Služba a více služby

Jednou tady v Mayapuru, je to dost let zpátky, jsem zpíval 64 kol. Byl to nejspíš festivalový den a nebylo to moc jednoduché, protože všude byli oddaní, kteří se mnou chtěli mluvit. A tak jsem se jim dost vyhýbal - když jsem viděl oddaného, rychle jsem šel jiným směrem. Ok, zvládl jsem to, 64 kol hotovo!

Bývala tam recepce v Long Building, 111. Tak jsem po těch 64 kolech šel tou recepcí a uviděl jsem noviny. Měl jsem sklon jít si je přečíst! Říkal jsem si: "Co je tohle? Zrovna jsem odzpíval 64 kol a první věc, kterou chci udělat, je číst noviny!"

Protože zpívat těchto 64 kol bylo pro mou mysl tolik stresu - celé ty hodiny jsem jednoduše fixoval svou mysl na zpívání, že potom se mi chtělo relaxovat a číst noviny nebo tak něco. Proto není tak jednoduché prostě jen zpívat a zpívat z hloubky lásky ke Krišnovi - to je velmi vysoká úroveň, ale aspoň zpíváním s pravidelností získáme moc nad lesním požárem (hmotných tužeb) a můžeme ho ovládnout. Stále hoří... ještě nevyhasl... den a noc a stále pálí v srdci... všechny tyhle touhy pořád žhnou, spalují a stále nás tlačí. Ale udržíme je v určité míře tím, že je ohraničíme. Stejně jako lesní požár - lidé někdy vyčistí oblasti kolem požáru a vykopou příkopy, aby tam nebylo žádné palivo a zastaví se to tam a pokračuje v hoření.

Takže takto my stavíme příkopy okolo svého ášramu. I varnášrám - nalézt službu, která nás pohltí. Pro mnohé z nás je to služba, která je po všechna ta léta naší zachraňující milostí. Ano, zpívání kol zde bylo - nejméně šestnáct a většinu času je to tolik, kolik to opravdu bylo - jen to minimum - a ášram a tak dál... Ale pak také služba. Když má člověk hodně služby, pak nás tato služba nutí obětovat naše vlastní touhy.

Šikšáštaka seminář: verše 1 a 2, část první, říjen 2014, Mayapur, Indie

Původní text v angličtině zde.