Otázka: Stává se, zejména v životě hospodáře, že
touhy po uspokojování našich smyslů převezmou naši pozornost, přestože se
snažíme udržet Krišnu v centru. Roky nevyhnutelně plynou a tyto touhy
stále nejsou očištěny, navzdory našemu praktikování. Co by měl oddaný v takové
situaci dělat, aby zintenzivnil ten proces dosažení hlubokého Krišna vědomí?
Ve všech ášramech jsou hmotné touhy. Jen pokud jsme plně
probudili svoji připoutanost ke Krišnovi, hmotné touhy odejdou, nikoli dříve.
Takže je to skutečně o probuzení naší připoutanosti ke Krišnovi, co si sami
sobě nedovolujeme dělat. Je to téměř jako bychom my sami byli vědomě těmi
překážkami. Je to jako bychom sami sobě říkali: „Ne, nebudeme oceňovat
Krišnu, protože jdeme raději trávit čas se svými hmotnými touhami!“ Tyto
hmotné touhy jsou tak silné. Tyto hmotné touhy máme stále na mysli a
systematicky o nich přemýšlíme, každou vteřinou během dne nemyslíme na Krišnu!
Můžete zpívat šestnáct kol a nepomyslet přitom na Krišnu! Můžete číst a zároveň
u toho spát a nemyslet na Krišnu a nevzpomínat na Něj!
Zdá se, že toto právě celou dobu děláme! Někdy dávám příklad
mysli (zpěvně na melodii Govindam – vítání Božstev): „Govindam, adi purusam …
co bude dnes k snídani!?“ abych poukázal na to, jak moc můžeme být nepozorní
v mysli a jak jsme v duchovním životě silou zvyku rozrušení. Takže se
staňme více vědomými si toho, co právě děláme. Můžeme ve skutečnosti začít
oceňovat Krišnu trošku více a udělat si z toho zvyk. Je to rozdíl a pomáhá
to. Tolik pěkných věcí se stalo a děje v našich životech a my bychom o
těchto pěkných věcech měli uvažovat a trénovat se v jejich popisování.
„Božstva vypadají tak pěkně, jaký krásný daršan, tak
hezké šaty, kdopak je asi navrhnul? A kdo takto Božstva oblékl? Kdo vytvořil ty
květinové girlandy? A všechny ty ostatní dekorace jsou také skutečně krásné!“
Jen musíme přestat být negativní a raději být pozitivní,
rozpoznat ty pozitivní věci a vyjádřit je. Čím více toto učiníme svým zvykem,
tím více zrealizujeme, že je zde tolik chuti. Ale pokud to nebudeme dělat, zjistíme,
že celý ten čas jsme dělali věci jen externě, vše jsme dělali, ale vůbec jsme
to nevychutnali, protože jsme jednoduše byli nepozorní ke Krišnovi. Tímto
způsobem vše, co můžeme vidět, je jen: „Boj, zápas, námaha… hmotné touhy! Ó,
tolik námahy a boje s nikdy nekončícími hmotnými touhami!“
Hmotné touhy. Analyzujme je – co tam je, co je to? Co je tak
dobrého v hmotném světě? Nový telefon… Je opravdu tak dobrý? Skutečně!
Nová manželka… Lepší než ta předchozí? Ne, je to stále v podstatě stejné. Takže
musíme vědomě oceňovat všechny ty dobré věci, které máme a čím více to děláme,
tím více tyto hmotné touhy budou vypadat bezvýznamněji. Ale pokud jsme
negativní vůči duchovnímu životu, znamená to, že ho dostatečně neoceňujeme.
Takže bychom měli více oceňovat všechny ty báječné věci ve vědomí Krišny –
to je tím lékem.
Kadamba Kánana Svámí, 20. října 2015, Chowpaty, Indie, ŠB
10.69.41
Přeložil Madhu Pandit dás
Původní článek v angličtině zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat