Hnutí Pána Čaitanji vychází vstříc všem druhům osob, ale to
není důvodem, abychom zůstávali takoví, jací jsme. Přinášíme si s sebou v příručním
zavazadle všechny ty různé negativní věci... Obdobně jako u letu s Ryanair - vezmete si kabát s velikými kapsami a nacpete každou volnou kapsu, protože
je nenecháte obrat vás o peníze za nějaký ten kilogram navíc. V žádném případě!
Jsou i tací oddaní, kteří mají neobyčejné vesty se speciálními kapsami, které
unesou i čtyřicet kilogramů. A takto to pokračuje až do bodu, kdy si řekneme: „Opravdu potřebuji všechna tato zavazadla?“
Pokud jste pravidelný cestovatel a pokaždé máte nějaké ty
kilogramy navíc, musíte podvádět! Položíte svůj kufr na váhu a mezitím
přidržujete trošku jeho přečnívající roh svou nohou.... A pět kilogramů jste
ušetřili, tak lehce! A pokud jste silní, tak i víc. Je mnoho triků, které se
dají využít, když nastupujete do letadla a chcete si přinést na palubu nějaká
zavazadla navíc.
A tohle děláme i zde v tomto hnutí, v duchovním životě
– přinášíme si nějaká ta zavazadla navíc, která jsou zbytečnou zátěží. Znám
osoby, které jsou perfektní ve vyslovování: „Hariból, džaj, nektar, požehnání prabhu!“ A které dokážou nabídnout
květiny přesně v tu správnou chvíli, ale nezpívají šestnáct kol. A to je přítěž. Zátěž, a taková společnost činí naše hnutí těžkým. Když žijeme
v komunitě, kde je dost osob, které aktivně nekultivují duchovní činnosti, vytváří to břímě té dané komunity a stahuje to tuto společnost dolů.
Kadamba Kánana Svámí, 17. ledna 2012, Rádhadéš, Belgie, ŠB 5.18.9
Přeložil Madhu Pandit dás
Původní článek v angličtině
zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat