pondělí 27. února 2017

Pro případ že bychom zapoměli

Jeden můj přítel, pan Gupta, který žil v Indii, měl obchod s náhradními díly na nákladní vozy, jenž navštěvovalo od rána do večera mnoho lidí. A na tom obchodě bylo něco výjimečného. Všude byly obrázky Krišny! Nikdy předtím jsem nikde jinde neviděl na jednom místě tolik obrázků Krišny pohromadě! Obrázky byly na všech stěnách, na stropě, na dveřích, na klice od dveří, na stole. Všude byly obrázky Krišny. A on každý den ještě přidával další Krišnovy obrázky. Byl na tom závislý. Měl obrázek Krišny dokonce i na tužce! Jednoho dne jsem se ho zeptal: „Pane Gupto, proč jen máte všude tolik obrázků Krišny?“ A on jen řekl: „To je pro případ, že bych zapomněl...“ To je ten duch naší snahy zvyšovat své vědomí Krišny – pro případ, že bychom mohli zapomenout!

Přednáška, 2009, Durban, JAR

Původní článek z kksblog.com přeložil Madhu Pandit dás

sobota 25. února 2017

Odvaha pochybovat

Ve Šrímad Bhágavatamu je v rozhovorech s Kapilou Munim řečeno, že pochyba je znakem inteligence. Je zajímavé, že pochyba je znakem inteligence. Vždy jsme si mysleli, že pochyba je znakem nedůvěry. Ale ne, inteligentní osoba se dotazuje a nepřijme něco jen slepě. Takže pochyba je v pořádku a čistí oddaní jsou zde proto, aby ulehčili pochybám svým vlastním příkladem.
To je velice důležitý bod a je to také důvod, proč nazývám Prabhupádu „zkratkou“. Podívejte, pokud jednou máte důvěru v Prabhupádu, pak nemusíte vážit každé slovo védské literatury na váze, jelikož Prabhupáda to nahrazuje. Protože on realizoval esenci Véd. On je naprosto zřejmě v přímé komunikaci s Nejvyšším Pánem.

To je důvodem, jak lidé vyvinuli víru v toto hnutí. Nestudovali nejdříve skrz na skrz všechnu literaturu a pak o ní hluboce nepřemýšleli a nakonec se sami sebe nezeptali: „Mohu toto přijmout jako pravdu?“ Nikdo se s tím nenamáhal. Někteří lidé přišli intuitivně. „Proč jsi přišel?“ No, víš... Prostě se mi to líbilo. Cítil jsem to jako dobré.“ To zde existuje také, ale ostatní šli trochu hlouběji. Porozuměli tomu, že je to Prabhupáda, kdo je pro nás živým důkazem. Proto bychom měli prozkoumat Šrílu Prabhupádu a číst o Šrílovi Prabhupádovi - zejména pak jeho životopisy.

Máme Šrímad Bhágavatam, který je naším hlavním písmem. Jednou dával Šríla Prabhupáda lekci na Šrímad Bhágavatam, když se někdo z Ameriky zeptal: „Je ve Šrímad Bhágavatamu i Johanka z Arku?“
Prabhupáda řekl: „Eh? Johanka z Arku v Bhágavatamu? Eh?“ A poté dodal. „Ano. Ona je také v Bhágavatamu, protože život oddaných je také Bhágavatam.“

A tak tedy Prabhupáda právě tam rozšířil Bhágavatam za 12. zpěvů a řekl v podstatě, že život všech oddaných je také Bhágavatam, protože jsou osobou bhagavat. Proto je Prabhupádova Lílámrita (životopis) také Bhágavatam - protože je životem bhagavaty. Je životem osoby, jež je zosobněním bhagavaty. Díky čtení Lílámrity a také dalších životopisů můžeme jasně vidět, jak Šríla Prabhupáda není obyčejnou osobou.

Pokud někdo chce tvrdý důkaz, pak vždy dávám příklad z Německa s fotografem. Tento fotograf dělal snímky Šríly Prabhupády a v těch dnech neměli digitální foťáky. Uvnitř fotoaparátu byl film a vně byl velký blesk s opravdu silným zábleskem. Opravdu silný, ne jako dnešní telefony. A tento fotograf cvakal jednu fotku za druhou... blesk, blesk, blesk, blesk. A v jednu chvíli z toho blesku Prabhupáda už viděl kolem sebe jen balóny a řekl: „Už žádné další balóny.“

A co stalo potom? Fotograf použil jinou techniku. Přepnul na pomalý, velice citlivý film, kterému stačí méně světla, ale každý pohyb by snímek zničil. Takže umístil fotoaparát na stativ, umístil dovnitř citlivý film a ani se nedotýkal uzávěrky, pro to měl speciální spínač na kabelu. Dříve se to takhle dělalo. Musel ještě ručně nastavit fotoaparát podle světla a k tomu měl samostatný přístroj měřící množství světla. A tak s ním začal měřit a podle toho nastavovat fotoaparát. Když to bylo hotovo, nafotil pár snímků a najednou vidí, jak přístroj měřící světlo zaznamenal maximum světla. Rozhlédl se, zda někdo nezapnul světlo, ale ne. Byl to Šríla Prabhupáda. On zářil a bylo to změřeno i německým přístrojem. Takže to je tvrdý důkaz, co byste chtěli více. Byl to německý měřák.

Takže to prostě bylo opravdu rozpoznatelné. Nebyla to jen představa několika osob díky jejich sentimentu, kdy by viděly Prabhupádu jako úžasnou osobu. Ne, dokonce i německý měřící přístroj, který nemá žádný sentiment, dokázal rozpoznat Prabhupádu jako osvícenou osobnost. Takto oceňujeme, jak čistý oddaný činí vše přístupným a skutečným.

Kadamba Kánana Svámí, 8. října 2016, Johannesburg, JAR, Náma Hatta přednáška, BG 9.10

Z kksblog.com přeložil Madhu Pandit dás

čtvrtek 23. února 2017

Oběť duchovnímu učiteli

Dokonce ani silou dobré karmy nemůžeme udržet vysoké standardy. Není to možné. Milostí čistého oddaného to však možné je. A tato milost není jen jednorázová - je probíhající, pokračující. A člověk musí průběžně přijímat útočiště. Každý den nabízíme svému duchovnímu učiteli. Pak je to možné. Není to tak, že (indickým přízvukem): "Ano, ano. Dostal jsem milost. Před 33 lety jsem dostal milost. Ano, stále si to pamatuji, jako by to bylo včera..." Ne, tohle nebude fungovat. Je to ze dne na den, vždy čerstvé - vztah s duchovním učitelem je vždy čerstvý, nový. Měl by být vždy čerstvý - pak je čerstvý také náš duchovní život. A poté můžeme přijmout útočiště Bhagavad-gíty.

Každý den tedy začneme tím, že nabízíme poklony duchovnímu učiteli. Jakmile se probudíme, tohle je první věc, kterou děláme. A také poslední věc, kterou děláme večer. Nejprve poklony, potom do postele. Na začátku dne nabízíme poklony, abychom si připomněli: "Nabídnu tento den mému duchovnímu učiteli." A na konci dne znovu nabízíme své poklony a říkáme: "Dobře, omlouvám se. Nebyla to moc oběť. No, však víte, zítra se to pokusím zlepšit."

BG 9.10, Náma-Hatta přednáška, 8. října 2016, Johannesburg, JAR

Původní text v angličtině zde.

úterý 21. února 2017

Mnoho problémů, jedno řešení

Úcta se vytratila už před mnoha generacemi. Ale milost Pána Čaitanji pronikla i do hříšných životů pokleslých lidí ve světě, kde vše směřuje špatným směrem. Hříšné činnosti pokrývají celou planetu, to je skutečnost. Proto toto není doba, kdy bychom se měli cítit dobře. Není to doba, kdy bychom měli zůstat ve svých chrámech, kde je všechno pěkně květinové a sladké. Když se zajímáme jen o sebe, není to dostatečné. Nemůžeme očekávat, že budeme ochránění od vlivu iluzorní energie, která je všude kolem, tím, že budeme zůstávat na našem malém ostrově uprostřed oceánu, protože dokonce i v chrámu bují hmotné touhy velice silně.

Oddaní zjišťují, že vnějšně přijímají duchovní život, ale uvnitř se potýkají s obtížemi. Cítí tlak od mysli a smysly jsou velice silné a někteří podléhají. Jak to překonat? Jak s tím naložit? Jak ovládat mysl? Tato otázka už byla vznesena tisíckrát. Znovu a znovu, mnohokrát se už mnozí na tuto otázku ptali. „Jak mohu porazit mysl? Jak mohu přemoci chtíč? Jak můžeme překonat hmotné touhy? Jak se stát pokorným? Jak se mohu stát duchovním učitelem? Jak se mohu stát světcem, když jím ve skutečnosti nejsem?“

Jak??? Klíčem je oddaná služba. Jednoduše se zapojit do oddané služby natolik, aby nezbyl žádný čas na starost o vlastní mysl a smysly! Kdykoliv je nějaký čas a mysl je rozrušená, odpovědí je více služby. Když je mysl rozrušena z přílišné služby, tak je to v pořádku. Tak je to dobře, jinak by byla rozrušena z hmotných věci.

Ranní přednáška, 9. prosince 2011, Durban, JAR

Původní článek z kksblog.com přeložil Madhupandit dás.

neděle 19. února 2017

Čas pro Krišnu

Můžeme chtít rodinný život, ale jak můžeme mít pěkný rodinný život bez Krišny? Rodinný život bez Krišny nebude uspokojující. Bude velice frustrující. Začne skutečně fungovat pouze tehdy, když přidáme Krišnu.

Co je to za práci, pokud se nevztahuje ke Krišnovi?! Peníze, peníze, peníze jen pro jídlo, spaní a ty ostatní věci. Budete frustrovaní, to vám zaručuji! Ale pokud použijete ty peníze pro Krišnu, pak je to v pořádku.

V každé situaci musíme vynakládat úsilí udělat něco pro Krišnu!

Byl jsem v rodinném ášramu, ale neměli jsme děti, díky osudu se to nestalo. Měl jsem svatbu, když jsem byl mladý, a po 24 letech bez dětí jsme už společně zestárli – bylo to osudem mého života?! Zní to trochu suše, a tak jsem vzal sannjás, a tím se zavazujete následovat striktní sliby. V podstatě esencí slibu sannjásu je, že úplně všechno je pro Krišnu a nic není pro vlastní smyslový požitek. A tak jsem získal dandu a ostatní věci, a pak jsem si pomyslel: „Co teď budu dělat...?“ Protože je tak pěkné dát takové sliby, ale potom je také musíte následovat!

Podívejte, před sannjásem jsem měl vždy dokonalou omluvu: „Já prostě nemám čas!“ Byla to velká omluva. Nemám dost času na zpívání. Nemám dost času na čtení. Nemám dost času na oddanou službu... Nemám dost času, nemám dost času, nemám dost času! A pak jsem vzal sannjás a najednou jsem měl veškerý čas pro Krišnu. „Óóo, no a co teď tedy budu dělat!“

Vidíte, že každý ášram je intenzivní! V každém ášramu musíme vynakládat vědomé úsilí. V sannjás ášramu musíme veškerý čas naplnit Krišnou. V grihasta ášramu si musíte udělat čas!

Kadamba Kánana Svámí, 4. prosince 2016, Melbourne, Austrálie, ŠB 3.26.41

Původní článek z kksblog.com přeložil MadhuPandit dás

pátek 17. února 2017

Má služba

Naše oblíbená píseň zní: “Sarīra abidyā-jāl, joḍendriya tāhe kāl, jīve phele viṣaya-sāgore, tā’ra madhye jihwā ati, lobhamoy sudurmati,” což je překládáno jako: „...smysly jsou síť vedoucí ke smrti a nejdravější a nejhůře ovladatelný ze všech smyslů je jazyk....“ Zní to docela drsně, ale díky milosti Pána Čaitanji a Pána Nitjánandy, díky zaměstnání jazyka v transcendentálních činnostech opěvování Krišny a ochutnávání Krišnova prasádam, se najednou vše změní, náš celý osud se změní. Tímto způsobem je to právě jazyk, který určuje náš osud!

Veliká loď, těžká mnoha tunami oceli je řízena a mění směr díky malému kousku kovu, kormidlu. Stejným způsobem může jazyk změnit osud celé naší existence. Takže musíme nějakým způsobem zapojit jazyk a pokud ho zapojíme ve spojení s Krišnou, pak se velice rychle ke Krišnovi připoutáme. To je povaha vědomí Krišny, paraḿ dṛṣṭvā nivartate (BG 2.59) - vyvineme vyšší chuť. Nemůžeme Krišnovi sloužit bez toho, že bychom k Němu vyvinuli pouto.

Na počátku, když začínáme, můžeme shledat určité věci trochu odříkavými, ale po chvilce si pomyslíme: „Toto je má služba a já se jí nevzdám, nepřestanu s ní. Toto je mým spojením s Krišnou!“ Ve vědomí Krišny je filozofie, ale skutečné spojení s Krišnou je skrze službu – jakoukoliv malou věc děláme... Službu si začneme ochraňovat, protože se vyvine pouto. To je povahou oddané služby -přirozeně se vyvine připoutanost ke Krišnovi, a proto následovat vědomí Krišny není těžké!

Kadamba Kánana Svámí, 4. prosince 2016, Melbourne, Austrálie, ŠB 3.26.41

Původní článek z kksblog.com  přeložil MadhuPandit dás

středa 15. února 2017

Získat prostor na čtení

Šríla Prabhupáda sepsal mnoho knih, avšak někteří lidé nepřečtou nikdy více než WhatsApp zprávu. Nikdy nedokončí čtení celého Šrímad Bhágavatamu.

Dokonce i po devíti letech ve vědomí Krišny stále ještě čtou devátou kapitolu prvního zpěvu. Pokud budou pokračovat tempem jako doposud, jednu kapitolu za rok, pak to asi nestihnou, protože Šrímad Bhágavatam má něco kolem 355 kapitol, což by znamenalo žít více než 355 let, a to by se nemuselo tak úplně stát a v tom případě nikdy Šrímad Bhágavatam nedočtou do konce!

Co se stane potom? Jsou snad navždy ztraceni? Naštěstí nikoliv. Pokud nasloucháme Bhágavatamu od těch, kdo ho četli, a specificky od velkých seberealizovaných duší, takové osoby nám sdělí esenci Šrímad Bhágavagamu.

Kadamba Kánana Svámí, 8. října 2016, Johannesburg, JAR, Náma-Hatta přednáška, BG 9.10

Původní článek z kksblog.com přeložil MadhuPandit dás

pondělí 13. února 2017

Dychtivost po milosti

Při uctívání Božstev je od začátku až do konce vše předepsáno. Jako například to, že nesmíte nikoho před Božstvy kárat, nesmíte před Božstvy plakat s výjimkou slz z extáze, nemělo by se před Božstvy jíst, s výjimkou čistého mahá prasádam, které by naopak mělo být uctěno okamžitě, protože to je milost a povaha milosti je taková, že když si ji nevezmeme ihned, může zmizet!

Proto když přijde milost, vezměte si ji bez váhání hned! Sarvabhauma Bhatáčárja byl probuzen Pánem Čaitanjou. Přímo do postele mu Maháprabhu dal prasádam Pána Jagannátha a on jej bez vyčištění zubů okamžitě přijal. Mahá prasádam by se mělo přijímat bez otálení.

Vzpomínám si, jak v počátcích ISKCONu seděli Brahmánanda a Tamál Krišna Mahárádž vedle sebe u prasádam. A Šríla Prabhupáda dal opravdu velkou kuličku simply wonderful Tamál Krišna Mahárádžovi, který si ji šetřil na konec jídla. A Brahmánanda prabhu, jenž seděl vedle něj, ji viděl, a najednou po ní z ničeho nic chňapl a obratem ji spolkl! Tamál Krišna Mahárádž poté řekl Prabhupádovi: „Ale... on právě.....“ a Prabhupáda odpověděl: „To je povaha milosti!“ Pokud si ji nevezmete okamžitě, může vám zmizet.

Tímto způsobem můžeme ocenit, že bychom měli být dychtiví a probuzení. Vaišnava má takový radar na detekci milosti – neustále všude hledá, a když ji nalezne, hned si ji vezme. A není to jen jedlá milost, ale milost ve všech podobách.

Jednou jsem dělal takovou studii a skrze Šrímad Bhágavatam jsem zkoumal různá slova, která jsou použita pro milost – někdy to je daya, občas je to kripa, jindy zase anukampa. Ale v desátém zpěvu, když přijde na řadu Vrindávan a transcendentální situace obyvatel Vrindávanu, jediné slovo pro milost  tam je PRASAD! Vše vidí jako prasad přicházející od Krišny, a tak neustále hledají Krišnovu milost.

Ale my jsme nechápaví. Prabhupáda často opakoval, že jsme nechápaví a nejme citliví na milost. My to prostě nevidíme! Krišna je zde v tolika podobách, přímo zde v hmotném světě – je to úžasná věc. Duchovní svět je přímo zde.

Kadamba Kánana Svámí, 7. prosince 2016, Melbourne, Austrálie, ŠB 3.26.46

Původní článek z kksblog.com  přeložil MadhuPandit dás

sobota 11. února 2017

Duchovní rozměr

Chrám je domovem Krišny. A je to také Svatý dhám a duchovní svět. Písma říkají, že Krišna nesestupuje sám, ale přináší si s sebou celý duchovní svět. A to není jednoduché vidět. Pouze velice svaté osoby to dovedou.

Světci jsou zajímaví lidé. Za ta léta jsem o svatých osobách dost četl - o tom, jak jsou šťastné uvnitř a nezávislé na vnějších okolnostech, bez ohledu na počasí, zisk či zdraví. Jsou výjimečné tímto způsobem, že nejsou ovlivněné vnějšími věcmi.

Po staletí se po celém světě v různých tradicích objevovaly svaté osoby, které měly velké přesvědčení a realizovaly Boha uvnitř srdce. Kráčely po tomto světě, ale existovaly v jiném rozměru - v duchovním. Písma také rozebírají ten jiný rozměr, je nazýván Vaikunta, neboli místo, které je prosté úzkosti.

*Poznámky z přednášky

Kadamba Kánana Svámí, 16. září 2016, Durban, JAR, Náma-Hatta lekce

Původní článek z kksblog.com přeložil MadhuPandit dás

čtvrtek 9. února 2017

Stále chytáte mouchy?

Jednou jsem v Indii viděl závažnou malbu. Byl to obraz s žábou. A tato konkrétní žába se nacházela v dost strastiplné situaci, protože ji zezadu už z poloviny spolknul had! Hadí hlava se pomalu plnila žábou a z žáby trčela ven už jen její špička. Když tu proletěla kolem nosu žáby moucha a žába k ní vystřelila svůj jazyk ve snaze ji chytit.
Kdo je na obraze ta žába a kdo had?! Had představuje čas a žába je živá bytost, která se snaží užívat si všech příležitostí, které jí prolétnou před nosem, i přesto, že je napůl snědená hadem času! V závislosti na věku... řekněme 35 - 40 let znamená napůl spolknutý. Ve 25 jsou spolknuté jen zadní nohy. Ale ve věku 75, představte si to, to už trčí z hadí hlavy jen oči a zbytek těla už had pozřel. Ve věku 80 už z žáby nevidíte nic, ale jazyk se stále ještě občas vystřelí ven, aby zachytil nějakou tu mouchu.
Takto koná svou práci had času, dělá ji velice tiše a jen občas si jej všimneme. Je skutečností, že dříve nebo později bude každá živá bytost nucena zažít efekt času. Nikdo v tomto světě nemůže zůstat, ale díky procesu bhakti jógy můžeme přemoci vliv hmotné energie a povznést se na vyšší úroveň vědomí!
 Kadamba Kánana Svámí, 12. června 1999
 Původní článek z kksblog.com přeložil MadhuPandit dás

úterý 7. února 2017

Druhy nedovoleného sexu

Smaranam kirtanam kelih preksanam guhyam asanam (přednáška Šríly Prabhupády, ŠB 6.1.11, 25. července 1971, New York). Je řečeno, že naslouchání o nedovoleném sexu, mluvení o nedovoleném sexu, vzpomínání na nedovolený sex, sledování, vtipkování, sezení s příslušníkem opačného pohlaví na odlehlém místě nebo rozjímání nad nedovolenou sexuální činností nebo se skutečně zaměstnat v sexuální aktu samotném - všech těchto osm aspektů představuje nedovolený sex. Když jsme tedy slíbili žádný nedovolený sex, znamená to, že se musíme zabývat nejen vnějšími rysy. Musíme to vykořenit úplně - také ze svého vědomí - abychom byli v bezpečí. A to není fanatismus, tohle není přehnaně přísné.

Šrímad Bhágavatam 9.6.50, 10. května 2013, Simhačalam, Německo

Původní text v angličtině zde.

neděle 5. února 2017

Správné umístění nám dá sílu

Je zde příběh jednoho sanjásího, který byl Šrílovi Prabhupádovi velice drahý a odevzdaný. Tak pěkně kázal, ale naneštěstí zjistil, že jeho ášram je dost náročný. Samozřejmě byl v té době mladý muž a když je někdo mladý muž, ášram sanjásu je zcela určitě obtížnější. Na něj to bylo moc, takže jednoho dne poslal poštou svou dandu zpátky Šrílovi Prabhupádovi, čímž prohlásil, že se sanjás ášramu vzdává. Šrílu Prabhupádu to velice zasáhlo, protože tohoto sanjásího měl velmi rád.

V té době psal Prabhupáda významy v souvislosti s příběhem o slonovi Gadžendrovi, který byl velice mocný a užíval si se svými manželkami v nebeském jezeře. Najednou ho však napadl krokodýl a za těchto okolností to bylo dost náročné - slon ve vodě je celkem těžký a měl problém se pohybovat, kdežto krokodýl byl ve svém živlu hodně hbitý a rychlý. Je také řečeno, že během jejich boje měl krokodýl sem tam nějakou tu svačinku - spolkl nějakou rybu nebo něco, zatímco slon držel půst, což ho oslabovalo. Takže i když by se Gadžendra se svou silou na zemi pravděpodobně s krokodýlem vypořádal, když nebyl ve svém prostředí, byl slabý.

Potom Šríla Prabhupáda ve svých významech vysvětluje, že každý musí být řádné umístěn - ve varnášramě, v životních podmínkách, kde se cítí být silný, a odkud může horlivě bojovat s májou.

Chtěl bych zdůraznit také to, že se potřebujeme umístit přirozeně a pěkně v pozici, kde skutečně cítíme nějaké štěstí, nějakou sílu, kde máme dostatek odpočinku, dostatek emoční podpory a všechny tyto věci, které jako lidské bytosti potřebujeme.

Podívejte, je tak snadné říct, že nejsme toto tělo, ale tak těžké to žít. "Nejsme toto tělo" je tak základní bod naší filozofie a všichni to ví, ale žít ho je velice náročné, protože tělo přichází znovu a znovu s tolika požadavky. To je naše největší výzva - skutečně žít podle pochopení, že nejsme toto tělo, a plně to realizovat. Dá to hodně tréninku.

Měli bychom se snažit vybudovat svou sílu z pozice, kde máme tolik pohodlí, výživy a podpory, kolik je jen možné a dostupné, protože naše oddaná služba se převádí do síly - jakákoli požehnání vaišnavů, kteří jsou potěšeni naší službou, a Krišny, jenž je potěšen naší službou, obdržíme, budou převedena do duchovní síly. Zde člověk čerpá duchovní sílu. Měli bychom vědět, že duchovní síla nemá nic společného se silou mysli.

Ranní přednáška na vjása púdže, ČČ Madhya-lílá 24.124, 26. dubna 2015, Rádhádéš, Belgie

Původní text v angličtině zde.

pátek 3. února 2017

Musíme se o sebe vzájemně starat

Hmotný svět je světem, kde máte masku. Hmotný svět je místem, kde máte skryté úmysly. Místem, kde od někoho něco chcete, aniž byste mu to přímo řekli. V hmotném světě nikdy nemůžete mít plně nezištný vztah.
Avšak my máme filozofii, která nabízí cestu rozvíjení nesobeckých vztahů. Takže pokud tohle máme, mělo by být pro nás možné mít opravdové ryzí vztahy založené na vzájemném dávání. Sloužení vaišnavům znamená, že člověk vaišnavům musí dávat. Musí jim dávat majetek, musí jim dávat prostor k tomu, aby mohli dělat, co potřebují, musí je oceňovat a tak dále.

Někdy v přátelství člověk musí přijít a říct: "Co to děláš?" A někdy to pomáhá, i když to udělá cizí člověk!

Já jsem měl ve svém životě období, kdy jsem nedělal věci moc dobře. A potom odnikud přišel nějaký cizinec a řekl: "Co děláš se svým životem?" Byl jsem v takovém šoku, protože byl cizí! A řekl jsem: "Ale ty mě ani neznáš!" On to ignoroval a odvětil: "Co děláš se svým životem?"

To mě opravdu probudilo. Šokovalo mě, že tento cizinec mi řekl takovouhle věc. A pak jsem udělal velkou změnu. Mělo to vliv. Takže ano, musíme se o sebe vzájemně starat.

Přednáška na Kulturním festivalu, 25. dubna 2015, Rádhádéš, Belgie

Původní text v angličtině zde.

středa 1. února 2017

Život hospodáře

Krišna se ve svých vnějších povinnostech zaměstnává nastolováním náboženských zásad a vyhlazováním démonů, paritrāṇāya sādhūnāṁ vināśāya ca duṣkṛtām dharma-saṁsthāpanārthāya sambhavāmi yuge yuge (Bhagavad-gítá 4.8). Ve Dvárace Krišna učí příkladem. Přichází do tohoto světa, aby podmíněné duše učil a osvobodil je - yad yad ācarati śreṣṭhas tat tad evetaro janaḥ (Bhagavad-gítá 3.21) - cokoli dělá velký člověk, obyčejný člověk bude následovat. Tímto způsobem tedy Krišna ve svém životě hospodáře nastavuje standardy pro všechny, které mají být následovány.