Dychtit po milosti

Na začátku našeho duchovního života přicházíme s velkým nadšením. Po nějakém čase však počáteční zápal ztrácíme a potýkáme se s obtížemi ohledně všech těch vysokých standardů vědomí Krišny. Necítíme takovou inspiraci, jakou jsme měli na začátku. Co tedy potom dělat? Přesněji, co můžeme dělat?

Šríla Prabhupáda vysvětluje, že člověk musí zpívat v náladě bezmocného dítěte. Pokud se staneme bezmocnými, pokud si uvědomíme: „Ve skutečnosti nejsem velký oddaný, potýkám se s problémy, není to lehké! Je to velmi náročné, možná až příliš náročné!“ Potom vše, co nám zbývá, je hledání milosti; tolika milosti, kolik je jen možné, protože je to milost, co nás může změnit. Sami o sobě jsme slabí, nemáme odhodlání a přesvědčení pouze jednat na úrovni čisté oddanosti, dokonce ani po naslouchání všem dobrým pokynům. Potom vše, co nám zbývá, je hledat tolik milosti, kolik je jen možné. Protože skrze milost se změníme a získáme touhu!

Není těžké být čistým oddaným, pokud bychom jím chtěli být; problém ale je, že jím být nechceme. Držíme si své hmotné návyky, a proto nedostáváme výživu z oddané služby. Ale milostí to můžeme překonat. Proto časem, jak si více a více uvědomujeme, že se nám nedaří být čistými oddanými, dychtíme více a více po milosti. Tato milost je dostupná mnoha způsoby: ve službě, v naslouchání vaišnavům, v prasádam, v dávání příspěvků – v tolika příležitostech a tolika formách. Člověk musí dychtit po hledání milosti, získávání milosti a hledání příležitostí.

V Čaitanja Čaritámritě je známý příběh Gundica marjana, čištění chrámu, kde všichni oddaní uklízeli a navzájem soutěžili. Někteří to dělali velmi dobře, jiní o něco méně, a Pán Čaitanja těmto vynadal. Byl tu jeden bráhmana, který najednou před sebou uviděl lotosové nohy Šrí Čaitanji Maháprabhua, vzal kbelík vody, který byl určen k mytí chrámu, a místo toho umyl lotosové nohy Pána Čaitanji a tu vodu vypil!

Pán Čaitanja si stěžoval Svarúpovi Dámodarovi: „Podívej, co ten bengálský vaišnava udělal!“ Svarúp Dámodar, který byl nejstarší z bengálských oddaných, jej vzal a vyhodil z chrámu, ale ten oddaný celou cestu tančil, protože vypil vodu z Maháprabhuových nohou. Nikdo jiný neviděl tuto příležitost! Takže musíme být pozorní, abychom viděli příležitosti – dostatek příležitostí – vytvořené tady a všude na světě Šrílou Prabhupádou. Získejme prospěch!

Šrímad Bhágavatam 5.13.22, 29. října 2014, Vrindávan, Indie

Původní text v angličtině zde.