Potřebujeme požehnání duchovního mistra. Je řečeno, že
bychom se měli snažit duchovního mistra potěšit. Takto to vypadá z pohledu
žáka. A nyní jsem se nad tím snažil přemýšlet z perspektivy gurua – žák musí gurua potěšit, co to tedy znamená!? Znamená to, že guru musí být potěšen, pokud žák slouží do
určité rozumné míry, která je obecně považována za chování oddaného? Měl by být
takto duchovní mistr potěšen, nebo by měl být skutečně potěšen v srdci?
Hluboce jsem o tom přemýšlel a došel jsem k závěru, že
vztah gurua a žáka je založen na pravdě a ničem jiném než
pravdě. Jedině, když je to veskrze pravdivé, bude to fungovat: když je duchovní
mistr pravdomluvný a žák je také naprosto pravdomluvný. To je vlastně to, co
mezi sebou máme – PRAVDU! A tak jsem o
tom přemýšlel a našel jsem pravdu, že duchovní mistr musí být skutečně potěšen,
potěšen ve svém srdci.
A řeknu vám – Je těžké mě potěšit (smích)! Vždy jsem byl takový – trochu zkažený, takže nebylo lehké
mě potěšit, protože jsem chtěl vždy všechno dokonalé a nic menšího než to!
Kadamba Kánana Svámí, 5. září 2015, Ljubljana, Slovinsko,
lekce k zasvěcení
Přeložil Madhu Pandit dás
Původní článek v angličtině zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat