čtvrtek 31. prosince 2015

! 1000 !

Píše se 21. března 2009. Mnohé z nás možná k tomuto datu napadne, že tento den se obvykle označuje jako první jarní. Toho dne se však událo něco mnohem významnějšího... Zajisté to byla spousta věcí, ale teď myslíme jednu konkrétní...

Byl to den, kdy byl na Oficiálním československém blogu věnovaném Jeho Svatosti Kadambovi Kánanovi Svámímu publikován Yadukulešvarem Prabhu vůbec první článek.

Od této doby, tedy přesně za 6 let, 9 měsíců a 11 dní bylo publikováno právě 1000 článků! To je průměrně jeden článek za dva až tři dny, což je možné jen díky Vaší přízni a Vašim požehnáním a milostí Nejvyššího Pána a Jeho Svatosti Kadamby Kánany Mahárádže.

Od 25. října 2015 jsme také na Facebooku, takže pokud jste nás ještě "nelajkovali", neváhejte a učiňte tak právě teď :-)


A nyní troška té statistiky...

- za celou dobu byla stránka zobrazena 69 971x

- vůbec nejčtenějším článkem byla Naše totožnost (1839 přečtení), na druhém místě Kali juga? (876 přečtení) a pomyslnou bronzovou medaili získalo Duchovní bohatství (289 přečtení)

- dle očekávání se stránka nejčastěji zobrazovala v České republice (36 085x), poté na Slovensku (12 415x), ve Spojených státech (7 517x), Rusku (1 955x) či Německu (1 684x)


Graf ukazující počet zobrazení stránky v průběhu let 2010 - 2015



Celosvětová mapa intenzity zobrazování stránky v jednotlivých státech




Za celý tým Kadamba Kánana Svámí CZ blogu Vám přejeme v celém nadcházejícím roce a i ve všech dalších co nejvíce duchovní inspirace, milosti a té nejlepší společnosti.
HARE KRIŠNA

úterý 29. prosince 2015

Zvyšování laťky oddanosti

Otázka: Mluvil jste o nutnosti napínání sebe sama a zvyšování laťky naší oddanosti. Jak můžeme vědět, že se nenapínáme příliš, anebo moc málo?

Musíme začít přijímat některé postupy oddané služby a upevnit se. To je začátek - upevnit se ve zpívání, ve službě, v ášramu, v bráhmanských vlastnostech... Když už jsme v určité situaci chvíli upevněni, pak můžeme zvyšovat laťku a upevnit se na téhle úrovni. Pak to chvíli držíme a potom znovu - zvýšíme laťku. Abhyasa yoga znamená praktikování, ale praktikování se překládá jako upevňování se. Avšak jak zvyšujete laťku, musíte dělat víc pro její udržení.

Vzpomínám si, že jsme dělávali nějaké retreaty v Drakensbergu v Jižní Africe a donutili jsme všechny tvrdě pracovat, abychom vytvořili opravdu speciální daršany Božstev. Jeden rok přijel na mou žádost Indradjumna Mahárádž a já jsem ho požádal, aby oddaným představil svá Božstva. Vysvětloval věci o svých Božstvech a tak se dostal do toho sdílení svých Božstev s oddanými, že další den ráno se s nimi podělil také o svou púdžu. Okolo tří set oddaných bylo součástí jeho púdži!

No, bylo to zajímavé, protože všichni věděli, že Svámí dělá svou púdžu dlouhou, dlouhou dobu a má velice vysoký standard. Já jsem to všechno kontroloval a všiml jsem si, že pouštěl nahrávku, kde byla celá posloupnost, kdy to šlo přes gurua, společníky Pána Čaitanji, Pána Nitjánandu a všechny mahádžany, a tak nějak pomalu, pomalu to přivádělo do Vrindávanu - krůček po krůčku. Bylo to velice zajímavé! Pak jsem řekl: "Mahárádži, to bylo tak dvě hodiny! Jak tohle děláš každý den?!"

A on odpověděl: "No, musím něco dělat! Musím dělat něco, abych si byl vědomý Krišny!" A to je ten bod! Nezískáte to za nic. Nemůžete být Indradjumna Mahárádž jen tak! Je zde cena, kterou musíme zaplatit!

Šrímad Bhágavatam 9.19.25, 25. prosince 2014, Kapské Město, JAR

Původní text v angličtině zde

neděle 27. prosince 2015

Patříme do svatého Dhámu

Vždycky oddaným říkám, že bychom měli pochopit, že Vrindávan a Majápur jsou náš domov! Tam žijeme a teď zrovna v tuhle chvíli odtamtud jdeme do nějaké jiné země, jsme jako turisté - jsme tam jen návštěvníci, ať už je to Nový Zéland, Španělsko, Dánsko nebo Spojené království a tak dále.
Kdekoliv jsme, na všech těchto místech bychom měli vědět, že jsme turisté. Žijeme ve Vrindávanu nebo Majápuru, žijeme ve dhámu. Nezáleží na tom, jestli jste v dhámu jeden den v roce - pořád je to domov, tam patříme, a to je správné vědomí! Je řečeno: "Člověk by měl žít v dhámu, nebo si alespoň přát žít v dhámu a žít tam v duchu."

Oddaný by tedy měl alespoň mentálně žít v dhámu, kde je milost velice dostupná a dosažitelná. Proto když do těchto svatých dhámů přijedeme, velmi rychle získáme milost!

Šríla Prabhupáda také zdůrazňoval, že oddaní by měli jet každý rok do svatého dhámu. Proto začal s festivaly v Majápuru a Vrindávanu - protože chtěl, aby všichni oddaní jeli do dhámu. Řekl: "Aby se člověk očistil od možného znečištění, které může dostat ze západního světa, musí jet do dhámu."

V dhámu je velice projevená duchovní energie duchovního světa. Člověk se k ní může velmi velmi rychle vztahovat a my to všichni zažíváme!

Kadamba Kánana Svámí, 2004

Původní text v angličtině zde.

sobota 26. prosince 2015

Vše vyjde najevo ve službě

Oddaný: Slýcháváme, jak pyšní, chtiví, chamtiví a závistiví jsme. Dále děkujeme Krišnovi za všechny kopance, které jsme v životě schytali. Kromě zpívání, je zde něco jiného, co bychom mohli udělat, abychom nebyli pyšní a chtiví?

Mahárádž: Hovořil jsem stalagmitu, a jak můžeš pracovat odspoda a jak můžeš také pracovat odshora. Takže ano, můžeš k tomu přistoupit z mnoha úhlů. Mahátma Prabhu má takový psychologický přístup. Jde cestou duše a hledá; snažíme se dívat hluboko dovnitř, abychom viděli, kde jsme udělali chybu ve svých vztazích a kde jsme se zasekli na mentálních šablonách. Skrze uvědomování si a tím, že si budeme více vědomi těchto šablon je zničíme a začneme znovu. To je jeden, psychologický přístup. Odpouštění je jeho součástí. Máme celý seznam 26 vlastností vaišnavy a odpuštění je jednou z nich; můžeme ji tedy zkusit rozvíjet.

Jiným prvkem je dělat něco praktického. Pracovat pro Krišnu, protože během toho vše vyplave na povrch. Poněvadž pokud během práce nikomu nedokážete odpustit, za chvíli budete muset všechnu tu práci udělat sami. Je to jako když jste součástí týmu a pokud nikomu neodpouštíte, pak nakonec v tom týmu zůstanete sami.

Takže během práce s oddanými vyjde na povrch mnoho našich vnitřních problémů. Projeví se ve vztazích. Když jsem měl zodpovědnost ve Vrindávanu, měl jsem hodně energie a silnou povahu – nějaký oheň v sobě, trochu tvrdohlavosti a tak dále. Pracovalo to pro mě, ale také proti mně. Je to jako když vedu kírtan - mám více energie než ostatní, takže to mohu táhnout do vyšších úrovní entusiasmu. Ale jindy, při managementu, jsem tím několik lidí spálil.

Jednou jsem dal lekci, a tam jsem říkal, jak jsem v době organizování spálil několik oddaných. A na té přednášce bylo i dítě, které se později své matky naprosto vážně zeptalo: „Maminko, proč Mahárádž pálí oddané?“

Řekl jsem, že jsem spálil pár oddaných. Takže v našich vztazích jsme konfrontováni s našimi vlastnostmi a nedostatky. Slyšíte teoreticky, že máme chtíč, hněv, závist a chamtivost. Můžete o tom přemýšlet a můžete si říct: „Jsem chtivý? Jsem? Možná ano. Měl bych se snažit a ovládat to.“

Hněv - můžete se pokusit ho kontrolovat, což pomáhá. Když nastane, snažíte se nebýt až tak nahněvaní. Když máme zášť, snažíme se odpustit; je to jako cvičení. Pro mě osobně je také těžké, když zde musím sedět a musím vám všem odpustit. Pak o tom budu přemýšlet: „Ano, vím, odpustím jim téměř vše, avšak některé věci...“

V rámci služby se to stává. Poté co jsem byl střelen do zad jsem byl donucen více přemýšlet. Začal jsem uvažovat: „Možná bych měl něco změnit.“

Takže zde máme různé cesty pro různé druhy osob. Šríla Prabhupáda zdůrazňoval zapojení se ve službě, a v ní to vše vyjde napovrch. Vše se vyjeví ve službě.

Kadamba Kánana Svámí, 2. května 2013, Rádhadéš, Belgie, řeč na Venu-Gítu

Původní článek v angličtině zde.

Přeložil Madhu Pandit dás

čtvrtek 24. prosince 2015

Ponořit se hlouběji

Měli bychom číst Bhagavad-Gítu s jistým množstvím introspekce a určitou reflexí. Musíme o tom co čteme přemýšlet a nikoliv jen číst...

„Čteš Gítu?“
(Indický akcent) „Ó ano, ano, ano. Čtu Gítu hodně. Každičký den patnáct minut. Jaya. Pakka. Každý den. Bez odchýlení. Ó ano. Velice dobře.“
„Ale přemýšlíš o tom někdy? Kolik minut o tom, co čteš, přemýšlíš?“
„Přemýšlet o tom? Co je to za otázku? Vždyť čtu.“
„Nyní musíš přemýšlet. Patnáct minut čtení, poté o tom patnáct hodin přemýšlet a zbytek dne můžeš spát.“

Tohle znamená, že jsme probuzeni, potřebujeme přemýšlet podle Gíty, jinak k čemu je to čtení? Není to rituál. „Čtu Gítu, patnáct minut každý den. Vypnutá mysl. Jen čtu: kāmais tais tair hṛta-jñānāḥ… Čtu. Hodně. Také velice rychle. Čtete také... a přemýšlíte? Nikdy nepřemýšlíme. Ó můj Bože, přemýšlení. Jen to ne! Jedení, spaní, páření se, přemýšlení není na seznamu. Promiňte! Ale není tam! (smích)

A toto je problém, my nepřemýšlíme! Ale Bhagavad-Gíta je přesně ta kniha k přemýšlení, k hlubokému rozjímání. Celým významem Gíty je přemýšlení, abychom o obsahu přemýšleli! Proto existuje něco, čemu se říká lectio divina, hloubavé čtení neboli čtení šástry způsobem, kdy se hluboce snažíme porozumět tomu, co se mi tento verš snaží sdělit. Jaké je poselství tohoto verše pro mě. Těm, jejichž inteligence byla ukradena hmotnými touhami...“

Nevěděl jsem, že inteligence může být ukradena. Věděli jste to? O tom jsem nikdy nepřemýšlel. Ukradená inteligence. A kým?

Inteligence zcizena hmotnými touhami, prací pro hmotné touhy dnem i nocí - kāmais tais tair hṛta-jñānāḥ prapadyante ‘nya-devatāḥ (BG 7.20). Ano, je zde verš od Šríly Rúpy Gosvámího, který popisuje smysly, a my musíme vidět, jak smysly tlačí a představme si to na chviličku.

Řekněme, že mám před sebou stůl s mnoha telefony a pak:
„Crrr, crrr, crrr, crrr.“
„Ano?“
„Hovoří tvůj jazyk. Tak co, bude něco k jídlu? Myslím že ten Svámí už mluví věčně, ale co sabjí a purí? Už jsou na cestě, nebo co? Myslím, že už je čas na sabjí a purí.“
„Ano, ano, pane Jazyku. Samozřejmě, už na tom pracuji. Prosím o chviličku strpení, už to urgentně zařizuji a ihned jak to zde bude, s jistotou půjdu na sabjí a purí.“
„Dobře. dobře.“
„Crrr, crrrr, crrr, crrrr.“
„Ano?“
„Zde uši. Je možné přepnout na jiný kanál prosím? Už něco jiného. Už to běží strašně dlouho. Něco jiného pokud možno. Prosím přepněte to co nejdříve to půjde na jiný kanál.“
„Ano, ano. Samozřejmě že ano. Jo, jo.“
„Crrr, crrrr, crrr, crrrr.“
„Ano?“
„Halóó, hallóó.“
„Ano?“
„Zde jsou tvé genitálie. Je víkend a co víc k tomu mám ještě říct. To je náš čas. Pochopil jsi to?“
„Ano, samozřejmě. Definitivně. Úplně. Cokoliv jen řeknete, přinesu.“

A pak přineseme... Přineseme svým smyslům cokoliv si přejí. Tvrdě pracujeme, abychom je uspokojili. Nikdy jim neřekneme ne na jejich požadavky a co nám nakonec smysly řeknou? Smysly jsou naprosto a totálně nevděčné. Řeknou: „To je vše? To je vše, co jsi přinesl? Přines víc a hned!“ Přinesete zmrzlinu, ale není to ta správná příchuť. „Běž zpět! Přines jinou a více! Nejsou tam žádné čokoládové křupky!

Takto nejsou smysly nikdy uspokojeny - kamadinam kati na katidha palita durnidesas tesam jata mayi na karuna na trapa nopasantih (ČČ Madhya-lílá 2.16). Nemají žádnou milost - na karuna na trapa nopasantih. Smysly jsou maximálně nemilosrdné! A ty nás vedou. My jim nosíme co chtějí a ony jsou stále nespokojené.

Takže zpět k verši: „Ti, jejichž inteligence byla ukradena hmotnými touhami...“ To znamená, že ta inteligence pracovala pro smysly. Přinášíme jim stále více a více a smysly nejsou nikdy spokojené.

Přednáška na nedělním programu, Bhagavad-gítá 7.20, 24. května 2015, Sydney, Austrálie

Původní text v angličtině zde.

Přeložil Madhu Pandit dás

středa 23. prosince 2015

Ustálit se

Otázka: Jak se člověk může ustálit ve vědomí Krišny?

Větší a větší závislostí na Krišnovi. Na začátku nejsme stálí ve svém vědomí Krišny, protože dostatečně nezávisíme. Chceme záviset sami na sobě. Myslíme si: „Já si chci být vědomý Krišny a se chystám udělat mentální změnu ve své mysli – . Takže si můžu být vědomý Krišny a udělám to hned. Odteď jsem si vědom Krišny. Vlastně jsem docela Krišna-vědomý!“ Ne! Věc se má tak, že musíme záviset na oddaných, musíme záviset na prasádam, na chrámu, na knihách. Musíme záviset na všech těch elektronických věcech, díky nimž se můžeme přibližovat ke Krišnovi, musíme záviset na milosti Božstev. A potom musíme udělat něco, abychom toho dosáhli. Takže se musíme stát závislejšími a časem se více a více spoléháme na tuto závislost. Absolutní závislost na Krišnovi. A takto se více a více ustálíme – to je to tajemství.

Přednáška z Bhagavad-gíty, 30. března 2014, Kapské Město JAR

Původní text v angličtině zde.

úterý 22. prosince 2015

Jen láska nás může učinit svobodnými

Kadamba Kánana Svámí 12. září 2015, Durban, JAR, BYS Retreat, Lekce v goshale.

Kdo je svobodný? Jste svobodní, když milujete to, co děláte. Nejste svobodní, když nenávidíte. Když jste plni nenávisti, jste uzamknuti v objektu vaší nenávisti. Jen když něco milujete, jste svobodni, protože pak děláte to, co chcete dělat. Svoboda znamená dělat to, co chcete dělat. Jen láska vás může učinit svobodnými.

Ale kde se dá čistá láska najít? S lidmi je to vždy smíšené. Matka miluje dceru a pak si přeje, aby ta se stala doktorkou, aby tak přinesla rodině slávu a s tím i dost peněz! 

Takto to chodí. „Milujeme tě strašně moc a to je tím důvodem, proč jsme pro tebe udělali tuto velkou oběť, můj miláčku, abys mohla studovat. Budeme ti to platit, aby ses stala bohatou a mohla platit nám!“ 

Kde je k nalezení opravdu čistá nesobecká láska? Jen u Krišny. A to je důvodem proč je kírtan tak speciální, protože ho milujeme! A pokud jste ho už jednou dělali, musíte nutně znovu! A stane se to návykem! Dostane vás to až na hranice racionálnosti. Dosáhne to až k hranicím šílenosti, ale extatické šílenosti, veselé bláznovství, takový druh bláznovství, který hledáme! Takový druh bláznovství, který změní každý šedý, nudný den v něco barevného a velice živého. 

A zde začíná láska – když se cítíte velice naživu. Tehdy, když cítíte, že vše je úplně smysluplné, ne když se podivujete, „Proč děláme tyhle věci? Proč? Proč tohle všechno dělám?“ Když milujete, každý okamžik je kouzelný. Každá chvilička je elektrizující! A to se stane, když je Krišna v tom nejniternějším kruhu vašeho srdce. A jak Ho tam dostaneme? Stane se to právě díky zpívání a naší oddané službě.

Původní článek v angličtině zde.

pondělí 21. prosince 2015

Dotčeni šakti

Na festivalu odchodu Šríly Prabhupády mluvila jedna dáma, která popisovala, jak byla v době kdy Šríla Prabhupáda přijel do Ameriky dítě. Vzpomínala na vše, co Prabhupáda řekl, na sušenky a všechny ty věci. Vyprávěla to opravdu živě a skutečně to ožilo. Vysvětlovala, jak úžasná osoba Prabhupáda byl, že získala výhody na celý život díky těm výměnám sušenek v dětství a tak dále. Jak vždycky čekávali na Prabhupádu a jak on jim to oplácel a volal je, a jak věděli, že za ním mohou vždy kdykoliv přijít. Byl tam pro ně. To byla milost a měla sílu. Když jsme to slyšeli, všichni jsme se cítili dotčeni nějakou šakti...

Přednáška pro mládež, listopad 2014, Mayapur, Indie

Původní text v angličtině zde.

neděle 20. prosince 2015

Investujte do svého duchovního života

Když nemáme spojení se Šrímad Bhágavatamem, duchovní život nám vyprahne! Zpívání bude těžké a potom i čtyři regulativní principy budou velmi zúžené a časem začneme toužit po větším prostoru. Ačkoliv máme veškeré poznání, ačkoliv jsme byli oživeni ve vědomí Krišny a ačkoliv jsme byli natolik odevzdaní, v jednu chvíli to bude příliš těsné! Bhágavatam je tedy velice důležitý, protože je to věda, která vysvětluje vše o Krišnovi, a proto se skrze Bhágavatam spojujeme s Krišnou. Udržuje nás to v zaměření na to, že vidíme, kdo je Krišna, kde je Krišna a jak je s Krišnou vše spojeno... To je zásadní a nezbytné! Aby naše víra rostla, musíme investovat.

Když nastoupíte do nové práce, na začátku se všechno musíte naučit a po nějaké době, když už pracujete řadu let, jste experty. Můžete to dělat opravdu rychle, takže je to časem jednodušší. Jakmile je to pro vás rutina, je to snazší. Ale s duchovním životem je to opačně. Když jste v materiální pozici zběhlí, investujete méně, v duchovním životě však ne.

V duchovním životě časem musíme investovat více a pokud neinvestujeme více, naše víra vyschne! To co stačilo včera už nestačí. Možná loni jsme dělali všechny tyhle věci a stačilo to, aby nás to udrželo nadšené, ale teď děláme ty stejné věci a už necítíme nadšení, protože jsme neinvestovali více. Musíme investovat víc; to je cesta duchovního života!

Přednáška na Ratha Yatře: Tajemství duchovního pokroku, 5. dubna 2015, Durban, JAR

Původní text v angličtině zde.

sobota 19. prosince 2015

Podstata přátelství

Otázka: Gurumahárádži, zmiňoval jste, že v hmotném světě neexistuje láska. Přemýšlím o přátelství - existuje v hmotném světě přátelství a jaká je jeho podstata?
Láska, přátelství, společnost, sounáležitost, jeden za všechny a všichni za jednoho neexistují. Kavi Karnapurna popisuje v Čaitanya Čandrodaya Natace přátelství a poukazuje na to, že pro existenci přátelství je třeba, aby byly splněny určité podmínky.

Zaprvé člověk musí obdržet milost Pána, aby se dostal do kontaktu s transcendentálním poznáním - Krsna-prasade paya bhakti-lata-bija (ČČ Madhya-lílá 19.151). Musíte přijít do styku s oddanými, jinak kde jinde je opravdové přátelství?!

Materialistické přátelství je vždy smícháno s nějakým hmotným motivem, takže skutečné přátelství musí být založeno na získání milosti Pána. Obdržíte-li Pánovu milost, přijdete do společnosti oddaných a musíte rozvinout připoutanost k oddaným. A tím, že jste v téhle společnosti, se postupně budete vyvíjet.

pátek 18. prosince 2015

Mája je vždy ve střehu

Mája dokáže číst naši mysl, takže přesně ví, co máme rádi. A zná všechny naše slabiny! Ví, kdy máme slabou chvilku, a přesně v tu chvíli... "To co jsem vždycky chtěl... teď je to tady! No, dneska můžu poklesnout a vědomý si Krišny budu zítra!" (zvoní telefon) A kdo to volá? Hádejte! (směje se)
Takto má svůj způsob, svoje triky, aby nás znovu a znovu vytrhávala z našich duchovních činností, jakýmkoli možným způsobem. A ona udeří! Stejně jako Prabhupáda říkal, že v počátcích jeho kázání v roce 1960 v New Yorku dostal infarkt a řekl: "Mája mi zasadila tuhle ránu. Mája viděla, že jsem velmi úspěšný a dala mi smrtící úder. Ale Krišna mě zachránil!"
Jen se podívejte, jak je mája krutá - může rozdávat smrtící rány a podobně takovému čistému oddanému! Jen si představte, co může udělat nám!

Rádhadéš, 26.6.2009

Odkaz na přepis v angličtině zde.

Přeložila Kasturí Manjarí dd

čtvrtek 17. prosince 2015

Nektar (vjása púdžá 2008) - 2/2

(První část článku dostupná zde.)

Každopádně Šríla Prabhupáda napsal ten dopis z 9. června, ve kterém říká: „Ode dneška mohou někteří mí žáci zasvěcovat v mém jménu jako rtvik.“ A můj duchovní učitel udělal to samé. A napsal ten dopis 9. června. Bylo to jako tenis mezi ním a GBC a já jsem byl tím míčkem! No a pak GBC prostě přišli a řekli: „Jayadvaito Svámí, toto nemůžete udělat!“ A on řekl „Proč ne?“ A oni odpověděli: „Je to proti zákonu.“ A on na to: „Jakému zákonu? Jaký zákon po mně chcete, abych dodržoval? Ten psaný, nebo ten nepsaný? Kde je napsáno, že to nemohu udělat?“ A oni hledali a hledali, ale nemohli nic najít! A tak nás to nechali nějaký čas tak dělat. Takže jsem zasvětil několik žáků ve jménu svého duchovního mistra, který je umístil pod mou péči.

středa 16. prosince 2015

Nektar (vjása púdžá 2008) - 1/2

Většina z vás zde jste mí žáci, ale je zde i několik hostů. A se všemi svými žáky, s vámi všemi, mám osobní vztah, a proto vám všem moc děkuji za vše, co v Krišna vědomí děláte, i za to, že jste sem přišli. Ano, tuto oslavu jsme naplánovali uprostřed festivalu Pána Nrsimhadéva, protože chci, abychom sloužili tomu Božstvu, co vidíte. Myslím, že nějakým způsobem je toto Božstvo velice speciální, a tak jsem o tom přemýšlel: „Jak mohu použít ty své narozeniny?“ A došel jsem k tomu, že pokud je mohu spojit s festivalem Nrsimhadéva, bude to mít aspoň nějaký význam, protože Pán Nrsimhadév je bezpochyby velice unikátní a On odstraňuje z cesty oddané služby překážky. Služba Jemu je tedy důležitá.

sobota 12. prosince 2015

Výjimečný stav

Naše síla není brahman-tejas (bráhmanská moc). Naší silou je přenášet milost Šrí Čaitanyi Maháprabhua. To je naše síla. Naše síla je zpívat Hare Krišna a přimět ostatní, aby zpívali Hare Krišna. Stát se vysoce kvalifikovaným bráhmanou není snadné. Šríla Prabhupáda ve svých významech k prvnímu zpěvu Šrímad Bhágavatamu popisuje, že je v tomto věku kali mimořádný stav. Proto kvůli nouzovému stavu dáváme lidem pozice, i když ve skutečnosti nejsou kvalifikovaní. Dáváme jim pozice bráhmanů, dáváme jim pozice sannjásích. Prabhupáda řekl, že to děláme, protože potřebujeme ve společnosti vůdce. Potřebujeme vůdce! Ale jaká je jejich kvalifikace?

Je to tedy něco, co si bereme na svou hlavu: náš akutní nedostatek kvalifikací a naléhavost stát se kvalifikovanějšími. Tato postavení nám byla udělena ve stavu nouze, a tak pro jednou bychom v našem životě měli začít přijímat principy velice vážně. A to nejen čtyři regulativní principy, ale také principy vaišnavského chování a tak dále. Protože to je bráhmana; bráhmana znamená zásadový život, což je pro nás velká výzva, protože to znamená, že se musíme změnit. Vědomí Krišny tedy znamená velký závazek ke změně a nám jsou dány způsoby, pomocí kterých se můžeme změnit.

Šrímad Bhágavatam 1.7.34, 16. dubna 2014, Durban. JAR

Původní text v angličtině zde.

pátek 11. prosince 2015

Každý by měl číst!

Člověk by neměl dávat najevo hněv před Božstvy, neměl by před Božstvy brečet nebo před Ně přinášet svá světská trápení. Když někdo pláče slzy extáze, to je jiná. Čaitanya Maháprabhu ronil před Pánem Jagannáthem litry slz, ale neměli bychom před Krišnu přinášet své všední starosti. Neměli bychom to dělat. A tohle je podle pāñcarātrikī - pravidla, která očišťují naše chování. To znamená, že se musíme naučit jednat podle dharmy. To je opravdu velký krok; velký závazek. Je to o povinnosti a o touze. Jde to, když si to přejeme. Jde to, když řekneme: "Ať si prostě přeji se změnit." Ale kvůli nevědomosti si to nepřejeme. Kvůli nevědomosti se pořád honíme za pošetilými tužbami, pořád se pachtíme za hmotným požitkem a uspokojováním smyslů. To je následek nevědomosti. Proto potřebujeme rozvíjet transcendentální poznání a důkladně číst. Každý by měl číst! Někdy za mnou někdo přijde a řekne: "Ach, ale já jsem nikdy nečetl." To nevadí, teď čti.

Pamatujte, že Šrí Čaitanya Maháprabhu oslavoval toho bráhmanu, který byl negramotný a neuměl číst, ale dostal pokyn od svého duchovního učitele, a tak každý den seděl a věrně četl knihu, i když neuměl přečíst ani písmeno! Lidé se mu smáli, ale Šrí Čaitanya Maháprabhu viděl, jak plakal a zeptal se ho: "Proč pláčeš?" A on řekl: "Brečím, protože když vidím tuhle kresbu, tenhle obraz Krišny jakožto vozataje, nebo Ardžuny, Jeho oddaného - Nejvyšší Pán se stává vozatajem Svého oddaného. Pán jako služebník Svého oddaného... To mě rozplakalo!" A Pán Čaitanya řekl: "Jsi největším znalcem Gíty."

Šrímad Bhágavatam 1.7.34, 16. dubna 2014, Durban, JAR

Původní text v angličtině zde.

čtvrtek 10. prosince 2015

Prabhupáda ovládl můj život!

Poprvé jsem přišel k tomuto hnutí tady ve Vrindávanu v roce 1978. Četl jsem Prabhupádovu Gítu a přesvědčilo mě to, a proto jsem se v Himalájích rozhodl, že se půjdu připojit do Vrindávanu. Byl jsem velice šťastný, že jsem přišel do tohoto chrámu, protože to bylo tak ohromně duchovní, a když jsem viděl Božstva, cítil jsem: "Jsem v duchovním světě." Krišnova přítomnost byla nesmírná. Pak jsem byl zapojen do služby a bylo to v této službě, kde jsem si vytvořil své spojení s Prabhupádou. Velmi rychle jsem byl zapojen do různých typů managementu a staral jsem se o chrám. A v tom jsem si uvědomil: "Čím víc zodpovědnosti k naplnění Prabhupádovy touhy přijmu, tím silnější mé spojení bude."

Tady v Krišna-Balarám chrámu bylo všechno dotčeno Šrílou Prabhupádou, protože zde bylo přítomno jeho Samádhi - tady instaloval Krišnu a Balaráma tím známým árati, kde byl tak spokojený, a taky zde byl jeho dům. Každého kousku tohoto projektu se dotkl jeho osobní pokyn víc než na kterémkoli jiném místě. Ve skutečnosti jak šel čas, cítil jsem, že přítomnost Šríly Prabhupády v tomto projektu byla dokonce ještě silnější než přítomnost Krišny. Prabhupáda si získal mé srdce.

Když jsem přišel poprvé, byl jsem pyšný, nezávislý a tvrdohlavý a do jisté míry to mám pořád - ale nyní je tu jeden rozdíl a to sice ten, že teď, po tolika letech, se modlím, abych mohl tak či onak pokračovat ve vykonávání nějaké služby pro Šrílu Prabhupádu v Krišna-Balarám chrámu, sloužit jeho služebníkům v jeho hnutí a dělat něco pro šíření tohoto vědomí Krišny po celém světě - protože jsem přesvědčen, že jak jsem potkal Šrílu Prabhupádu po jeho odchodu a jak velice hluboce zasáhl mé srdce a ovládl můj život, jsem si velmi jistý, že dnes Prabhupáda také ovládá životy mnoha lidí, kteří ho potkávají poprvé.

Nevím, kolik let v budoucnu se bude Prabhupáda stále dotýkat životů tolika lidí a vytvářet v jejich srdcích víru, upoutávat je a tímto způsobem bude tohle hnutí pokračovat a šířit se po celém světě.

Přednáška, Vrindávan 2010

Původní text v angličtině zde.

středa 9. prosince 2015

Uhasit vnitřní oheň

První a nejdůležitější vlastností bráhmany je kṣamā neboli odpouštění. To je začátek tolerance. Vnější tolerance nebude stačit. Člověk může jednat velmi tolerantně, ale pokud nemůže odpustit vnitřně, pak je vevnitř spalován ohněm a hněvem. Odpuštění je tedy základem tolerance, stejně jako je tolerance základní vlastností bráhmany.

Šrímad Bhágavatam 1.7.34, 16. dubna 2014, Durban, JAR

Původní text v angličtině zde.

úterý 8. prosince 2015

Božský aranžmán

Nejen že přijímáme útočiště u Krišny, ale také Ho necháváme nás vést. Umístil nás do konkrétní pozice

karmaṇā daiva-netreṇa
jantur dehopapattaye

Nerodíme se jen podle své karmy, ale také podle božského aranžmánu. Karmaṇā daiva-netreṇa - to, že se nacházíme v určité situaci, je také Krišnovým aranžmánem. A je vyžadována jistá schopnost přijetí našeho osudu.

"Ok, však víte, to mi přišlo do cesty , a tak se s tím prostě vypořádávám. Nebudu moc v úzkosti z podmínek mého života. Nepotřebuji všechno obrátit vzhůru nohama, abych se snažil a udělal nějaké aranžmány, kterými dosáhnu lepšího života."

Všechna tato energie by neměla směřovat k hmotnému uspořádávání. Všechna by měla vést k naší službě Krišnovi. Co se týče našeho materiálního uspořádání, přijímáme to, co přijde přirozeně. Co přijde karmaṇā daiva-netreṇa - díky karmě a božskému aranžmánu.

Vidíme, že strom je symbol přijetí, a my také musíme přijmout svůj osud. Strom nemá žádnou volbu - nemůže utéct. Tak i my musíme přijímat, být tolerantní a štědří.

Čaitanya Čaritámrita Ádi-líla 9.46, 29. dubna 2013, Rádhádéš, Belgie

Původní text v angličtině zde.

pondělí 7. prosince 2015

Významný pokrok

Otázka: Některé osoby, které zpívají už nějakou dobu, se mě ptaly, a já bych se chtěl zeptat vás, jaké různé druhy symptomů bychom na sobě měli vidět, když opravdu děláme pokrok ve své připoutanosti ke zpívání. Pokud to skutečně děláme jak se patří, je nějaký způsob, jak můžeme vědět, že to doopravdy funguje, že je tu pokrok?

Když děláme pokrok, nejprve získáme stabilitu. Zpívání nám nabízí kotvu. Nabízí nám něco hlubšího, něco duchovního, a my se přirozeně začneme ptát trošku víc na jeho smysl a to, odkud to přichází. Můžeme číst něco jako Bhagavad-gítu, védský text, jenž nám dává pochopení, kdy si začínáme uvědomovat, že jsme duchovní - a to je důležitý bod. My všichni máme těla a těla jsou stroje.

neděle 6. prosince 2015

Ochota se změnit

Je zajímavé, že ve významech v Bhagavad-gítě Šríla Prabhupáda popisuje kvalitu dobra, a pak Šríla Prabhupáda neříká, že musíte být v kvalitě dobra - to je nemožné. Jak můžeme být v kvalitě dobra? Říká, že se s kvalitou dobra musíte sdružovat! To tedy můžeme dělat!

A sdružováním se s kvalitou dobra vyvíjíme kvalitu dobra. Samozřejmě je zde tolik pravidel - sedět pořádně, jíst pořádně, zpívat pořádně... všechno pořádně a pořádně a pořádně. Ale ta ochota se změnit zde musí být. Pocit vzpurnosti, "chci si to dělat po svém," je znakem vášně a nevědomosti.

Vidíme, že polobozi jsou v kvalitě dobra; vždy se snaží dělat věci řádně. V písmech čteme, že zde musí být ochota se změnit:

tad viddhi pranipatena
pariprasnena sevaya
upadeksyanti te jnanam
jnaninas tattva-darsinah
(Bhagavad-gítá 4.34)

Musíme pokorným a poslušným způsobem přistoupit k pravému duchovnímu učiteli. V náladě ochoty naslouchat a ochoty změnit se!

Šrímad Bhágavatam 1.7.34, 16. dubna 2014, Durban, JAR

Původní text v angličtině zde.

sobota 5. prosince 2015

Čtení



Máme hodně co se učit, hodně co studovat, hodně co číst. V naší tradici jsme náruživí čtenáři. Následujeme ve stopách Bhaktivinóda Thákura, který tolik věcí přečetl a tolik věcí napsal – sto knih...v noci. Když už nepíšeme, alespoň bychom měli číst. Protože čtení transcendentální literatury je naše dědictví. Skrze čtení transcendentální literatury vstupujeme do duchovního světa. Díla čistých oddaných jsou zcela na duchovní úrovni a nás samotné na duchovní úroveň povyšují.

Cape Town, 26. září 2015, večerní přednáška v den zjevení Bhaktivinóda Thákura

Odkaz na přednášku v angličtině je zde.

pátek 4. prosince 2015

Prchavá extáze

(Končí kírtan) ... Tahle melodie nefunguje. Minulý týden fungovala. Zapomněl jsem, co jsem dělal jinak. To je povaha extáze. Nikdy ji jen tak nemůžete vrátit zpátky. Přichází sama a když se snažíte přivést ji zpět, nefunguje to. Občas dostaneme nějakou extázi, ale není to jako: "Teď budeme mít extatický kírtan!" To není možné, protože to není pod naší kontrolou. Extáze je dar od Krišny, Krišna dává tyto věci. Když dá, tak dá. A jindy dát nemusí...

Bhadžany pro mládež, 9. září 2015, Randburg, JAR

Původní text v angličtině zde.

čtvrtek 3. prosince 2015

Oblast zaměření

Naše hnutí se rozrůstá, a to nejen v číslech, ale také ve své složitosti! V raných dnech, kdy Šríla Prabhupáda zakládal kazatelskou misi, bylo tohle hnutí jednodušší. Členové byli stejnorodější - lidé podobné věkové skupiny a všichni zapojení ve stejné činnosti.

Nyní je zde mnohem větší různorodost! Různorodost členů hnutí a také různorodost v různých druzích programů, takže potřebujeme velice široké hnutí! Potřebujeme hnutí, které poskytne různé způsoby k zaměstnání se ve vědomí Krišny pro všechny druhy lidí, protože vědomí Krišny je možné za jakýchkoli životních podmínek, a proto je určeno pro všechny. Není zde jen určitý stereotypní způsob praktikování vědomí Krišny. Takže v tomto ohledu je zaměstnání něčí povahy cenné!

úterý 1. prosince 2015

Přemožitel Amora

Existuje deset vlivů Amora, které zmiňuje Šríla Višvanáth Čakravartí Thákur: nejdřív přichází přitažlivost projevená skrze oči, poté silná náklonnost v mysli a srdci, následovaná odhodlaností a ztrátou spánku! Potom je člověk vychrtlý, pak bez zájmu ve vnějších věcech a už nemůže dělat nic jiného, jak je úplně posedlý. Pak přijde nestoudnost a nakonec, když Amor opravdu udeří, je člověk omráčený a úplně zblázněný. A když udeří opravdu opravdu tvrdě, pak je dokonce možná i smrt.