sobota 28. května 2011

Můj oddaný nikdy nezanikne

Ve společnosti vaišnavů, především pokročilých vaišnavů, se povznášíme nad naše normální omezení, kdy se držíme hmotných jistot a váháme jestli poskočit kupředu v duchovním životě. Krišna nás chytí! Krišna se postará! Krišna vždy ochraňuje Svého oddaného. Vždy? Ale někteří oddaní umírají, nepěknými způsoby. Kde byl Krišna tehdy? Neochraňuje? Chrání některé oddané a jiné ne? Záleží to na stupni našeho vědomí Krišny? Ochraňuje pouze velmi pokročilé oddané a ty méně pokročilé, jako jsme my, ne tolik? Na me bhaktah pranasyati – „Můj oddaný nikdy nezanikne!“ Co to znamená? Znamená to přesně to, co Krišna říká: Můj oddaný nikdy nezanikne! O tom není pochyb! Pokud v širším smyslu chápeme, co to znamená. Znamená to, že tělo Krišna může nebo nemusí ochránit. Ale místo určení duše Krišna ochrání určitě. Bez pochyby! To je úplně jisté! Pokud tak či onak náš čas nebo naše mise v tomto světě ještě nejsou ukončeny, Krišna může naše tělo ochránit tolikrát... Já osobně jsem vyklouzl z extrémně nebezpečných situací - kočka s devíti životy a podobné příběhy! Ano, nebylo pochyb, nebylo pochyb o tom, že Krišna zasáhl. Jinak by nebylo možné, že bych mohl nějakým jiným způsobem přežít. Ale to nakonec není význam na me bhaktah pranasyati. Znamená to, že oddaný, oddaný přijde blíž a blíž ke Krišnovi, a jak jednou uděláme kroky směrem ke Krišnovi, Krišna určitě ochrání naši oddanou službu. To je to, co znamená na me bhaktah pranasyati. Krišna ochrání naši oddanou službu. Proto nemáme žádný strach. Pouze přijímáme útočiště u oddané služby. A další věci přicházejí, odcházejí. Někdy mohou přijít nějaké těžkosti, mohou odejít, ale to nás nijak nezmate. A naše oddaná služba bude pokračovat a pokračovat a společnost oddaných nás bude povznášet znovu a znovu.

(Kadamba Kanana Svámí, Durban 2011)

sobota 21. května 2011

Změňte svůj život...úplně!

V našich moderních časech byl Šríla Prabhupáda tím velkým, slavným áčárjou, který byl svou výjimečnou oddanou službou schopen nějakým způsobem rozšířit vědomí Krišny po celém světě a přesvědčil lidi ze Západu, aby přijali tento styl života, což není tak jednoduché. Je jednoduché říct já dělám jógu, je jednoduché říct patřím k tomuhle nebo tamtomu babovi, a nic ve svém životě nezměnit. Ale co Prabhupáda chtěl, nebylo jen říct, že patříte, ne, Prahupáda chtěl, abychom úplně změnili svůj život, stoprocentně. Všechno se musí změnit. Všechno, všechno, úplně. Takže říkají, Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákur řekl, že je to úplná revoluce - vědomí Krišny – úplná. Ano, ale není to trochu moc extrémní? Nemůžeme vědomí Krišny přidat ke všemu dobrému, co už máme? S tím můžeme začít. Tak to začíná, ale tak to nemůže zůstat. Protože krůček po krůčku si začneme uvědomovat, že všechno dobré, co máme, není dost dobré. Ani to nejlepší v tomto světě – jak dobré to je doopravdy? Je to ryzí? Je to čisté dobro? Ne. V tomto světě je vše smíchané. Vše má nádech nedokonalosti. A proto, jak děláme ve vědomí Krišny pokrok, postupně už tu není prostor, žádný prostor pro nedokonalost. Když je tu Krišna, který je zcela dokonalý, který má neomezené vlastnosti a zábavy a tak dále, proč, proč se zabývat něčím jiným? Proč se dívat na překrásný východ slunce?
V časných dnech Hare Krišna hnutí kázal Prabhupáda v New Yorku a New York je jedno z těch míst, kde je těžké vidět nebe. Kvůli těm mrakodrapům, když jste dole na ulici, dole na Manhattanu, nevidíte oblohu, tak to je New York City. Prabhupáda tam kázal ve svém malém obchůdku s výlohou „Jedinečné dárky“ a jednoho dne se vydali do venkovského ášramu doktora Mišry, a je řečeno, že bylo léto, a někteří z těch městských chlapců spali venku. Tak to bylo úžasné, pro obyvatele New Yorku. A ráno se probouzeli, a viděli jak vychází slunce a Hajagríva, který byl tak trochu básník, se do toho opravdu ponořil a začal bylo to jako kdyby malíř ze své palety umístil červené pruhy na oblohu a tak ji ozdobil množstvím různých odstínů krásy... Básník, jak můžete slyšet. A Prabhupáda dal úplně střízlivou odpověď a řekl „Ve skutečnosti nás tak nezajímá krása stvoření, nás zajímá krása jeho tvůrce.“

(KKS Stokholm, únor 2011)

čtvrtek 5. května 2011

Krišna, Krišna a Krišna!

Oddaného nezajímá východ slunce nebo krása přírody nebo krása osoby a dokonce ani malby či uměleckého díla. V konečném smyslu to vše ukazuje krásu Krišny! Vše je krása Krišny a toto je skutečně čistě transcendentální úroveň. To je čistá oddaná služba. Je to Krišna, Krišna a Krišna a potom Krišna a Krišna a Krišnna! Když skončíme s rozmlouváním o Krišnovi, Krišnovi, Krišnovi, můžeme trochu mluvit o Krišnovi! Proč ne? To je vědomí Krišny, jak ho projevují velcí, vznešení oddaní. Ne takový druh vědomí Krišny, které přidáme jako trochu omáčky na život, ve které občas máčíme naše různé zážitky, abychom přidali trochu chuti!

(Kadamba Kánana Svámí, Stokholm, únor 2011)