Dokonce ještě předtím, než svaté jméno zpíváme čistě, už vstupuje do hříšných životů podmíněných duší. Nevím, jak se to stalo vám, ale vím, jak se to stalo mně.
Do mého města přijela šedá dodávka a najednou se rozletěly její zadní dveře a vyskákali všichni ti růžoví mužíčci - bylo jich příliš mnoho! Nebyl jsem si jistý, jestli jsou z planety Země! Vydali se mým směrem a já rychle zapadl do nedalekého obchodu. Díval jsem se zpoza výlohy, jak zpívají a tleskají. Někteří lidé říkali: “Je to nebezpečná sekta!” Rozhodně vypadali nebezpečně! O tři měsíce později jsem je viděl v televizi, kde vysvětlovali svou filozofii - žádné maso, ryby a vejce, žádný hazard, žádná intoxikace a žádný nedovolený sex - to už jsem věděl, že nebezpeční jsou!
Ačkoli jsem tedy slyšel zpívání svatého jména, v mysli jsem vzdoroval. Někdy jsem je viděl ve městě v ulicích. “Hare Krišna, Hare Krišna!” - konečný příklad náboženského fanatismu. Viděl jsem, jak rozdávají knihy. Nikdy mě nezastavili a já si od nich nikdy knihu nekoupil.
Ale potom jsem potkal jednu dívku. Měla psa a ten pes se jmenoval Krišna! Co jsem měl dělat? Večer jsem toho psa venčil, a on stále utíkal a já jsem na něho mnohokrát hlasitě volával, “Krišnaaaaaa” a tak jsem začal harināma saṅkīrtana!
(Kadamba Kánana Svámí, z knihy Kīrtanīyaḥ Sadā Hariḥ)
Žádné komentáře:
Okomentovat