zde stále ještě být některé špatné zvyky, protože jsme ovlivněni hříšným chováním z předchozích životů, takže ten sklon tady je, ale sdružováním s kvalitou dobra člověk postupně vyvine dobré vlastnosti a pozvedne se nad to.

(Kadamba Kánana Svámí, 9. února 2012, Leicester, Anglie, přednáška ze Šrímad Bhágavatamu 1.2.19)

Původní text v angličtině zde.

sobota 21. října 2017

Co se opravdu počítá



Mnozí umělci jsou uznáni pro svou velikost až po své smrti, ale Beethoven byl slavný již během svého života, ale potom ohluchl. Umíte si to představit? Byla to prakticky ta nejhorší věc, která ho mohla postihnout. Pro hudebníka jsou uši nepostradatelné. Lidé, kteří neumějí zpívat, ve skutečnosti neumějí poslouchat! Hudba začíná nasloucháním. Je to celé o sluchu, skutečně!

Beethoven, s dokonalým sluchem, který dovedl perfektně slyšet rozličné noty a tóny, ohluchl. Bylo to tak zaranžováno, byl slavnější a slavnější, pak byl ten nejvýznamnější, a potom ohluchl, přišel o to! Musel si projít tou agónií, když mu bylo vše odebráno!

V duchovním životě je to také tak. Během naší služby se nám může dostat uznání; můžeme získat  tolik příslušenství a tak dále, tolik vnějších atributů. Za ty roky shromáždíte plnou knihovnu, své nóbl čadary, a všechno možné. Avšak v době duchovní krize je všechno, co máme, vědomí Krišny uvnitř! Proto musíme přijímat závazky ve svém nitru. Vnitřně si musíme říci: "Ano Krišno, dám tě na první místo. Dám tě před své smysly. Dám tě před svou mysl. Ano, cokoli řekneš."

(Kadamba Kánana Svámí, září 2013, Kapské Město, Jižní Afrika, přednáška ze Šrímad Bhágavatamu 8.20.12)

Původní text v angličtině zde.

čtvrtek 19. října 2017

Již žádné rozrušení!



Dokud se příliš staráme o to, co se děje nám samotným, "Má situace, moje touhy, moje potíže, mé záležitosti, mé zkušenosti!", dokud je toto v popředí našeho myšlení, máme problém, protože budeme ze samé podstaty věci rozrušení. Toto je přesně ten základní scénář; bez ohledu na to, o čem to představení je, kde se odehrává, kdy se hraje, a kteří jsou v něm obsazení herci. Ten hlavní, základní princip v každé hře - ať už se odehrává ve Středomoří nebo v Helsinkách - to je jedno; principem je, že budeme upadruta, stále rozrušení. Taková je situace; tento rozrušující faktor je zkrátka podstatou věcí.

Prabhupáda tento bod zdůrazňoval v mnoha situacích. Používal rčení v hindí, "Delhi ka laddu khaya, ya nahi khaya," což znamená, že ať jste jedli Delhi ka laddu (sladké kuličky z Delhi), nebo jste je nejedli, problém je stále zde. Někteří lidé si říkají, "Ó, tahle laddu jsem nikdy nejedl!" zatímco jiní si říkají "Já jsem snědl příliš mnoho laddu!"

Jinými slovy, ať tak nebo tak, vždycky jsou rozrušení. Prabhupáda tento příklad používal v souvislosti s manželstvím, "Je nešťastný, když není ženatý; je nešťastný, když je ženatý!" Ať je tedy situace jakákoli, dostaňte z ní to nejlepší, zařiďte, aby to fungovalo!

Toto rozrušení si s sebou neseme všichni. Je to zcela základní věc. Mája nás nutí myslet si, že řešení, jak se vypořádat s rozrušením, je najít situaci, ve které budeme méně rozrušení, čemuž se říká 'komfortní situace', třebaže to řešení, jak se vypořádat s rozrušením, není.

Skutečným řešením však je nesoustředit se na sebe, ale zaměřit se na blaho druhých! To je ta změna, kterou potřebujeme udělat. Trvá to dlouho, než se nám to úspěšně podaří. V duchovním životě musíme postupně vzít blaho druhých za své a učinit ho svou meditací. "Jak mohu předat druhým milost?" Když se toto stane naší meditací, duchovní život bude susukham kartum avyayam (Bhagavad-gítá 9.2), praktikovaný s radostí!

(Kadamba Kánana Svámí, 15. ledna 2013, Amsterdam, Holandsko, přednáška ze Šrímad Bhágavatamu)

Původní text v angličtině zde.

úterý 17. října 2017

Slavný odchod

Napsal Šéša Dás

13. září 2017

Víme, že Šríla Prabhupáda na závěr dopisů svým žákům psal "Tvůj věčný příznivec". Mnozí lidé říkají, že když si přečetli nebo slyšeli tuto řádku do Šríly Prabhupády, hluboce je to zasáhlo a změnilo jim to život!

Kadamba Kánana Svámí se po týdenní intenzivní kazatelské cestě na Slovensko vrátil do Rádhádéše. Bohužel se k nám dostala zpráva, že Maníšá Deví Dásí, jedna z Mahárádžových žaček, je v kritickém stavu a brzy opustí tělo. Před několika měsíci přišla za Mahárádžem Bhagavatí Mátádží (z Rádhádéše) a pověděla mu o této paní, která byla nedávno diagnostikována jako smrtelně nemocná, a po mnoho let v Rádhádéši dělala spoustu služby - od prodeje v butiku po úklid - a byla také dobře známá svou pomocí projektu "Jídlo pro život" v Liége. Neustále projevovala svou milosrdnou povahu, když s sebou brala prasádam, nebo prosila oddané, aby ho přivezli, aby ho mohla rozdat zdravotním sestrám a personálu nemocnice. Je úžasné slyšet o jejím nadšení kázat a dělit se o milost.

Když ji první den Mahárádž přišel navštívit, nevypadala moc dobře, ale přesto byla velmi vděčná, že Mahárádže opět vidí. Mluvili spolu asi 20 minut, a pak Mahárádž začal vést jemný kírtan. Po hodině zpívání řekl před odchodem z jejího pokoje pár závěrečných slov. Maníšá se náhle chytila přitahovacího madla nad svou hlavou a zvedla se. Byla nesmírně vděčná, že ji Mahárádž přišel navštívit a strávil s ní čas. I když nebyla aktivní a hodně věcí si nepamatovala, měla touhu ho před svým odchodem vidět. Mahárádž mi řekl, že nepochybuje, že ji Pán Čaitanja přijme a vezme zpátky k Bohu!

Příští den po obědě řekla Bhagavatí Mahárádžovi, že je na tom Maníšá opravdu špatně a vypadá to, že to bude její poslední den. Byla to šokující zpráva, nezdálo se nám to možné či pravděpodobné, protože předchozí večer jsme ji viděli, jak se zvedla s takovou dychtivostí a entuziastickou energií. Mysleli jsme, že má před sebou ještě nejméně týden.

Když Mahárádž vstoupil do pokoje, uviděli jsme tam mnoho shromážděných oddaných zpívat Svaté jméno. Maníšá byla evidentně nepohyblivá a měla mnohem méně energie, než jsme viděli předchozí den. Nemohla se hýbat ani mluvit jako včera. Mahárádž začal zpívat jemný kírtan, který všem pronikal do srdce. V místnosti byla cítit nálada modlitby. Všichni jsme seděli kolem matky Maníši a ona se přibližně v 16:45 náhle nadzvedla, otevřela doširoka oči, zazpívala s Mahárádžem a všemi oddanými, a poté opustila tělo.

Pro nikoho to nebyl lehký pohled, zvláště pro její dceru, vnučku a jejich manžele, kteří při jejím odchodu seděli kolem postele. Jaký to však byl zároveň velký úspěch, když pro ni její drahý Guru Mahárádž zpíval, když ona zpívala do svého posledního dechu!

Později Mahárádž přišel k jejímu tělu, vzdal úctu a stál tam v hluboké modlitbě. Pak jsme odešli z bytu, protože bylo potřeba se postarat o její tělo, a Mahárádž strávil nějaký čas utěšováním rodinných členů, kteří velmi oceňovali, že v tento čas přišel a zazpíval pro ni.

Jak jsme se procházeli, všichni žasli nad tou neobyčejnou zkušeností a já jsem pociťoval jistou zvědavost, o co se Mahárádž modlil, ale říkal jsem si, že je to příliš osobní a není podle etikety se na to ptát, tak jsem to nechal být. Když jsme pak přišli do Mahárádžova pokoje, vyprávěl mi o ní a o tom, jak moc měla ráda Nitjánandu Prabhua, jak léta dělala tolik různých služeb v Rádhádéši a jak on byl šťastný, že ji přijal za žákyni, a jaký to byl nádherný způsob odchodu s tolika zpívajícími oddanými kolem ní.

Ještě jsme chvíli stáli a Mahárádž se otočil a začal mi říkat, jaké měl myšlenky a modlitby, když přistoupil k jejímu tělu. Později to řekl i v několika přednáškách, tak myslím, že je v pořádku se o to podělit. Otočil se ke mně a velmi vážně a pokorně řekl: "Tak jsem se modlil ke Krišnovi, že nejsem žádným způsobem kvalifikovaný, abych toto žádal, ale nějakým způsobem mám ty nejkvalifikovanější mistry, které se snažím reprezentovat, tak prosím, prosím, přijmi ji a dej jí Svou společnost."

V tu chvíli jsem se nezmohl na to něco říct - byl jsem jen v šoku a uchvácen Mahárádžovou pokorou. Jedinou myšlenkou, kterou jsem měl, bylo, že on je náš věčný příznivec!

Následující dny došlo k několika vzpomínkovým setkáním na Mátádží Maníšu a Mahárádž pro ni zpíval "Je anilo". Stáhněte si prosím odpovídající nahrávky a zůstaňte na příjmu ohledně blogových příspěvků o Džanmáštamí! Mahárádž dal tak fantastické přednášky! Jakmile je uslyšíte, vaše příští Džanmáštamí už nikdy nebudou stejná!

Původní text v angličtině zde.

sobota 14. října 2017

Přitažlivost, přitažlivost


Náklonnost a vztahy by v našich životech měly být přítomné, neměly by však vést k nedovolenému sexu. To je to podstatné. Jak víte, k nehodám dochází. Taková je povaha smyslů a mysli, že pokud zde je připoutanost k takovému smyslovému požitku, tak či onak, když se muž a žena dají dohromady... tak pak ani nevíte, jak k tomu vlastně došlo! Nějak se to zkrátka stalo... a všichni viděli, že to přijde, a chápali, že jestli budete takhle pokračovat, tak k tomu dojde... protože je zde ta přirozená přitažlivost.

Šrímad Bhágavatam uvádí tu analogii s 'ohněm a máslem', kde muži jsou máslo a ženy oheň. A když se máslo přiblíží k ohni, tak se rozpustí... vždycky se rozpustí! Brahmačáríni se snaží udržet máslo v lednici, aby se nerozpustilo tak rychle, takže ve svém brahmačárí oděvu a praktikách mají celý chladící systém.

Dámy v duchovním životě ten oheň skrývají. Proto si přikrývají hlavu a nosí sárí, která zahalují jejich těla více než moderní oblečení.

My se nikoho nesnažíme obviňovat, abychom házeli vinu na ženy, že jsou májadeví. Že nebozí muži jsou oběti a ženy nejsou nic jiného než provokatérky. To je poněkud zaujaté a mylné pochopení toho, co říkají védská písma. Iluzorní moc ženského těla je však bezpochyby velmi silná. Ženy mají tuto schopnost přitahovat větší než muži. Ačkoli muži mohou být přitažliví, přesto není mužské tělo tak okouzlující jako tělo ženské.

V duchovním životě si uvědomujeme, že s krásou ženského těla je spojeno nebezpečí. Riziko zapletení pro duši, a to jak pro muže, tak pro ženy. Samotné ženy se stávají obětí své vlastní krásy... dává jim určitou moc a je to určitým způsobem návykové a je těžké se toho zbavit. Takže oddaní si toto uvědomují, a proto si udržují jistý odstup.

(Kadamba Kánana Swami, 22. prosince 2011, Cape Town, Jižní Afrika, Šrímad Bhágavatam 7.14.3-4)

Původní text v angličtině zde.

čtvrtek 12. října 2017

Dny odříkání


V počátcích ISKCONu bylo odříkání velká věc. Bylo považováno za něco duchovního, čím odříkavější, tím duchovnější - čím studenější voda, tím lépe, čím méně jste jedli, tím více vědomými Krišny jste byli! Byly to dny odříkání, kdy všechno bylo tabu! Pokud byla v ášramu nalezena kniha, která se netýkala vedomí Krišny, byla zabavena a spálena!

"Takové knihy se nečtou, takové knihy jsou mája, takové knihy nás kontaminují! Nechceme je ani spatřit! Zničte je, vymažte je ze světa, ať jsme v bezpečí před májou, a nebude nás nic rozrušovat, abychom měli čistotu ve svém duchovním životě!"

Zapomněli jsme jen na jednu věc. Zapomněli jsme, že jsme lidé; zapomněli jsme, že máme chuť; zapomněli jsme, že jsou věci, které se nám líbí a které se nám nelibí; zapomněli jsme, že máme touhu si užívat a cítit se dobře.

Tyto dny fanatismu jsou pryč; taková věc nevydrží.

(Kadamba Kánana Svámí, 2011, Berlín, Německo, přednáška)

Původní text v angličtině zde.

středa 4. října 2017

Zaujmout Krišnu během Kártiku

Nemůžeme fungovat na automatického pilota, musíme nějakým způsobem Krišnu zaujmout speciální obětí. Potom, když Krišnu upoutáme, vidíme také, že si Krišnu nemůžeme udržet. Matka Jašóda spoutala Krišnu a Krišna nebyl pouze spoután provazem, byl spoután láskou Matky Jašódy. Ale když bylo Krišnovi 11 let, Akrúra ho odvezl z Vrindávanu. A od toho dne žili v odloučení. Od toho dne všichni obyvatelé Vrindávanu není důležité, co dělali, nemohli Krišnu upoutat, protože to není automatické. A mohli kvůli odloučení od Krišny zešílet! Zbláznit se připoutaností k Němu! Musíme si Krišnovu přízeň zasloužit znovu a znovu. To je důležitý bod, a proto se o to znovu a znovu pokoušíme. Ale stejně, Krišna je takový, že jakoukoliv službu pro něj učiníme, nikdy na to nezapomene. Když pro Něj tedy uděláme tuto službu během měsíce Kártiku, Krišna nezapomene.

Původní článek v angličtině je zde.
Šrí Dámódaráštaka z Vrindávanu 2005 ke stažení zde. (92,84MB)