Nejsme Bůh!

Nebudeme zdlouhavě studovat májávádskou filosofii nebo buddhistickou filosofii, protože to jsou velmi rozsáhlé a akademické filosofie. Májávádská filosofie se v podstatě týká základní příčiny toho, proč je živá bytost v hmotném světě, konkrétně soutěživého ducha ve vztahu s Nejvyšším Pánem, kdy chce živá bytost být poživatelem a vládcem, a toto potom způsobuje chtíč a závist. Proto je řečeno, že jak se osvobozujeme od máji, od snahy užívat si hmotnou energii, poslení léčkou máji je, že se snažíme být Nejvyšším Pánem.A zrovna jako se snažíme osvobodit se, májávádíni se také snaží osvobodit se od veškerého ega. Ale ve skutečnosti se jim to nedaří. Spíše mají to největší ego, protože si myslí, že jsou Bůh. A to samozřejmě není malá věc. To je obrovský problém!    

Aniž bychom chtěli odsuzovat, pokud se obyčejná živá bytost začne považovat za Boha a začne všem říkat, "Ty jsi Bůh", tak to je problém. Je tomu tak proto, že védská literatura jasně ustanovuje, že "Ne, my nejsme Bůh. Neztrácíme veškerou osobnost a nestáváme se neosobní energií a nesplýváme s ní. Naopak jsme věčně služebníky Boha." Proto jako Pán existuje věčně, a my služebníci také existujeme věčně, je zde výměna lásky skrze tuto službu. A je to zde, kde zažíváme lásku, a tato láska také věčně roste!

(Kadamba Kánana Svámí, 18.června 2020, Rádhadéš, Belgie, přednáška z Čaitanja Čaritámrity: Májáváda, část 2)

Odkaz na přepis v angličtině najdete zde.

Nebe bhakti

ākāśa — ananta, tāte yaiche pakṣi-gaṇa
yāra yata śakti, tata kare ārohaṇa
(Caitanya Caritamrta Antya Lila 20.79)

Nebe je neomezené, ale nejrůznější ptáci se vznášejí výš a výš podle toho, jaké mají schopnosti.

Začal jsem přemýšlet o nebi jako o nebi oddané služby a jak různí ptáci létají na různých úrovních oddané služby. Na začátku je tíha starých návyků silná. Táhnou nás dolů, ale my pokračujeme. Nejdříve skrze proces následování pravidel a usměrnění, a potom, když břemeno předchozích hříšných připoutaností cestou odpadne, tak se prostě probouzíme. Probouzíme naši lásku ke Krišnovi, naši připoutanost k pohlížení na krásu a záměr celého stvoření, a tak jdeme kupředu. A potom ta láska bude růst a Krišna bude opětovat.

Takto děláme na duchovní cestě pokrok směrem k větším a větším výškám na nebi bhakti a jsme v tomto nebi svobodní. Osvobozeni od řetězů hmotné existence, prosti chamtivosti, prosti chtíče, prosti hněvu, osvobozeni od veškeré ošklivosti, osvobozeni od temnoty v nás. A tak se láska více a více probouzí, služba roste víc a víc a my uctíváme Krišnu, Jeho oddané, Jeho příslušenství a tak dále. 

Bhakti je úplně přirozené vyjádření, kdy stojíme před Krišnou, a jak rosteme ve své lásce a odevzdání, více a více vnímáme Jeho slávu a On nám odhaluje, že vše v tomto světě je bezvýznamné, a ať se stane cokoli, jsme na cestě pohroužení se do nekonečného, neustále se rozpínajícího oceánu lásky k Bohu, který se rozprostírá do všech směrů.

(Kadamba Kánana Svámí, 27.června 2020, Rádhadéš, Belgie,Čaitanja Čaritámrita)

Odkaz na přepis v angličtině je zde.

Sdílet plody lásky k Bohu

Je to naše mise dělit se o plody lásky k Bohu s každým - v podobě kírtanu, v podobě transcendentálních knih, v podobě transcendentálních přednášek a v podobě transcendentálních vlivů na internetu jako jsou transcendentální videa. Můžeme také sdílet plody v podobě transcendentálních božstev. Pojďme ustanovit sankírtanové hnutí všude a pojďme být jeho součástí! Tím, že to budeme dělat, můžeme překonat tuto sebestřednou mentalitu.

Toto sankírtanové hnutí nemění pouze svět, ono mění nás. Je to přední způsob, kterým se můžeme změnit. Tak či onak oddaní po celém světě přemýšlí o tom, jak rozšířit vědomí Krišny v takovéto době. Jen se podívejte, kolik oddaných dělá něco na internetu - vysílají na Facebooku, Instagramu, YouTube, kdekoli mohou. A to je velmi pěkné. Každý může něco představit. Někteří oslavují Pána tím, že píší poezii, jiní Pána oslavují skrze divadlo, další oslavují Pána prostřednictvím obrazů nebo tance. Je tolik způsobů skrze umění, skrze filosofii, skrze hudbu a tak dále, jak můžeme oslavovat Nejvyššího Pána, a tím, že to děláme, se změníme, a svět kolem nás se změní. Tak pojďme zvětšit transcendentální rodinu Pána Čaitanji. 

(Kadamba Kánana Svámí, 13.května 2020, Durban, JAR, přednáška z Čaitanja Čaritámrity)

Odkaz na přepis v angličtině je zde.

Zvětšujme slávu!

Většinou se nevěnuji tématu nerespektování vaišnavů, protože je to v jednom smyslu nechutné téma. Nerad diskutuji o všech nepříjemnostech vaišnava-aparádhy, protože to naše srdce nenaplňuje štěstím. Učinit z vaišnava-aparádhy střed duchovního života také není to, o čem to je. Naše životy musí být zasvěceny oddané službě. Pojďme jen dnem i nocí myslet na to, jak expandovat naši oddanou službu a jak expandovat milost Pána Čaitanji do všech směrů. A během toho se vyvarujme vaišnava-aparádhy. Ale pokud člověk svůj život tráví jen vyvarováním se vaišnava-aparádhy, to samotné nestačí. Pojďme udělat něco, co zvětší slávu Pána a slávu Jeho oddaných. A takto zvětšujeme slávu sankírtanového hnutí.

(Kadamba Kánana Svámí, 1.června 2020, Rádhadéš, Belgie, Čaitanja Čaritámrta)

Odkaz na přepis v angličtině najdete zde.

Zpívání začíná po šestnácti kolech

Za časů Bhaktisiddhánty Sarasvatího Thákura říkával, že kdokoli, kdo nezpívá 64 kol, je pokleslý. Říkal zpívat minimálně 4 kola. Ale 4 kola nemusí nutně znamenat jít v tomto životě zpátky k Bohu, ale znamená to, že je tu alespoň nějaké spojení. Nicméně programem bylo 64 kol. To byla přímá cesta zpět k Bohu. Ale Prabhupáda to snížil na 16 kol, doprovázených jeho modlitbou, tak proto je 16 požehnaným číslem pro návrat zpátky k Bohu.

Proto musíme zpívat toto číslo - toto požehnané číslo, dokonce i když je to obtížné. "Proč ne 12? 12 dokážu. 16 nedokážu." To je mi jedno, stejně musíte zpívat 16. "Ale..." Neexistuje žádné 'ale', protože 16 je tím požehnaným číslem! Není to o tom, co dokážete, je to o tom, kde je požehnání. Je to zkratka. Je to minimum, na které to Prabhupáda přivedl. Snížil práh pro duchovní svět. Prabhupáda řekl, "Jednoduše 4 regulativní principy a minimum 16 kol a jdete zpátky k Bohu."

Také řekl, "Proč jen 16 kol? Proč ne 16 000 kol?" Opravdové zpívání vlastně začíná potom, kdy dokončíme 16 kol, protože potom můžete jen zpívat bez toho tlaku "Musím zpívat". Dokud zpíváme 16 kol, je zde vždy tento tlak. Proto se někdy říká, že skutečné zpívání začíná po šestnácti kolech.

(Kadamba Kánana Svámí, 9.ledna 2017, Brisbane, Austrálie, Šrímad Bhágavatam 1.1.6)

Odkaz na přepis v angličtině najdete zde.