Měli bychom číst Bhagavad-Gítu s jistým množstvím
introspekce a určitou reflexí. Musíme o tom co čteme přemýšlet a nikoliv jen
číst...
„Čteš Gítu?“
(Indický akcent) „Ó
ano, ano, ano. Čtu Gítu hodně. Každičký den patnáct minut. Jaya. Pakka. Každý
den. Bez odchýlení. Ó ano. Velice dobře.“
„Ale přemýšlíš o tom
někdy? Kolik minut o tom, co čteš, přemýšlíš?“
„Přemýšlet o tom? Co
je to za otázku? Vždyť čtu.“
„Nyní musíš přemýšlet.
Patnáct minut čtení, poté o tom patnáct hodin přemýšlet a zbytek dne můžeš
spát.“
Tohle znamená, že jsme probuzeni, potřebujeme přemýšlet
podle Gíty, jinak k čemu je to čtení? Není to rituál. „Čtu Gítu, patnáct minut každý den. Vypnutá
mysl. Jen čtu: kāmais tais tair hṛta-jñānāḥ… Čtu. Hodně. Také velice rychle.
Čtete také... a přemýšlíte? Nikdy nepřemýšlíme. Ó můj Bože, přemýšlení. Jen to
ne! Jedení, spaní, páření se, přemýšlení není na seznamu. Promiňte! Ale není
tam! (smích)
A toto je problém, my nepřemýšlíme! Ale Bhagavad-Gíta je
přesně ta kniha k přemýšlení, k hlubokému rozjímání. Celým významem Gíty
je přemýšlení, abychom o obsahu přemýšleli! Proto existuje něco, čemu se říká lectio divina, hloubavé čtení neboli
čtení šástry způsobem, kdy se hluboce
snažíme porozumět tomu, co se mi tento verš snaží sdělit. Jaké je poselství
tohoto verše pro mě. „Těm, jejichž
inteligence byla ukradena hmotnými touhami...“
Nevěděl jsem, že inteligence může být ukradena. Věděli jste
to? O tom jsem nikdy nepřemýšlel. Ukradená inteligence. A kým?
Inteligence zcizena hmotnými touhami, prací pro hmotné touhy
dnem i nocí - kāmais tais tair hṛta-jñānāḥ
prapadyante ‘nya-devatāḥ (BG 7.20). Ano, je zde verš od Šríly Rúpy
Gosvámího, který popisuje smysly, a my musíme vidět, jak smysly tlačí a
představme si to na chviličku.
Řekněme, že mám před sebou stůl s mnoha telefony a pak:
„Crrr, crrr, crrr, crrr.“
„Crrr, crrr, crrr, crrr.“
„Ano?“
„Hovoří tvůj jazyk.
Tak co, bude něco k jídlu? Myslím že ten Svámí už mluví věčně, ale co
sabjí a purí? Už jsou na cestě, nebo co? Myslím, že už je čas na sabjí a purí.“
„Ano, ano, pane
Jazyku. Samozřejmě, už na tom pracuji. Prosím o chviličku strpení, už to
urgentně zařizuji a ihned jak to zde bude, s jistotou půjdu na sabjí a
purí.“
„Dobře. dobře.“
„Crrr, crrrr, crrr,
crrrr.“
„Ano?“
„Zde uši. Je možné
přepnout na jiný kanál prosím? Už něco jiného. Už to běží strašně dlouho. Něco
jiného pokud možno. Prosím přepněte to co nejdříve to půjde na jiný kanál.“
„Ano, ano. Samozřejmě
že ano. Jo, jo.“
„Crrr, crrrr, crrr,
crrrr.“
„Ano?“
„Halóó, hallóó.“
„Ano?“
„Zde jsou tvé
genitálie. Je víkend a co víc k tomu mám ještě říct. To je náš čas.
Pochopil jsi to?“
„Ano, samozřejmě.
Definitivně. Úplně. Cokoliv jen řeknete, přinesu.“
Takto nejsou smysly nikdy uspokojeny - kamadinam kati na katidha palita durnidesas tesam jata mayi na karuna
na trapa nopasantih (ČČ Madhya-lílá 2.16). Nemají žádnou milost - na karuna na trapa nopasantih. Smysly
jsou maximálně nemilosrdné! A ty nás vedou. My jim nosíme co chtějí a ony jsou
stále nespokojené.
Takže zpět k verši: „Ti, jejichž inteligence byla ukradena hmotnými touhami...“ To znamená,
že ta inteligence pracovala pro smysly. Přinášíme jim stále více a více a
smysly nejsou nikdy spokojené.
Původní text v angličtině zde.
Přeložil Madhu Pandit dás
Žádné komentáře:
Okomentovat