Situace v hmotném světě je taková, že to, co se nám zdálo být tím nejhezčím
a nejlepším, a co jsme si přáli nejvíc na světě, je ve skutečnosti jako velká
jáma zakrytá pěknou zelenou travičkou s květinami, která vypadá velmi lákavě a
přitažlivě. Ale pod ní je obrovská hluboká díra. A když se ženeme za tou svou
nejvytouženější, vysněnou, drahocennou věcí, která se nám nabízí, nakonec ta
příležitost přijde. Jen zřídka se samozřejmě stává, aby se vám váš sen opravdu zjevil
před očima. Obvykle se před vámi objeví něco, co je vašemu snu jen podobné. Řekněme (budu mluvit z mužského pohledu, ale stejně tak to můžeme vzít
z ženského pohledu, to je stejné), že muž neustále přemýšlí o své ideální
ženě. O té dokonalé, nejkrásnější, nejněžnější, nejinteligentnější, nejpokornější,
mající energii, elán, všechno, co vás jen může přitahovat. O takové jistě můžete
snít, ale nikdy ji nepotkáte. Pak ale poznáte jednu, která má alespoň některé
z těch kvalit. „No, není to úplně přesně to dokonalé, o čem jsem snil, ale
špatné to na druhou stranu také není. Když se tak dívám, není to od toho ideálu
zas tak daleko. Ona má hodně těch žádoucích vlastností.“
Takhle tedy přijde
příležitost. Ale už v tu chvíli musíte snížit svůj standard a říci si:
„Dobrá, spokojím se s tímhle. Zapomeňme na ideál, musím si vystačit s tím,
co mohu dostat.“ A hned jste tak udělali svůj první kompromis. Takže ideál už
to není. A pak to jde dál a dál. Kompromis za kompromisem. Protože ta žena je
samozřejmě nezávislá bytost, která nebude hrát přesně tu roli, pro kterou jste
vy napsal scénář ve své mysli. Nejen, že máte svou představu o tom, jaká má být,
jak má vypadat, a jak se má chovat, ale máte k tomu v hlavě celý
scénář: Jak s vámi má komunikovat, spolupracovat, reagovat, a tak dále. A
ona se pak podle toho scénáře nechová. A vy to opět musíte spolknout. Takže
postupně se z toho, co vypadalo jako ta nejidyličtější a nejvytouženější
situace, stane nekonečná jáma, která jakoby ani neměla dno.
Najednou propadnete
tou zeleňoučkou travičkou s květinkami, a začnete si uvědomovat: „Hele, ono to
není ideální!“ A řítíte se dolů, a říkáte si: „Teď už to stačilo, už jsem trpěl
dost, teď už to bude zase dobré.“ Zkusíte to dát do pořádku, a pak spadnete znovu.
Zase se to nevyvíjí dobře. A neuvěřitelné na tom je, že dva lidé, kteří se
dívají jeden druhému do očí rozzářeným pohledem a říkají si: „Miluji tě,“ si v průběhu
času mohou navzájem způsobit tolik utrpení! To je dost ohromující, jak se tohle
děje. A i když to nechtějí, dělají to stejně. I když si nechtějí navzájem ubližovat,
dělají to. Proč to tak je? Protože když je člověk pod vlivem chtíče, tak si tu
situaci snaží užívat a je připoután k tomu, aby měl tu situaci pod
kontrolou. Chtíč je vlastnost, která nás nutí tu situaci určitým způsobem formovat
a ovlivňovat. To je ale nemožné. Kvality hmotné přírody ji řídí po svém. Dělají,
co ony chtějí. My tu situaci vůbec nemůžeme utvářet a řídit. Nemáme
v tomto světě pod kontrolou absolutně nic. I když to občas na chvíli
vypadá, že jsme nahoře, že jedeme na slonovi. Ale než se nadějeme, tak je
ten slon na nás a my pod ním. A to je pak nepohodlná pozice. Hodně obtížná.
Na
začátku si tedy myslíte, že v životě jde o to být nahoře na slonovi. Myslíte
si, že o tom to celé je. "To je to, co chci od života. Být neustále na slonovi." Ale
po malé chvíli začnete zjišťovat, že v životě musíte být velmi opatrní, aby
vás ten slon nerozdupal. A většinu času strávíte tím, že se vyhýbáte těm jeho
těžkým drtícím nohám. Musíte si dávat pozor na všechny ty hrozby a nebezpečí ze
všech stran, a chránit se před nimi. Ať už je to daňový úřad, majitel vašeho
domu, šéf v práci, vláda, úřady, rodiče, učitelé, rodina… Na všech
stranách je nějaké nebezpečí. Padam padam yad vipadam na tesam. Taková je naše
pozice v hmotném světě. Není to tak, že budete celou dobu mít svět u nohou
a bude to skvělé. Tak to není. Realita je taková, že skvělé to nemají ani ti
lidé, kteří vypadají, že to zvládli – a není jich moc, protože většina lidí se
nestane ohromně úspěšnými. Ale někteří lidé vypadají, že jsou v tomto
světě úspěšní. Je to menšina, které se to jakoby opravdu povedlo. Velké známé
osobnosti samozřejmě můžeme označit za úspěšné, ale to není skutečný úspěch,
protože takový život rozhodně obnáší mnoho úzkosti. Je to hodně umělé a
nepřirozené, jste všude pronásledováni lidmi s fotoaparáty a všemi těmi
věcmi, a po nějaké době vám to začne lézt na nervy. Když se stanete celebritou,
musíte zažívat určitou úzkost, což může pokračovat pořád dál a dál. A pak se
slavní lidé začnou skrývat za veliké sluneční brýle, chodíte zadními dveřmi, zatímco
u předních křičí všichni ti fanoušci, a vždycky tam je nějaký šílenec snažící
se těmi dveřmi proniknout dovnitř, a pak máte auto s řidičem, který má
také pro všechny případy černý pásek v karate, kdyby se někdo o něco pokusil..
A ten řidič vás mezitím okrádá, a vaše třetí manželka má s tím samým řidičem
milostný poměr, a tak dále. Není to vždycky tak ideální. To je evidentní.
A vy
můžete říct: „Ne, ne, já vůbec nechci takovouhle ideální situaci. Já bych chtěl
něco prostšího. Hodnou holku, obyčejnou, nepříliš materiálně náročnou, trochu
duchovně založenou, ne nejkrásnější, ale ani nejošklivější, aby prostě vypadala
pěkně, ne super sexy, ale ani šerednou. A nepotřebuji zas tolik peněz,
chci prostě jen hezký skromný domek někde na pěkném místě, a potom budu šťastný!“
Ale ani tohle neexistuje. Takhle to zkrátka nefunguje. Viděl jsem mnohá manželství,
kde jsou dívky na začátku moc pěkné, štíhlé, a tak dále, no a hned po svatbě jde
deset kilo nahoru. A po nějaké době se z nich stanou pořádné, mohutné, uječené
maminy. To se děje, že? Nikoho se tím nechci dotknout nebo na někoho ukazovat,
neberte to tak. Jen chci načrtnout pár situací. Mohl bych také mluvit o
chlapovi, ze kterého se stane skutečné monstrum. Nikdy zkrátka nevíte, co se
z toho vyvine zítra. Nemáte nejmenší tušení, jaké to bude. Všechno se může
změnit. Lidé se úplně změní ze dne na den. A z člověka, kterého myslíte, že si
berete, se za krátkou dobu může stát někdo úplně jiný. Cizinec. A vy se na něj
díváte a říkáte si: „Tohle není ten, koho jsem si bral.“ Ta změna může být jak
vnitřní, tak vnější. A proto jsou tyto vztahy velice nejisté a vratké. A je
velmi těžké opravdu uskutečnit své sny. Jsou to ve skutečnosti pohádky. Ale
naivní, prostí nebo nezkušení lidé se nechají snadno napálit. A když si slíbí hodně pěkných věcí a hezky spolu mluví, tak jim to poplete hlavu.
„Miluji tě. Jsi tak nádherná.“ Dáváte si dárky, bonboniéry a růže, díváte se vzájemně
do očí a říkáte: „Nemohu myslet na nic jiného než na tebe.“ Rozbuší se vám
srdce, a než se nadějete, klesáte dolů a dolů. A co získáte je hmotný vztah, a strašně
se k němu připoutáte. Říká se tomu uzel v srdci. Hridaya granthim. A
toto pouto se v srdci vytvoří, protože všechny naděje, které jste tak
dlouho měli, se nyní zaměří na tento vztah. Mysl vám říká: „Tento vztah, který
teď mám, je přesně to, díky čemu budu šťastný. Díky tomuto vztahu.“ A proto
všechny hmotné touhy, které jste dlouhou dobu měli a které byly porůznu rozptýlené, se najednou soustředí do tohoto jednoho vztahu. A všechny vaše
naděje na štěstí v hmotném světě se teď zaměří na tuto jedinou osobu. A
když se to pak nestane a to štěstí nepřijde, je dost pochopitelné, že vás to zfrustruje.
A to je důvod, proč se ve vztazích tak často vyskytuje hněv.
Včera jsem se
procházel po Antwerpách a viděl jsem několik těch plakátů žen s modřinami
a monokly od bití. Někdy může mít muž velmi klidnou povahu, zcela mírumilovnou,
je na všechny milý a vlídný. Ale mlátí svou ženu. Jenom ji. Nikoho jiného nikdy
neuhodil. Protože je z ní zklamaný. Jelikož ona není taková, jaká čekal,
že bude. Nenabízí mu dokonalost. Jak by také samozřejmě mohla. Ale on si
představoval ten svůj veliký sen, který ona ovšem pochopitelně nedokáže
naplnit, a on je proto zfrustrovaný. A jeho zmařené touhy a nenaplněný chtíč se
manifestují ve hněvu. A v tomto směru se pak dějí ty nejdivočejší věci, i
vraždy, celé zabité rodiny a podobně, když se ten objekt připoutanosti, který
byl předmětem chtíče a nadějí na veškeré štěstí, změnil na tak nesnesitelný, že ta
osoba propadla vrcholné frustraci a se vším prostě skoncovala.
To je extrémní
scénář a někdo může říct, že to je krajní případ, že nejsou všichni v tak
zlé situaci. „Život není zas tak špatný. Na světě je tolik radosti, tak proč
být tak pesimistický? Já myslím, že svět je nádherný. Všude je tolik krásy, a
když prostě dospějete a vyzrajete, získáte potřebný zrak, abyste to dokázali vidět
a mohli si to vychutnat.“ Takhle lidé kážou. „Musíte jen vědět, jak si
užívat, a k tomu vede proces zrání.“ Potkal jsem spoustu takových lidí. Říkají,
že „všechno je dobré, a my musíme být dobří, všechny chápat, a i když lidé
dělají věci, které možná nejsou tak dobré, tak bychom je neměli odsuzovat… Měli
bychom být velmi vřelí a chápaví, a takto budeme mít lepší svět, kde si budeme
moci společně užívat. Jediný problém je, že si tu někteří lidé vzájemně způsobují
těžkosti. A kdybychom si jen přestali dělat problémy, a všichni se snažili být
hodní, a zkrátka pochopili, že ty malé potíže, které občas máme, nám vlastně pomáhají
si užívat ty okamžiky radosti ještě více! - kdybychom tohle všechno pochopili, tak
budeme moci být všichni šťastní. Jde jen o malou úpravu našeho myšlení. Není to
tak špatné. Ty si myslíš, že je to špatné jen kvůli svému vychování, ale
osvoboď se od toho a vnímej tu pozitivní energii Země, hvězd a jak jsi jedno s tím
vším a jak tě to zklidňuje a hřeje u srdce. A pak v duchu jdi do lesa a
tam je nádherný strom. A představ si, jak tam svítí slunce a ty si tam sedneš
na své oblíbené místo a opřeš se o ten svůj oblíbený strom. A jak se cítíš teď?
Velmi pěkně, že?“
Dobrá, ano, můžeme takto smýšlet, a je to v pořádku,
všechny tyto věci určitě přivádějí lidi více do kvality dobra. Existují tři
kvality hmotné přírody: dobro, vášeň a nevědomost. A vy můžete být
v kvalitě dobra. Co to znamená? V kvalitě
dobra máte určité pochopení, co dělat a co nedělat. V kvalitě vášně zkrátka
jen děláte všemožné věci a honíte se za nimi, ale ve skutečnosti vám tyhle věci
způsobují utrpení. Můžete se honit za penězi, za neomezeným sexem, můžete se jít opít a myslet si, že se bavíte, ale ve skutečnosti skončíte s bolavou hlavou
a v problémech. Ale osoba v kvalitě dobra chápe: „Budu se věnovat
činnostem, které jsou očistné. Budu žít pěkný život, zdravým způsobem, nebudu
jíst odpad, ale dobré jídlo, které dává zdraví, sílu, atd. Budu s lidmi,
kteří se dívají sami na sebe a jsou připraveni stát se lepšími a mají zájem na
sobě pracovat.“ Velmi pěkné. Takže pak směřujete ke kvalitě dobra. Bhagavad-gíta
samozřejmě popisuje kvalitu dobra jako jnanam vijnanam astikyam, brahma-karma
svabhava-jam. Říká, že tolerance, upřímnost, poznání, moudrost, zbožnost,
čistota a odříkání, jsou různými vlastnostmi kvality dobra, a pokud si je člověk
ve svém životě osvojí, bude klidnější a vyrovnanější.
Můžete tedy žít velmi pěkně, v krásné kvalitě
dobra, ale musíte zestárnout. A nakonec třeba neprojdete takovýmto stářím, protože
někteří lidé to tak nemají. Můj dědeček byl trochu ztuhlý, ale byl v podstatě
až do konce silný, měl pěkné stáří, sedával na sluníčku na balkóně a jednoho dne
prostě upadl a byl okamžitě mrtvý. Měl to snadné. To se také může stát. Každý
tak netrpí. Dobrá. Ale zemřel. A co s ním bylo potom? Pak se znovu
narodíte a jdete opět do hmotného světa, znovu do kvalit hmotné přírody. A
nemůžete si to své dobro udržet. K čemu to pak je, když zrealizujete
kvalitu dobra? Kvalita dobra je příznivá jen v tom případě, že je
stupínkem k transcendentální úrovni. O to máme zájem, když kultivujeme faktory
kvality dobra. My jsme pro kvalitu dobra, a je jistě nápomocné kvalitu dobra
kultivovat kdekoli můžeme, ačkoli to není naše priorita. Naší prioritou je
služba guruovi a Krišnovi. To je vždy na prvním místě. A teprve za tím je na
řadě systém varen a ášramů, který nám nabízí vědecký postup, jak přijít do
kvality dobra. Jak pokračujeme ve vědomí Krišny, přijímáme ve svém životě uspořádání
podle varnášramy, která nás podporují, abychom nespadli ze své úrovně služby
Krišnovi zpět dolů. Ale na prvním místě je služba ve vědomí Krišny. Protože bez
vědomí Krišny je celý systém varen a ášramů, neboli celý systém pro naše
pozvednutí do kvality dobra, což je účelem varnášramy, k ničemu.
atah pumbhir dvija-srestha
varnasrama-vibhagasah
svanusthitasya dharmasya
samsiddhim hari-tosanam
Žádné komentáře:
Okomentovat