Nebudeme zdlouhavě studovat májávádskou filosofii nebo buddhistickou filosofii, protože to jsou velmi rozsáhlé a akademické filosofie. Májávádská filosofie se v podstatě týká základní příčiny toho, proč je živá bytost v hmotném světě, konkrétně soutěživého ducha ve vztahu s Nejvyšším Pánem, kdy chce živá bytost být poživatelem a vládcem, a toto potom způsobuje chtíč a závist. Proto je řečeno, že jak se osvobozujeme od máji, od snahy užívat si hmotnou energii, poslení léčkou máji je, že se snažíme být Nejvyšším Pánem.A zrovna jako se snažíme osvobodit se, májávádíni se také snaží osvobodit se od veškerého ega. Ale ve skutečnosti se jim to nedaří. Spíše mají to největší ego, protože si myslí, že jsou Bůh. A to samozřejmě není malá věc. To je obrovský problém!
Aniž bychom chtěli odsuzovat, pokud se obyčejná živá bytost začne považovat za Boha a začne všem říkat, "Ty jsi Bůh", tak to je problém. Je tomu tak proto, že védská literatura jasně ustanovuje, že "Ne, my nejsme Bůh. Neztrácíme veškerou osobnost a nestáváme se neosobní energií a nesplýváme s ní. Naopak jsme věčně služebníky Boha." Proto jako Pán existuje věčně, a my služebníci také existujeme věčně, je zde výměna lásky skrze tuto službu. A je to zde, kde zažíváme lásku, a tato láska také věčně roste!
(Kadamba Kánana Svámí, 18.června 2020, Rádhadéš, Belgie, přednáška z Čaitanja Čaritámrity: Májáváda, část 2)
Odkaz na přepis v angličtině najdete zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat