Pokyn duchovního mistra

Dhruva Mahárádž byl velký oddaný Pána. Věrně následoval pokyn svého duchovního mistra, Nárady Muniho. A díky tomu, že přesně splnil pokyn svého gurua, dosáhl dokonalosti v duchovním životě. Jeho duchovní učitel mu dal pokyn, aby uctíval Nejvyššího Pána, Vásudéva. A také mu nařídil, aby zpíval Svaté jméno v podobě óm namó bhágavaté vásudéváya. Takto tedy Dhruva Mahárádž náležitě uctíval Nejvyšší Osobnost Božství. Nejen tak, že se velice pěkně držel nařízení posvátných písem, ale také díky tomu, že dostal plná požehnání od duchovního mistra. Protože pouhé následování pravidel a předpisů není všechno. Další velmi důležitou součástí duchovního pokroku jsou požehnání duchovního učitele. yasya prasadad bhagavat-prasado, yasyaprasadan na gatih kuto 'pi. Bez milosti gurua je velmi těžké dosáhnout nejvyššího cíle života. Takto byl tedy Dhruva Mahárádž velmi věrným žákem...

Duchovní mistr nám dává mnoho relevantních pokynů, jak udělat pokrok v duchovním životě. A zvláště tyto pokyny jsou velmi důležité. Tím, že jednáme podle pokynů duchovního mistra, se očišťujeme. Není to samozřejmě tak jednoduché. Není snadné se řídit pokyny duchovního mistra. Protože máme mysl, máme smysly, máme nějaké nezávislé touhy, velmi silné jsou také funkce mysli, kterými je myšlení, cítění a chtění. A pak duchovní mistr přijde s nějakým jiným nápadem. A my si myslíme: „On možná plně nerozumí mé povaze. Třeba úplně přesně nepochopil, co je pro mě v mém duchovním životě opravdu to nejvhodnější.“ Takovou máme tendenci. Pravdou však je, že ve skutečnosti je pokyn duchovního mistra přesně to nejlepší pro náš duchovní život, ať už je to cokoli. I kdyby nám guru řekl „Leť na Měsíc!“ Požehnání k nám ve skutečnosti přijde tehdy, když přijmeme pokyn duchovního mistra a uchováváme si ho jako sirumani, jako klenot na své hlavě. Požehnaní získáme, když nosíme pokyn duchovního mistra jako velký poklad na hlavě. Dhruva Mahárádž to dělal s velkou vážností, a proto je jednou z velkých osobností, které nám ukazují, jak máme jednat.

Nějakým způsobem se stalo, že teď působím jako duchovní mistr. Číslo 34 v žákovské posloupnosti. Nevím, jak se to stalo, ale nějak k tomu došlo. Zejména díky touze mého duchovního učitele, která byla velmi silná a mocná, protože se mu podařilo přimět GBC, aby to uznali. Tak trochu proti jejich vůli. (smích) Což bylo působivé. Nějak tu tedy jsem a závisím na předchozích áčárjích, na velkých a mocných osobnostech, na příkladu Dhruvy Mahárádže s jeho odhodlaným přístupem, na Šrílovi Prabhupádovi. A zároveň je mi nějakým způsobem skrze žákovskou posloupnost řádně svěřena transcendentální pravomoc. Nemohu si připisovat žádné zásluhy, ale jsem nějakým způsobem zplnomocněn požehnáním mého duchovního mistra, a tudíž i předchozími áčárji. A tak, ačkoli nejsem příliš kvalifikovaný, nejsem zároveň jen jakousi entitou nulového významu. Šríla Prabhupáda je samozřejmě tím hlavním propojením. Ale není to tak, že by současný duchovní mistr byl bezvýznamnou entitou. To bychom pak měli filozofii rittviků a to není tím, co hledáme. My hledáme paramparu a současného duchovního mistra, kterému je také doopravdy svěřen veškerý potenciál Pána Krišny. Pán Krišna skrze něj jedná, a proto je nám milost Pána Krišny k dispozici. Protože – jak je uvedeno v Čaitanya-čaritámritě, Ádi-líle 1.45 – kdo ve skutečnosti vysvobozuje žáka? Je řečeno, že

guru kṛṣṇa-rūpa hana śāstrera pramāṇe

guru-rūpe kṛṣṇa kṛpā karena bhakta-gaṇe

což znamená, že skrze podobu duchovního mistra jedná Krišna. Duchovní mistr je považován za neodlišného od Krišny v tom smyslu, že je stejně dobrý jako Krišna, coby jeho zástupce. A je to Krišna, který skrze duchovního mistra vysvobozuje žáka. Duchovní mistr je tedy Krišnovým nástrojem. Někdy je nazýván „pošťákem, který doručuje zprávu.“

Přednáška SB 4.12.31, 4. února 2008, Rádhádéš, Belgie