středa 30. července 2014

Jedna velikost všem nesedne

Kadamba Kánana Svámí, 8. dubna 2009, Durban, JAR

Kdykoliv diskutujeme téma kanista, madhyama a uttama, začneme se cítit, jako bychom poměřovali Vaišnavy s metrem v ruce! A jakmile je s metrem v ruce začneme měřit, je zde velké riziko, že velikost některých vaišnavům budeme snižovat, protože vaišnavu je velice těžké měřit. Žádný se nevejde do škatulky, každý udělal pro Krišnu něco výjimečného! Proto, kdo se vejde do krabice s názvem – kanista, madhyama, uttama ? Těžké! Je to velice komplikované, tolik měření!

Takže raději oceňujme službu, kterou vaišnavové dělají a přehlédněme ty nedostatky, i když k nim je tendence, my se jen zaměříme na tu službu a budeme vaišnavy opěvovat.

Ale na druhou stranu stále rozlišujeme, protože naivně nepřijímáme, že úplně každý je čistý oddaný. Přijmout někoho jako čistého oddaného na nejvyšší úrovni je velice vážná věc a nemůže učiněna na základě sentimentu. Proto je dobré rozumět kategoriím (pokroku oddaných), ale nebudeme oddané značkovat tričky s nápisy: kanista, madhyama a uttama! To by bylo příliš extrémní, ale raději oceníme všechny vaišnavy a jejich vznešené vlastnosti. Díky počítání slávy vaišnavů uvidíme tolik skutečně vznešených vaišnavů…


Původní článek v angličtině zde.

pondělí 28. července 2014

Milost Vrindávanu

Kadamba Kánana Svámí, 8. června 2014, Stockholm, Švédsko, ŠB1.5.14

Co dělat ve Vrindávanu, když ho navštívíme, abychom získali Krišnovu milost? Naslouchat, zpívat a sloužit jsou ty klíčové elementy. Naslouchání, zpívání, vzpomínání a sloužení Krišnovi nějakým možným způsobem. Když jsme ve Vrindávanu, naším hlavním úkolem je zpívat a naslouchat o Krišnovi. To je ta hlavní věc ve svatém dhámu. Nasloucháme, zpíváme, vzpomínáme a sloužíme i zde (mimo Vrindávan), ale ten rozdíl je, že tam je to jednodušší, protože prostředí je tam tak transcendentální a kultura je tam také transcendentální.

Představte si, kdyby Vrindavan byl pouze les, horký les; to by bylo pro nás daleko těžší. Ale všechny ty chrámy jsou tam. Všehna ta svatá místa jsou tam. Ty chrámy a svatá místa jsou všechno kultura. A všichni oddaní tam: „Radhe! Radhe!“; to vše je kultura uctívání Krišny. Vidíte, že nakonec je zde mnoho energie z Vrindávanu, která ve skutečnosti pochází z kultury, a pod ní je dhám. Takže ty stejné činnosti jako zde, naslouchání, opěvování, vzpomínání a služba Krišnovi; ale ve Vrindávanu je to daleko mocnější!

Původní článek v angličtině zde.

úterý 22. července 2014

Vztahy mezi oddanými

Kadamba Kánana Svámí, 21. prosince 2010, Cape Town, JAR, Lekce na domácím programu

Rodina Vaišnavů je naší podporou. Prabhupáda vytvořil toto hnutí velice osobním. Na počátku přehlížíme, jak důležité jsou v něm vztahy, protože na to nejsme zvyklí. V hmotném světě, když vám vztah nefunguje, prostě jej ukončíte a zkusíte další.. a pak další.. a opět další.

A nyní nehovořím pouze o přátelství. Tolik přátel se spojilo a zase rozešlo během našeho života v hmotném světě, ale duchovní vztahy jsou jiné. Duchovní vztahy jsou jiné, protože oddaní jsou velice vzácní. Proto jsou oddaní ve vztazích drahocenní a vztah s oddaným je vzácný a jestliže ho jednou zničíme, je těžkého ho obnovit, není to jako u nějakého hrnce, který se dá zase slepit dohromady.

Proto si s oddanými nemůžeme dovolit tuto mentalitu, že pokud ten vztah nefunguje, zbavíme se ho a najdeme si jiný! Protože přijde ten den, kdy budeme potřebovat všechny oddané. Přijde ten den, kdy budeme velice záviset na oddaných, protože Vaišnovové vyživují náš duchovní život a bez nich to bude velice obtížné. Přijde den, kdy se budeme muset zbavit veškerého umělého chování v našich vztazích, protože ho nedokážeme udržet a čas nás otestuje. Jak se říká: „všechno vyjde ven při praní“ (anglický idiom) To znamená, že dříve nebo později, budeme muset být upřímní.

Na počátku možná můžeme hrát Shakespeara Krišna vědomí, ale v jednu chvíli už budeme potřebovat skutečné vztahy a pravé přátele. Toto je velice důležité, proto musíme být velice opatrní, abychom si byli jisti, že se nedopouštíme žádných nepříjemných výměn mezi oddanými, a to byť i ve jménu oddané služby.

Někdy může být třeba opravit oddaného, který nedělá věci správně. Někdy musíme někoho pokárat, ale je to nešťastná věc, protože během toho můžeme vztah narušit.


To je jedna myšlenka, která mi přišla na mysl ohledně přátelství mezi Vaišnavy. Přátelství není jen díky nějakému prohlášení, není to jen Facebookové přátelství nebo přátelství podle tváře, přátelství znamená daleko více.

Původní článek v angličitně zde.

pondělí 14. července 2014

Osamělý vaišnava

Než jsem se připojil k vědomí Krišny, říkal jsem si, že se přidávám k hnutí velmi podobně smýšlejících lidí a že s nimi poznám pocit velice důvěrného přátelství. Pak jsem byl v šoku, když jsem viděl, že se připojil i člověk, kterého jsem kvůli jeho názorům tak nějak nemohl vystát! (smích)

Říkal jsem si: "Jak je tohle možné? Tenhle chlápek ne! Jak je možné, že se on stal oddaným?!" No přece díky univerzální podstatě Krišna vědomí. Lidé všech ras, všech společenských postavení a dokonce i opačných světonázorů se mohou připojit k hnutí Hare Krišna, a proto není vždy lehké mít tento druh důvěrného přátelství s každým. Nemáme ho.


čtvrtek 10. července 2014

Obstát ve zkoušce času

Tíha času je tou největší tíhou ze všech. Udržování standardů čistoty časem vyžaduje veliké úsilí; ve skutečnosti to vyžaduje čím dál větší úsilí. V hmotném světě jsou věci na začátku obtížné, ale člověk je potom čím dál zkušenější, kdežto v duchovním životě postupně zjišťujeme, že víc a víc závisíme na Krišnovi a Jeho milosti... Že pro to musíme vyvinout úsilí a musíme jít hlouběji do svého vzpomínání, do své meditace.

Už nemůžeme zpívat jen tak mechanicky. Už nemůžeme mechanicky procházet svými rituály. Ne, musíme doopravdy natáhnout ruku ke Krišnovi. Musíme skutečně natáhnout ruku ke svému duchovnímu učiteli a prohloubit náš vztah. V duchovním životě je k zachování standardů čistoty postupem času jaksi vyžadováno čím dál větší odříkání. To nás pohání kupředu, kupředu na duchovní cestě.

Přednáška na domácím programu, 11. dubna 2014, Kapské Město, JAR

Původní text v angličtině zde.

úterý 8. července 2014

Upřímnost a odevzdání

Kadamba Kánana Svámí, 9. května 2014, Bhaktivédanta Manor, Anglie, ŠB 8.23.3-6

Vždy jsem si o sobě myslel, že jsem duchovnější než ostatní lidé. Co nadělám! Měl jsem trošku více duchovního zájmu než průměrná osoba. Ve skutečnosti jsem si o sobě myslel, že jsem velice duchovní. Ale potom jsem viděl různé skupiny praktikující jógu. I na té józe jsem viděl, že většina z nich to dělá jen kvůli prestiži.

Byl jsem v Himalájích, tam, kde žijí Tibeťané. Setkal jsem se všemi Tibeťany u čajového stolku, kde jsme si po ránu dávali čaj a trošku horkého chleba s máslem, což jsem si tenkrát myslel, že není špatné. Ale pak ti lidé říkali: „Jdeš do knihovny? Tibetské knihovny? Už studuješ Tibet? Chodíš na kurzy meditace? Jakou děláš úroveň? První nebo druhou?“ (Britským přízvukem) Pak někdo řekl, že první úroveň. A někdo jiný odpověděl. „Ó ano, je to svým způsobem obtížné, že ano? Vzpomínám si na to, jak jsem tím procházel.“ A já jsem si pomyslel, „Ó můj Bože, opět se jen porovnáváme se sousedy!“ A tak jsem se tam odtud chtěl dostat pryč. „Ó zrcadlo, zrcadlo na stěně, kdo je ten nejduchovnější ze všech?“ Ale lišil jsem se od nich vůbec?

Nicméně jsem se nakonec dostal k oddaným a ti byli příliš duchovní, příliš vážní! Myslím, že tihle Hare Krišna byli prostě příliš; oni tomu byli úplně oddáni. Šokující! A já měl pocit, že se na mě přišlo, že bylo odhaleno mé nedostatečné odevzdání. Když jsem to zjistil, tak jsem se neodevzdal, ale žil jsem s tím pocitem viny. Žil jsem s tím pocitem viny, že jsem pod jejich úrovní, že mohu dělat více.

A poté jsem četl Bhagavad-gítu od Šríly Prabhupády, zatímco jsem kouřil cigarety a foukal kouřové kruhy skrze kouřové kruhy. Co se dá dělat, tohle se prostě v hmotném světě dělá. Četl jsem Bhagavad-gítu a myslel jsem si, „Ano, ano, ano… Toto vše už znám“ ve své aroganci, ale potom mě pokaždé slova Šríly Prabhupády mi dávala co proto.

Ta slova mi dávala co proto, protože volala po mém odevzdání a já jsem se považoval za upřímného. A pak jsem přemýšlel, že pokud to neudělám, jak se mohu dále považovat za upřímného!? A stejně jsem se neodevzdal. A bylo to těžké žít sám se sebou po tomhle… snažit vidět sám sebe jako upřímného, protože to je těžké, když nejste upřímní. Každý si o sobě rád myslí, „Já jsem naprosto upřímný.“ Takže to bylo těžké. Ale nakonec mě to dostalo. Jednoho dne to přece musím udělat. A pak, v jednu chvíli jsem si už řekl: „Dobře, tak JÁ TO UDĚLÁM!“.

Původní článek v angličtině zde.

neděle 6. července 2014

Služba za hranicemi našeho života

Kadamba Kánana Svámí, 22. června 2014, Bhaktivedánta Manor, Londýn, ČČ Ádi 8.63-66

Hari Bhakti Viláse je zmíněno, že když někdo přijme uctívání Božstev, potom by měl nejenom uctívat Božstva velice pěkně během svého života, ale je také odpovědný, aby zajistil, že služba bude pokračovat po skončení jeho života! Takže zde vidíme velmi významnou odpovědnost za uctívání Božstev.

Krišna je velice laskavý, když se manifestuje v podobě Božstva. Krišna sestoupí z duchovního světa v určité podobě a ukáže se zde. Když se Krišna ukáže v podobě Božstva, ukáže se s ním též duchovní svět. Proto se v určitém smyslu dá říci, že se naše chrámy neliší od Vrindávanu, protože kdekoliv je Krišna, tam se manifestuje také duchovní svět! Taková je povaha Krišny.

Takto můžeme ocenit milost, která se manifestuje skrze Božstva Pána. Stejně jako zde, v Bhaktivédanta Manoru, by to bez Božstev nemělo smysl. Manor je sice pěkný, ale jsou to ta Božstva, která jsou středem celé té nemovitosti. Šríla Prabhupáda, jako původní služebník, nás všechny vede ke službě Božstvům. Všechno pokračuje velice pěkně. Cokoliv je zde, je vlastněno Božstvy, a cokoliv zde rozvineme je nabídnuto Božstvům. Tímto způsobem, kdekoliv je manifestované Božstvo, se život automaticky bude točit kolem Krišny. Proto je uctívání Božstev velice důležitou a mocnou součástí procesu bhakti.

Původní článek v angličtině zde.

pátek 4. července 2014

Hodnota vaišnavy

Kadamba Kánana Svámí, Listopad 2011, Majápur, Indie, Lekce na Čaitanja Čaritámritu

Matoucím tématem je, že vaišnavové považují sami sebe za nejpokleslejší. Tráví čas, popisováním sebe sama bez jakýchkoliv kvalifikací atd. Ale píseň Šríly Bhaktivinóda Thákura Bhakti-kalpataru toto téma úplně vyjasňuje.

Získal jsem tento strom přání od svého duchovního mistra, ale díky mému špatnému chování byly jeho schopnosti zakryty, a proto se dosud neukázaly. Ale ten strom sám o sobě dokáže svou plnou sílu obnovit díky společnosti oddaných.“

Toto je velice důležitý koncept, jak vidět na jedné straně jak jsme získali milost, jak máme co dávat, jak je vaišnava cenným příspěvkem světu; na druhé straně v tu samou chvíli se může vidět jako úplně nekvalifikovaný, jako ten nejpokleslejší, hlupák, nevědomé dítě, úplně bez inteligence a všechny tyto věci…

Když se zamyslíte, tak to vše dává smysl. „Ano. Jsem úplně nekvalifikovaný, ale je to milost Pána a mého Gurua, který mi dal tento cenný drahokam!“

Toto je velice důležitý bod ohledně pokory, ohledně toho, jak pracuje vaišnavská pokora. Jak se můžeme vidět jako nejpokleslejší, ale zároveň i žít šťastně, díky obrovské nekonečné milosti!

Původní článek v angličtině zde.