Stoprocentní Bhágavatam

Manu Samhita, ačkoli dává pokyny o tom, jak by se měla lidská spolenčost chovat, není zcela transcendentální, a proto vaišnavové Manu Samhitu plně nepřijímají. Napřiklad - v Manu Samhitě je usměrněné jezení masa, které my nikdy nepřijmeme. Manu Samhita obsahuje jednoduše světské pokyny o tom, jak regulovat spolenčost, ale čisté transcendentální pokyny jsou jiné povahy a můžeme je nalézt ve Šrímad Bhágavatamu. Proto je Šrímad Bhágavatam literaturou, kterou můžeme přijímat na sto procent. Existuje spousta védské literatury, je zde hierarchie a dokonce i když jsou citovány verše z určitého védského textu, to nezbytně nečiní celou tuto knihu autorizovanou.

Je tu mnoho knih z Manu Samhity a také mnoho knih, ze kterých naši áčárjové citují, jelikož je to autorizovaný védský zdroj, ale to neznamená, že přijímáme celou Manu Samhitu. Takto spoléháme na áčárji - dharmasya tattvaṁ nihitaṁ guhāyāṁ (Čaitanja Čaritámrta, Madhja-líla, 17.186). Skutečný význam písem zůstává skrytý v srdcích velkých svatých osob a pouze skrze jejich zjevení můžeme k písmu přistoupit. Proto je princip gurua zásadní.


 evaṁ paramparā-prāptam
imaṁ rājarṣayo viduḥ
sa kāleneha mahatā
yogo naṣṭaḥ paran-tapa. 


Toto transcendentální poznání přichází skrze linii duchovních učitelů, kteří toto transcendentální (Bhagavad-gíta 4.2). Když chce někdo zjistit, co je pravda, jen tím, že bude o samotě studovat knihy, pak se ztratí v divočině. Potřebujeme áčárji, aby ustanovili, co skutečně máme přijmout a co být přijato nemá. Taková je povaha transcendentální kultury.
poznání na základě písem vezmou, toto transcendentální poznání zrealizují a potom je vyučují. A přináší správné závěry z písem (


(Kadamba Kánana Svámí, 6.prosince 2019, Kapské Město, JAR, Šrímad Bhágavatam 2.7.20) 


Odkaz na přepis v angličtině je zde.