Zpívání není hmotná léčba

Zpívání nemusí nezbytně být řešením na všechny naše hmotné problémy. Někdy vyvstane otázka, “Jak je možné, že zpívám a stále mám tolik hmotných problémů!” Ano, zpívání nezbytně nevyléčí všechny naše materiální těžkosti, My nicméně pokračujeme, protože toto zpívání nám dává něco mnohem většího než je jakýkoliv hmotný prospěch. Přivádí nás k lotosovým nohám Kṛṣṇy!

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)

Náš nejlepší přítel

Mahā-mantra je náš nejlepší přítel. Ve skutečnosti je velmi blízkým přítelem všech živých bytostí. Mantra je tu vždy pro nás, a kdokoli ji chce se na ni může kdykoliv obrátit ať je kdekoli. Mantra nerozlišuje. Vždy je nám k dispozici a dokonce ani nic nestojí. Pokud si to tedy přejeme, máme vždy svého přítele, mahā-mantru. A pokud si to nepřejeme, mantra přijde stejně, přiřítí se ulicí! 

Někdy lidé odolávají, možná proto, že si mantru spojují s rozzlobeným a trestajícím Bohem, tím, který je někde nahoře a je připraven dolů posílat hromy a blesky! Ale ne, naše mantra je radostná a blažená, má to být legrace a štěstí, něco dobrého, co ze všeho dělá to nejlepší. Tato mantra není jen nějaký zvuk nebo slova. Je to projev Kṛṣṇy, Nejvyšší Osobnosti Božství, a skrze tuto mahā-mantru je Kṛṣṇa vždy s námi, vždy nám žehná. Takto je tedy mahā-mantra naším nejlepším přítelem

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)

Neomezeně čisté

Někdy když zpíváme japu, naše mysl nás vyrušuje a neustále nás rozptyluje. Zpívání s takovou materialstickou myslí je jako když zpíváme v místnosti se zapnutou televizí. Chodíte sem tam po pokoji “Hare Kṛṣṇa Hare Kṛṣṇa” (podíváte se na televizi) “Kṛṣṇa Kṛṣṇa Hare Hare” (podíváte se na televizi) “Hare Rāma Hare Rāma, Rāma Rāma Hare Hare” (zakryjete si obličej) “To je Māyā! Hare Kṛṣṇa... ty špatné scény!”

A samozřejmě, v televizi je ten oblíbený seriál, který pravidelně dávají a jakpak se jmenuje? “Já v hlavní roli!” Jo! Tenhle seriál nikdy nekončí, je tolik dílů se mnou v hlavní roli a jsou tam všechna má dobrodružství. To je tedy víceméně naše situace. Zápasíme s myslí. Ale dokonce i když zpíváme nedokonale, dokonce i když zpíváme omezeně, svaté jméno je Kṛṣṇa a Kṛṣṇa je neomezeně čistý. Účinek zpívání svatého jména je tak obrovský, že dokonce i neomezená hora hříšných reakcí uskladněných v našem srdci nedokáže zastínit čistotu svatého jména. Všechny naše nedokonalosti nemohou zmenšit jeho slávu.

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)

Pokyny o festivalech

Nyní je mou službou zůstat zde ve Vrindávanu. Tato moje služba není službou vás všech – vy všichni stále musíte pokračovat. Musíte jít zpět na všechna různá místa světa, odkud pocházíte, a šířit tam vědomí Krišny. To se musí udělat! Přemýšlel jsem o lvech Šríly Prabhupády a o tom, jak byl Prabhupáda znám jako simha guru. Jeho guru byl také známý jako simha guru – lev mezi všemi duchovními mistry. A je jasné, že Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákur měl mezi svými žáky také lva. Takže takto bych si také přál pár lvů. Ne tady (smích), ale venku ve světě; lvy, kteří se snaží udělat něco mimořádného pro Krišnu.

Ať jsou festivaly! Podívejte se například na Indradjumna Maharádže – tolik festivalů, kterých se účastní tolik lidí a je to něco opravdu mimořádného. Jiní jako Tribhuvanáth také dělali menší festivaly v Africe, ale on pořádal místní festivaly, které zahrnovaly návštěvu afrických vesnic a pořádání festivalů tam. Tak jděte a uspořádejte tyto festivaly na oslavu slávy Krišny! Uspořádejte, prosím, festival – jsou v tomto hnutí mocné. Festivaly jsou stále stejné v tom, že získávají nové oddané a spojují oddané dohromady. Dělají z tohoto hnutí něco, čeho lze být součástí a přispívat k jeho službě. Taková je povaha duchovního světa – každý okamžik je svátkem – každý okamžik je oslavou slávy Krišny, oslavou Jeho Svatého jména a oslavou společného bytí s ostatními oddanými. Co jiného se dá dělat?! Pak není promarněný ani okamžik. Každý okamžik je využit k oslavě Nejvyššího Pána a ke zpívání Jeho jména s chutí. Každý okamžik oddané služby se počítá! Lidé se mě vždy ptají - co bys chtěl, abych udělal se svým životem? No, odpověď je jednoduchá, získávejte nové oddané! Pokud každý z vás dokáže získat 10 oddaných, pak s 500 lidmi zde získáte 5 000 nových oddaných! Pokud během svého života dokážete získat 10 oddaných, je to něco mocného, co děláte pro Pána.

(Kadamba Kánana Svámí, 15.září 2022, Vrndávana, Indie, program v Balarám Hall)

Odkaz na přepis v angličtině je zde.

Povrchní život se stane hlubokým

Když do naší mysli vstoupí Kṛṣṇovo jméno, vše ostatní se v mysli postupně zmenší. Naše perspektiva se rozšíří a uvidíme větší obraz. Zpíváním mantry získáme inteligenci a pochopení významu, který za vším stojí. Jak je řečeno ve Śrīmad-Bhāgavatamu, význam všeho má být pochopen dle svého vztahu ke Kṛṣṇovi. Takto se vše skrze mahā-mantru začíná zcela vyjasňovat, kousek po kousku. Bez mahā-mantry je vše povrchní, ale s mahā-mantrou se z povrchního života stane hluboký!

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)

Síla ovládnout mysl

Pokud se zaměstnáme v pravidelném zpívání pevného počtu kol japy na růženci, dá nám to sílu ovládnout neklidnou mysl a upevníme se v praxi oddané služby. Můžeme meditovat o tolika věcech - o svobodě, sexu, penězích atd., ale meditace o kīrtanu je konečným cílem života. Pokud je silné spojení s kīrtanem , pak v tomto světě neexistuje nic, čemu bychom nedokázali čelit - ani smrt. Tato mahā-mantra je známa jako velká mantra. Mantra znamená ‘osvobodit mysl’ - ‘man’ se vztahuje k mysli a ‘tra’ znamená osvobodit. Mysl vstupuje do mnoha věcí a věci vstupují do mysli. Kīrtan nás povznáší nad mentální úroveň a nad fyzickou úroveň až na úroveň duše.

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)

Spojení se Šrílou Prabhupádou

Přirozeností času je, že neustále plyne. Vše vzniká, vše roste, vše vzkvétá, dává nějaký vedlejší produkt, chřadne a pak přestává existovat. Naše setkání také procházejí těmito fázemi a my se dostáváme do posledních fází těchto setkání. Tolik lidí se se mnou přichází rozloučit. Počítal jsem – řekněme, že když lidé přijdou ve skupinách, přijde se rozloučit 200 lidí, s 5 minutami na osobu – to je 1000 minut! To je přes 15 hodin nepřetržitého loučení. Takže se tímto loučím s těmi, kteří odjíždějí. Ne proto, že bych byl chladný, ne proto, že bych neměl srdce, ne proto, že by mě to nezajímalo, ale je to prostá praktičnost.

Včera jsem otevřel dveře svého bytu a byla tam povodeň. Záplava laskavosti, záplava náklonnosti. Takové výměny jsou důležité a jsou velmi cenné. Zároveň postupně dochází k přechodu, abyste mé touhy nosili ve svém srdci. Mým přáním je, abyste se skutečně spojili se Šrílou Prabhupádou. Zde ve Vrindávanu je Prabhupáda na vjásasánu se svými lvy. Vypadají jako opravdoví lvi, moc se mi líbí! Je zde tolik pěkných obrazů a říkají tolik o Prabhupádových meditacích. Takže se zde prosím spojte se Šrílou Prabhupádou. Vrindávana byl jedním z těch chrámů, které měly úplnou sadu dopisů Šríly Prabhupády, než se staly široce dostupnými na internetu, Vedabase atd. Ale v té době to bylo vzácné a nebyly nikde publikovány. Archivy v Los Angeles měly nějaké kopie a několik chrámů je tu a tam také mělo. Ale tady každý den ležel na Prabhupádově stole jiný dopis. Navázání tohoto spojení se Šrílou Prabhupádou a pochopení Prabhupády prostřednictvím jeho dopisů se dělalo pro řízení jeho celosvětové mise. Byla to jiná doba s menší konektivitou. Nyní však žijeme ve věku konektivity – dokonce i během letu některé letecké společnosti tyto služby nabízejí.

V těch dnech Šríla Prabhupád posílal oddané, mladé lidi, aby otevřeli chrámy v nových zemích. Ano, přeji si, abyste všichni také otevřeli chrámy, to by bylo tak hezké. Kdybyste místo toho, abyste pracovali v obyčejné práci, prostě místo toho šli kázat a řekli, ano, založíme a budeme provozovat chrám a skrze tento chrám ovlivníme tisíce lidí. To je mnohem více vzrušující! Co takhle být součástí velkého transcendentálního dobrodružství? V dřívějších dobách nezáleželo na tom, zda byl někdo bramacari, sanyasi nebo grihasta – na ničem z toho nezáleželo, protože všichni byli zapojeni do hlavního proudu kázání, do mise. A pak se věci změnily a nyní se o nás mluví jako o kongregačním hnutí, kde mnohé z programů, které máme, jsou vlastně pro nás samotné. Jsou to milá setkání s pizzou a koláči a setkáváme se navzájem a je to pro nás oživující. A pak pozveme svámí, kteří jsou revoluční, kteří chtějí změnit svět a chtějí vidět, že nějakým způsobem přivádíme více lidí k vědomí Krišny. Někteří chodí rozdávat knihy – když mi někdo napíše dopis a řekne, že chodí rozdávat knihy, to jsou dopisy, které rád čtu – to jsou zábavné dopisy – pošlete mi prosím výsledky, dejte mi aktuální informace ohledně vašich posvátných pouličních party nebo jak se jim říká. Tento duch oslovování je skvělý a je velmi důležitý. To bylo důležité, když tu byl Šríla Prabhupáda, a cokoli bylo důležité, když tu byl Šríla Prabhupáda, je důležité i dnes – to bychom měli vždy chápat. I když se časy změnily a já si toho vážím, ale to, co bylo pro Šrílu Prabhupádu důležité, je nadčasové a navždy relevantní. Takže toto je něco, co bychom měli dělat vždy – obrátit se na Šrílu Prabhupádu. Měli bychom vidět, co zdůraznil, protože dílo není dokončeno – celý svět si ještě není vědom Krišny! Takže můžeme mít spolu pěkné prasádam a pěkný kírtan, ale pojďme také ven a kázat, protože to je to, co od nás Šríla Prabhupáda chce.

(Kadamba Kánana Svámí, 15.září 2022, Vrindávan, Indie, program v Balarama Hall)

Odkaz na přepis v angličtině je zde.

Přitahováni ke Krišnovi

Čím více zpíváme mahā-mantru, tím více se oprošťujeme od vlivu nevědomosti a temnoty. ‘Kṛṣ’ znamená ‘tmavý’ a ‘ṇa’ znamená ‘ne’, čili jeden z významů jména Kṛṣṇa je ‘už žádná temnota’. Kṛṣṇa tedy znamená, že se začínáme oprošťovat od vlivu nevědomosti v hmotném světě.  Existuje další překlad slova Kṛṣṇa: ‘Kṛṣ’ jako ten, kdo dokáže přitahovat, a ‘ṇa’, jako ānanda, štěstí. Po nějaké době přijdeme k nāma-gāne sadā ruci – neustálému zpívání svatého jména Kṛṣṇy s chutí. Budeme víc a víc přitahováni ke Kṛṣṇovi a Kṛṣṇa bude více a více přitahován naší službou.

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)

Nāmābhāsa

Když do našich životů vstoupí svaté jméno, možná ho nepřijmeme vědomě, ale na tom nesejde. Vstoupí v podobě nāmābhāsy a mění nás. Tato nāmābhāsa je tedy velmi mocná. Když po ulici projde harināmová skupina, dotkne se každého, ať už vědomě nebo nevědomě. Zpívání očišťuje vědomí všech - těch, kdo zpívají, těch, kdo odpovídají i těch, kdo jen poslouchají. 

Někteří lidé si zacpávají uši, ale stejně se to tam dostane, protože je to velmi hlasité. V Amsterdamu jsme chodili kolem obchodu se zeleninou a ten člověk na nás házel shnilá rajčata. Ale později začal nabízet zeleninu pro chrám. 

Takže trocha služby prokázaná Krišnovi bude působit, ať už chceme nebo ne. Svaté jméno mění každého. Všechny hříchy budou spáleny na popel stejně jako oheň spálí na popel dřevo.

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)

Věčná perspektiva

Během mnohých let mého zpívání nebyl každý den dokonalý. Zpíval jsem, když jsem byl unaven, když jsem byl nemocný a zraněný, dokonce jsem zpíval i na koňské dostihové dráze! Kvalita mých kol byla různá kvůli mé vlastní fyzické kondici, vnějším okolnostem i kvůli stavu mého vědomí. 

Ale svaté jméno zůstalo nedílnou součástí mého života. Jméno je jako přítel, je vždy tady, konejší mou mysl, vytváří vyrovnanost během turbulencí v životě v hmotném světě a odpoutává mě od neustálých afér. Svaté jméno mi pomáhá mít na paměti věčnou perspektivu, že to, na čem skutečně záleží, je má služba Krišnovi.

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)

Nevědomá proměna

Dokonce ještě předtím, než svaté jméno zpíváme čistě, už vstupuje do hříšných životů podmíněných duší. Nevím, jak se to stalo vám, ale vím, jak se to stalo mně.

Do mého města přijela šedá dodávka a najednou se rozletěly její zadní dveře a vyskákali všichni ti růžoví mužíčci - bylo jich příliš mnoho! Nebyl jsem si jistý, jestli jsou z planety Země! Vydali se mým směrem a já rychle zapadl do nedalekého obchodu. Díval jsem se zpoza výlohy, jak zpívají a tleskají. Někteří lidé říkali: “Je to nebezpečná sekta!” Rozhodně vypadali nebezpečně! O tři měsíce později jsem je viděl v televizi, kde vysvětlovali svou filozofii - žádné maso, ryby a vejce, žádný hazard, žádná intoxikace a žádný nedovolený sex - to už jsem věděl, že nebezpeční jsou!

Ačkoli jsem tedy slyšel zpívání svatého jména, v mysli jsem vzdoroval. Někdy jsem je viděl ve městě v ulicích. “Hare Krišna, Hare Krišna!” - konečný příklad náboženského fanatismu. Viděl jsem, jak rozdávají knihy. Nikdy mě nezastavili a já si od nich nikdy knihu nekoupil.

Ale potom jsem potkal jednu dívku. Měla psa a ten pes se jmenoval Krišna! Co jsem měl dělat? Večer jsem toho psa venčil, a on stále utíkal a já jsem na něho mnohokrát hlasitě volával, “Krišnaaaaaa” a tak jsem začal harināma saṅkīrtana!

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)

Výjimečná milost

Dostali jsme dar Svatého jména, ale ve skutečnosti jsme toho dostali ještě více. Máme k tomu navíc milost Pána Čaitanji Maháprabhua! Skrze Jeho milost se to, co je pro nás obtížné, stane snadným. A co má být snadné se bez Jeho milosti stane nečekaně obtížným. V Laghu-bhāgavatāmṛtě předkládá Šríla Rúpa Gósvámí dlouhý a zevrubný popis všech avatárů (inkarnací) Višnua. Také vysvětluje, co se děje v Kali-jugách ve všech ostatních vesmírech, kde se Pán Čaitanja Maháprabhu nezjevuje. Říká, že během Kali-jug v těchto vesmírech se také objevuje inkarnace Višnua, která dává dar harināma saṅkīrtanu. To je tedy něco velmi zvláštního!

Nicméně ta obzvláštní milost Pána Čaitanji Maháprabhua, která nám umožňuje jednoduše dosáhnout lásky ke Krišnovi, ta v Kali-jugách v těchto ostatních vesmírech chybí. Ačkoli je tam přítomna tato mise zpívání Svatého jména, nešíří se tak široce a úspěšně jako zde v této Kali-juze. 

namo mahā-vadānyāya

kṛṣṇa-prema-pradāya te

kṛṣṇāya kṛṣṇa-caitanya-

nāmne gaura-tviṣe namaḥ

„Ó nejštědřejší inkarnace! Jsi samotný Kṛṣṇa, který se zjevil jako Śrī Kṛṣṇa Caitanya Mahāprabhu. Přijal jsi zlatou barvu Śrīmatī Rādhārāṇī a všude rozdáváš čistou lásku ke Kṛṣṇovi. S úctou se Ti klaníme.“

(Śrī Caitanya-caritāmṛta Madhya-līlā 19.53)

Je to Pán Čaitanja Maháprabhu zjevující se v této Kali-juze jako Krišna samotný, kdo široce rozdává čistou lásku ke Krišnovi.

Proto v tomto věku Kali jsme ve skutečnosti povýšeni dokonce nad pozici zbožných osobností minulosti. Ale nikdy nesmíme zapomenout, že jsme v této pozici pouze díky výjimečné milosti a ne díky našim kvalifikacím.

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)

Neomezený prospěch

Haridāsa Ṭhākura vysvětluje, jak svaté jméno funguje. Přirovnává to k rannímu východu slunce. Předtím, než se slunce skutečně objeví nad obzorem, již je na nebi patrné světlo a všechna temnota a strachy noci jsou pryč. Stejně tak dokonce ještě předtím, než svaté jméno pronášíme čistě, dokonce i když začneme svaté jméno zpívat náhodně nebo jen mimochodem, karma už je ničena.

Ale svaté jméno dělá víc. Svaté jméno nejen očišťuje naši karmu, ale svaté jméno nás také osvobozuje od zrození a smrti.
 
Nicméně to je také jen vedlejší účinek. To není to hlavní. Hlavní věc je, že zpíváním svatého jména získáme lásku k Bohu a když lásku k Bohu dostaneme, dosáhneme stadia štěstí, které je mimo vše, co si dokážeme představit!

 

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)

Očišťování prachu

Zpívání zažíváme na mnoha úrovních. V počátečních stádiích zpíváme zatímco zápasíme s hmotnými připoutanostmi a zpívání svatého jména rozptyluje mlhu v našem vědomí. Většina z nás hledá v tomto zpívání očistu a hledáme útočiště, mad-āśraya, hledáme útočiště u Krišny, úkryt před strastmi hmotné existence, před zápasem se třemi kvalitami hmotné přírody, hledáme nějakou úlevu. Nicméně nepřináší to úlevu pouze během toho, co zpíváme, ale vytváří to v našem srdci trvalý efekt a proniká do celého našeho vědomí.  

Zpívání ze srdce odstraní všechny nečistoty, anarthopaśamaṁ sākṣād bhakti-yogam adhokṣaje. Nevstupuje pouze do našich uší, ale také do našeho srdce, a ze zrcadla našeho srdce odstraňuje prach. Prvním prožitkem ze zpívání je tedy úleva od strastí hmotného života.

 

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)

Dáš svoje kosti?

Máme rodinu, máme jazyk, máme kulturu a tak dále, a vypadá to, že toto všechno je část nás samotných díky jakémusi pocitu, že někam náležíme. Toto je nicméně ve védské literatuře popsáno jako falešná totožnost. Je popsáno, že naše skutečná identita je zcela odlišná - ve skutečnosti nemáme vůbec žádné spojení s místem našeho zrození nebo kulturou. Pokud někdo považuje zemi, kde se narodil, jako součást sebe sama, pak si myslí, že je tělem. Potom je velmi obtížné dojít do pozice duchovního pochopení. Ve Šrímad Bhágavatamu mudrci popsali svou vizi nebo svou skutečnou totožnost - že nejsou tělo, ale věčné duše. Nezajímali se tedy o osud svých těl, protože svá těla nepovažovali za skutečnou identitu.

Je zde příběh mudrce Dadíčiho. Je řečeno, že Dadíči byl velká, mocná, asketická osobnost. V jednu chvíli chtěli polobozi určitou zbraň z kostí Dadíčiho, protože díky všemu tomu odříkání, kterému se Dadíči podrobil, mohly jeho kosti vytvořit velmi mocné zbraně. Aby tedy zachránil polobohy, Dadíči se musel obětovat. Polobozi přišli a pokorně poprosili Dadíčiho o jeho kosti. Obecně - pokud by někdo chtěl vaše kosti, tak byste odpověděli, "No jasně, můžeš si vzít moje kosti!" (Smích, Maharáj si připravuje pěst jako by se chystal bojovat.) Takto by většina lidí reagovala defenzivně, kdyby někdo požádal o jejich kosti. Ale Dadíči byl tomuto požadavku příznivě nakloněn. Jednoduše poprosil polobohy, aby chvíli počkali, než nejdřív opustí tělo. Proto měl Dadíči neuvěřitelný postoj a byl úplně nerozrušený takovým požadavkem, protože byl odpoutaný od svého těla.

My nejsme Dadíči, ale zároveň si z toho můžeme vzít nějakou inspiraci a myslet na to, že tento svět a vše v něm přichází a odchází. Toto tedy není ta hlavní věc v životě. Nehledáme utrpení - nedáme svoje kosti někomu, kdo je chce. Ale zároveň pokud dokážeme dát tu věčnou duchovní realitu do popředí, pokud bychom jí mohli dát větší důležitost, naše životy by se drasticky změnily. To je tedy to, co potřebujeme udělat. 

(Kadamba Kánana Svámí, 29.července 2012, Rádhadéš, Belgie, Letní festival)

 

Odkaz na přepis v angličtině je zde.

Seberealizace

Seberealizace znamená, že konečně přestaneme hrát roli ve hře. Jsme v tolika hrách; nosíme různé masky a máme různou identitu.
"Jsem ředitelka školy..."
"Mám doktorát..."
"Jsem Američan.."
Odložte ty masky! Odstraňujeme masku po masce, až konečně přicházíme ke své skutečné tváři. A co je na té tváři napsáno? Kṛṣṇa Dāsa nebo Dāsī! A pak si uvědomíme, že ve skutečnosti jsme věční služebníci Kṛṣṇy!
Ale jsme k naší masce připoutáni, protože vypadá hezky; je tam tak dlouho a je těžké se vzdát falešného ega. Ale zpíváním Hare Kṛṣṇa, transcendentálním poznáním, přeřízneme uzel karmy a postupně se naše skutečné já vynořuje. Proto je seberealizace bod, kdy se člověk stává skutečně šťastným, protože pak je člověk konečně svým skutečným já.

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)

Revoluce vědomí

V úvodu ke Śrīmad-Bhāgavatamu Śrīla Prabhupāda cituje velmi slavný verš:

 
tad-vāg-visargo janatāgha-viplavo 

yasmin prati-ślokam abaddhavaty api

nāmāny anantasya yaśo ’ṅkitāni yat 

śṛṇvanti gāyanti gṛṇanti sādhavaḥ 

(Śrīmad-Bhāgavatam 1.5.11)
 

Znamená to, že všude tam, kde jsou oddaní, kteří zpívají jména Boha, může přijít revoluce ve špatně nasměrované a pomýlené civilizace. Jinými slovy, toto zpívání může všechno změnit!
Můžeme vidět, že v minulosti byli lidé velmi zaměřeni na Boha. Po celém světě bylo postaveno mnoho chrámů, kostelů a slavných mešit. V moderní době se z lidí stali ateisté. Výsledkem je, že je ve světě tolik neklidu, tolik úzkosti, šílenství, agrese a neštěstí. Ale jednoduše uctíváním Nejvyššího Pána se to vše změní.
Není však nutné, abychom stavěli velké chrámy a velké náboženské památníky. Vše, co je potřeba, je uctívat Nejvyššího Pána a tím nejlepším způsobem, jak toho dosáhnout, je zpívání Jeho svatého jména. Proto když se shromáždíme a zpíváme, má to velký význam pro celý svět, žehnáme mu a vytváříme revoluci v našich srdcích a v našem vědomí.

 

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)

Proces pro tento věk

kaler doṣa-nidhe rājann
asti hy eko mahān guṇaḥ
kīrtanād eva kṛṣṇasya
mukta-saṅgaḥ paraṁ vrajet

“Můj milý králi, i když je Kali-yuga oceánem chyb, má přesto jednu dobrou vlastnost: pouhým zpíváním Hare Kṛṣṇa mahā-mantry lze dosáhnout osvobození z pout hmoty a odejít do transcendentálního království.”
(Śrīmad-Bhāgavatam 12.3.51)

Kali-yuga je skutečně oceánem chyb, ale jediná dobrá vlastnost tohoto věku je zpívání svatého jména, které je doprovázeno milostí Pána Čaitanji.

V Satya-yuze byla procesem uctívání meditace o Nejvyšším Pánu, ale nyní v Kali-yuze nemáme žádnou sílu soustředit se! V Tretā-yuze byla tím procesem oběť, ale teď je to příliš obtížné a přináší to příliš mnoho problémů. Ve Dvāpara-yuze byl tento proces skrze uctívání božstev, ale nyní je standard snížen.

V tomto věku jsou těmi třemi hlavními procesy śravaṇaṁ (naslouchání), kīrtanaṁ (zpívání) a smaraṇaṁ (vzpomínání).

Jaká je tedy nejvyšší služba? V podmíněném stavu je to kīrtanaṁ. V transcendentálním stavu na tom nesejde. Rādhārāṇī vzpomínala na Kṛṣṇu a potom automaticky zpívala!
Takže nasloucháme a opěvujeme Kṛṣṇu a pak vzpomínáme. Čím více o Kṛṣṇovi slyšíme, tím více začínáme chápat, jak je všepřitažlivý a zapojíme se do služby. Kṛṣṇa se před podmíněnými dušemi skrývá za závojem iluze; oddaná služba tento závoj otevírá.

Prostřednictvím těchto procesů se měníme. Ale je tu ještě další rozměr. Jakékoli plody lásky k Bohu získáme, když je rozdáváme, tak zjistíme, že jich máme víc než dřív! Nejde tedy jen o to že my se pohroužíme, ale také o rozdávání svatého jména.

 

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)

Nejmocnější proces

Musíme vědět, že všeho je dosaženo pomocí svatého jména a že je to nejmocnější ze všech procesů.

Lidé si myslí, že je to zjednodušený proces pro padlé duše věku Kali, který nám byl dán, protože nejsme  kvalifikovaní k provádění složitějších védských rituálů. Ne, ve skutečnosti je to silnější proces. Byl tu ve védských dobách, ale protože tam bylo následováno tolik rituálů, nebyl v popředí.

Potom Śrīvāsa Ṭhākura přečetl tento verš z Nārada Purāṇy:

harer nāma harer nāma

harer nāmaiva kevalam

kalau nāsty eva nāsty eva

nāsty eva gatir anyathā

„V tomto věku Kali není jiný způsob, není jiný způsob, není jiný způsob seberealizace než zpívání svatého jména, zpívání svatého jména, zpívání svatého jména Pána Hariho.“

(Śrī Caitanya-caritāmṛta Ādi-līlā 17.21)

Když si to přečetl, zavedl kīrtan ve Śrīvās-aṅgamu. Měl v tento verš plnou důvěru a začal z toho dělat svou hlavní činnost. Śrīvāsa byl ve své době výjimečný, protože se nepřizpůsoboval společenskému standardu; přizpůsoboval se śāstře, a jen zpíval Hare Kṛṣṇa.

 

 
(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)

 

Víra ve Svaté jméno

Máme veliké štěstí, ať už jsme přítomni osobně nebo elektronicým způsobem, protože na tom skutečně nezáleží. Je to transcendentální zvuková vibrace a to, co je důležité, je spojení s tímto zvukem. Šríla Prabhupáda byl velice jedinečný, protože měl víru v nahrávky a nahrával Svaté jméno, měl víru, že ve Svatém jménu je veškerá síla. To bylo revoluční! Prabhupáda dával druhé zasvěcení skrze nahrávku, kde vyřkl gayatri mantru a lidé si ji pustili do ucha a tak tuto mantru obdrželi. Někdo potom řekl, že takové zasvěcování není bona fide, protože v písmech je řečeno, že tato mantra musí být vyřčena a ne jen nahrána. Ale Prabhupáda měl jiný pohled, kdy pochopil, že ať se Svaté jméno zjeví jakýmkoli způsobem, stále zůstává Svatým jménem. Měl tedy víru ve Svaté jméno za jakýchkoli okolností.

 

(Kadamba Kánana Svámí, 24.června 2022, Londýn, setkání s žáky přes Zoom)

 

Odkaz na přepis v angličtině je zde.

Je zde naděje!

Áčárjové byli tolik pohrouženi do zpívání, že nechtěli nic jiného. Když Gaura Kišór dás Babádží zpíval a dostal hlad, jednoduše snědl ze země nějakou hlínu. Měl hlad, ale nechtěl být vyrušován tím, že by se někam šel najíst, protože chtěl pokračovat ve zpívání. Jak to můžeme pochopit, jak můžeme pochopit takovou vysokou chuť ke zpívání? 

Ve Šrí Čaitanja čaritě od Murári Gupty je řečeno, že, "Gopináth Áčárja přijal cestu naslouchání Šrí Náma japy. Poté zcela omámený Krišna prémou Gopínáth znovu a znovu vykřikoval Jeho jména. Tak vytvořil vlnu písně, tance a hudby, na které tančil jako oceán zaplavující své břehy." Tak tomu se říká zpívat japu, že? Vytváříte vlnu písně, tance a hudby při zpívání japy? To je jiná úroveň! Tady můžeme vidět, že existují úrovně japy, které si ani nedovedeme představit, ale áčárjové o nich píší. A my o nich pak čteme a  teď si je představujeme. Tímto způsobem získáváme trochu náhled toho, co by mohlo přijít v budoucnosti.

Možná ještě nezpíváme s čistou láskou, ale je zde nějaká naděje. Skrze duchovního učitele se nejdříve osvobodíme od našeho současného hmotného podmínění. A potom rozvineme naši věčnou a extatickou duchovní povahu. Pojďme se tedy podívat, jaký pokrok v tomto hnutí děláme - bude to den za dnem více a více extatické!

 (Kadamba Kánana Svámí, 5.května 2019, Melbourne, Austrálie, Bhakti Vrikša rozprava)

Odkaz na přepis v angličtině je zde.

Aktivní Krišna

Když pochopíme, že svaté jméno je skutečně Kṛṣṇa, pak v rámci zpívání objevujeme, jak Kṛṣṇa Sám sebe odhaluje. Pokaždé, když vidíme Božstvo, nevidíme Je vždy stejně. Můžeme Je vnímat v jiné náladě nebo jiné atmosféře. Někdy se zdá, že se na nás usmívají a někdy se zdá, že s námi komunikují.

Stejným způsobem s námi komunikuje i svaté jméno. Svaté jméno je aktivní Kṛṣṇa. Může dělat, co chce. Proto se nám svaté jméno vyjevuje tak, jak se nám chce vyjevit Krišna Samotný. Tímto způsobem je zpívání svatého jména vždy velkým dobrodružstvím. Nikdy nevíme, kam nás zavede.

Rūpa Gosvāmī říká tuṇḍe tāṇḍavinī ratiṁ vitanut tuṇḍāvalī-labdhaye. Když zpíváme, je to jakoby Kṛṣṇa tančil na našem jazyku. Nejen že Kṛṣṇa tančí v našem jazyce, ale Kṛṣṇa tančí také na nádvoří našeho srdce. Kṛṣṇa tančí v našem životě!

To se mi na vědomí Kṛṣṇy líbí: že je osobní a že svaté jméno má lotosové nohy a srdce!

 

 

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)

 

 

Svaté jméno je osoba

Někdy se zpívání svatého jména popisuje jako prostředek k meditaci. Někdy tomu říkáme mantra meditace, a řekl bych, že je to velmi slabé vysvětlení toho, co zpívání svatého jména opravdu je, protože v meditaci zvláště přemýšlíme o zaměření mysli na mantru. Ale musíme vědět, že Hare Kṛṣṇa mahā-mantra je něco úplně jiného. Není to mantra nebo zvláštní duchovní zvuk, do kterého je vložena transcendentální energie. Je to spíše Kṛṣṇa osobně přítomný v podobě zvuku.  

 

Když říkáme „meditace“, vytváří to představu uklidnění mysl, získání kontroly nad myslí, ale zpívání Hare Kṛṣṇa to převyšuje. Když zpíváme, přicházíme do přímého kontaktu s Nejvyšší Osobností Božství, Śrī Kṛṣṇou, s Jeho říší a všemi Jeho projevy.

V Nektaru oddanosti Śrīla Prabhupāda cituje Ādi Purāṇu, kde Kṛṣṇa říká Arjunovi: „Každý, kdo se zaměstnává zpíváním Mého transcendentálního jména musí být považován za toho, kdo se se Mnou vždy sdružuje.”  

 

Śrīla Prabhupāda také říká, že jelikož jsme nyní podmínění a naše smysly nejsou čisté, nejsme schopni naplno zakusit prospěch ze zpívání.

 

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)

 

Zjevuje se v každém domově

Kavi-karṇapūra píše, že se Pán objevil v každém domově v Navadvípu. Objevil se tedy Pán Čaitanja v každém domě v Navadvípu? Ne, je řečeno, že Pán Čaitanja se zjevil v domě Jagannātha Miśry a matky Śacī, ne v každém domě v Navadvípu! O čem tedy mluví? Mluví o jiné inkarnaci Pána: kalikāle nāma-rūpe kṛṣṇa-avatāra. V Čaitanja caritāmṛtě je řečeno, že v tomto věku Kali Pán inkarnuje v podobě Svého svatého jména. V této inkarnaci se tedy Pán zjevil v každém domě v Navadvípu.

(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)

Zápisky ze ZOOMu

ZOOM Intimní zpráva pro žáky 3. června 2022

přeložila a sepsala Saraju dd

Ano, já chci jít zpátky k Bohu, určitě. Dostat se pryč z tady toho hmotného světa. Tady to je prostě
příliš, je tu příliš mnoho utrpení. Tak ano, já chci jít odsud pryč, to je jasný. Ale zároveň mám všechny
vás, kteří jste tak pěkní. A já bych měl vzít i vás všechny do duchovního světa a to je jistě moje touha.
To není jako že jsem vás přijal jenom za žáky, tak to není jenom show, že si sedneme na yajñi, potom
vám dám jméno, chantujete 16 kol a potom řeknu: „No, rád jsem vás poznal, ale pardon, já už musím
jít do duchovního světa. Tak až tam přijedete, tak se uvidíme. “ Ne, tak to není.

Půjdu do duchovního světa? No, já mám víru v to, že ano. Ne kvůli mojí kvalifikaci. Já už jsem to
hodně krát říkal, protože je to díky tomu, že my jsme zaplaveni tolika milosti. A na konci života, když
umřu, tak co řeknu Krišnovi? Já můžu Krišnovi jenom říct: „Drahý Krišno, tady jsem a přicházím.“ A On řekne: „No, ale nemůžeš jít dál. “ Ale já řeknu: „No ale Krišno, já nemám, kam jinam bych šel. Já
opravdu nemám, kam jinam bych šel. Můžu jít jenom k Tobě. Já vím, že si to nezasloužím.“ Já myslím,
že Krišna mě přijme. A teď vám řeknu, co já chci. Já jsem chamtivý, velmi chamtivý. Takže co já chci?
Já chci být věčně ve věčných zábavách Pána Caitanyi Maháprabhua a zároveň chci i vstoupit do zábav
Šrí Krišny ve Vrindávanu. Je to možné, je možné být v obou, takže já chci být v obou. Ale to není
všechno, co chci. Já chci tam být nějakou dobu. Já už jsem s vámi všemi mluvil o prenámrtam, o tom
oceánu transcendentální lásky, která se zvětšuje mezi Krišnou a všemi Jeho společníky. A tam já chci
jít, co můžu říct, já to potřebuju. Potřebuju tam strávit nějaký čas v tady tom extatickém oceánu
transcendentální lásky. To je, kde já musím být, bezpochyby. A jenom pít ten nektar a být
absorbovaný, tancovat se Šrí Čaitanyou Maháprabhuem v tom extatickém kírtanu. Můžete si
představit ty kírtany v duchovním světě. Já chci ochutnat tady tyto kírtany. Chci tam i zpívat. Já tam
musím zpívat. Tady já musím zpívat se svým hmotným hlasem, ale tam budu zpívat svým perfektním
hlasem. Můžu dělat cokoliv. Tady já hraju na hudební nástroje s mými křivými prsty, ale tam nebudou
žádné limity. Takže ano, já tam chci jít. Do Vrindávanu, sladkého Vrindávanu, tam chci jít taky. Ale
není to všechno, co chci. Nechci jenom to, že chci být tam v těchto obou zábavách, ale já jsem vám
říkal, že jsem chamtivý. Takže Prabhupáda, on je tak milostivý, že on nezůstává jenom v duchovním
světě, on určitě je někde v hmotném světě a tam káže Krišna vědomí a tam já chci jít taky. Já chci
všechno.

A teď, co vy? Já jsem vám mnohokrát říkal a možná si to nepamatujete o dvou dopisech, které Šríla Prabhupáda napsal. Šríla Prabhupáda píše o svém duchovním učiteli Šrílovi Bhaktisiddhántovi
Sarasvatím. On píše, že: „Můj duchovní učitel teď vstoupil do svojí nitya líly, do jeho věčné zábavy jako manjarí.“ A potom je další dopis, druhý dopis, kde Šríla Prabhupáda píše: „Dokonce i teď, když můj duchovní učitel vstoupil do svoji věčné nitya líly, tak on pořád vidí úplně všechno, co já dělám.“ Ano, takže tohle je velmi překrásné, protože to není jenom že ten duchovní učitel s námi zůstává v podobě vání - jeho pokynů. Ne, ale je tam ještě více, je tady pořád ten element vápu, je tady pořád. Takže my to můžeme pochopit z těch dopisů, že duchovní učitel se může takhle koukat z duchovního světa na svoje žáky a já jsem si jistý, že to bude lepší než zoom. Takže se nebojte. Já na vás budu pořád dohlížet. Já pro vás udělám aranžmány. Takhle za takovou oponou se třeba někdy zjevím ve vašem životě, třeba ve snu nebo přes nějakého prostředníka. Možná k vám přijdu v okamžiku smrti a nějakým způsobem my budeme... (maharádž se zamýšlí). Naše spojení je věčné. To znamená, že to pořád pokračuje a nikdy to nekončí. A co ti, kteří jsou moji šikšá žáci, tak s těmi je to úplně stejné, taky věčně. A co ti, kteří nejsou ještě zasvěceni, ale jsou aspirující žáci? Takže já budu mluvit s vašimi chrámovými prezidenty a doufejme, že vám dají zelenou a že můžete dostat zasvěcení.

A potom? Ten moment přijde, když duchovní učitel odejde, tak je to samozřejmě obrovská tragédie.
Je takový diář Satsvarúpa Maharádže, který se jmenuje Diář 70. let a je to zajímavé, protože ten diář
jde až za ten odchod Šríly Prabhupády. On popisuje ty první roky, ale pokračuje a potom jde až za ten
odchod Šríly Prabhupády. Já mám nějaký zápisky z toho, ale teď je tady nemám, tak si zkusím vzpomenout. A v té knize se víceméně říká, že když Šríla Prabhupáda odešel, tak oni cítili takový
vakuum, ale potom si uvědomili, že nyní to musí udělat. Teď, jediný co jim zbylo z toho spojení se
Šrílou Prabhupádou bylo, že musí naplnit to očekávání. Takže moji drazí žáci, když duchovní učitel je
přítomný, tak se můžeme pořád k němu přiblížit a dostat tu milost. Můžeme vždycky k němu jít,
někde ho najít a vidět, co dostaneme za milost. Můžeme se s ním vždycky snažit nějak spojit a potkat
ho. Samozřejmě máme taky velký archiv, spoustu lekcí, další knihy a další knihy přichází. Pracujeme
na dalších knihách, abychom je tady mohli pro vás nechat. Další knihy abychom byli s vámi. Ooo, to je
opravdový. To spojení po tom, co duchovní učitel odejde je, že nyní se ten žák opravdu musí stát
takovým, jakým po něm duchovní učitel chce, aby byl. A potom ten vztah bude takový povzbuzený a
bude magický a potom se to začne dít. A ten žák bude velmi cítit přítomnost svého duchovního
učitele. V Caitanya caritamrtě Šríla Prabhupáda říká: „Nejenom, že Krišna je v srdci, ale jsou tam i Jeho společníci a je tam i duchovní učitel.“ On tam je. Nejenom že v našem srdci je někdo koho milujeme a jsme k němu připoutaní a je tam místo pro duchovního učitele. Ano, to tam je. Já na něho nikdy nezapomenu, ale ne ne, to není jenom tohle, je tam i doopravdy ta aktivní osoba, on je aktivní a
opravdu tam v srdci je. Takže Prabhupáda takhle říká, že on není nikdy oddělený od svého
duchovního učitele. Takže moji drazí žáci, jsem mnohokrát zdůrazňoval takovou lidskou část, že já
jsem se vždycky snažil být takovým duchovním učitelem, který se vlastně snaží pochopit to, že jsme
prostě jako lidé. Ano, my nejsme jako lidé, to je jenom takový obal. Nejsme tady tyto mentální
energie, intelektuální energie, ty fyzické hrubohmotné energie. A tyhle všechny energie obalují tady
tuhle věčnou duši. Takže moji drazí žáci, já jsem se vždycky snažil chápat, že každý musí dělat to, co
musí dělat. Takže dobře, když to musíte dělat, tak to dělejte, ale nesmí to být hříšné. Musíte dělat
nějaký věci v tomhle světě pro svoje osobní potěšení tak dobře, ale nic hříšného. Nesmí to být hříšné.
Samozřejmě tyhle věci nás svazují, svážou nás spousty způsoby a pak musíme platit tolik účtů, máme
tolik zodpovědností, protože jsme po tom takto toužili si užívat v tomhle hmotným světě. Tak dobře,
není to problém, ale pojďme teďka prostě vzít Krišna vědomí naprosto, aby tohle byla naše pozornost
na tohle. Drazí oddaní, pojďme nad tím přemýšlet, že můj odchod kdykoliv se to může stát, tak aby to
byl takový podnět pro vás, abyste si řekli, tak teďka já se stanu tím, kým mě chce můj duchovní učitel
mít. Někteří lidé řeknou: „Ano ano, prosím, dej mi osobní pokyn. Já jsem na ten osobní pokyn tak
dlouho čekal.“ Moji drazí žáci, všechny moje pokyny jsou osobní a osobně tohle hnutí Šríly
Prabhupády je můj život a duší. Vy nepotřebujete žádné velké osobní pokyny. Ten pokyn je -
pokračujte. Pokračujte a držte toto hnutí ve svém srdci a uvědomte si tu esenci toho a potom to dejte
ostatním. Já jsem vám dal tady tu vizi tohoto hnutí v těch třech vrstvách v mé knize Ponořit se
hlouběji. Jestli jste to ještě nečetli, tak panebože si to přečtěte a pochopte to. Pokud jste byli příliš
zaneprázdněni, abyste to četli, tak si to přečtěte teďka. Takže já jsem tam psal, že tohle je hnutí je
hnutí ve třech úrovních. První úroveň je taková vnější, je to organizace, máme různá sdružování,
máme sunday feasty, festivaly a jsme všichni společně a někdy je to opravdu inspirující a někdy to
není inspirující. Někdy se k nám chovají hezky, někdy se k nám nechovají hezky. No, někdy si říkáme,
chovají se ke mně špatně, to je příliš. A potom mluvím o té hlubší úrovni a to je zpívání Haré Krišna a
tahle úroveň je, že jdeme hlouběji do Bhágavatamu a tohle je úroveň ništha a to je úroveň hlubokého
hlubokého zpívání, hluboké čtení. Takže všichni z vás pochopte, že nahoře na té organizaci, uprostřed
je to zpívání Haré Krišna. Ta organizace nám dá spoustu hezkých věcí, ale dá nám to taky frustraci.
Přirozeně se to tak děje, co očekáváte? Někdy lidé dělají věci, že si říkáte, proč to dělají, to vůbec není
inspirující. To se stává v organizaci. Někdy my sami děláme věci, které nejsou vůbec inspirující pro
ostatní. To se prostě v organizaci stává. Ale já jsem to řekl spousta krát. Nechť moji žáci jsou známí tím, že jsou laskavý. Jsou laskavý. Já jsem se snažil být laskavým. Možná někdy jsem nebyl tak moc
laskavý, ale snažil jsem se. Snažil jsem se být laskavým. A já vás prosím, já vás opravdu prosím -
měňte se. Změňte svůj charakter a staňte se laskavými. Není to jednoduché, není to vůbec
jednoduché. Laskavost to potřebuje spoustu věcí. Laskavost znamená - je to způsob jakým jednáme s
lidmi a je to taky, že jsme schopni a připraveni dát sami sebe pro dobro ostatních. A je to taky, jak
moc jsme ochotni udělat nějakou oběť. Všechno tohle se k tomu počítá. Tak prosím, ať jsme známí, ať
je to známí, že žáci Kadamba Kanany maharádže, tak jsou laskaví.

Takže já mluvím o těchto třech
úrovních tady téhle organizace ISKCONU. Nejdříve je organizace, potom je zpívání a Bhágavatam,
jdeme hlouběji do duchovní praxe, tohle musíme dělat. Není to externí, není to vnější, ale to, co je na
povrchu tak je vnější, ale v té druhé úrovni, to je vnitřní, to je hluboké. Musíme jít hluboko a potom
nakonec, ta úplně nejhlubší vrstva, tak tam je Krišna, Krišna Caitanya. Tam Ho potkáme, pokud jdeme
opravdu hluboko, tak Ho tam tam potkáme. Takže to je moje touha pro všechnyz vás. Takže pokud
jste nedostali osobní pokyn ode mě, tak to je v pořádku, protože můj úplně nejvíce osobní pokyn je -
vezměte tento proces, který je esencí tady tohoto hnutí, který Šríla Prabhupáda vytvořil. Vezměte to
velmi vážně a ve svém srdci to zrealizujte, jak moc je to možné a potom to dejte dál a tím udělejte
nějaký příspěvek pro tenhle svět. Takže tohle hnutí nakonec je pro to určený - dávat dávat dávat dál.
Takže dejte to dál tady tohle Krišna vědomí ostatním. Svým vlastním způsobem, svým vlastním
jazykem. Tím způsobem, kterým můžete. Já mám rád tady ten příběh z Caitanya Bhágavaty, kde Pána
Nityanandu pronásledují nějací hundas. Tady ti hundas se snaží okrást Pána Nityanandu o všechny
šperky, který nosí, ale nějak to nefunguje. Ale tady ti hundas mají spoustu problémů, nejdříve usnou
a potom jsou tam nějací strážní. Potom na potřetí se snaží, ale oslepnou a spadnou do takových jam a
zlámou si kosti. A potom ten lídr těch loupežníků pochopí a odevzdá se Pánu Nityanandovi. A potom
se stane oddaným, ale když lidé vidí, jak jde, tak vidí toho velikého kriminálníka, je to na ně příliš.
Všichni se ho bojí. Má takový černý mrak nad svoji hlavou a všichni jsou z něho vyděšení. A potom ho
Nityananda zvedne a dá mu svoji milost a od té doby ten loupežník je oddaný a chodí všude a káže a
přivádí další loupežníky a ti zase přivádí další loupežníky. A tím způsobem to bylo takhle pěkný. Takže
jestli mezi vámi jsou loupežníci, tak přiveďte více loupežníků. Jestli jsou mezi vámi zpěváci, tak
přiveďte zpěváky. Jestli jste tanečníci, tak přiveďte tanečníky. Jestli jste intelektuálové, tak přiveďte
intelektuály. Jestli jste královny krásy, tak přiveďte královny krásy. Takže nějakým způsobem připojte
lidi vaší povahy.

Někteří žáci se cítí trošku odstrčeně ode mě. Cítí, že jsem tam nebyl, když mě potřebovali. Nebo jsem
s nimi nebyl prostě tolik v kontaktu a oni se cítí smutní, oni očekávali víc a těm já chci říct: „Prosím
odpusťte mi. Já si přeju abych byl schopný udělat víc, já jsem se snažil. Snažil jsem se tady být, ale není to jednoduché, je tolik lidí. Já mám taky nějaký život, mám tělo. Někdy jsem byl prostě jen unavený. Někdy jsem byl rozrušený. Někdy jsem těm lidem odpovídal příliš tvrdě. Ale já jsem na vás nikdy nezapomněl a nikdy jsem nepřestal být vaším dobrodincem, takže prosím, přijďte ke mně a přijměte, že já jsem váš věčný dobrodinec. To bude pěkné. Já nemám žádné jiné úmysly. Když jsem se nějak nechoval správně, tak to je moje nezralost, moje malost jako džíva a já se za to omlouvám. Já si přeju, abych byl schopný udělat více. Ale pořád je ještě nějaký čas, tak prosím přijďte ke mně. Přijďte ke mně, jste velmi vítaní.“

Jste všichni osoby, které jsou mi velmi drahé. Vy každý máte svoje unikátní povahu a schopnosti a já
vám děkuji. Vaše společnost pro mě byla velmi povzbuzující a pořád je. A je tady láska mezi námi,
víte? Já jsem sannyasí, ale cítím i lásku k těm dámám, protože to jsou moje dcery a ony jsou úžasné
oddané. Já je znám a vím, jaké dělají oběti. Samozřejmě jako sannyasí tak je jednodušší dávat lásku
mužům než těm dámám, protože musíte být velmi opatrný. Pán Caitanya měl hluboký láskyplný vztah
se čtyřmi oddanými. Byli to Svarúp Dámódar, Rāmānanda Rāya, Śikhi Māhiti a Jeho sestra Mādhavī
Māhiti. A on řekl, že s tou sestrou měl polovinu vztahu.

Já doufám, že všichni jste tady. Prosím, choďte na ty zoomy. Já vím, že někdy je to těžký ten čas,
někdy je to i pro mě těžký. Dnes je to těžký pro mě, ale máme málo času, takže bychom měli strávit
ten čas společně. Pokud to nestihnete, prostě si poslechněte ten záznam, protože já tam toho říkám
hodně. Protože ze spousty těch pokynů, které říkám v tom zoomu, tak můžou být vytvořeny knihy.
Protože tady já říkám všechno, co můžete použít ve svém životě, je to pořád s vámi. Můžeme se na to
podívat později a vidět tolik věcí, co jsme si předtím neuvědomili.

Zasvěcení je o tom dát svůj život a být vážný v Krišna vědomí. Všichni oddaní, které jsem nedávno
zasvětil, kteří se cítí: No, my jsme nikdy neměli hodně společného času. Já vím, my jsme ho neměli.
Omlouvám se za to. Já bych si přál, abych mohl tady na planetě zůstat déle, zasvětit vás všechny, ale
to bych musel zůstat déle a potom bych musel vlastně zasvětit další lidi a musel bych tady ještě déle
zůstat. Někdy prostě potřebuji nějakou přestávku v duchovním světě. Mně nevadí se potom vrátit
zpátky, ale občas se musím na chviličku tady odsud dostat, protože to je příliš. Nicméně drazí všichni
z vás, někteří z vás nejste žáky příliš dlouho, a možná cítíte, že ten vztah nedostal svoji pořádnou
hloubku, ale ten vztah může dostat tu hloubku tím, že velmi pečlivě posloucháte ty pokyny. Šríla
Prabhupáda je nějakým způsobem naším hlavním duchovním učitelem. Naše víra je hlavně v
Prabhupádu, kdyby Prabhupáda tady byl v téhle době, tak by si nikdo ode mě nevzal zasvěcení, to
jsem si jistý. Prabhupáda je náš první duchovní učitel. A ta naše víra leží na Šrílovi Prabhupádovi.
Takže to je taky důležité. Pokudjste neudělali hluboký vztah se Šrílou Prabhupadou, tak to udělejte
teď. Všichni takto rozvíjíme vztah se Šrílou Prabhupádou.

Všem vám děkuju. Jestli jste se mnou ještě nerozvinuli hluboký vztah, tak to je v pořádku. Doufám,
že je to dost hluboký, aby vás to udrželo fixované v Krišna vědomí. A pořád to může být hlubší a
hlubší. Máte celý život před sebou, abyste to udělali hlubší. Ano, máte celý život - udělat to hlubší.

Jak si udržet vztah s Vrindávanem 3

Ve svém komentáři k první kapitole desátého zpěvu Šrímad Bhágavatamu Madhváčarja říká, že Mathura je stav vědomí. Je fakt, že pokud chce někdo vstoupit do Vrindávanu, musí ho zrealizovat uvnitř. I když můžeme být fyzicky ve Vrindávanu v severní Indii, uvnitř jsme možná ve skutečnosti do Vrindávanu nevstoupili. Abychom mohli vstoupit do Vrindávanu v nitru, musíme se dostat do nálady služby. Taková oddaná služba je vykonávána pod autoritou vyššího vaišnavy. Abychom se tedy stali Mathura vásími, musíme rozvinout vnitřní vztah s Vrindávanem pomocí rozvíjení našeho vztahu s Krišnou skrze oddanou službu.

 

Váš domov můžete proměnit ve Vrindávan zpíváním svatého jména a bhajanů vaišnavských áčárjů, zvaním vaišnavů, věšením transcendentálních obrázků, kterým Prabhupáda říkal okna do duchovního světa. Tím, že do svého domu přivedete Šrímad Bhágavatam a budete ho číst. Z vašeho srdce můžete udělat Vrindávan neustálým zpíváním svatého jména, nonstop, v pokorném stavu mysli. Vrindávanu můžete dosáhnout trpělivým vykonáváním oddané služby v chrámu Pána. Vrindávanu můžete dosáhnout milostí pravého duchovního učitele.

 

Zdroj: Dandavats.com Facebook, odkaz zde. 

Jak si udržet vztah s Vrindávanem 2

- Dalším bodem, na který bychom měli pamatovat, je, že důvodem, proč je Vrindávan tak úžasný, je jelikož je sídlem Krišny. Krišna činí Vrindávan úžasným, a bez Něj bychom o Vrindávan neměli vůbec zájem. Když Krišna odešel z Vrindávan u do Mathury, někteří pasáčci se rozhodli také Vrindávan  opustit, protože už tam pro ně nic nezbývalo. 

 

 

- Bhauma Vrindávan, pozemský Vrindávan v tomto světě, se neliší od duchovního světa. Je ale pokryt vrstvou jóga máji, kvůli které vypadá jako chrámová vesnice v severní Indii. Nicméně duchovní povaha probleskuje jako záře skrze tento pokryv a ačkoli nemůžeme skutečně vnímat dhám v jeho plné transcendentální slávě, přesto cokoli vidíme, už je samo o sobě inspirující. Prabhupáda poukazoval na to, že si nemůžeme jen tak koupit jízdenku do Vrindávanu. Vrindávan bude vyjeven Krišnovou milostí. Navštívili jsme to místo v severní Indii, jižně od Dillí, ale může být vznesena otázka, zda jsme skutečně byli ve Vrindávanu? A přesto na to nikdy nezapomeneme.

 

"Když Krišna a gópové vidí, že je čas podojit krávy, přivedou je do chlévů z drahokamů obklopených lotosovými květy a stromy kalpa-vrikša." z Gópál Čampu 1,74 od Šríly Dživy Gósvámího.

 

"Když Krišna nehraje na Svou flétnu, Jamuna teče s vodou podobnou tekutým safírům. Když Krišna na Svou flétnu hraje, Jamuna ustrne v extázi a stane se zemí vykládanou safíry. Těmito způsoby slouží Krišnovi buď jako voda nebo jako země." Gópál Čampu 1.80, Šríla Džíva Gósvámí.

 

Zdroj: Dandavats.com Facebook, odkaz zde

 

Jak si udržet vztah s Vrindávanem 1

Nejdříve si pojďme zanalyzovat svůj vztah s Vrindávanem a potom se podívejme, jak ho můžeme rozvinout. Pán Čaitanja vysvětlil, že toto je pět nejdůležitějších aspektů v oddané službě, která nás může rychle dovést na úroveň lásky k Bohu, i když je vykonávaná trochu.

 

sadhu-sanga, nama-kirtana, bhagavata-sravana, mathura-vasa, sri-murtira sraddhaya sevana

 

Člověk by se měl sdružovat s oddanými, zpívat svaté jméno Pána, naslouchat Šrímad Bhágavatamu, pobývat v Mathuře a s vírou uctívat Božstvo.

Mathura-vasa - pobývat v Mathuře nebo Vrindávanu. Musíme se tedy stát obyvatelem Vrindávanu. Musíme si uvědomit, že Vrindávan je náš domov. Teď jste v České rpeublice a já jsem v Novém Góvardhanu v Austrálii. Ale naše část je vždy ve Vrindávanu, protože Vrindávan je náš domov. Teď jsme daleko od domova v cizích zemích jako je Česko nebo Austrálie, a i když to může být velice pěkné, tak přesto - jak můžeme být plně spokoneni, když to prostě není jako Vrindávan! Když jsme v cizí zemi, vždy toužíme jít zpátky domů. V mém pasu je jako "místo bydliště" napsán "Vrindávan". To se mi dost líbí a myslím, že je to příznivé, doufám, že mě to dovede zpět do té Svaté země. Nikdo ve Vrindávanu, ani člověk, ani zvíře, nikdy nestoupne na otisky Krišnových nohou, které zdobí jemný písek Jamuny. 

"Banjánový strom je jako most přes Jamunu se svými velkými větvemi rozprostírajícími se z jedné strany na druhou. Pasáčci si na tom mostě hrají a znovu a znovu přechází z jedné strany na druhou." 

"Na jednom místě měl dutinu jako palác. Na dalším místě měl příjemnou větev jako pohovku. Na dalším místě byla větev pokrytá popínavými rostlinami jako houpačka. Jaké místo k zábavám Krišnovi nenabízel tento banjánovník?" Gopál Čampu 1.84-85.

Jak mohu kdy zapomenout na Vrindávan?

Zdroj: Dandavats.com Facebook, odkaz zde