Nektar (vjása púdžá 2008) - 1/2

Většina z vás zde jste mí žáci, ale je zde i několik hostů. A se všemi svými žáky, s vámi všemi, mám osobní vztah, a proto vám všem moc děkuji za vše, co v Krišna vědomí děláte, i za to, že jste sem přišli. Ano, tuto oslavu jsme naplánovali uprostřed festivalu Pána Nrsimhadéva, protože chci, abychom sloužili tomu Božstvu, co vidíte. Myslím, že nějakým způsobem je toto Božstvo velice speciální, a tak jsem o tom přemýšlel: „Jak mohu použít ty své narozeniny?“ A došel jsem k tomu, že pokud je mohu spojit s festivalem Nrsimhadéva, bude to mít aspoň nějaký význam, protože Pán Nrsimhadév je bezpochyby velice unikátní a On odstraňuje z cesty oddané služby překážky. Služba Jemu je tedy důležitá.

Snažím se vynakládat maximální úsilí, nedívat se na svůj osobní komfort – někdy proti zdravému rozumu – abych podporoval ostatní ve vědomí Krišny, a to speciálně všechny z vás. Za sebe si myslím, že tyto vztahy, které spolu máme, jsou velice důležité a nevidím... Jak někdo jiný řekl, že vy máte se mnou vztah jako se speciální osobou a já mám vztah s mnoha ostatními, a ty vztahy jsou pro mě běžné. Ale ne, všechny tyto vztahy jsou pro mě speciální. V podstatě mám za to, že vy všichni jste dobří lidé. Samozřejmě ale, znáte to, s některými mám výjimečný vztah. Jako například Mayapur Chandradoya! Ale myslím, že vy všichni jste hezcí lidé a jste mými přáteli. Nevidím to tak, jako že…  No dobře, stalo se že hraji roli na druhé straně jako duchovní mistr, ale já vás všechny velmi moc považuji za své skutečné přátele. Dokonce někdy takto hovoříme i o rodinných vztazích. Na co chci poukázat je to, že můj vztah s mými žáky není jen formalitou. Mám vás všechny rád!

Moje situace byla taková, že když jsem v roce 1978 přijel do Vrindávanu, získal jsem hodně milosti. Už  jsem dostal mnoho milosti předtím, ale tehdy ve Vrindávanu byla ta milost skutečně upevněna a stal jsem se oddaným. A nálada ve vrindávanském chrámu byla tak moc zaměřena na Šrílu Prabhupádu, že vše bylo směřováno kolem něho. Byla tam Prabhupádova samádhi – v tu dobu to byl takový malý přístřešek. Pak tam byl Prabhupádův dům, kde jsme v zimě zpívali džapu. Byl tam zvon na chrámu a to byl Prabhupádův zvon, na který měla ochranka každou půl a celou hodinu zvonit a Prabhupáda si přál, aby to bylo přesně. A stalo se i mou službou, abych zajistil, aby se zvonilo přesně v půl a celou hodinu po celých 24 hodin. A samozřejmě, že ochranka vždycky usnula a propásla čas, kdy se mělo zvonit! Takže pár minut poté jsem tam byl já a zvonil jsem na ten zvon. A tímto způsobem jsem tak nějak vyvinul velice silné spojení se Šrílou Prabhupádou a mnoho starších oddaných Šríly Prabhupády ho ještě upevnilo. Já jsem byl vždy takový - dokonce i doma jako dítě jsem bral odpovědnost.

A toto braní odpovědnosti v misi Šríly Prabhupády je myslím v mém životě důležitým faktorem. A může to být i jedním z důvodů, proč jsem tam, kde nyní jsem. Na druhou stranu je to také tím, jak výjimečně tolerantní je můj duchovní mistr. Šrí Čaitanja Maháprabhu je znám jako namo mahavadanya – ta nejvelkorysejší inkarnace. A můj duchovní mistr, Šrípád Jayadvaita Svámí maháráj má tuto vadanya náladu, tuto velkorysou náladu, a v tomto duchu řekl, „Potřebujeme více lidí, kteří se postarají o oddané. Takže ty se staneš duchovním učitelem…“

Ve skutečnosti, v ten stejný den mě GBC požádala, abych se stal GBC pro Francii, protože hovořím francouzsky. Výborně! A tak jsem byl právě na cestě k němu a řekl jsem mu o tom, že si GBC přeje, abych se stal GBC pro Francii. A on na to: „Och, zapomeň na to,“ a dodal, „je zde něco jiného, co chci, abys dělal.“ A poté mi vysvětlil, že si přeje, abych přijímal žáky a stal se duchovním učitelem. A já mu na to odpověděl, že ale oni ze mě chtějí udělat GBC pro Francii a nechtějí, abych se stal duchovním učitelem. A zdálo se to tehdy jako nemožná myšlenka, ale on nějakým způsobem věděl, jak to zvládnout a velice expertně to dokázal zařídit. Řekl mi: „Nejdříve můžeš být rtvik zástupcem!“ A já odpověděl: „Oh… ach… skutečně?“ Přemýšlel jsem, co asi řeknou lidé. Ale on byl přesvědčený a řekl: „Prostě to tak uděláme.“ Ve svých posledních dnech Šríla Prabhupáda začal s rtvik zasvěceními a pokračoval s nimi až do konce svých posledních dnů. Samozřejmě, že někteří lidé říkají, že to tak mělo být i po Prabhupádově odchodu, ale to se mýlí.

(Pokračování článku můžete číst zde.)

Lekce Jeho Svatosti Kadamba Kánana Svámího z Vjása púdži 16. května 2008 na Nrsimha kšétře v Německu.

Původní text v angličtině zde.

Přeložil Madhu Pandit Dás