Kadamba Kánana Svámí, 26. června 2015, Gíta Nágarí, USA, ŠB 3.25.8
Šríla Kavi Karnapúra ve své Šrí Čaitanja Čandradója Nátace
vysvětluje, jak existují dva druhy oddané služby: oddaná služba s nektarem
a oddaná služba bez nektaru. Mnoho z nás je zapojeno do té druhé, do
oddané služby bez nektaru. Ale oddaná služba by taková neměla být, měla by být svádu svádu pade pade (ŠB 1.1.19);
to znamená, že by měla být vychutnávána na každém kroku. A toto je naše výzva a
duchovní učitel vyzývá žáka.
Jedna věc, kterou jsem se naučil od Tamál Krišna Maharáje
je, že je povinností duchovního mistra dát žákovi vizi toho, co může udělat ve
svém životě, která je větší, než by si on sám dovolil o sobě myslet. Vidíme, že
toto Prabhupáda dělal. Vidíme jak Prabhupáda doslovně odvál mysli svých žáků
tím, jaké měl plány, které byly daleko větší než by kohokoliv kdykoliv napadlo.
Prabhupáda vytvořil tento duch díky své čistotě, díky svému
odevzdání, díky své učenosti a díky tomu, že sešel na úroveň lidí. Prabhupáda,
přestože ho také uctívali v jeho přítomnosti na vysokém vjásasanu atd., Prabhupáda nezůstával na
této úrovni. Prabhupáda sešel dolů a žil s lidmi, žil s hipíky na
Lower East Side. Zůstával s nimi, dával jim tolik osobní pozornosti, že ti
lidé se mu začali cítit zadluženi. A to je ta jediná věc, co může duchovní
mistr dělat!
Kdyby to bylo tak jednoduché, jen dát nějaké transcendentální
poznání a práce je hotova, lidé řeknou “Jó, to je moc pěkný.“ Ale potom, jak
tomu dají své životy? A Prabhupáda je tlačil a tlačil. Prabhupáda byl velice
náročný. Tlačil oddané, aby dělali obtížné věci. Velice náročné věci.
Prabhupáda si přál všechny tyto nemožné úkoly, a protože byl v tu dobu duchovním
mistrem celého hnutí, celé hnutí muselo dělat to, co řekl. Jeho slova byla
absolutní pro každého.
No a nyní, víte, že je to jiné. Nyní je zde více duchovních
učitelů a některé chrámy, zejména ty velké, navštěvuje více než jeden
guru v jednu chvíli a jsou tam různí lidé, kteří přicházejí. Když přijíždí
určitý guru, určití lidé vylezou z truhlárny, jindy je ale skoro nevidíte.
Ale když je zde tento guru, pak se všichni sejdou kolem. A když přijede jiný guru, znovu, objeví se úplně jiná
skupina. Jinak je tam v chrámu většinou více Božstev než oddaných. Možná
je to z mé strany trochu cynické, ale myslím, že jste porozuměli té
myšlence..
Takto je dnes jednoduší uniknout. Je více prostoru aby mysl
využila příležitosti a vyhnula se osobnímu pokynu na svou hlavu, tomu pokynu
duchovního mistra, který má být nošen jako drahokam na hlavě, který má žák
nosit na své hlavě jako drahokam. Chudamani
je ten pokyn duchovního mistra a cokoliv si on přeje, to musíme vykonat!
Původní článek v angličtině zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat