Bhagavad-gítá je velice jasná – neměli bychom plýtvat svým
časem na pokusy ovládat hmotnou energii a činit jí příznivější pro náš
pobyt v hmotném světě. Raději bychom měli porozumět tomu, že náš pobyt v hmotném
světě je dočasný, a proto bychom měli minimalizovat naše využívání hmotné
energie a udržovat věci jednoduché, abychom měli dostatek příležitostí zaměřit
se na kořeny naší skutečné existence, zaměřit se na Krišnu – Nejvyšší Osobnost
Božství.
Musíme tedy zbraní odpoutanosti skácet tento strom samsáry (hmotné existence), tento asvattam, banyánový strom, který nám
nenabízí žádnou budoucnost. Odpoutanost je v tomto světě nezbytná. Tu ale není jednoduché rozvinout. Védský model poukazuje na phalgu vairagyu. Pokud pojedete v Indii do státu Bihár, kde
můžete navštívit město Gaya, je tam řeka Phalguna.
Byl jsem tam a tato řeka je viditelná jen jako vyschlé koryto původního řečiště. Pokud tam však budete kopat trochu do hloubky, asi třicet centimetrů, naleznete vodu. Je to totiž podzemní řeka. A obdobně phalgu vairagya popisuje skryté touhy, které přetrvávají, když se
snažíme být odpoutaní, když se snažíme obrátit se zády k hmotnému světu. Musíme
se před nimi ochraňovat.
Kadamba Kánana Svámí, 20. března 2016, Druban JAR, Lekce na nedělním
programu
Přeložil Madhu Pandit dás
Původní text v angličtině
zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat