úterý 30. prosince 2014

Dokonalá spřízněná duše?!

Láska a nenávist jsou přirozené city v tomto světě, každý je má. Já například nesnáším pondělky. Nevím, co vy si myslíte o pondělcích, ale já je nenávidím! Takhle má každý něco, co nemá rád a něco, co miluje, a je to celkem předvídatelné. Tohle je tedy první princip - láska je všude. Lidé milují věci, milují místa, ale víc než to milují ostatní lidi - a milují je nejvíce. Jsou sentimentální, když jde o maminku, tatínka a podobné věci.

Láska zde v tomto světě je, ale je tato láska oproštěna od zášti, nenávisti? Existuje vůbec? Je zde nějaký vztah, kde je nějaká láska, ale zároveň v něm není žádná nenávist? To není tak jednoduché. "Ó, Bože, já prostě nesnáším, jak ty svoje ponožky povaluje všude okolo!" nebo "Nenávidím, jak ona pořád dělá tohle a támhleto."

Takže v tomto světě láska a nenávist přichází společně, a na tomhle základě musíme zvažovat dokonalou spřízněnou duši. Když si myslíte, že někde za rohem je Popelka nebo tak... Já se tedy omlouvám, ale ještě nikdy jsem Popelku nepotkal. Nebo nějakého prince na bílém koni. Kdo má dnes koně? Kdo si ho může už jen dovolit? Tyhle věci existují na úrovni naší touhy, když si to takhle přejeme. Chceme pohádku, dokonalost, ale kde je to v reálném životě? Ve skutečném životě musíme vystačit s tím, co je, a to je více méně jak to chodí.

Takže kdykoli vidím něco jako ideální spřízněnou duši a vybuchující srdce, myslím si: "Ano, dneska je to všechno růžovoučké a zítra to bude něco jiného!"

Je řečeno, že když se zamilujete, potkáte někoho nového, tak tahle osoba se zdá být plná úžasných kvalit - úplně jako oceán. Po chvíli chodíte okolo oceánu a zjišťujete, že to je jenom rybník a už se neobtěžujete, abyste toho člověka viděli znovu. Co mohu říct? V mysli se toho děje spousta. V mysli sníme o tom, co chceme, a poté promítáme své sny do reality. Jenže realita nemá se snem nic společného. Někdy to vypadá tak, že se děje, a jindy zase ne.

Takže kde hledat perfektní spřízněnou duši? A je vůbec možné milovat? Láska je zajisté nejlepší vlastnost, jakou máme, ale můžeme ji rozvíjet? Předtím jsme mluvili o vztazích, ale co my? Začíná to u nás samotných. Pokud nejsme plni lásky, jak potom můžeme očekávat vztah, který plný lásky je? Nebude to fungovat, to není možné. Jen ti, kteří jsou sami plní lásky a prosti nenávisti, se mohou stát perfektní spřízněnou duší, nikdo jiný.

Takže se můžete podívat na svět a myslet si: "Každý hrnec má svou poklici, každý má svůj dokonalý protějšek. Na světě je jedna osoba, právě tady někde okolo, a ona je ta jediná pro mě." To je hloupost! Neexistuje. Vůbec to takhle není. Je to dávej a ber. Jako je na hmotné rovině papír odfouknut pryč, tak také láska - odletí s větrem. Co se dá dělat?

Čistou lásku můžete mít jen když se duchovně realizujete. Jen pokud vidíte, že je zde jiný svět než tento - věčný svět, kam my i všichni ostatní patříme. Pak můžete společně rozvinout láskyplný vztah. Pak můžete mít svět bez zášti. Jinak... co dělat v tomhle světě? Každý vidí dost nenávisti.

To je to, čeho se musíme zbavit. Ne: "Já miluji svého psa a já miluji svůj malý trávník a to, co je mezi mými zdmi, a zbytek světa nesnáším." To není láska. Ne, láska znamená all inclusive; znamená to, že musíme být all inclusive - zahrnout všechno. Když je to láska s nenávistí, pak to není láska.

Dnes můžete mít s někým vztah a bude to úplná láska a nenávist je pro sousedy, ale to se změní. Jednoho dne bude pro sousedy láska a nenávist bude ve vašem vztahu. A tehdy začne létat nábytek... Opravdové vztahy začínají, když se my sami očistíme a oprostíme od nenávisti!

Přednáška: Dokonalá spřízněná duše, 14. září 2012, Pretoria Arts Campus, JAR

Původní text v angličtině zde.

neděle 28. prosince 2014

Jednoduše stejní

V podstatě mají lidské bytosti a dokonce i zvířata stejnou duši. Kdekoli je život, je také duše, dokonce i v rostlinách, a proto je veškerý život jako ten náš.

Světová písma mají společné poselství - že bychom neměli ostatním dělat to, co nechceme, aby oni dělali nám. To je velice hluboké - přemýšlejte o tom. Je to dobrý princip: co nechcete, aby někdo dělal vám, nedělejte ostatním. Když to prostě budete následovat, všechno bude správně. To je klíč, jak být pospolu. Toto vytvoří atmosféru "žít a nechat žít" a je to potřebné, pokud chceme být spolu.

Společně máme svou sílu. Není pochyb o tom, že spolu jsme silnější, než když jsme sami. Ale co nás doopravdy spojuje, je realizace, že ve skutečnosti nejsme tato těla, ale duše.

Program pro mládež, 24. září 2014, Scottburgh, JAR

Původní text v angličtině zde.

pátek 26. prosince 2014

Když je méně více

Pokročilými se stanou ti oddaní, kteří jsou jednodušší. Šríla Prabhupáda řekl, že vědomí Krišny je tak jednoduché, že ho člověk prostě může minout. Toto je velmi pěkný bod, protože my se musíme stát velice jednoduchými tím, že se vzdáme svého falešného ega a svého falešného ztotožňování. Falešné ego je to, co přidáváme ke své identitě, něco vnějšího. Postupně se všechny tyto věci stanou naší součástí. "Já jsem tohle. Já jsem své tělo, své vlastnictví, svůj diplom. Nejsem obyčejná osoba, ve skutečnosti jsem velmi vzdělaný..." Ztotožňujeme se s vnějšími věcmi v tomto světě a poté je přičítáme ke své slávě. Je řečeno, že člověk se musí vzdát všech hmotných označení - jedině tak se může oprostit od znečištění.

ČČ Ádi-líla 7.83, 22. června 2012, Česká republika

Původní text v angličtině zde.

středa 24. prosince 2014

Služba a více služby

Jednou tady v Mayapuru, je to dost let zpátky, jsem zpíval 64 kol. Byl to nejspíš festivalový den a nebylo to moc jednoduché, protože všude byli oddaní, kteří se mnou chtěli mluvit. A tak jsem se jim dost vyhýbal - když jsem viděl oddaného, rychle jsem šel jiným směrem. Ok, zvládl jsem to, 64 kol hotovo!

Bývala tam recepce v Long Building, 111. Tak jsem po těch 64 kolech šel tou recepcí a uviděl jsem noviny. Měl jsem sklon jít si je přečíst! Říkal jsem si: "Co je tohle? Zrovna jsem odzpíval 64 kol a první věc, kterou chci udělat, je číst noviny!"

Protože zpívat těchto 64 kol bylo pro mou mysl tolik stresu - celé ty hodiny jsem jednoduše fixoval svou mysl na zpívání, že potom se mi chtělo relaxovat a číst noviny nebo tak něco. Proto není tak jednoduché prostě jen zpívat a zpívat z hloubky lásky ke Krišnovi - to je velmi vysoká úroveň, ale aspoň zpíváním s pravidelností získáme moc nad lesním požárem (hmotných tužeb) a můžeme ho ovládnout. Stále hoří... ještě nevyhasl... den a noc a stále pálí v srdci... všechny tyhle touhy pořád žhnou, spalují a stále nás tlačí. Ale udržíme je v určité míře tím, že je ohraničíme. Stejně jako lesní požár - lidé někdy vyčistí oblasti kolem požáru a vykopou příkopy, aby tam nebylo žádné palivo a zastaví se to tam a pokračuje v hoření.

Takže takto my stavíme příkopy okolo svého ášramu. I varnášrám - nalézt službu, která nás pohltí. Pro mnohé z nás je to služba, která je po všechna ta léta naší zachraňující milostí. Ano, zpívání kol zde bylo - nejméně šestnáct a většinu času je to tolik, kolik to opravdu bylo - jen to minimum - a ášram a tak dál... Ale pak také služba. Když má člověk hodně služby, pak nás tato služba nutí obětovat naše vlastní touhy.

Šikšáštaka seminář: verše 1 a 2, část první, říjen 2014, Mayapur, Indie

Původní text v angličtině zde.

úterý 23. prosince 2014

Okamžik pravdy

Proces oslavování Krišny pomocí Jeho jména je ve skutečnosti náš prostředek k očištění. Takže se připravujeme ke zpívání a prvotní důvod, proč zpíváme, je kvůli očištění - ať už je to kírtan nebo japa. Při japě jsme odhalení, protože jsme tam sami. Když jste v kírtanu, můžete jím být natolik uchváceni, že si myslíte, že skoro dosahujete bhávy! A potom, když zpíváte japu, zjistíte, že jste úplný začátečník a nemáte ve jménu žádnou chuť, protože během japy jste se jménem sami a není zde žádná pomoc hudby, žádná pomoc všech zpívajících hlasů, které nás podpoří...

Šikšáštaka seminář: verše 1 a 2, část první, říjen 2014, Mayapur, Indie

Původní text v angličtině zde.

sobota 20. prosince 2014

Žádné kompromisy!

Jedna věc, kterou jsem opravdu neměl rád, byla, když můj otec říkával: "Synu, život je kompromis." To bylo jako vzdát se ještě před tím, než jste se vůbec začali snažit o ideál. Já jsem byl vždycky idealista a i dnes jsem. Můj otec již zemřel, ale kdybych ho nyní potkal, řekl bych to samé. Prohlásil by, že život je kompromis, a já bych odvětil: "Možná pro tebe je, ale pro mě ne."

Ale jak mohu říct takovou věc? Jak mohu říct, že život není kompromis, když musíte dělat tolik věcí, o které jste nikdy nežádali? Ano, kvůli okolnostem musíte - nemůžete si prostě dělat, co chcete. Tak jak mohu říct, že život není kompromis?

Samozřejmě, je to pravda - já musím dělat věci jako všichni ostatní; věci, ke kterým jsem nucen svým okolím. To zde je! Jsou zde zákony, pravidla. Tolik omezení, která se mi vnucují a já jsem o ně nežádal, ale musím spolupracovat, jinak to přinese spoustu potíží. Není tedy život kompromis, jak by řekl můj otec?

Řekl bych: "Ne, život není kompromis." Není, protože jsem neobětoval svůj ideál. Neobětoval jsem svůj sen. Pokud nemáte sen, potom děláte ústupky. Když nemáme něco, čemu opravdu věříme a usilujeme o to, žijeme vůbec doopravdy? Jdeme někam? Potom se člověk vzdal ještě předtím, než se pokusil.

Program pro mládež, 24. září 2014, Scottburgh, JAR

Původní text v angličtině zde.

čtvrtek 18. prosince 2014

Šizení

Krišna ochraňuje Své oddané. A i když nevědomě, nějaké nečistoty se vkrádají do našeho života. Jednou ve Vrindávanu Jeho Svatost Šrídhar Mahárádž dával přednášku z Bhágavatamu a během ní najednou začal: "Cítím, že musím mluvit. Dlouho, dlouhou dobu jsem se držel, ale už déle nemůžu, už si to déle nemůžu nechávat pro sebe. Cítím, že musím otevřít své srdce a odhalit pravdu, ať už mohou být důsledky jakékoli."

Jakože: "Co řekne teď?"
A potom prohlásil: "Stalo se to minulý rok ve Francii..."
A my: "Ale ne..."
On takhle mluví na vjásásanu! "Stalo se to minulý rok ve Francii, že jsem porušil regulativní principy..."
"Ale ne!"
Řekl: "Ano, snědl jsem Danone jogurt! Obvykle jsou vegetariánské, ale v téhle době nemohli sehnat obvyklé ingredience, a tak přidali nějaké zahušťovadlo, o kterém se pak ukázalo, že není vegetariánské - bylo to v novinách. Porušil jsem principy," řekl!

Jak obtížné je v tomto věku kali následovat, i když po tom člověk touží. Všechno je šizené. Všechno je znečištěné tolika výrobky. Rajčata geny štírů. Mmmm... Velké brambory, opravdu velké... Hádejte, jaké geny mají. Kápli jste na to! Prasečí! Když jíte tyhle brambory dostatečně dlouho, po nějaké době začnete zaznamenávat, že váš nos se trochu zakulacuje! Trochu svrbění u kostrče - tam, kde vychází oháňka. Mmmm... Malý ocásek, malilinkatý. Jenom malinká kudrlinka. Může to být chirurgicky odstraněno, je to malá věc. Vůbec to nebolí.

Kam směřujeme? Kam jdeme? Možná je čas začít farmařit, ale dokonce i to je obtížné, protože pokud sousedé používají věci genetického inženýrství, přenese se to i na vaše pole (dlouhý povzdech). Krišno, Krišno, Krišno... ochraňuj nás, ochraňuj nás, ochraňuj nás. Ano, Krišna ochraňuje Své oddané, ale oni se také musí snažit ochraňovat sami sebe.

Šrímad Bhágavatam 3.3.18, 10. října 2014, Melbourne, Austrálie

Původní text v angličtině zde.

středa 17. prosince 2014

Kde lze získat takové nadšení?


Šríla Gaura-kišora Dása Babadží nechtěl spát. Spánek je taková ztráta času. Ale spaní je taková věc, která se přihodí sama od sebe, ať chcete nebo ne, jak zjistili někteří řidiči! Spánek nepřijde pokaždé, když jej chcete. Takže co dělal Šríla Gaura-kišora Dása Babadží? Vzal starou látku, zabalil do ní bahno a dal si ho na hlavu – kila a kila bahna na jeho hlavě, svázané v látce. Tímto způsobem dokázal nespat a jen zpívat a zpívat.

Šríla Džaganátha dás Babádžízpíval dvakrát v měsíci na ékádaší sedmdesát dva hodin. Dvacet čtyři hodin den předem, na ékádaší a pak den po. Zpíval sedmdesát dva hodin bez přestání!

Když měl Šrívás áčárja bhakta program, měli přivázané siky šňůrkami do stropu, pro případ, že by někdo začal klimbat. Takto také zpívali a zpívali. Byl tohle fanatismus? Ne, byla to láska ke Krišnovi! Ukazovalo to tatra laulyam api mūlyam ekala (CC Madhya, 8.70), ukazovalo to podstatu. Podstatu lásky ke Krišnovi, s obrovským nadšením a dychtivostí jí získat. Dosáhnout takové dychtivosti je nejvíce žádoucí věc. Takže kde můžete získat takové nadšení? Pochází z milosti. Potřebujeme milost!

Přednáška na nedělním programu, 28. srpna 2014, Durban, Jižní Afrika

Původní text v angličtině zde.

pátek 12. prosince 2014

Cesta srdce

Pokud kráčíme cestou srdce, cestou, ve kterou opravdu věříme, pak je náš život ŽIVOTEM! Když jdeme cestou, kterou od nás všichni očekávají, a kterou pro nás vymysleli, můžeme jí jít, ale možná nikdy nebudeme šťastní.

Idealismus začíná zde - jít cestou srdce. To je dobré. Ale jsme individuální. Já jsem si vybral poněkud pestrý způsob života; jiní si mohou vybrat něco jiného. Ale přesto, pokud se rozhodneme pro ideál, dostaneme svůj život na jinou úroveň.

Program pro mládež, 24. září 2014, Scottburgh, JAR

Původní text v angličtině zde.

čtvrtek 11. prosince 2014

Bhagavad-gítá: Čisté poselství Krišny

Bhagavad–gítá taková, jaká je, je čisté poselství Krišny, které bylo sděleno Ardžunovi, jenž byl ve stavu, kdy už nebyl v pozici svého obvyklého já. Ardžuna byl nejvznešenější osobou, která mohla jít tam, kam nikdo jiný z Panduovců - dokonce až na nebeské planety. Nebyla to žádná obyčejná osoba. Ale nějakým způsobem se dostal do stavu, kdy byl zmatený, a řekl: „Góvindo, já bojovat nebudu!“

Protože když přijde něco, co je našemu srdci velmi blízké, pak dokonce i ten, kdo má hluboké transcendentální poznání, může zapomenout. Samozřejmě, Adžunova zapomnětlivost pocházela od Nejvyššího Pána – byl to speciální aranžmán k tomu, aby mohla být vyslovena Bhagavad–gítá. To je to, co se stalo Ardžunovi, protože musel bojovat proti svému dědovi a svému učiteli - dvěma lidem, kteří pro něj byli nejdražší, a kterým se cítil být zavázán. Tak jak proti nim mohl bojovat?! Mohl bojovat s mnoha jinými, ale proti nim – to nebylo možné, a to byl okamžik, kdy řekl: „Ne, nebudu bojovat!“ Kšatriyové jsou ve velmi obtížném postavení, když musí bojovat za principy náboženství bez ohledu na situaci. Jestliže dochází k bezpráví, dokonce i když je toto bezpráví zapříčiněno někým z vlastní rodiny, kšatriya musí jednat – to je velmi obtížná a nezáviděníhodná pozice!

neděle 7. prosince 2014

Vědomí Krišny je volba

Duchovní život je náročný v každém věku, dokonce i v satya juze! I když jsou okolnosti v satya juze velmi snadné a velice pěkné. Nebyla zde potřeba práce; obilí rostlo samo od sebe, ovoce bylo všude. Vše, co bylo potřeba dělat, byla meditace, ale bylo třeba ji vykonávat opravdu dlouhou dobu – a to byl problém. Nyní je všechno hotové během chvíle a jsou tu brzké výsledky, ale v satya juze muselo být vše praktikováno neobyčejně dlouhou dobu. Takže znovu, byla tu příležitost se odchýlit – mysl; to se také stávalo. 

sobota 6. prosince 2014

Láska vs. chtíč


Otázka: Můžete definovat chtíč?

Pokud sloužíte svým vlastním smyslům, pak se to nazývá chtíč, ale když sloužíte smyslům Krišny, říkáme tomu láska. Láska je o dávání a uspokojování ostatních a chtíč o uspokojování sebe sama.

Takže pokud jsme za všech okolností ve středu... jsme středem vesmíru... jsme tady hlavní osobou a všichni musí těšit nás, a když nás netěší, způsobí to rozrušení... Tak tohle všechno je chtíč.

A pokud se snažíme těšit ostatní - pokud jsou druzí důležitější a my se snažíme jednat tak, že budou uspokojení a šťastní, pak jsme od chtíče oproštěni. Jakmile smýšlíme tak, že ostatní jsou zde proto, aby nás těšili nás, pak jsme plní chtíče. A od určité úrovně chtíče přichází velmi silný chtíč a pak si chceme užívat na tělesné úrovni. Proto musíme sloužit smyslům Krišny a Jeho oddaných. Každý je oddaný Krišny, jen to někteří vědí a jiní ne.

Přednáška, srpen 2010, Chorvatsko

Původní text v angličtině zde.

čtvrtek 4. prosince 2014

Navštivte Brahmánandu

Příběhy o Brahmánandovi ukazují neuvěřitelné odevzdání. Jsme my připraveni prostě přijmout příkaz, bez ohledu na to, jaký? To je to, proč říkám, že když tohle čteme, slyšíme a když potkáme Brahmánandu, pak vidíme tolik lásky k Prabhupádovi a tolik víry v něj a takové přesvědčení a odevzdání se Prabhupádovi. Je to neuvěřitelné, výjimečné!

To je ta nejúžasnější věc, protože my se nemůžeme obracet na Krišnu přímo. Nikdo nemůže. Musíme k Němu přistoupit skrze Jeho oddané a zde je celý řetěz oddaných. Obracíme se na oddané a ti se zase obrací na oddané. Prabhupáda nám dal vědomí Krišny tak, že přesně sedí do našeho moderního života. Kdybychom se vrátili zpět do tradiční Indie, mohli bychom to dělat? Mohli bychom žít takto jednoduše? Mohli bychom žít takhle odříkavě jako sádhuové, kteří žili v Indii dříve, anebo ještě i dnes? Mohli bychom? Bylo by to velice drsné, velmi odříkavé. Jednoduše celý den zpívat? Mohli bychom to dělat? Šestnáct kol, a dokonce i během šestnácti kol myslíme na tolik různých jiných věcí, které máme udělat. Posíláme mezitím nějaké ty SMSky a děláme cokoliv, jen nezpíváme. Mysl chce dělat cokoliv kromě zpívání. Pak si říkáte: "Ó, tohle je důležité! Tohle musím udělat zrovna teď." Jakákoliv příležitost k přerušení zpívání, to je pro nás normální. Takže tyto body zde jsou.

středa 3. prosince 2014

Kártik 2014

Reportáž Martina Kindta

Kadamba Kánana Svámí přijel do Šrí Vrindávan Dhámu ráno v den Góvardhan púdži (24. října). Gopál Krišna Gosvámí mu nabídl jízdu taxíkem z Dillí, kde maháráj zůstával noc předtím.

Ihned jak maháráj přijel do Krišna Balarám Mandiru, spěchal do svého pokoje. Důvodem bylo to, že obřad abhišku už začal. Maháráj řekl: "Já taky potřebuji milost!" Takže se připravil na koupání Pána. Běžel k oltáři... vykoupal jednou lasturou... dost... kírtan!

Celkově to od příjezdu do domu pro hosty k usednutí za harmonium mahárájovi trvalo asi dvacet minut. Chrám byl přeplněný, narvaný, přecpaný! Maháráj začal hrát nově naučenou melodii Aindry prabhua a oddaní začali tlačit pryč ostatní, kteří seděli před Krišnou a Balarámem, protože chtěli po tu dobu, co maháráj vedl kírtan, tančit.

úterý 2. prosince 2014

Odvážné triky

Pokud se občas cítíme v našem vědomí Krišny trochu vyprahlí – když někdy cítíme, že zpívání je dobré, ale náročné, pokud chceme číst, ale usneme, když se cítíme jako: „Co dělat teď?,“ potom jednoduše kázejte. Ale kázejte odvážně! Ne jen dát knihu, ale nabídnout jim pomoc.

Bylo to úžasné – oddaní mohou prostě jít kamkoliv, v jakékoliv situaci. Čekali vedle bytu, který měl telefon pro domácí komunikaci. Stáli vedle toho domácího telefonu a hned, jak se otevřely dveře bytu a někdo vyšel ven, řekli do toho mikrofonu: „Je to ok, dveře už jsou otevřené!“ a prostě vešli. Tolik triků! Tak či onak – odvážně, odvážně.

Jeden oddaný právě takto přišel do bytu studenta literatury: přesně tak, studenta literatury!
Studoval a celý jeho život byly jen knihy a knihy.

Oddaný vešel a řekl: „Mám nějaké knihy...“

Student na to: „Knihy! Knihy! Ty máš knihy!?“

„Ano!“

Oddaní mají na tyto věci nos. Neukázal mu jen jednu knihu, ale celý set; prodal mu celý set! Nyní se tato osoba, tento student, stal jedním z vedoucích produkčních manažerů našeho BBT. Muselo se to stát. Knihy, knihy, knihy! Takže pokud tak či onak pronikneme do životů lidí, pak se jim i nám budou dít zázraky.

Čaitanya Čaritámrita, Madhya-líla 22.75, 20. června 2014, Stockholm, Švédsko

Původní text v angličtině zde.