Člověk by neměl dávat najevo hněv před Božstvy, neměl by před Božstvy brečet nebo před Ně přinášet svá světská trápení. Když někdo pláče slzy extáze, to je jiná. Čaitanya Maháprabhu ronil před Pánem Jagannáthem litry slz, ale neměli bychom před Krišnu přinášet své všední starosti. Neměli bychom to dělat. A tohle je podle
pāñcarātrikī - pravidla, která očišťují naše chování. To znamená, že se musíme naučit jednat podle
dharmy. To je opravdu velký krok; velký závazek. Je to o povinnosti a o touze. Jde to, když si to přejeme. Jde to, když řekneme: "Ať si prostě přeji se změnit." Ale kvůli nevědomosti si to nepřejeme. Kvůli nevědomosti se pořád honíme za pošetilými tužbami, pořád se pachtíme za hmotným požitkem a uspokojováním smyslů. To je následek nevědomosti. Proto
potřebujeme rozvíjet transcendentální poznání a důkladně číst. Každý by měl číst! Někdy za mnou někdo přijde a řekne: "Ach, ale já jsem nikdy nečetl." To nevadí, teď čti.
Pamatujte, že Šrí Čaitanya Maháprabhu oslavoval toho
bráhmanu, který byl negramotný a neuměl číst, ale dostal pokyn od svého duchovního učitele, a tak každý den seděl a věrně četl knihu, i když neuměl přečíst ani písmeno! Lidé se mu smáli, ale Šrí Čaitanya Maháprabhu viděl, jak plakal a zeptal se ho: "Proč pláčeš?" A on řekl: "Brečím, protože když vidím tuhle kresbu, tenhle obraz Krišny jakožto vozataje, nebo Ardžuny, Jeho oddaného - Nejvyšší Pán se stává vozatajem Svého oddaného. Pán jako služebník Svého oddaného... To mě rozplakalo!" A Pán Čaitanya řekl: "Jsi největším znalcem Gíty."
Šrímad Bhágavatam 1.7.34, 16. dubna 2014, Durban, JAR
Původní text v angličtině
zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat