čtvrtek 29. března 2018

Skutečná pokora znamená přijmout vedení

Pokora je klíčový prvek v našem duchovním životě. Pokora znamená, že jsme připraveni odložit naše vlastní představy stranou, to je zásadní element pokory. Není to nezbytně tak, že člověk neustále kráčí s hlavou trochu skloněnou, dívá se do země a dlaně má spojené - to nemusí nutně znamenat pokoru. Pokora je jednoduše to, že jsme schopní přijmout ostatní jako naše nadřízené a jsme otevřeni k přijímání jejich vedení. To je skutečná pokora. Proto nesmíme pokoru zaměňovat za velmi nesmělé jednání navenek, za to, když je někdo neustále v pozadí; to není opravdová pokora. Skutečná pokora je spíše podrobit se před nadřízenými a zeptat se: "Co bych měl dělat?" To je pravá pokora. Není to jednoduché. Přijmout vedení vaišnavů, přijmout vedení písem - to je pokora. Mít písma v takové úctě a říci: "Ano, tato písma se stanou vodítkem mého života," to je pokora.
Vidíme, že to tak nemáme, že spíše praktikujeme a vlivem okolností se snažíme přijmout pokorný postoj, ale je velice těžké přijmout útočiště u nadřízených - velmi obtížné, velmi těžké. Naše nezávislost je velmi velká a raději si na všechno přijdeme sami. "Je všechno v pořádku?" "Ano ano, úplně v pořádku..." A potom - je to úplný chaos, ale tak či onak to zvládneme, protože raději nepřijmeme riziko, že nám někdo jiný řekne, abychom dělali něco, co se nám nelíbí. Takže pokora vyžaduje, abychom byli připraveni dovolit ostatním mít vládu nad našimi životy, to je velká věc.
Téma pokory je zásadním tématem v duchovním životě a proto se na ně zaměřujeme - jelikož si dokáže získat Pána.
(Kadamba Kánana Svámí, březen 2008, Durban, JAR)


Odkaz na přepis v angličtině je zde.

úterý 27. března 2018

Nesmyslný darebák

Jako věční služebníci Krišny je naším přirozeným postavením prokazovat službu. Naše štěstí nespočívá v žádném jiném úsilí, pouze ve službě. Jakmile se snažíme být sami pány, jsme v umělém postavení. Protože nejsme moc dobří páni, musíme předstírat a začít schovávat naše nedostatky.
Nezačínáme dobře. Kdybychom začali správně od časného životního stadia, byli bychom silní. Ale tak tomu není. Dokonce ještě než se z nás stanou dospělí, osvojíme si špatné návyky. Pak když vyrosteme, jsme už skrz naskrz prolezlí všemi možnými nesmysly.
Šríla Prabhupáda rád používal slova "nesmyslný darebák". V Indii je velká věc tohle někomu říct. Jednou jsem jednoho staršího oddaného viděl říkat "nesmyslný darebáku" manažerovi banky a ten oddaný musel změnit banku - tak to bylo a nešlo to spravit. Takže je velká věc někomu v Indii říct "nesmyslný darebáku", ale moc pěkně to vše shrnuje.
Darebák má sklony ke všem možným činnostem, které nejsou prospěšné, k činnostem, které přinesou utrpení jemu a ostatním; proto je to nesmysl - jeho aktivity nedávají smysl.
Proto když člověk dojde do bodu, kdy skutečně přizná, "jsem nesmyslný darebák", je to začátek přerodu v oddaného. Tisíckrát je mi pokládána otázka: Jak se stanu pokorným? Dnes na to dám odpověď, jakou jsem ještě nikdy předtím nedal. Říkám: Přiznejte si, že jste nesmyslný darebák! Potom je na nás, abychom také pochopili, "Ano, tak nějak mám všechny tyto bláhové připoutanosti. Vyvinul jsme hloupé připoutanosti, ze kterých nemám žádný prospěch."
To je naše situace - máme návyk na tolik věcí, které jsou ve skutečnosti hříšné; to je naše situace život za životem. Není nezbytné dělat v tomto životě nic, čím bychom rozvinuli tuto závislost na hříšných činnostech; už je máme. Dokonce ani děti nejsou tak nevinné, jak vypadají, a my také ne. Šríla Prabhupáda to chápal a v jednom smyslu se nestyděl na to poukázat tím, že říkal "nesmyslný darebák". Nezdráhal se poukázat na tyto nedostatky a přesto nakonec nikoho nezavrhl. Spíše všechny vítal. To je podstata hnutí Pána Čaitanji!


(Kadamba Kánana Svámí, 18. října 2017, Melbourne, Austrálie, Šrímad Bhágavatam 4.3.17)


Odkaz na přepis v angličtině najdete zde.

středa 21. března 2018

Přátelské hnutí

ISKCON musí být velmi přátelské hnutí. Velmi vstřícné hnutí, které je připraveno dát všem šanci, připraveno nehledat na ostatních chyby. Nehledat na ostatních chyby je těžké. Můžeme někoho přistihnout při lži a říci: "On je lhář! Hanba! Musíme tuto osobu zavrhnout!" No, lhali jsme někdy? Nikdy, opravdu nikdy? To je lež! Takže ano, dokonce i když někoho přistihneme, jak lže, neznamená to, že má ta osoba nějakou slabost. Neznamená to, že můžeme říci: "Tenhle člověk je na odpis! S takovými lidmi nechci nic mít!" Protože potom nemůžeme nic mít ani se sebou samým. Všichni jsme pokleslí. Všichni jsme tady jen milostí velkých oddaných a milostí Pána Krišny. Pak ale - jak můžeme někoho opravovat?
Čánakja Pandit zmínil, že nemůžete nikoho opravovat, aniž byste byli v nadřízené pozici vůči té osobě. A i když v takové pozici jste, nemůžete je opravovat, pokud s nimi nemáte srdečné přátelství. Pokud nejste starší a nemáte srdečné přátelství, pak je neopravujete. Místo toho jdete za někým, kdo takový vztah má, a řeknete: "Tohle se děje. Nevím co dělat, ale pokud myslíš, že by se něco mělo podniknout...jen chci, abys to věděl." To je vše!
Není to tak, že chodíme okolo: "To opravdu není správné, prabhudží. To není náš standard...to je velký přestupek!" Tímto bychom pouze vytvořili hnutí, jehož nechce být nikdo dlouho součástí. Pokud je v pořádku každému vynadat, pak v takovém hnutí nemůžeme žít delší dobu.
Potřebujeme hnutí, jež je založeno na hlubokém přátelství a hlubokém ocenění. nepotřebujeme internátní školu. Jestli vytvoříme hnutí, které je jako internát, kde se každý na každého dívá jako: "Prabhudží, děláš to správně? To patří tamhle!" Pak si člověk může začít myslet: "Chci utéct, chci se osvobodit. Chci odejít."
V takovém prostředí se z nás stanou rozpolcené osobnosti. Máme nějakou masku a tou jsou všechna vnější pravidla, regulace a standardy. A za zataženými závěsy vyjde na povrch skutečné já. Ne, to nechceme. Chceme velice zralé hnutí. Hnutí s hlubokým přátelstvím mezi všemi. Potom si vzájemně pomáháme a uvědomujeme si: "Dnes pomohu já tobě a zítra pomůžeš ty mně."
(Kadamba Kánana Svámí, 18. října 2017, Melbourne, Austrálie, Šrímad Bhágavatam 4.3.17)
Odkaz na přepis v angličtině je zde.

pondělí 19. března 2018

Osobní vztah

Krišna má hluboký osobní vztah s každou živou bytostí a je si vědom každé myšlenky, kterou živá bytost má - jen si to představte! Krišna je v tomto ohledu neomezeně úžasný. Proto Krišna vstupuje do hlubokého osobního vztahu s každým oddaným a může být přitahován a polapen jejich láskyplnou službou. Tomu se říká  sri krsna-akarsani - přitáhnout Krišnu oddanou službou. To je náš záměr: jít hlouběji do oddané služby a přitáhnout Krišnu.
Krišna v Bhagavad-gítě říká, že lidé v hmotném světě Ho nemohou vidět kvůli přetrvávajícímu pokrytí iluzorní energií. Proto jsou někdy pochyby nebo silné názory, kdy mohou někteří říct: "On je starý muž s plnovousem." Jednou se o Šrílovi Prabhupádovi vyjádřil jakýsi profesor ve smyslu že je "dogmatický" proto, že tvrdí, že Krišna je Bůh. Profesor byl toho názoru, že bychom měli být univerzálnější ke všem náboženstvím a neměli bychom být omezení. To měl na mysli pod pojmem "dogmatický". Jako odpověď Šríla Prabhupáda řekl: "Proč tak dogmaticky říká, že Krišna není Bůh, když Boha nikdy neviděl?"
Nakonec musíme vidět Nejvyššího Pána, ale kvůli pokryvu iluzorní energie jsme zapomněli na náš původ, na naše spojení s Krišnou. Dokonce i když si malinko rozpomeneme, nějakou milostí, nebo máme nějaké poznání, je to stále velmi neúplné. Nevidíme Krišnu tváří v tvář. Naším záměrem je znovu probudit naši přirozenou lásku ke Krišnovi a znovu nastolit náš původní vztah s Ním, odevzdat naše životy ve službě Krišnovi, abychom Ho přivábili. Když se toto děje, budeme automaticky více a více ke Krišnovi přitahováni nasloucháním, zpíváním a sloužením. To je úplně přirozené, protože Krišna není obyčejná osoba!
(Kadamba Kánana Svámí, 26. prosinec 2017, Govinda Valley, Austrálie, zasvěcovací lekce)
Odkaz na přepis v angličtině najdete zde.

úterý 13. března 2018

Jediné východisko

Komentář: Když hluboce trpím, nemám žádnou touhu sloužit, protože mě přemáhá bolest...
Ano, když hluboce trpíme, tak ztrácíme chuť sloužit, protože nás přemáhá bolest. Tehdy si musíme připomenout, že je vědomí Krišny stejně jediným východiskem, ať už trpíme nebo ne. Jediná cesta z utrpení je skrze vědomí Krišny - není jiná cesta!
Všichni trpí. Trpěl jsem a trpím stále, ale jak se odtud dostaneme? Přeruším snad svou službu? Pak se jen propadnu do ještě většího utrpení, to jediné zbude. Když všeho nechám, přestanu zpívat, pak mě čeká jen bolest, spousta bolesti. Což není moc dobré postavení. Možná to mohu zvládnout na krátkou dobu, ale potom musím udělat něco, abych se té bolesti zbavil, tak začnu znovu zpívat Hare Krišna, protože si uvědomím, že jiné řešení neexistuje. Jediným východiskem je zpívání Hare Krišna!
(Kadamba Kánana Svámí, 23. ledna 2018, Rádhadéš, Belgie, Šrímad Bhágavatam 8.12.17-21)

Odkaz na přepis v angličtině naleznete zde.

čtvrtek 8. března 2018

Hrdinové!

Četl jsem Uddhava Gítu, kde je uveden celý seznam vlastností. Jedna zmíněná vlastnost je hrdinství. Je řečeno, že toto hrdinství znamená překonat přirozený sklon k užívání si hmotného života - to znamená hrdina! Muži stejně jako ženy jsou hrdinové a hrdinky, pokud se vzdají této tendence požívat si materiálního života.
V mládí, když jsme ještě hodně mladí a začneme s vědomím Krišny, si můžeme říkat, "Copak nevíš, čeho se to vzdáváš? Těch pár let, které máš, a ty jsi tak dychtivý se jich vzdát! Je to nedocenitelný poklad. Ničím na světě si to nemůžeš koupit. Jsi si jistý, že toho teď nechceš využít?"

Ne, to je pro obyčejné muže a obyčejné ženy. Ale ti, kteří jsou hrdinští, jsou připraveni vzdát se požitkářství. 


(Kadamba Kánana Svámí, 23.ledna 2018, Rádhadéš, Belgie, ŠB 8.12.17-21)


Odkaz na přepis v angličtině najdete zde.

úterý 6. března 2018

Ochrana před májou

Nikdo není tak mocný, aby nebyl ovlivněn májou, iluzorní energií. Dokonce i Pána Brahmu občas iluzorní energie zmate. Proto si nesmíme nikdy myslet: "No co, už jsem 99 let oddaný a mája se mě nemůže dotknout. Co mi mája může udělat? Já jsem bhakti jogí!"
Ne. Měli bychom pochopit, co říká Šríla Prabhupáda o Adžámilovi - Adžámil byl kvalifikovaný bráhmana, prošel gurukulou, byl řádně vytrénovaný, velmi učený, ale když se dostal tváří v tvář máje, poklesl. Šríla Prabhupáda řekl: "Jestli poklesl Adžámil, jaká je naše šance? Jak můžeme nepoklesnout?"
Ale my zpíváme svaté jméno. Adžámil byl na úrovni námahbhása (očistné stádium zpívání Hare Krišna); ne v sádhaně, jak zpíváme my, a to nás ochraňuje, ale to není všechno. My máme milost Pána Čaitanji, který do toho zasahuje, který je přímo tady. Pokaždé, když na nás zaútočí mája, pak se jí dostane do cesty Pán Čaitanja a odrazí ji, ochraňuje nás. Takto můžeme tak nějak čelit máje, ačkoli jsme tak slabí. 
(Kadamba Kánana Svámí, 23.ledna 2018, Rádhadéš, Belgie, ŠB 8.12.17-21)
Odkaz na přepis v angličtině je zde.