Čas smrti

Bude to stačit? Odevzdám se dostatečně, tak, že když přijde čas smrti, budu skutečně anyābhilāṣitā-śūnyaṁ (Nektar oddanosti 1.1.11); oproštěn od jakékoli jiné motivace, a že se budu moci jednoduše obrátit na Krišnu a říci, "Krišno, jsem Tvůj, a nemám žádný jiný zájem než Tvůj zájem, to, co si přeješ." ? Vyvinu abhayaṁ sattva-saṁśuddhir (Bhagavad-gíta 16.1); rozvinu ducha nebojácnosti? Tato nebojácnost je nezbytná, když musíme posunout své zaměření a hledět na Krišnův zájem.

Musíme se dívat na toto:
Co Krišna chce? Co Krišna potřebuje?
Co dělám pro to, abych tomu přispěl?
Co dělám pro to, abych Krišnovi nabídl to, co potřebuje?
Čím přispěji v rámci svého charakteru a jednání?
Jinými slovy, čím přispěji v rámci svého vědomí a konání?

Vše v mém vědomíi by mělo být pro Krišnu. Alespoň by vše v mém vědomí mělo být na Krišnu upřeno. Všechny moje činnosti musí být spojené s Krišnou, každá z nich. Všechny mé činnosti musí být neustálým proudem činností, které jsou spojeny s vědomím Krišny, a tyto aktivity musí být přímo zaměstnány v Krišnově službě nebo nepřímo podporovat vědomí Krišny. Ale co máme dělat, pokud máme zaměstnání ve světě? Jsme oddaní, ale máme také hmotnou profesi. Potom pojďme použít plody této práce pro službu Krišnovi, a tak si můžeme udržovat životní styl vědomý si Krišny. Takže co Krišnovi přinášíme? Nepřináším Mu jen své vědomí. Přináším i své činnosti. Dokonce i když mé vědomí není dokonalé, doufám, že mé činnosti přinesou změnu, protože konec konců Krišna je milostivý a Krišnu si můžeme získat milostí. Proto doufám, že cokoli Krišnovi přinesu, bude dostatečné k získání Jeho milosti.

Proto čím víc se soustředíme na to nabídnout Krišnovi to nejúžasnější, co se jmenuje "náš život", tím víc se tímto směrem soustředíme, tím více se můžeme stát nebojácnými. Ale když čelíme Krišnovi v čase smrti, je tam celá řada otevřených konců, chybiček a takových věcí. Proto toto je chvíle, kdy bychom měli nasbírat své bohatství. Toto je doba sbírání pokladů, ne pro nás, ale sbírat poklady pro Krišnu a pojďme před Krišnu předstoupit s velikou sbírkou úžasných darů. Potom bude Krišna tak spokojen, že čas smrti bude chvílí velikého štěstí.



(Kadamba Kánana Svámí, 4.červen 2020, Rádhadéš, Belgie, Čaitanya Čaritámrita Lecture)


Odkaz na přepis v angličtině je zde.
 

Láska, mír...a darebák!

Když přijdeme na duchovní úroveň, myslíme si, že život je jenom láska a jenom mír a že je jen jeden pocit, jedna emoce - LÁSKA A MÍR.
Ale ne ne ne...skutečné duchovní emoce nejsou jen slaďoučké, je to i TY DAREBÁKU! Víme, že darebák bylo jedno z Prabhupádových oblíbených slov. Ve skutečnosti jsem to slovo neznal, dokud jsem nezačal číst Prabhupádovy knihy. To slovo jsem se naučil od Prabhupády. Může to být dokonce i zastaralé slovo, ale v ISKCONu je to takové docela roztomilé slovo.

Když lidé dělali všelijaké věci, Prabhupáda byl připraven nazvat je darebáky! Celý svět se věnuje nejrůznějším odporným činnostem a moderní způsob myšlení je, že o lidech začneme přemýšlet více jako o obětech - obětech okolností. Ale Prabhupáda by řekl darebák, protože to lidem dávalo zodpovědnost...protože ty víš, co děláš, a víš, co dělat máš, víš, že je to špatné a přesto to děláš - darebáku!

Proto vznešená úroveň paramahamsy znamená přijmout zodpovědnost a přestavit svůj život.
"Ale ách, tolik práce," někdo může říct - pak je to líný darebák - příliš líný než aby předělal svůj život!
"No, je to tak těžké, bere to tolik energie. Já se snažím..." Ne, snažení nestačí, ty to musíš UDĚLAT. Snažení vlastně znamená, že to neděláš, a to znamená DAREBÁK!
Takto měl Prabhupáda osvěžujícího rebelského ducha a bojovného ducha. Ne jen být poražený, "Ááách, je to tak obtížné," a my to děláme ještě obtížnějším než už to je, abychom s tím nemuseli nic dělat, a každý řekne, "Inu, je to velmi rozumné. Předložil jsi tolik argumentů a my to chápeme." Protože každý si někde vzadu v mysli říká, že zítra může být řada na něm. Takový pakt mají darebáci mezi sebou!   


(Kadamba Kánana Svámí, 19.prosince 2011, Kapské město, JAR, přednáška)


Odkaz na přepis v angličtině je zde.

Krišna dal, Krišna vzal

Máme tyto "hlučné chlapce", kteří hrají v kírtanu velmi energicky na všechny svoje nástroje. Ale ta energie není jejich, tuto energii jim dal Krišna. Je to Krišnova energie, kterou vložil do těchto "hlučných hochů", a oni ji teď mají. Ale jak jde čas, nebudou ji mít, hodně z té energie zmizí, není to tak? Když se podíváte na některé starší pány, tak sedí na židlích a opírají se o zeď. (smích) Už nemají tolik energie. Krišna ji odebral. Oni ji také měli, ó ano, ale nyní ji Krišna vzal, pomalu ale jistě. To je to, co znamená stárnout, vše je odebíráno. Po nějaké době, když si chcete vzpomenout, jestli jste si vyčistili zuby, musíte si sáhnout, jestli je váš kartáček mokrý. (smích) V totmo světě je vše postupně odňato. Ano, to je Hari! Hari bere energii, ale nikdy nesmíme zapomenout na to, že Hari nám energii také dává. 


Proto vše, co teď vidíme, všechna energie, která existuje, je Krišnova energie a Krišna tu energii vložil. Takže všechno v nás, cokoli co máme, musíme chápat, že to do nás vložil Krišna. Říkáme "můj mozek", ale musíme myslet na to, že Krišna do nás vložil inteligenci a také musíme vědět, že to může vzít. Tak je to se vším. Tímto způsobem můžeme vidět, že Krišna je původem všeho.

(Kadamba Kánana Svámí, 3.října 2018, Camp de Masque, Mauricius, Šrímad Bhágavatam 1.1.1)


Odkaz na přepis v angličtině je zde.

Stoprocentní Bhágavatam

Manu Samhita, ačkoli dává pokyny o tom, jak by se měla lidská spolenčost chovat, není zcela transcendentální, a proto vaišnavové Manu Samhitu plně nepřijímají. Napřiklad - v Manu Samhitě je usměrněné jezení masa, které my nikdy nepřijmeme. Manu Samhita obsahuje jednoduše světské pokyny o tom, jak regulovat spolenčost, ale čisté transcendentální pokyny jsou jiné povahy a můžeme je nalézt ve Šrímad Bhágavatamu. Proto je Šrímad Bhágavatam literaturou, kterou můžeme přijímat na sto procent. Existuje spousta védské literatury, je zde hierarchie a dokonce i když jsou citovány verše z určitého védského textu, to nezbytně nečiní celou tuto knihu autorizovanou.

Je tu mnoho knih z Manu Samhity a také mnoho knih, ze kterých naši áčárjové citují, jelikož je to autorizovaný védský zdroj, ale to neznamená, že přijímáme celou Manu Samhitu. Takto spoléháme na áčárji - dharmasya tattvaṁ nihitaṁ guhāyāṁ (Čaitanja Čaritámrta, Madhja-líla, 17.186). Skutečný význam písem zůstává skrytý v srdcích velkých svatých osob a pouze skrze jejich zjevení můžeme k písmu přistoupit. Proto je princip gurua zásadní.


 evaṁ paramparā-prāptam
imaṁ rājarṣayo viduḥ
sa kāleneha mahatā
yogo naṣṭaḥ paran-tapa. 


Toto transcendentální poznání přichází skrze linii duchovních učitelů, kteří toto transcendentální (Bhagavad-gíta 4.2). Když chce někdo zjistit, co je pravda, jen tím, že bude o samotě studovat knihy, pak se ztratí v divočině. Potřebujeme áčárji, aby ustanovili, co skutečně máme přijmout a co být přijato nemá. Taková je povaha transcendentální kultury.
poznání na základě písem vezmou, toto transcendentální poznání zrealizují a potom je vyučují. A přináší správné závěry z písem (


(Kadamba Kánana Svámí, 6.prosince 2019, Kapské Město, JAR, Šrímad Bhágavatam 2.7.20) 


Odkaz na přepis v angličtině je zde.

Vnímání Krišny skrze zpívání

Krišna je všude, protože je všeprostupující. Nejen že je všude přítomna Krišnova brahmajyoti (záře), na které vše spočívá, ale Krišna samotný je přítomen všude v různých podobách. Někdy je v podobě Nrsimhadéva, někdy je v podobě Várahy a jindy je ve Své sladké podobě hrající na Svou flétnu. Proto je v podstatě Krišnova milost neustále zde.

Přebal prvního zpěvu Šrímad Bhágavatamu je velmi speciální, protože Šríla Prabhupáda ho sám navrhl. Nakreslil tam mapu celého duchovního světa. Tato mapa ukazuje Gólóku Vrindávan, sídlo Krišny, ve tvaru lotosu. Uvnitř okvětních lístků máme Mathuru. Zvenku je Ajodhja. Pak je tam ta záře, ve které je mnoho vaikunthských planet, kde přebývají různé podoby Višnua. Potom na břehu řeky Viradži, která odděluje hmotný svět od duchovního, vidíme Mahávišnua. To je vnější strana přebalu. Když se podíváte dovnitř, můžete číst text, který je také velmi zajímavý. Tam Šríla Prabhupáda píše, že duchovní nebe je všeprostupující a Krišna zahaluje část tohoto duchovního nebe mrakem iluzorní energie. Proto o něm nikdo neví a proto jsme na něj zapomněli. 


Na začátku když zpíváme Hare Krišna mahámantru, vnímáme zpívání skrze tři hmotné úrovně - intelekt, mysl a smysly - a tak se vztahujeme ke všemu. Takže pokud posloucháme mahámantru skrze naše smysly, říkáme, "Ááách, je tak pěkné to slyšet!" s myšlenkou dosažení okamžitého požitku. Pokud ji začneme vnímat skrze naši mysl, začneme o ní snít intuitivním způsobem. Když používáme intelekt, začínáme se ptát na otázky ohledně toho, co slova mahámantry znamenají analytickým způspbem. Takto tedy vnímáme zpívání Hare Krišna mahámantry na začátku. Proto když zpíváme na této úrovni, ve skutečnosti nevidíme Krišnu. Nevnímáme Krišnu.

Ale když zpívali Gósvámí, neviděli jen podobu Krišny, ale také viděli Jeho zábavy. Zábavy duchovního nebe se před nimi zjevily, jednoduše tím, že zpívali. To je tedy duchovní moc zpívání - zpívání sestupuje do hmotné sféry, kde zvedá závoj iluze. Skrze tento neustávající proces zpívání se pomalu začínáme rozvzpomínat na svůj původní duchovní vztah s Krišnou. To je účel naší činnosti zpívání Svatého Jména; oživit náš vztah s Nejvyšší Osobností. 


(Kadamba Kánana Svámí, 2.prosince 2019, Canberra, Austrálie, domácí program)



Odkaz na přepis v angličtině je zde.

Nedostatek touhy

Nedostatek touhy mění celou naší oddanou službu v odříkání
Z knihy “Under the Desire Trees”

Slýchávám, "Vrindávan je tak odříkavý. Je tam tolik prachu a během parikramy dokonce pršelo. Ach Bože! Prasádam je v pořádku, ale není to jako doma. Ach, to slunce je tak horké. Páni, to je dlouhá cesta; jak mohu jít tak daleko? Také máte komáry..."

Takže realita je taková, že naše touha není příliš silná. 
Když není naše touha silná, vše, co vidíme, je odříkání. Pokud silná je, pak to žádné odříkání není.  


Odkaz na přepis a nabídku knihy v angličtině je zde.