Šríla
Gaura-kišora Dása Babadží nechtěl spát. Spánek je taková ztráta času. Ale spaní
je taková věc, která se přihodí sama od sebe, ať chcete nebo ne, jak zjistili
někteří řidiči! Spánek nepřijde pokaždé, když jej chcete. Takže co dělal Šríla Gaura-kišora Dása Babadží? Vzal starou látku, zabalil do ní bahno a dal si ho
na hlavu – kila a kila bahna na jeho hlavě, svázané v látce. Tímto způsobem
dokázal nespat a jen zpívat a zpívat.
Šríla Džaganátha dás Babádží, zpíval dvakrát v měsíci na ékádaší sedmdesát dva hodin. Dvacet čtyři hodin den předem, na ékádaší a pak den po. Zpíval sedmdesát dva hodin bez přestání!
Když
měl Šrívás áčárja bhakta program,
měli přivázané siky šňůrkami do stropu,
pro případ, že by někdo začal klimbat. Takto také zpívali a zpívali. Byl
tohle fanatismus? Ne, byla to láska ke
Krišnovi! Ukazovalo to tatra laulyam api mūlyam ekalaṁ (CC Madhya, 8.70), ukazovalo to podstatu. Podstatu
lásky ke Krišnovi, s obrovským nadšením a dychtivostí jí získat. Dosáhnout takové dychtivosti je nejvíce žádoucí věc. Takže kde můžete získat takové
nadšení? Pochází z milosti. Potřebujeme milost!
Přednáška na nedělním programu, 28. srpna 2014, Durban, Jižní Afrika
Původní text v angličtině zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat