Musíme rozvinout duch soucitu. Soucit je v jednom smyslu přirozený, protože my sami zažíváme v tomto světě utrpení a známe bolest pocházející z utrpení. Proto když vidíme, jak někdo prochází tím, čím my, pak je zde soucit přítomen přirozeně. Takže nejdřív je potřeba, aby člověk věděl alespoň do určité míry, co utrpení je. Pokud člověk trpěl, stane se soucitnějším, jelikož si začne uvědomovat, že to už je příliš. V tomto světě neexistují výjimky: nikdo není oproštěn od utrpení.
Ale vaišnava je automaticky od utrpení oproštěn tím, že rozvine extatický vztah s Krišnou. Tento extatický vztah s Krišnou odstraňuje veškeré utrpení. Oddaná služba ničí všechno utrpení; automaticky utrpení překonáváme. Taková je povaha oddané služby, ačkoli to může nějakou dobu trvat.
(Kadamba Kánana Svámí, 20.ledna 2005)
Odkaz na přepis v angličtině najdete zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat