sobota 28. prosince 2013

Úspěch díky tvrdé práci

Kadamba Kánana Svámí, září 2013, Cape Town, Jižní Afrika, ŠB 8.20.12

Ještě před Aindra dásou, v roce 1975 započal 24. hodinový kírtan Šríla Prabhupáda. Po otevření chrámu, byl krátce prezident Hamsadutta dása. Měl velice striktní sytém – každý dostával při návštěvě mangala árati kupón na prasádam.


Bylo to tedy velice přísné vedení a nebylo moc oblíbené a poté mu dal Šríla Prabhupáda pokyn o 24. hodinovém kírtanu. Prabhupáda mu vysvětlil, jak ho rozdělit na směny a Hamsadutta to aplikoval na všechny- nezáleželo na tom kdo jste, každému byla přidělena směna. Všichni oddaní měli směny a jedna mataji si Prabhupádovi stěžovala: „Ale já musím tři hodiny dělat girlandy.“ Prabhupáda řekl, „Dobře, pak nemusíš dělat kírtan. Je to pro ty, co nemají jinou službu.“

Po Prabhupádově odchodu byl velký problémem to udržet. Bylo těžké udržet neustále kírtan. Takže kírtan pokračoval, ale nikoliv úplně 24. hodin.

Od roku 1978 jsem měl na několik let na starosti 24 kírtan já a neměli jsme dost lidí na to, abychom mohli pokračovat celou noc. Udržovali jsme kírtan během dne za pomoci různých dobrovolníků. Chrámový commander přede mnou byl velice dychtivý a vždy získával oddané z celého světa, aby přišli, sedli si, a dělali kírtan, zatímco ostatní tančili. Ale nikdo nedělal přesně ten rozvrh, jaký si přál Prabhupáda, protože zároveň s tím dělali i management. Neseděli tam sami, ale Aindra si tam sám sednul. Sednul si a vzal si ty noční směny, on sám si vzal ty těžké části.


A takto, díky těžké práci, byl úspěšný, nikoliv díky nějakému zázraku, ale díky tvrdé práci!

Původní článek v angličtině zde.

čtvrtek 26. prosince 2013

Nutná berlička filosofie

krishna-flute-balaramaFilosofie nám pomáhá vzpomínat na to, jak je všechno spojené s Krišnou, dokonce i když na Něho neustále zapomínáme. Mám na mysli - dal jsem příklady toho, jak jsme dobří v tom na Krišnu zapomínat. Můžeme zpívat šestnáct kol a na Krišnu si nevzpomenout ani jednou! Zpívat šestnáct kol, ani jednou na Krišnu nepomyslet. Víte o čem mluvím? Víte - jako ani jednou - je to tak? Jsme náramně dobří v zapomínání na Krišnu dokonce i uprostřed Hare Krišna chrámu, kde je všechno Krišna Krišna Krišna Krišna - my na Krišnu zapomínáme. Možná v chrámu na Krišnu trochu vzpomínáte, ale ale jakmile vyjdete z brány, Krišna je pryč. Jakmile tu hraje nějaký film... Včera jsem seděl v čekárně u zubaře a pak ta věc začala s nějakými mumiemi, slintajícími mumiemi na obrazovce. Je to opravdu něco...hrozné příšery...a pak ten boj. Znovu a znovu vás to vtahuje. Je to úžasné, ta moc televizní obrazovky. Je to hloupé a vy víte, že je to hloupé. Díváte se na to a říkáte: "To je úplně pitomý." Ale přesto se na to díváte. Bože, ach Bože. Takže moc hmotné energie pomoci nám zapomenout na Krišnu je velmi silná. Proto nám filosofie pomáhá vidět, že vše je spojené s Krišnou, takže jí potřebujeme. V tomto stádiu Potřebujeme tyhle berličky karmy a gjány (poznání).

(Kapské město, JAR, 21. listopadu 2013)

Odkaz na přepis v angličtině je zde.

středa 18. prosince 2013

S Krišnou je možné cokoli

Můžeme přijít se stovkou výmluv, abychom si ospravedlnili, proč se nemůžeme odevzdat. Součástí odevzdání je, že vložíme svou víru v Krišnu a On věci nějak uspořádá.

„Ano, ale já jsem vložil svou víru do Krišny a On nic nezařizuje!“

Ne, zplnomocnění není, že řeknete: „OK Krišno, já čekám. Můžeš mě prosím zplnomocnit, abych mohl létat? Jen abych mohl létat?“ Musíme se snažit jít nahoru sami. Když se snažíme, potom nám Krišna propůjčí energii, ale musíme vyvinout úsilí.

Je to jako zasvěcení. V čase zasvěcení přijímáme sliby a tyto sliby se týkají našeho chování – žádné maso, ryby nebo vejce; žádný hazard a žádná intoxikace – to je o našem chování. Dává nám to úroveň jednání, která je vyšší, než jak bychom se chovali přirozeně. Kdyby to bylo na nás samotných, nechovali bychom se tímto způsobem. Sliby nás ale posouvají na vyšší úroveň, než na jaké jsme!

pátek 13. prosince 2013

Úrovně vědomí

Přemýšlím o Carlu Jungovi, kterého se v jednom rozhovoru zeptali: "Pane Jungu, řekl byste, že věříte v Boha?" To je dost základní otázka, protože každý ví, že Jung byl velmi zbožný. 

Jung ale řekl: "Ne, nevěřím v Boha." Novinář byl v šoku. Jak tohle mohl říci? Jung? Co se stalo? Ztratil svou víru?

Jung pak řekl: "Ne, nevěřím v Boha. Já vím, že Bůh existuje!"

Nyní jsme přišli na čtvrtou úroveň. Na čtvrté úrovni se dostáváme mimo sféru víry - přicházíme na úroveň zkušenosti. Pronikneme do mystické sféry, kde máme zážitek vyšší reality, duchovní prožitek, který je za hranicí teorie.

Když to rychle shrnu, tak na první úrovni se staráme o základní přežití; na druhé úrovni o vztahy, na třetí hledáme smysl života a čtvrtá úroveň je opravdové poznání mystické reality a duchovní prožitek. Na páté úrovni pak v této realitě plně žijeme. Na páté úrovni existujeme ve své původní duchovní identitě a žijeme v tomto světě jako osvobozená duše. Z vnějšího pohledu je člověk zde, ale vnitřně je ve své věčné duchovní identitě. Toto jsou tedy úrovně vědomí, jež jsou popsány védskou literaturou.

Přednáška, září 2013, Kapské Město, Jižní Afrika

Původní článek v angličtině zde.

úterý 10. prosince 2013

Slavná destinace


V Bhagavad-gítě je řečeno, "Ten, kdo dělá dobro, nebude nikdy přemožen zlem"To je velmi důležitý bod, jelikož se někdy zdá, že ten, kdo dělá dobro, je někdy zlem přemožen. Ale ve skutečnosti to znamená, že pokud člověk vykovával oddanou službu, tak se to nikdy nemůže ztratit - to se neztrácí! Dokonce i když oddaní zemřou, dokonce i když jsou oddaní zabiti, jak jsme někdy viděli, tak Krišna se o tu duši postará. Krišna se o takovou duši postará a nikdy jí nezanedbá. Taková duše vždy pokračuje na slavné cestě.
My to nevidíme a proto tady sedíme skleslí, hrozný pohřeb, a cítíme se úplně v depresi. Ve skutečnosti ta duše pokračuje na slavné místo určení. Nikdy bychom neměli ztratit víru v Krišnovu dobrotu a nikdy bychom neměli ztratit naše odhodlání.


(Kapské město, JAR, září 2013, ŠB 8.20.13)


Odkaz na přepis v angličtině je zde.

sobota 7. prosince 2013

Následujte dharmu - třetí část

Praha, 26. června 2009 přednáška ze Š.B. 3.14.40 část ..třetí.

... Šríla Prabhupáda udělal takovou oběť. Každý pochopil, že tady se jedná o oběť. Jde o to udělat oběť pro potěšení Krišny. A o tom to celé je. To by měla být naše hlavní meditace. Meditace není když počítáte knoflíky na vaší kurtě, jestli se máte oženit či ne a skončíme na ano. O tom to není. Je to o té oběti. Každý musí udělat oběť. A to je naše meditace. Jakou oběť udělám dnes pro potěšení Krišny. Jakou oběť udělám dnes pro potěšení Krišny? Stejně jako já, já nemám dnes co dělat a tak budu zpívat kola navíc. Někde musíme udělat oběť každý den. Jestliže je den bez oběti, tak co je to za den? Dobře, některé dny odpočíváme. Potřebujeme odpočinek, kvůli zdraví. Ale neodpočíváme celý den. Pokud nejste opravdu nemocní. Blízko smrti. Dokonce, i když máte chřipku, neodpočíváte celý den. Takže stejně je tam čas na oběť. Takže moje otázka je: „Jakou oběť uděláte dnes? A zítra? A celý život?“ To je velká otázka. Toto opravdu znamená duchovní život. A když to nebudeme dělat, tak budeme nešťastní. Budeme v oddané službě, ale nezískáme vyšší chuť. Trošku, ale ne dost. A budeme stále zápasit. Ale je to v té oběti, že ta chuť bude vyšší než ty hmotné touhy. Ale nikdy to není tak, že si řeknete: „Včera jsem udělal tak velkou oběť, že dnes už se nemusím moc snažit. Mohu odpočívat.“ Mája tam čekala celou tu dobu na tento den. A ona tam bude v ten den kdy budete odpočívat. Jagadananda pandit říká: "nikata-stha maya tare japatiya dhare" Mája vždy stojí poblíž a čeká, aby tě srazila.“ Takže bychom do toho měli investovat a udělat oběť v oddané službě. A když se pokusíme to takto udělat každý den, tak se k tomu připoutáme. A když potom přijdou materiální touhy, tak si jen řekneme: „No co můžu dělat, mám svoji službu.“ Mám službu. O tom to celé je. Udělejte oběť v oddané službě. A ta oběť se dá dělat mnoha způsoby. Udělat oběť tvrdou prací pro Krišnu. Udělat oběť v sádhaně. Udělat oběť v ášramu. Nikdy nejsme dostatečně čistí. Vždy hledáme ještě větší očištění. Nikdy si neřekneme, teď jsem dost čistý. Ne dostatečně čistý. Musíme každý den hledat očištění. Je zde nějaká příležitost k očištění?
Pro ty co se cítí frustrovaní z mé lekce, nyní řeknu několik povzbudivých slov. Pokud jste mezi těmi špatnými, o kterých jsem hovořil? Jak se cítíte po této lekci? V depresi. To je dobře. To je v pořádku cítit se z toho trochu v depresi. Ale pokud budete pokračovat v depresi, tak je to smyslový požitek. Protože to je takový legrační druh smyslového požitku. Naříkat nad naším vlastním neštěstím. Protože je to celé o mě, mém neštěstí, mém životě. V angličtině se říká: „neplač nad rozlitým mlékem“. Je pozdě, je to rozlité. Pojďme dál a už to nerozlívejme. Takže to zlepšeme. O to se pokoušíme. Selhání taky není špatné. Šríla Prabhupáda řekl, že neúspěch je základem úspěchu. Což znamená, že když mnohokrát neuspějete, tak se z toho poučíte. Poučíte se z vašich chyb. A nebudete je dělat znovu. A tímto způsobem se správně umístíme. Tyto části Bhágavatamu, které popisují nezákonný sex a jeho následky jsou zde, aby udělaly dojem na naši mysl. Je to jako dopravní značky. Za deště jeďte pomalu! Je to jako dopravní značka. Pozor! V jednáním s opačným pohlavím musí být Dharma. Před svatbou i po svatbě. Všechna jednání s opačným pohlavím jsou vždy řízena Dharmou. To je naše zásada. A tak to musí být. A nesmíme se od toho odchýlit. Takže Vám přeji všechno nejlepší....

Celá přednáška ke stažení zde.
(angličtina/čeština, formát mp3, velikost 59MB)

čtvrtek 5. prosince 2013

Následujte dharmu - druhá část

Praha, 26. června 2009 přednáška ze Š.B. 3.14.40 část ..druhá..

... „Prosím přemýšlejte o důležitosti následování Dharmy.“ Meditujte o tom každý den. Dělal jsem to a dělám to také. Musíme to dělat, protože nechceme promarnit tuto příležitost k návratu k Bohu. O tom teď přemýšlím, když vidím a slyším všechny tyto příběhy. Ten s tamtou. Tamta s tímhle a tak dál. Když se v ISKCONu setkám s nějakým oddaným který je grihasta, tak je tady otázka které se bojím: „Jak se má tvoje žena?“ Radši se neptat, protože nikdy nevíte která to je. Někdy se s někým opět setkám a jsem zmatený. Přemýšlím, měl už tuhle manželku, nebo to je nová? Takhle to opravdu je. Takže jsem velice opatrný, nemluvím o ničem co je příliš dávno, protože ona tam možná nebyla. Abych se vyhnul trapným situacím. Myslím že částí toho problému je, že dostatečně nepřemýšlíme, co děláme v tomto hnutí. Třeba jsme jen měli rádi vůni halvy a určitý druh hudby. Možná jsme jen následovali vůni prasádam a vešli do dveří a najednou jste částí hnutí. Možná jsme se nikdy sami sebe nezeptali: „Co tady vlastně dělám?“ Ale někdy lidé říkají, takto to není. Moje city jsou ale příliš silné. Moje odpověď tedy je: „Potom po celou dobu byla ve tvé duchovní praxi tvá disciplína příliš slabá.“ Protože my máme systém disciplíny. To je, proč je doporučeno každý den vstávat brzy ráno ve stejnou dobu. Proč jsou dokonce i verše o studené sprše. Slyšel jsem o tom že Mahadyuti dával lekci, kde citoval, že i v zimě se máme osprchovat studenou vodou. A oni se ho ptali, jestli se sprchuje studenou. Tak jenom jestli vy chcete vědět, tak já se sprchuji studenou vodou. Neznamená to, že každý se musí sprchovat studenou. To záleží na vašem zdraví. Ale pomáhá to. Dává vám to sílu. Je to všechno částí určité disciplíny, která nám dává sílu. A něco pro to musíme udělat. Protože potom, když přijdou city, musíte mít sílu říci ne. Takhle to je. City přijdou. O tom není žádná pochybnost. Když muž a žena přijdou dohromady, tak se budou přitahovat. nanv agniḥ pramadā nāma – ghṛta-kumbha-samaḥ pumān – sutām api raho jahyād – anyadā yāvad-artha-kṛt (S.B.7.12.9 "Žena je přirovnána k ohni a muž k nádobě s máslem; proto se muž nemá v ústraní stýkat ani se svou vlastní dcerou. Má se vyhýbat také jiným ženám a stýkat se s nimi jedině kvůli důležitým záležitostem.") Existuje tento verš, který hovoří o ohni a másle, takže ta přitažlivost zde je. Já reaguji také na to, co slyším od ostatních. Protože včera někdo se mnou začal celý rozhovor o rozbitých manželstvích. Dnes ráno před přednáškou mi někdo připomněl taky rozbitý vztah. A tento verš hovoří o adharmě. A potom čtu o mučení žen a s tím jsem se také setkal. Takže když to všechno sečteme, není divu, že o tom teď hovořím. Není to mé oblíbené téma. Mé oblíbené téma je hovořit o sravanam, kirtanam a smaranam. Naslouchání, zpívání a vzpomínání. Naslouchat o Krišnovi, zpívat o Krišnovi a poté vzpomínat na slávu Krišny. To je ta životní šťáva...

Celá přednáška ke stažení zde.
(angličtina/čeština, formát mp3, velikost 59MB)

úterý 3. prosince 2013

Následujte dharmu - první část

Praha, 26. června 2009 přednáška ze Š.B. 3.14.40 část první..

... V tomto třetím zpěvu se pojednává o základním elementu v duchovním životě. Pojednává o našem sklonu < .. citát ze sanskritu.. > , neboli sklonu porušovat zákony Dharmy. A to je ve skutečnosti velký problém. Omlouvám se, že takhle brzo ráno začínám o problémech. Ale co můžeme dělat, když tady je verš, který hovoří o tom, že budou zabíjet ubohé bezúhonné živé bytosti, mučit ženy a vyvolávat zlobu velkých duší. A já vezmu ten verš a podržím Vám ho všem jako zrcadlo. A jak my se vidíme v tom zrcadle? Jsme osvobozeni od všech těchto věcí? Nejsem o tom tak přesvědčen.
Téměř ani den neuběhne, abychom neslyšeli o nějakém rozbitém vztahu. Nebo o někom kdo začne nějaký vztah, který není správný. Například s manželkou či manželem někoho jiného, a tak dále. Na počátku ISKCONu Šríla Prabhupáda osobně dělal svatby. Po nějaké době viděl, že oddaní nebyli dostatečně vážní v dodržování těchto slibů. A potom tím byl Prabhupáda znechucený. Přesně toto slovo – znechucený – použil. To je velice tvrdé slovo. Nevím jak to zní v češtině, ale v angličtině to je velice ostré slovo. A když je Prabhupáda znechucen vašimi činnostmi, tak to není dobré. Já bych se necítil moc dobře. Musíme o tom opravdu přemýšlet. Protože vím, že když o tom dnes ráno hovořím, nemluvím teoreticky. Hovořím o tom co se děje. A ve skutečnosti abych řekl pravdu, tak jsem přemýšlel o tom, že bych měl dát lekci na toto téma následování Dharmy. A opravdu cítím, že bychom to měli brát vážně. Protože jinak to bude špatné. Zkazíme si příležitost vrátit se zpět k Bohu. Ano, my máme různé ášramy v tomto hnutí. A když správně přijmete útočiště v tom určitém ášramu, tak vaše možnost vrátit se zpět k Bohu bude otevřená. Ale musíme pochopit, že toto není nějaký trh svateb. Po každém festivalu se nějací oddaní rozhodnou že se chtějí vzít. Dnes ráno také. Jen jsem se rychle podíval na mail a nějaká osoba z festivalu si myslí že nějaká jiná osoba z festivalu by mohla být ta pravá pro svatbu. To se může stát. Lidé se setkávají, to je fakt. Zvláště festivaly jsou určeny k setkání. Ale ne k tomuto druhu setkání. To nebyl původní plán. To bychom měli vědět. Původní plán festivalu byl, abychom šli hlouběji do našeho vědomí Krišny. Ve Vrindávanu se odehrává spousta tajných setkání na střeše guest hausu. Všichni vedoucí chrámu to vědí. To se děje už roky. Nevím co je na tom místě tak romantického, ale tak nějak je proto používáno. Já to zde nepropaguji. Ba právě naopak. Opravdu se to děje v Krišna Balarám Mandiru. Jinými slovy, musíme jednat trochu více v kvalitě dobra. Ne tolik v kvalitě vášně. Kvalita vášně znamená: „Vidím to! Musím to mít! Co můžu dělat? Viděl jsem to. Teď to musím mít. Viděl jsem to a upoutalo to mou mysl, tak co mohu dělat?“ Kvalita vášně. Nyní se podívejme, co když se stejná věc stane v kvalitě dobra? „Viděl jsem to a cítil jsem se přitahován.“ „Bylo to prospěšné?“ „Možná ne.“ „Tak se toho vzdám.“ To je kvalita dobra. V kvalitě dobra jsou mysl a smysly také přitahovány k jejich objektům. Ale není to pak automaticky: „Tak to musím mít!“ Tam pak přijde otázka: „Je to prospěšné, nebo není prospěšné?“ A prospěšné znamená pro návrat zpět k Bohu. A v našem životě se na vše musíme takto dívat. Cokoliv děláme, musí být prospěšné pro návrat zpátky k Bohu. Jinak to nedělejte! Je to velice riskantní. Nakonec my jsme přišli do tohoto hnutí. Po tolika životech jsme získali tuto příležitost vrátit se zpět k Bohu. A pak v okamžiku vášně uděláme něco hloupého, co to vše zkazí. To je v podstatě to co se děje tady v případě Dity a Kasyapy. Oni zapomněli na zásady kvality dobra. Vstoupila vášeň. Vymklo se to z rukou. Oops. A výsledky také. Takhle to je. Bylo to v jiné juze, takže jejich děti byly velcí mocní démoni. V kali juze dostanete jen malé démony. To je vše. Ale dost problémů. Co děláme? Musíme si být velice vědomí. Kvalita dobra znamená přemýšlivost. Přemýšlíme, než něco uděláme. To je jedno pravidlo v duchovním životě, nikdy bychom neměli udělat krok zpět. Cokoliv děláme, musí být krokem vpřed. To je ve skutečnosti velká zásada v duchovním životě. Měl by to být náš plán. Měli bychom jít jen dopředu. Ne dozadu. Cokoliv děláme ve vášni, tak nevidíme výsledky. Je to příliš rychlé. Možná nemáme dostatek poznání, abychom pochopili následky. Nemůžeme vidět výsledky naší karmy. Když děláte hříšné činnosti, víte, že dostanete hříšné reakce, ale nevíte přesně jaké. My to nemůžeme vidět. A mysl nám říká: „Neboj se, to není tak hrozné.“ Ale Šríla Prabhupáda tím byl znechucen. A řekl: „Já už nechci mít nikdy nic společného se svatbami.“ Tak to je veliké neštěstí. A následovalo to grihasta ášram...

Celá přednáška ke stažení zde.
(angličtina/čeština, formát mp3, velikost 59MB)

neděle 1. prosince 2013

Extatická svatá země

Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákur vysvětluje, že Svaté jméno přichází přirozeně společně se Svatým Dhámem. Šrí Nám a Šrí Dhám jsou pohromadě. Je řečeno, že bez Šrí Dhámu není význam Svatého jména plně vyjeven, protože Svaté jméno se neliší od Krišny - abhinatva nama naminoh.

Proto ať jde Krišna kamkoli, je tam vždy Vrindávan. Šrídhám Májápur je to samé. Když Krišna cestuje, jeho zavazadlo není omezené na 20 kg. Nemusí si říkat: "Jejda, co si mohu vzít s sebou? Pár kamenů čintámani... a trochu prasádam."

Není to ani tak, že když jde Krišna do hmotného světa, tak musí opustit duchovní svět a dá na lednici lístek: "Jsem v hmotném světě, hned se vrátím!" Tak to není. Když jde Krišna do hmotného světa, jednoduše vezme celý duchovní svět s sebou.

Šríla Prabhupáda vysvětluje, že na Kurukšetře máme Pártha-sárati Krišnu, který je vozatajem Ardžuny. Pak Šríla Prabhupáda pojmenoval Božstva v Dillí Rádhá-Pártha-sárathi. V roce 1975 se ho tedy nějací oddaní ptali, jak je možné nazvat tato Božstva Rádhá-Pártha-sárathi, když s tímto jménem souvisí Kurukšetra - Ardžuna, šípy, bojiště, koně, armády a válečné vozy - a ne Vrindávan. Tak proč Pártha-sárathi? Prabhupád odvětil: "Rádhárání je vždy všude tam, kde je Krišna!" Protože když Krišna přichází do tohoto světa, jde celý duchovní svět s Ním.