Kadamba Kánana Svámí,
září 2013, Cape Town, Jižní Afrika, ŠB 8.20.12
Ještě před Aindra dásou, v roce 1975 započal 24.
hodinový kírtan Šríla Prabhupáda. Po otevření chrámu, byl krátce prezident
Hamsadutta dása. Měl velice striktní sytém – každý dostával při návštěvě mangala árati kupón na prasádam.
Bylo to tedy velice přísné vedení a nebylo moc oblíbené a
poté mu dal Šríla Prabhupáda pokyn o 24. hodinovém kírtanu. Prabhupáda mu vysvětlil, jak ho rozdělit na směny a Hamsadutta
to aplikoval na všechny- nezáleželo na tom kdo jste, každému byla přidělena
směna. Všichni oddaní měli směny a jedna mataji
si Prabhupádovi stěžovala: „Ale já musím
tři hodiny dělat girlandy.“ Prabhupáda řekl, „Dobře, pak nemusíš dělat kírtan. Je to pro ty, co nemají jinou službu.“
Po Prabhupádově odchodu byl velký problémem to udržet. Bylo
těžké udržet neustále kírtan. Takže kírtan pokračoval, ale nikoliv úplně 24.
hodin.
Od roku 1978 jsem měl na několik let na starosti 24 kírtan já a neměli jsme dost lidí na to,
abychom mohli pokračovat celou noc. Udržovali jsme kírtan během dne za pomoci různých dobrovolníků. Chrámový commander
přede mnou byl velice dychtivý a vždy získával oddané z celého světa, aby
přišli, sedli si, a dělali kírtan, zatímco ostatní tančili. Ale nikdo nedělal
přesně ten rozvrh, jaký si přál Prabhupáda, protože zároveň s tím dělali i
management. Neseděli tam sami, ale Aindra si tam sám sednul. Sednul si a vzal
si ty noční směny, on sám si vzal ty těžké části.
A takto, díky těžké
práci, byl úspěšný, nikoliv díky nějakému zázraku, ale díky tvrdé práci!
Původní článek v angličtině zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat