pondělí 29. června 2015

Zaměstnat svou povahu

Vyrostli jsme v individuálních poměrech, začlenili jsme se do světa, a pak je tu najednou uprostřed toho všeho vědomí Krišny s celým novým systémem hodnot! Tyto dva systémy jsou v rozporu, i když v některých ohledech se promíchávají. Ale vy musíte nalézt rovnováhu.

V náležitý čas musíme dojít k přirozenému způsobu života ve vědomí Krišny. Nemůže to být umělé. Jsme to, co jsme! Do určité míry se můžeme změnit. Však víte - někdo s vznětlivou povahou se může naučit počítat do deseti a zachovat si chladnou hlavu... do chvíle, kdy už je to opravdu FAKT MOC (smích)!

Takže trochu můžeme svůj charakter přizpůsobit, ale v základu máme určitou povahu a musíme ji zaměstnat v oddané službě. Samozřejmě, že oddaná služba není jen o tom, co je pro nás přirozené, je to také o tom, co je potřebné pro hnutí. Stejně jako nikdo nemůže říct: "Je mou přirozeností uklízet záchody." Pak by je nikdo nevyčistil, dokud nepřijde někdo, kdo řekne: "Ok, udělám, co je třeba."

Ale přesto máme svou povahu a zaměstnáváme ji ve službě Krišnovi, protože v těchto věcech budeme dobří. Musíme najít nějaké přirozené zapojení, nějakou přirozenou službu ve vědomí Krišny, a pokud jsme v tom dobří, je to také více uspokojující.

Vědomí Krišny není nepřirozené. Jsme, co jsme, a prostě jen zaměstnáme svou osobnost ve službě Krišnovi. Není to o potlačování naší přirozenosti.

Domácí program, 12. května 2015, Melbourne, Austrálie

Původní text v angličtině zde.

pátek 26. června 2015

Dozor Máji

Otázka: Proč májá činí pro džívu dosažení Krišny tak obtížným, když Maháprabhu chce dávat Krišna prému tak snadno?

Šríla Prabhupáda v jedné přednášce, kterou jsem poslouchal před třemi dny, vysvětloval, že májá je jako policie. Je zde pro kriminálníky! Prabhupáda říká: "Pokud jsi kriminálník, májá ti dá spoustu potíží, ale pokud nejsi, pak zde není žádný problém." Je to jako když nejste kriminálníkem - policie vám nebude dělat žádné potíže. Ale pokud ve skutečnosti jsme kriminálníci, kteří ignorují zákony Nejvyšší Osobnosti Božství a způsobují nepokoje, nejsme nevinní - jsme vinni. Jsme kriminálníci, způsobujeme utrpení ostatním; způsobujeme ve světě spoustu utrpení, a proto nás májá poutá. Čas vypršel a tak nějak nás trestá.

Můžeme říci: "Májo, proč mi tohle děláš? Vždyť víš, že jsem přece ten nejlepší kluk na světě. Proč mě nenecháš? To není fér. Jsem naprosto upřímný." Zatímco nejsme až zas tak upřímní... Ve skutečnosti jsme úplně zkažení, takže to vyžaduje očištění. Nejen očištění špatných vlastností, ale dokonce také naší motivace. Dokonce ani naše motivace není tak čistá.

Někdy nás lidé obviňují a říkají: "Snílci! Snílci! Přijměte zodpovědnost! Najděte si práci! Ožeňte se! Koukejte si najít práci! Utíkáte od reality!"
A vy samozřejmě odpovíte: "Démone! Jak se opovažuješ říkat takové věci o vaišnavech? Víš vůbec, co děláš? Očerňuješ vaišnavu! Démone!" (smích)

Ale pravda je taková, že možná je v nás trocha snílků. Pracovat od pondělí do pátku, od devíti do pěti? Je snazší žít v chrámu a říct: "Ó, promiň, prabhu, přišel jsem udělat svou službu o dvě hodiny později, protože jsem musel zpívat svá kola."

Víte, je dost snadné jít do chrámu kdekoli na světě a požádat o prasádam. Takže někdy žijeme velice bezstarostné životy. Je to celkem pohodlné ve srovnání s pachtěním s bojem o přežití v hmotném světě. Je tedy naše motivace tak čistá? Opravdu jsme přišli proto, že chceme sloužit Krišnovi a odevzdat Mu své životy? Nebo jsme přišli, protože jsme nechtěli pracovat? Neměli jsme rádi tolik dalších věcí a teď jsme tady v chrámu a život je fajn.

V roce 1979 jsem byl v chrámu ve východní Africe.

A ano, bylo to takhle nějak: "Už přinesli životní členové ovoce?"
"Ano, přinesli."
"Ó, a jsou zde nějaká manga?"
"Ne, jen papáji."
"Jen papáji! Ach bože. A máme dnes nějaké programy?"
"Ano, je program u Gupty."
"Ó, Gupta! Tam půjdu. Paní Guptová je v kuchyni profík."

Je tohle sankírtan jagja? Je tohle kazatel, který jde do každého města a vesnice? svargāpavarga-narakeshv api tulyārtha-darśinah (ŠB 6.17.28): Oddaný se nikdy nebojí žádných životních podmínek. Nebeské planety, osvobození a pekelné planety pro něj znamenají jedno a totéž, neboť ho zajímá pouze služba Pánu. Jsme tohle my? Nebo si víc držíme svou komfortní zónu?


Někdy se nám mohou ukazovat tyto věci a můžeme se ptát na svou vlastní motivaci: "Jsem tady, abych sloužil Krišnovi, nebo jsem tu proto, že je to v některých ohledech snadné?" Takže je třeba očistit dokonce i motivaci. Jak upřímní tedy jsme? Jsme kriminálníci. Pořád jsou zde některé kriminální sklony. I když jsme takhle oblečení (v duchovním oděvu), neznamená to, že všechny tyto sklony odešly. Když tedy májá vidí některé trestuhodné tendence, je zase tady, vrhá se na nás se svým vlivem a my selháváme...

Haridás Thákur neměl žádné hmotné touhy. Májá ho zkoušela, a pak - po tom řádném testování - zjistila, že byl oproštěný, a odevzdala se mu. Čistý oddaný je tedy mimo všechno. Šríla Prabhupáda říkával: "Vy můžete poklesnout, ale já ne." Čistý oddaný je plně transcendentální. My jsme přeměnění kriminálníci, a proto nás májá stále hlídá.

Šrímad Bhágavatam 3.9.42, 14. května 2015, Melbourne, Austrálie

Původní text v angličtině zde.

středa 24. června 2015

Nejsem líný lev!

Chtěl bych hovořit o tématu shromažďování požehnání, protože tohle je důvod, proč jsme tady. Co se týká duchovní síly, sami žádnou nemáme. Může existovat výjimka pro velice pokročilé oddané, ale většina z nás nemá téhle síly mnoho. Takže hledání požehnání a útočiště je jediná věc, kterou můžeme dělat, a měli bychom ji dělat neustále. Proto je vyžadováno hodně naslouchání, hodně zpívání a hodně služby. Podívejte, i když se duchovní život stane naší rutinou, pořád je nepochybně velice mocný, protože je to transcendentální rutina, takže jakákoliv malá věc, kterou uděláme, je dost významná. Nicméně mentalita: "To bude stačit," není dobrá. Způsob uvažování by měl být: "Možná to není dost!" A co když to není dost?! Co když to není dost na to, aby to přitáhlo Krišnovu milost? Milost Krišny nemůže být považována za samozřejmost, proto by si člověk neměl začít myslet: "Dobrá, myslím, že si vedu dobře. Myslím, že podletěch běžných standardů lze říct, že to je tak akorát. Takže si myslím, že mohu být spokojený."

Do určité míry mohu s těmito slovy souhlasit, ale přesto já sám nikdy nemůžu takto přemýšlet - není to možné. Trochu se bojím takovéhoto smýšlení, protože já mohu být spokojen, ale je spokojen Krišna? A pokud On nebude spokojen, co se nakonec stane, jaký bude výsledek? Takže se raději snažím více!

Abych to vyvážil, musím říct, že tohle není výrok, který by měl někoho donutit k přehnanému úsilí, kdy se začneme nutit do duchovního života a uškodíme své sádhaně, zdraví a ve skutečnosti i Krišnově zájmu. Je v Jeho zájmu, že udržujeme své tělo v dobré kondici tak, že zůstane vyhovujícím nástrojem. Opravdu není žádným hrdinstvím sprchovat se ledovou vodou, když je pak za dvacet let ohnutý artritidou a dělá o dost méně služby. Já znám tyhle věci! Přehnané úsilí není to, co zastávám, když mluvím o mimořádném snažení se. Ale když hovořím o tom dělat něco navíc, není to ani fanatismus, kdy o mně někdo může říct: "Hmm, to je jeho povaha!" Teď to může být do nějaké míry pravda, ale však víte, ve védské astrologii mám vycházejícího lva a lvi nejsou kočičky, takže co se dá dělat! (smích) A taky jsou ve védské astrologii nad planetami hvězdy zvané nakšatry, které jsou ve větší vzdálenosti a mají specifický vliv - takže v mém případě je tam nakšatra, která ze mě dělá lva na lovu. Takže nejsem váš líný lev! Někdy se snažím, ale nemůžu jím být! (smích) Někdy bych si přál, abych mohl. Měl jsem chvíle, kdy jsem si říkal: "Přál bych si, abych mohl prostě nedělat nic!" Ale nic takového tu není. Takové přání není velkým přínosem, protože opravdový přínos spočívá ve službě.

Ranní přednáška na vjása púdže, ČČ Madhya-lílá 24.124, 26. dubna 2015, Rádhádéš, Belgie

Původní text v angličtině zde.

pondělí 22. června 2015

Milost

Otázka: Přemýšlel jsem, jestli se na tohle mám zeptat. Přichází s tím doznání. Začal jsem s vědomím Krišny před 21 lety a i přes všechny moje nedostatky se ke mně oddaní chovali velice pěkně. Po mnoha letech si konečně myslím, že získávám nějakou chuť - pro naslouchání a také opěvování. Ale mám pocit, že jsem narazil do zdi nebo na strop. Když jsem to zanalyzoval, zjistil jsem, že mám stále pochybnosti, které mi brání získat skutečný nektar ve vědomí Krišny. Ještě hlubší analýzou jsem ke své hrůze zjistil, že patrně nejsem tak šťastný z představy, že Krišna řídí vše v mém životě. I přesto, že jsem si velice začal užívat společnost oddaných a celý proces vědomí Krišny, neustále - nezáleží na tom, jak tvrdě se snažím - narážím na tuto zeď, která mi brání jít dál. Hodně rád bych věděl, proč to tak je. Mahárádži, řekněte mi prosím, co je špatně?

úterý 16. června 2015

Česko, březen 2015: Nahrávky

Kadamba Kánana Svámí navštívil Českou republiku naposledy v březnu 2015. O tomto jeho pobytu můžete číst zde a poslouchat či stahovat veškeré nahrávky a videa lze tady.


pondělí 15. června 2015

Všechno ve vědomí Krišny je speciální!

Přemýšlel jsem, jestli mám dát dnes nějaké speciální poselství. Měl bych třeba projít Čaitanya Čaritámritu a vybrat speciální verš? Ale pak jsem si řekl: "Ne! Každý verš v Čaitanya Čaritámritě je speciální. Takže proč bych vybíral jeden jako speciální, když každý je speciální?" Nebo když rozvinu tento princip - proč vyzdvihovat cokoliv, když ve vědomí Krišny je speciální všechno?! Pak jsem si uvědomil, že možná tohle by mělo být mým poselstvím - každý aspekt vědomí Krišny je speciální, a proto by všem těmto jeho aspektům měla být věnována speciální pozornost a dáván speciální respekt; protože všechno má speciální důležitost.

Není pochyb o tom, že zpívání Hare Krišna je obzvláště důležité. Ale naslouchání Šrímad Bhágavatamu je také obzvláště důležité. Přijímání Krišnova prasádam je obzvláště důležité, stejně jako vzdávání poklon. Navštěvování Krišnových chrámů je obzvláště důležité, ale když dojdeme ke klanění se vaišnavům - člověk by mu měl věnovat speciální pozornost! Značení si těla na dvanácti místech tilakem je obzvláště důležité. Všechny tyto věci jsou obzvláště důležité!

Když je řeč o tilaku - ze začátku jsem si dával tilak během dne, ale v noci někdy ne. V Indii je velké horko, takže si dáte v noci sprchu a někdy prostě jen padnete a spíte. Ale dnes si ho dávám vždycky, i když si jdu odpočinout, protože to je velmi důležité.

Měli bychom vědět, že každý detail je důležitý, protože jsou to všechny tyto malé věci dohromady, které nám ve skutečnosti dávají sílu. Jsou to všechny tyto zdánlivě nedůležité věci - jestli si dáte tilak a jestli si ho nanesete na dvanácti místech nebo jen na tváři. Ale tímto ve skutečnosti přivoláváme přítomnost Pána. Když si nanášíme tilak a zpíváme různé mantry, jsou přítomna různá Pánova Božstva, takže jsou zde i požehnání. A sbírání požehnání je téma, na které chci, abychom se všichni zaměřili.

Ranní přednáška na vjása púdže, ČČ Madhya-lílá 24.124, 26. dubna 2015, Rádhádéš, Belgie

Původní text v angličtině zde.

neděle 14. června 2015

Sbohem Brahmánandovi Prabhuovi - Kadamba Kánana Svámí a Jayapataka Svámí

Kadamba Kánana Svámí

Můj drahý Brahmánando Prabhu,

znovu a znovu se klaním u tvých lotosových nohou. Všechna sláva Šrílovi Prabhupádovi.

Nadešel hrozný den, kdy jsi opustil tuto planetu.

V roce 2002 jsme byli společně ve Šrídhám Majápuru před branou na Bhaktisiddhanta road. Stáli jsme tam hodiny a čekali na Tamála Krišnu Mahárádže, který opustil tělo při autonehodě. Později jsi mi řekl, že to není pouze konec Tamála Krišny Mahárádže, ale že je to konec celé éry. Dnes je to taky tak - byl jen jeden Brahmánanda, obr mezi následovníky Šríly Prabhupády, který ve velikosti své lásky ke Šrílovi Prabhupádovi neměl sobě rovného. Nikdo jako ty už znovu v tomto hnutí nebude. Dlouhou dobu jsi byl ve Vrindávanu, v částečném důchodu, a jediné, co jsi každou chvilku po celou tu dobu dělal, je, že jsi s hlubokou láskou vzpomínal na Šrílu Prabhupádu. Prabhupáda byl tvoje všechno, neměl jsi nic jiného.

Připomínal jsi nám, jak tvoje maminka potkala Šrílu Prabhupádu, jenž ji posadil na židli a požádal ji o příspěvek. "Příspěvek," řekla, "dala jsem vám své dva syny." Poté jsi vysvětloval, že tímto výrokem tě dala Prabhupádovi.

Každé slovo, které vycházelo z tvých úst, bylo o Šrílovi Prabhupádovi, vždy plné lásky, loajality a služebnického postoje. Cokoli Prabhupáda řekl, udělal nebo chtěl, bylo v tvé mysli. Musíš být nyní s ním a znovu budeš sloužit jako jeho sekretář. Byl jsi první vedoucí ISKCONu v jeho raných průkopnických dnech, a zůstal jsi jím po celou dobu, ve své ryzí lásce ke Šrílovi Prabhupádovi, a s tímto jsi nás všechny vedl k jeho lotosovým nohám.

Svým odchodem z tohoto světa jsi získal všechno. Jsme to my, kdo jsme ztratili nejúžasnější poklad tvé společnosti.

Tvůj služebník se zlomeným srdcem

Kadamba Kánana Svámí


Původní text v angličtině zde.

Jayapataka Svámí

Můj drahý duchovní bratře Brahmánando Pr.
Přijmi, prosím, moje uctivé poklony. Všechna sláva Šrílovi Prabhupádovi.

Tvůj odchod z tohoto světa za Šrílou Prabhupádou přišel velmi nečekaně. Byl jsem na JIP v nemocnici ILBS, když mi Gopal Krišna Maharaj přinesl tuto zprávu. Strávil jsem na JIP posledních třicet dní a teprve včera mě propustili na běžné oddělení. Přestože bych si přál být přítomen tvé pamětní bohoslužby, můj současný zdravotní stav mi nedovoluje cestovat dnes do Vrindávanu. Proto jsem požádal mé žáky Acinta Caitanyu dase, Shiromani devi dasi a jejich malého syna Madhavu dase, aby se zúčastnili tohoto obřadu ve Vrindávanu mým jménem a setkali se s Gargamunim Prabhu, tvým drahým bratrem.

Loni v říjnu, během mého pobytu v Dillí, jsi byl tak laskav a poslal mi svoji nedávno vydanou knihu nazvanou “Swamiji“, pojednávající o tvých zábavách se Šrílou Prabhupádou. Tato kniha je velkým potěšením. Byl jsi oddaný již od počátečních dní ISKCONu, v prvním chrámu v New Yorku, založeném v průčelí obchodu. Zaznamenal jsem, že profesor Thomas J. Hopkins, který začal navštěvovat různé akce ISKCONu od jeho počátku, zmínil v úvodu této knihy velmi důležitý postřeh:

“Těchto událostí se zúčastňovalo mnoho mladých lidí a trvalo mi chvíli, než jsem se je naučil individuálně rozpoznat. Ale nepotřeboval jsem moc času na to, abych poznal, že  Brahmánanda je z nich nejzasvěcenější. Bhaktivédanta si jej brzy vybral za sekretáře, taky byl jmenován chrámovým prezidentem a tím se z něj stal Bhaktivédantův hlavní asistent. Při Bhaktivédantových veřejných vystoupeních stál Brahmánanda po jeho boku, doslova i obrazně, připraven udělat cokoliv, o co bude požádán. Když Bhaktivédanta promlouval, často žádal Brahmánandu, aby nahlas předčítal nebo recitoval z památných písem pasáže, které Bhaktivédanta citoval. A on takto sloužil jako prostředník, aby usnadnil výměny mezi Bhaktivédantou a jeho publikem. Kromě těchto veřejných sezení trávil Bhaktivédanta většinu času ve svém pokoji, kde se věnoval svému psaní. Provoz chrámu závisel převážně na Brahmánandovi, který vedle toho, že byl Bhaktivédantův sekretář a chrámový prezident, si dva roky udržel stálou práci na plný úvazek, jako učitel v newyorském vzdělávacím systému.“

To ukazuje tvé odevzdání se Šrílovi Prabhupádovi a jak zodpovědnou a spolehlivou roli jsi hrál v počátcích ISKCONu. Každý měsíc jsi Šrílovi Prabhupádovi odevzdával svoji celou výplatu $400.

Když měl Šríla Prabhupáda mrtvici a odvezli ho do nemocnice, nebojácně jsi jej odvezl po několika dnech z nemocnice, navzdory doporučení lékaře, protože Šríla Prabhupáda si přál vrátit se do chrámu. Zmínil jsem se o tom před pár lety v jedné lekci, ale ty jsi se na mě rozzlobil, protože místo abych uvedl, že jsi odvážně unesl Šrílu Prabhupádu z nemocnice hlavním vchodem, řekl jsem, že ses s ním tajně vykradl z nemocnice a ukryl Šrílu Prabhupádu v suterénu našeho chrámu. Takto jsem byl v minulosti informován o této události. Poté, co jsem o tom slyšel přímo od tebe prostřednictvím tvé knihy, uvádím to teď na pravou míru. Po tvém slavném odchodu se s námi Gargamuni Prabhu podělil o svoji úžasnou realizaci ohledně tohoto nemocničního incidentu se Šrílou Prabhupádou. Slyšeli jsme o tom, jak jsi náhle zkolaboval ve svém pokoji, a opustil nás ve chvíli, kdy tě měli přenést do přistavené sanitky.

Gargamuni Prabhu vysvětluje:
“Prabhupáda řekl Brahmánandovi: 'Ty nepůjdeš do nemocnice, protože jsi mě před nemocnicí zachránil.' Tudíž zábava Šríly Prabhupády stále pokračuje. Ještě není konec. A to je Prabhupádův projev vděčnosti Brahmánandovi za to, že ho zachránil před nemocnicí, před velkými injekčními jehlami.  Tímto říká:  Můj syn nezemře v Dillí nebo v nemocnici; on opustí tělo ve Vrindávanu.“

Kázal jsi na nebezpečných místech jako je Afrika a Pákistán. Tolik úžasných věcí by se o tobě dalo vyprávět a taky o těch dobách, které jsme spolu strávili v Mayapuru. Momentálně nejsem stavu se víc rozpovídat, neboť jsem sám v nemocnici, ale plánujeme pro tebe pamětní bohoslužbu i v Mayapuru. Tam o tobě budu moci promluvit víc.

Děkuji ti za všechnu tvoji společnost, kterou jsi mi věnoval.  S láskou vzpomínám na tyto časy.  Dokonce i svým odchodem jsi ukázal, jak slavně a neochvějně Šríla Prabhupáda oplácí svým následovníkům, kteří mu prokázali upřímnou službu. Všechna sláva tobě! Všechna sláva Šrílovi Prabhupádovi!

Tvůj služebník

Jayapataka Svámí


Přeložila bhn. Eva

Původní text v angličtině zde.

čtvrtek 11. června 2015

Vjása púdžá 2015 - nahrávky, videa a fotky


Nahrávky

Nahrávky z celého festivalu ve formátu mp3 jsou dostupné zde.  Pro poslech stiskněte tlačítko "play", pro stažení pak stačí kliknout pravým tlačítkem na název souboru a vybrat možnost "uložit jako".
Stáhnout všechny soubory najednou v zip formátu lze tady.


Videa

Odkazy na videa z Kingsdaye jsou dostupné zde a zde. Na dalším odkazu potom můžete sledovat veškerá videa z Rádhádéše - kulturní festival, venkovní kírtan, mangala-árati, přednášky, samotnou vjása púdžá ceremonii či zasvěcení.

Fotky

Flickr album od KKSBlog

Facebook album Harináma Ručiho

Facebool album Deva Sekharah dáse

úterý 9. června 2015

Můj sen

Myslím, že bude velmi pěkné, když budou mít moji žáci mezi sebou opravdové ryzí vztahy. Pozitivní vaišnavské vztahy. Bylo by to něco, co by mělo sílu; sílu pro nás samotné. Bude to něco, co nás bude vyživovat a něco, co přiláká lidi odevšad, protože celý svět hledá opravdové a ryzí  vztahy.

Já jsem vždycky v ISKCONu hledal přátelství, opravdové přátelství. Někdy se lidé v našem hnutí ptají: "Tohle je váš kolega?" Ale když budeme jako kolegové, myslím, že nejednáme na úrovni, na které bychom měli. Měli bychom mít velice hluboké vztahy - hluboké, vřelé, osobní, oceňující vaišnavské vztahy, kde jsme celkově šťastní, že se vidíme. Kdyby tohle mohlo být mezi mými žáky, naplnil by se můj sen.

Přednáška na kulturním festivalu, 25. dubna 2015, Rádhádéš, Belgie

Původní text v angličtině zde.

pondělí 8. června 2015

Brahmánanda prabhu

Mahá milost

Šríla Prabhupáda přišel do západního světa, na Západě začal své hnutí a po krátké době byl úspěšný na Lower East Side. Začal přitahovat nějaké oddané. Jedním z těchto oddaných byl Brahmánanda prabhu. Četl jsem novou knihu, která ještě není na trhu, ale nějakým způsobem jsem dostal předběžnou kopii. Od té doby, co jsem to četl, je to v mé mysli.

Tak či onak je Brahmánanda opravdu velký a silný chlap. Duchovně především, ale také fyzicky. Má velké tělo. Brahmánanda byl před vědomím Krišny zápasník, a dokonce trochu i v Krišna vědomí. Během let se stal nepochybně opravdu velkým ve svých rozměrech. Dokonce i velcí lidé vedle něj vypadají, že jsou malí.


Jednou dal Šríla Prabhupáda velkou sladkou kouli – simply wonderful opravdu velké velikosti , mahá-velkou – jednomu oddanému. Položil ji před oddaného na talíř a pak se na ni jen díval. Brahmánanda se na ni také podíval a prostě si ji hodil do úst a celou ji snědl! A Prabhupáda řekl: „Ano, to je povaha milosti. Když nevyužijete jejího prospěchu okamžitě, může zkrátka zmizet!“


Vůdce

Existuje mnoho příběhů o Brahmánandovi. V raných dnech se stal Prabhupádovým věrným zástupcem. Jeho povaha byla kompletním odevzdáním se Prabhupádově touze. Cokoliv Prabhupáda řekl, on udělal. Myslím, že pokud je nějaká výrazná vlastnost v jeho charakteru, je to jeho loajalita. Je tím nejloajálnějším služebníkem Šríly Prabhupády, kterého si dovedete představit. Cokoliv Prabhpáda řekl, „Dobře, tak to jdeme udělat, ať je to cokoliv.“ To není tak jednoduché a u každého to tak rozhodně nebylo. Proto Brahmánanda získal toto unikátní postavení, být tak blízko Prabhupádovi.

Ve skutečnosti, Brahmánanda byl v těch ranných dnech vůdcem oddaných. Když jim bylo řečeno, že by si měli zvolit pokladníka, sekretáře a prezidenta, pak Brahmánanda řekl, „Satsvarúpa by byl dobrým sekretářem.“ a Gargramuni, kterého přezdívka byla Garga-money (money = peníze) byl jasnou volbou pro pokladníka. Prabhupáda řekl, „Ty bys měl být prezidentem.“ Tak se to stalo a od té doby měl Brahmánanda na starosti všechno a bylo to docela úžasné.

Právě v tu chvíli přišel do kanceláře účetního vrchní editor a Brahmánanda zahlédl tu příležitost. Řekl tomu muži, „Zde mám Bhagavad-gítu od A.C. Bhaktivedanty Swamiho Prabhupady a chtěl bých vám ten manuskript nabídnout k publikaci.“
Ten muž odpověděl: „Bhagavad-gíta? Právě dokončujeme sérii duchovních námětů a potřebujeme Bhagavad-gítu, aby byla série kompletní! Bereme to.“

A bylo to. Macmillan, velká společnost, publikovala Prabhupádo
vu Bhagavad-gítu. To byl Brahmánanda. Prabhupáda byl velice dychtivý aby pokračovalo publikování knih.

Nakonec se to dostalo až do Japonska a to za dobrou cenu. Také Krišna knížka tam měla být vytištěna a Brahmánanda vyjednával s tiskárnou a informoval je, jak to mají udělat, a tak dále... Ale když Brahmánanda odjížděl, ještě to nebylo hotovo a on musel jít, aby stihl svůj let. Přestože slíbil, že to bude hotovo, ještě to nebylo. A tak byl velice zklamaný, protože věděl, že Prabhupádu to zklame. A jak tak stoupal po schůdkách k letadlu, najednou se tam objevila velká limuzína a jela po asfaltu přímo k letadlu a vystoupil z ní šéf Dai Nippon tiskárny. Brahmánanda viděl všechny ty osoby, se kterými pracoval a sešel ze schodů dolů. Oni vyndali tu krabici a předali mu ji. Brahmánanda pak odešel do letadla tam otevřel tu krabici a vyndal stříbrnou kopii Krišna knížky a muž vedle něj se zeptal, „Co to je?“
On odpověděl: „Toto je kniha o Krišnovi. Vydal ji můj duchovní mistr, A.C. Bhaktivedanta Swami a sponzoroval ji George Harrison.“
Muž se zeptal, „Kolik stojí?“
„$20“
Muž odpověděl, „OK, pak jí beru.“ (smích). On tu knihu koupil!

Takže když Brahmánanda dorazil do Ameriky, cítil se trošku rozrušený dát Prabhupádovi tu krabici, která byla už otevřená a Prabhupáda se zeptal, „Kolik knih tam je?“

On odpověděl, „Dvacet čtyř Šrílo Prabhupádo. Bylo jich dvacet pět, ale je jich už jen dvacet čtyři.“
„Ohh“ řekl Prabhupáda.
„Jednu jsem prodal v letadle.“
Prabhupáda řekl: „To je velice pěkné.“ Pak si vzal Prabhupáda výtisk do rukou a řekl, „Všechny tyto ostatní by se měly také prodat.“ Podíval se na tu, kterou držel a řekl, „A tato také.“

Všechny se prodaly a Prabhupáda byl velice potěšen. Takto byl Brahmánanda velice blízkým a důvěrným zástupcem Šríly Prabhupády a prakticky jako jeho syn, v mnoha ohledech velice blízko.

Transcendentální léčba

Brahmánanda vyprávěl ve Vrindávanu příběhy a já jsem jim naslouchal. Byl nemocný a Prabhupádovi se to nelíbilo.

Prabhupáda říkal: „Jak můžeš být nemocný? Jak jen můžeš být nemocný?“ „Prostě jsem nemocný.“ „Ty jsi pořád nemocný.“

Nebyl vůbec soucitný a Brahmánanda trpěl, opravdu ho to bolelo a Prabhupáda byl drsný; pokračoval, jako by to byla nějaká ohavná nemoc – nechutné! Brahmánanda se cítil čím dál hůř. Pak za ním Prabhupáda přišel, promnul mu hlavu a on byl vyléčen. Tímto způsobem je zde transcendentální milost.

Brahmánanda prohlásil: „Ano, on mě takto uzdravil.“

Potom řekl, že jindy ho také Prabhupáda vyléčil. „Měl jsem problémy se zády a nemohl jsem se narovnat, a tak jsem seděl na židli. Všichni oddaní šli ven kázat a já jsem byl jediný, kdo zůstal v chrámu. Pak zazvonil telefon a cítil jsem, že ho musím zvednout, jenže jsem nemohl. Přesto jsem ho nějakým způsobem vzal a byl to sekretář, který chtěl mluvit s Brahmánandou. ‚Prabhupáda chce, abys okamžitě přišel a stal se znovu jeho sekretářem,‘ řekl.“

Brahmánanda odvětil: „Ale… ale… ale jak mohu přijít? Má záda…“ A potom znenadání zjistil, že stojí rovně a jeho záda jsou vyléčena, a tak řekl: „Okamžitě běžím.“ Takto byl vyléčen transcendentálním způsobem Prabhupádovou energií a tak to pokračovalo i další roky.

Stejně dobrý jako Bůh

Před dvěma lety byl ve Vrindávanu jeden oddaný původem z Jižní Ameriky, který se zeptal Brahmanandy: "Brahmanando, ze začátku to bylo s Prabhupádou velmi důvěrné, velice blízké jen s několika oddanými, ale později se hnutí rozrostlo. Cítíš, že se v tom vztahu něco změnilo?"

Brahmánanda řekl: "Podívejte... Když jste dítě, váš otec je váš otec, a když vyrostete, je váš otec pořád vaším otcem. Jaký je rozdíl? Prabhupáda byl můj duchovní učitel!"

Jihoamerický oddaný na to odvětil (se španělským nebo portugalským přízvukem): "Já vím, myslím, že je pro tebe Prabhupáda Bohem."

A potom Brahmánanda: "Ale ne. Ne, ne, ne, ne, ne. Udělal jsem tuto chybu jednou v roce 1970. Ale ne, Prabhupáda není Bůh, Prabhupáda je stejně dobrý jako Bůh, je stejně dobrý jako Bůh." A pokračoval: "Ale dnes, nyní myslím, že je ještě lepší než Bůh, protože přišel na Lower East Side a zachránil mě."

Pak byl přemožen emocemi a celý dav, všichni jsme cítili tu vlnu emocí. Bylo tam hrobové ticho...

Úžasný oddaný

Příběhy o Brahmánandovi ukazují neuvěřitelné odevzdání. Jsme my připraveni prostě přijmout příkaz, bez ohledu na to, jaký? To je to, proč říkám, že když tohle čteme, slyšíme a když potkáme Brahmánandu, pak vidíme tolik lásky k Prabhupádovi a tolik víry v něj a takové přesvědčení a odevzdání se Prabhupádovi. Je to neuvěřitelné, výjimečné!

To je ta nejúžasnější věc, protože my se nemůžeme obracet na Krišnu přímo. Nikdo nemůže. Musíme k Němu přistoupit skrze Jeho oddané a zde je celý řetěz oddaných. Obracíme se na oddané a ti se zase obrací na oddané. Prabhupáda nám dal vědomí Krišny tak, že přesně sedí do našeho moderního života. Kdybychom se vrátili zpět do tradiční Indie, mohli bychom to dělat? Mohli bychom žít takto jednoduše? Mohli bychom žít takhle odříkavě jako sádhuové, kteří žili v Indii dříve, anebo ještě i dnes? Mohli bychom? Bylo by to velice drsné, velmi odříkavé. Jednoduše celý den zpívat? Mohli bychom to dělat? Šestnáct kol, a dokonce i během šestnácti kol myslíme na tolik různých jiných věcí, které máme udělat. Posíláme mezitím nějaké ty SMSky a děláme cokoliv, jen nezpíváme. Mysl chce dělat cokoliv kromě zpívání. Pak si říkáte: "Ó, tohle je důležité! Tohle musím udělat zrovna teď." Jakákoliv příležitost k přerušení zpívání, to je pro nás normální. Takže tyto body zde jsou.

Pro nás bylo všechno zjednodušeno. Takže chápeme, že Brahmánanda je důvěrný společník Šríly Prabhupády. Není o tom pochyb, vůbec není obyčejnou osobou. Proto všem říkám, a vám to řeknu taky, že žije ve Vrindávanu a má rád, když ho oddaní přijdou navštívit. Má to velmi rád. Není to tak, že ho nemůžete vidět, že je příliš velkým oddaným na to, abyste ho viděli. Vůbec ne. To vůbec není Brahmánanda. Je šťastný, když vidí jakéhokoliv oddaného. Je velice osobní a zajímá se o oddané.

Takže po Pákistánu poslal Šríla Prabhupáda Brahmánandu do Afriky. Nějakou dobu ho nechal v Bombaji, aby se zhluboka nadechl, a potom řekl: "Hmmm... ano, teď jsi udělal tohle a myslím, že nyní bys měl jet do Afriky." To byl další úkol. V té době řídil celou Afriku, veškeré tamní kázání, dokonce i Jižní Afrika byla také pod Brahmánandou.

I když tam nemohl jet kvůli vízům a podobně, udělal pro Jižní Afriku aranžmány a zařídil, aby se začalo kázat v Keni. Později jel také do Nigérie. Nigérie, říkal, to bylo úplně něco jiného - lidé se tolik zajímali. V Keni to bylo drsné, ale v Nigérii... tam se to opravdu rozjelo, i když tam byla předtucha toho, co se stane.

Takže proto bychom všichni měli jít spatřit Brahmánandu. Poslal jsem tam tolik oddaných. Naposledy dával lekci a já jsem o tom nevěděl a potom jsem to slyšel, a tak jsem přišel pozdě. Tak jsem trochu utíkal a stihl jsem to akorát včas. Zrovna začal. Zastavil přednášku a řekl: "Přišli někteří z tvých chlapců!"

On to má rád. A všechny si pamatuje. Velký muž, velké srdce. Rád objímá spoustu lidí a proto se může zajímat o životy mnohých. Tak úžasných oddaných. Takže ano, my potřebujeme požehnání těchto oddaných, požehnání vaišnavů. Neměli bychom být ostýchaví.


Původní text v angličtině zde.

sobota 6. června 2015

Změna světa

Dnes ráno jsem poslouchal zveřejňování sankírtanových výsledků. Bylo to velice pěkné. Rád jsem slyšel, že knihy jdou ven. Ale kdybych byl trošku cynický a skeptický, řekl bych: "Dobře, kolik lidí je tady v Sydney a kolik knih jste rozdali? Když to půjde tímto tempem, bude trvat věčnost, než dostanou knihu všichni lidé v Sydney! Jaký to bude mít vliv? Opravdu měníme město? A co celá země? Je tedy naše mise úspěšná?"

Musíme přijmout, že naše mise je úspěšná, a že nezávisí na hmotných kalkulacích! Takovýto druh materiálního uvažování se na tohle nevztahuje - tolik knížek každý den a počet obyvatel je takovýhle, proto matematicky vzato to bude trvat průměrně tolik dní, než konečně pokryjeme lidi v Sydney, a pak budeme doufat, že se všichni odevzdají! Ne, takhle to není. Protože platí starověký příběh vrabce, který ztratil svá vajíčka v oceánu. Vrabec vyhrožoval oceánu: "Když mi nevrátíš moje vajíčka, vypiju všechnu tvou vodu!" Oceán to nezajímalo, zato ale Garudu ano! Byl přitahován upřímností vrabce, a potom on pohrozil, že oceánu vypije vodu.

Takže je zde tento "Garudův princip". Když se snažíme šířit vědomí Krišny, přitahuje to bezpříčinnou milost Krišny; On to pak udělá. Nakonec to Krišna udělá! Když je Pán přitahován službou Svých oddaných, vloží se do toho a pak se to začne dít!

Šrímad Bhágavatam 7.10.23, 27. května 2015, Sydney, Austrálie

Původní text v angličtině zde.

čtvrtek 4. června 2015

Nebuďte při uctívání Krišny mechaničtí!

Komentář: Říkal jste, že oltář je ve skutečnosti duchovní svět. Ale já pociťuji, jak se osobní uctívání Božstva může stát mechanickým; něco jako rutinní desetiminutová púdžá.

To se může stát, ale pokud se každý den snažíte udělat něco mimořádného, pak se to mechanickým nestane. To je ten fígl. Podívejte - pokud jen děláte ten každodenní standard, bude to mechanické, ale když jdete trochu za tu hranici a snažíte se udělat něco extra, udržuje to onu svěžest. Měli bychom se dostat na úroveň, kdy se snažíme udělat něco neobyčejného. A to je způsob, jak se dostaneme z mechanického uctívání, nejen ohledně Božstev, ale také jakýchkoli jiných vztahů.

I v manželství se to po nějaké době stane mechanickým: "Tady máš snídani." A pak se jednoho dne opravdu snažíte a připravíte speciální snídani, a on na to: "Páni! Co je tohle?! Mmmmmm! Mohl bych tohohle dostat víc prosím?" Pak je zde určité kouzlo, které přichází z vykonání výjimečného úsilí. To je povaha vztahů a uctívání Božstva je celé o vztahu - udělat něco mimořádného pro naše Božstvo. Tehdy ten vztah ožije.

Musíme být opatrní, protože Božstvo může odejít. Co kdyby Krišna přišel do vašeho snu a řekl, že teď chce odejít někam jinam? Proto si musíme dávat velký pozor na to, abychom nebyli mechaničtí!

Setkání žáků, 22. prosince 2014, Kapské Město, JAR

Původní text v angličtině zde.

středa 3. června 2015

Rodinné vazby

Kdykoli se narodíme v tomto světě, okamžitě jsme zadluženi. Jsme zavázáni svým rodičům, kteří nás sem přivedli a učinili opatření, aby se o nás postarali. Jsme zadluženi polobohům, protože nás zaopatřují. Světlo, vzduch a potrava - to vše nám poskytují. Jsme zavázáni svým předkům, protože vybudovali tolik věcí a tak těžce pracovali, aby pro nás vytvořili veškeré zázemí.

úterý 2. června 2015

Co je v tom jídle?

Někteří lidé si myslí: "Co je v tomhle jídle? Co do toho dali?! Není tam nějaká droga?" Ne. Jediná věc, která v tom je, je požehnání; požehnání Pána. A požehnání jsou mocná. Kam spěje život bez Pánových požehnání? Kam to jde? Zkuste to, nevede to nikam. Nikam, nic dobrého! To je to, co se děje.

Takže požehnání jsou potřeba, požehnání Pána. Mnoho lidí v minulosti pochopilo, že jsou požehnání Pána a Jeho oddaných třeba. Tohle je tedy duchovní. Takováto požehnání obdržíte, když vykonáváte službu. Když děláte něco pro Nejvyššího Pána, aniž byste něco požadovali na oplátku. A to je přirozenost duchovna.

Přednáška na Ratha Yatře: Sexualita a duchovno, 3. dubna 2015, Durban, JAR

Původní text v angličtině zde.

pondělí 1. června 2015

Komu skutečně patříme?

Přáli bychom si dojít do stavu čisté a ryzí oddané služby, aby naše srdce mohlo být plně uspokojeno službou Krišnovi. Sloužit Jemu je náš jediný cíl - naše jediné potěšení, naše bohatství a naše jediné vlastnictví. Nic jiného nemáme. Jsme v iluzi, že vlastníme mnoho věcí: "Tahle země je moje a tyhle věci taky, tolik věcí je mých...," ale to je iluze. Čas zcela jistě přetrhá vztahy, které máme s čímkoli hmotným. Dokonce i naše tělo není opravdu naše, dokonce i to patří Nejvyšší Osobnosti Božství.

V Čaitanja Čaritámritě je jedna část, kterou bychom měli zdůraznit. Když bylo tělo Sánatany Gósvámího v Džagannáth Purí znečištěné boláky a Šrí Čaitanja Maháprabhu se ho dotýkal a objímal ho, Sanátana Gósvámí si říkal: "Tohle je příliš!" Myslel si, že udělal největší přestupek, když dovolil, aby se tohle stalo, a chtěl se vzdát svého těla. Ale Šrí Čaitanja Maháprabhu zdůraznil: "Ne! Už ses mi odevzdal, což znamená, že jsi odevzdal svou mysl, tělo a slova. Proto je tvé tělo nyní mým vlastnistvím, nikoli tvým."