Seberealizace znamená, že konečně přestaneme hrát roli ve hře. Jsme v tolika hrách; nosíme různé masky a máme různou identitu.
"Jsem ředitelka školy..."
"Mám doktorát..."
"Jsem Američan.."
Odložte ty masky! Odstraňujeme masku po masce, až konečně přicházíme ke své skutečné tváři. A co je na té tváři napsáno? Kṛṣṇa Dāsa nebo Dāsī! A pak si uvědomíme, že ve skutečnosti jsme věční služebníci Kṛṣṇy!
Ale jsme k naší masce připoutáni, protože vypadá hezky; je tam tak dlouho a je těžké se vzdát falešného ega. Ale zpíváním Hare Kṛṣṇa, transcendentálním poznáním, přeřízneme uzel karmy a postupně se naše skutečné já vynořuje. Proto je seberealizace bod, kdy se člověk stává skutečně šťastným, protože pak je člověk konečně svým skutečným já.
(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)
Žádné komentáře:
Okomentovat