Lidé si myslí, že je to zjednodušený proces pro padlé duše věku Kali, který nám byl dán, protože nejsme kvalifikovaní k provádění složitějších védských rituálů. Ne, ve skutečnosti je to silnější proces. Byl tu ve védských dobách, ale protože tam bylo následováno tolik rituálů, nebyl v popředí.
Potom Śrīvāsa Ṭhākura přečetl tento verš z Nārada Purāṇy:
harer nāma harer nāma
harer nāmaiva kevalam
kalau nāsty eva nāsty eva
nāsty eva gatir anyathā
„V tomto věku Kali není jiný způsob, není jiný způsob, není jiný způsob seberealizace než zpívání svatého jména, zpívání svatého jména, zpívání svatého jména Pána Hariho.“
(Śrī Caitanya-caritāmṛta Ādi-līlā 17.21)
Když si to přečetl, zavedl kīrtan ve Śrīvās-aṅgamu. Měl v tento verš plnou důvěru a začal z toho dělat svou hlavní činnost. Śrīvāsa byl ve své době výjimečný, protože se nepřizpůsoboval společenskému standardu; přizpůsoboval se śāstře, a jen zpíval Hare Kṛṣṇa.
(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)
Žádné komentáře:
Okomentovat