Bhagavad-gítá: Čisté poselství Krišny

Bhagavad–gítá taková, jaká je, je čisté poselství Krišny, které bylo sděleno Ardžunovi, jenž byl ve stavu, kdy už nebyl v pozici svého obvyklého já. Ardžuna byl nejvznešenější osobou, která mohla jít tam, kam nikdo jiný z Panduovců - dokonce až na nebeské planety. Nebyla to žádná obyčejná osoba. Ale nějakým způsobem se dostal do stavu, kdy byl zmatený, a řekl: „Góvindo, já bojovat nebudu!“

Protože když přijde něco, co je našemu srdci velmi blízké, pak dokonce i ten, kdo má hluboké transcendentální poznání, může zapomenout. Samozřejmě, Adžunova zapomnětlivost pocházela od Nejvyššího Pána – byl to speciální aranžmán k tomu, aby mohla být vyslovena Bhagavad–gítá. To je to, co se stalo Ardžunovi, protože musel bojovat proti svému dědovi a svému učiteli - dvěma lidem, kteří pro něj byli nejdražší, a kterým se cítil být zavázán. Tak jak proti nim mohl bojovat?! Mohl bojovat s mnoha jinými, ale proti nim – to nebylo možné, a to byl okamžik, kdy řekl: „Ne, nebudu bojovat!“ Kšatriyové jsou ve velmi obtížném postavení, když musí bojovat za principy náboženství bez ohledu na situaci. Jestliže dochází k bezpráví, dokonce i když je toto bezpráví zapříčiněno někým z vlastní rodiny, kšatriya musí jednat – to je velmi obtížná a nezáviděníhodná pozice!

Takto se Ardžuna stal typickým příkladem podmíněné duše, která žije v tomto světě, je ovlivňována třemi kvalitami hmotné přírody a snaží se nad ně povznést. Z toho důvodu je Bhagavad–gítá především knihou, která je zaměřena na ty, jež jsou v tomto světě a jsou jím upoutáni. Otevírá pochopení, že ve skutečnosti je zde jiná, věčná dimenze. Ve druhé kapitole je popsáno, že se duše nikdy nerodí a nikdy neumírá. Vlastně celá druhá kapitola se zaměřuje na tento věčný aspekt naší existence, a zde, kde se začínáme zabývat naším věčným postavením, začíná duchovní život. Začátek Bhagavad–gíty je zaměřen na naši identitu jakožto identitu věčné bytosti, jako duše, znovu a znovu zdůrazňuje věčný aspekt, ale až později, v prostředních šesti kapitolách, Gíta ustanovuje, že duše není jen věčná, ale má rovněž věčný vztah s Krišnou v oddané službě.

Je vysvětleno, že když nás Krišna bude přitahovat, lze poznat vše: „Jen Mi naslouchej,“ říká, a to je způsob, jak může být poznána příčina všech věcí i tento fenomenální svět. Poznání světa fenoménů znamená mít poznání o vztahu s Nejvyšším, takže faktem je, že ten, kdo ví, že všechno má svůj vztah s Nejvyšším Pánem, bude rovněž hledat poznání od Nejvyššího Pána, protože dokonce i poznání s Ním má svůj vztah.

Takže vidíme, že Ardžuna byl zmatený a připoutaný ke kontrolování osudu. Chtěl, aby byl osud podle jeho plánů, ale to představuje nesprávné pojetí života. Bhagavad–gítá nás učí, že bychom měli být připraveni přijmout Krišnův plán a cokoliv, co si Krišna přeje s naším životem udělat. Možná teď nejsme na této úrovni, ale potřebujeme připomínat, že se máme alespoň pokoušet povznést nad naše emocionální trápení s věcmi. Do mysli nám přichází věci tohoto světa a úplně nás emocionálně zaplétají. ale poté nám alespoň nějaké transcendentální poznání, jaké je dáno v Bhagavad–gítě, může pomoci zvládnout další úroveň. Gíta nám dává zejména esenciální poznání, které je potřeba k tomu, abychom se se vším náležitě vypořádali.

Může nás to povznést nad naše očekávání; nad to, co jsme si mysleli, že bychom mohli být - a to je duchovní život. Je to o změně chápání, které jsme o sobě měli, o naší identitě, a zde začíná pokora – když můžeme sami sobě přiznat, že chápání, jež jsme sami o sobě měli, je ve skutečnosti špatné, a že nevíme, kdo jsme. „Celou dobu jsem si to myslel špatně! Celou dobu jsem si byl tak jistý svou identitou, a nyní žiji bez všech těch věcí, o kterých jsem si myslel, že k tomu patří, které jsem chtěl, které jsem potřeboval, které jsem musel mít a bez kterých jsem žít nemohl! A nikdy jsem si nemyslel, že bych mohl!“ Ale nějakým způsobem je to možné. To je tajemství a esence Bhagavad-gíty.

Kombinací svatého jména a poznání Bhagavad-gíty objevujeme aspekty sami sebe, o kterých jsme nikdy netušili, že jsme je měli, které jsme nemysleli, že jsme mohli mít. Stáváme se něčím, o čem jsme nikdy nesnili a dosahujeme úrovně uspokojení, o kterém jsme si nikdy nemysleli, že by mohlo být možné. Je to zkrátka úžasné!

Přednáška z Bhagavad-gíty, 30. března 2014, Kapské Město, JAR

Původní text v angličtině zde