neděle 1. prosince 2013

Extatická svatá země

Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákur vysvětluje, že Svaté jméno přichází přirozeně společně se Svatým Dhámem. Šrí Nám a Šrí Dhám jsou pohromadě. Je řečeno, že bez Šrí Dhámu není význam Svatého jména plně vyjeven, protože Svaté jméno se neliší od Krišny - abhinatva nama naminoh.

Proto ať jde Krišna kamkoli, je tam vždy Vrindávan. Šrídhám Májápur je to samé. Když Krišna cestuje, jeho zavazadlo není omezené na 20 kg. Nemusí si říkat: "Jejda, co si mohu vzít s sebou? Pár kamenů čintámani... a trochu prasádam."

Není to ani tak, že když jde Krišna do hmotného světa, tak musí opustit duchovní svět a dá na lednici lístek: "Jsem v hmotném světě, hned se vrátím!" Tak to není. Když jde Krišna do hmotného světa, jednoduše vezme celý duchovní svět s sebou.

Šríla Prabhupáda vysvětluje, že na Kurukšetře máme Pártha-sárati Krišnu, který je vozatajem Ardžuny. Pak Šríla Prabhupáda pojmenoval Božstva v Dillí Rádhá-Pártha-sárathi. V roce 1975 se ho tedy nějací oddaní ptali, jak je možné nazvat tato Božstva Rádhá-Pártha-sárathi, když s tímto jménem souvisí Kurukšetra - Ardžuna, šípy, bojiště, koně, armády a válečné vozy - a ne Vrindávan. Tak proč Pártha-sárathi? Prabhupád odvětil: "Rádhárání je vždy všude tam, kde je Krišna!" Protože když Krišna přichází do tohoto světa, jde celý duchovní svět s Ním.

Proto je kombinace dhámu a námu obzvláště mocná. Člověk samozřejmě může zpívat Svaté jméno kdekoli na světě. Můžeme zpívat Hare Krišna i když sedíme s Eskymáky na Severním pólu, a čekáme, až po šesti měsících noci vyjde slunce. A konečně se začne blížit úsvit a nastane brahma muhurta - a pořádně dlouhá! Ale když má naše zpívání hloubku, ať jsme kdekoli na světě, jsme také ve Vrindávanu nebo v Májápuru. To je pravda! Je však řečeno, že když jsme podmínění, nemůžeme to plně docenit.

Šríla Bhaktisiddhánta napsal v jednom dopise, že kírtan v domě Šríváse Thákura, ve Šrívás Anganu, pokračuje každou noc, ale slyšet ho může jen nemnoho oddaných. Někteří oddaní ten kírtan skutečně v noci přímo slyší, zatímco někteří z nás třeba slyší vytí šakalů. Jiní naslouchají skrze posvátná písma, to je stejné! Většina z nás naslouchá o Krišnových věčných zábavách, o dhámu a o nočních kírtanech prostřednictvím posvátných písem, a ne přímo. To je také dobré.

My tedy přijdeme do dhámu, ale jak hluboce dokážeme ocenit, že dhám je duchovní svět? "Ach, Májápur, příjemné místo, pěkní šakalové..." Když v noci slyším šakaly, říkám si, že jsou v extázi a kvílejí zkrátka radostí. Myslím, že sloni byli v minulém životě púdžárí, kteří troubívali na lastury, a proto teď jakožto sloni vydávají ten hlasitý zvuk jako z trumpety. Všechno v dhámu je velice transcendentální, ale kdo má takové oči, aby to mohl vidět?

Minulý rok, když jsme jeli do Mamgači, jsme na člunech pluli kanálem, kde na stromě seděly vrány. Zpívali jsme Hare Krišna, Hare Ráma a jedna ta vrána také zpívala: "Ráám! Ráám!" Jsme ve svatém dhámu - tohle nejsou obyčejné živé bytosti, jsou to oddaní. Kolik toho ale můžeme vidět, když jsme podmínění oddaní?

Přesto je pobývání v dhámu velmi cenné i pro podmíněného oddaného, protože dhám nám může věnovat čaya bhávu - propůjčuje extázi. Jen díky tomu, že jsme v dhámu, je nám od něj propůjčena trocha extáze. A je řečeno, že když si ji půjčujeme dlouhou dobu, nakonec nám dhám umožní si ji nechat. Půjčujeme si od dhámu trochu extáze, ale nevracíme ji zpátky; pečlivě si ji uchováváme a doufáme, že na to dhám zapomene, a my si ji budeme moci nechat!

Přednáška v gurukule, 22. listopadu 2013, Mayapur, Indie

Původní článek v angličtině zde.

Žádné komentáře:

Okomentovat