pátek 21. listopadu 2014

Sbohem mému žákovi Višnujanovi

Višnujan dás

(25. února 1988 - 12. listopadu 2014)

Tento dopis je všem, kteří byli Višnujanovi blízko - jeho rodičům, rodině, přátelům a oddaným v Pretorii. Sdílím zármutek s vámi všemi.

Dnes se musíme vyrovnávat s neočekávaným odchodem Višnujana. Přeji si, abych mohl udělat něco pro to, aby k téhle situaci nedošlo.

Moeketsi, známý také jako bhakta Given, přišel do chrámu v Pretorii, když byl ještě školák. V patnácti se přestěhoval do chrámu se svolením svých rodičů - pod podmínkou, že dokončí školu. V té době jsem také často pobýval v chrámu v Pretorii. Bhakta Given neměl školu moc rád, a tak jsem ho musel mnohokrát osobně povzbuzovat, aby tam šel. V některých věcech jsme se museli chovat jako jeho rodiče, protože byl pořád ještě velmi mladý. Oddaní mu začali říkat Mahajana, velký muž, a později jsem mu dal zasvěcení se jménem Višnujana, Boží muž.


Nebyla zde žádná pochybnost, že byl mužem Boha, oddaným Krišny - po celou dobu svého života. Když byl mladý, měl vždycky sen založit chrám v Mamelodi, místě, odkud pocházel, hned za Pretorií. Podporoval jsem ho v tom a později jsem mu řekl, že jednoho dne mu dám tuto příležitost. Jak čas plynul a on více dospíval, rád vedl kírtan a někdy dával přednášky na nedělních programech. Partha Sarathi dás z Ameriky ho školil v rozdávání knih a on se postupně stal expertem. Takto dělal velice pěknou službu. Jednou jsme byli na harinámu a někteří oddaní včetně Višnujana rozdávali okolo malé knížky. Nakonec tam zbyla už jen jedna Bhagavad Gíta, která je mahá-big knihou - trochu obtížnější na rozdávání. Řekl jsem oddaným, že nepůjdeme domů, než se tahle Gíta rozdá. Višnujan ji vzal, trvalo to pár minut a viděl jsem, že on opravdu ví, co dělá.

Měl rád život v chrámu. Nicméně také začal rozvíjet silnou touhu být se ženou, což ho nakonec odvedlo pryč k životu ve světě. Pořád oddaný, ale s potížemi, oženil se a měl dítě, avšak manželství netrvalo dlouho, tak to potom zkusil znovu s jinou, ale to taky nefungovalo. Tohle všechno ho přivedlo do stavu beznaděje a nakonec k tomuto poslednímu nešťastnému činu.

Podle filozofie vědomí Krišny se člověk, který si vezme svůj život, zaplete do tvrdých reakcí karmy. Bude muset zůstat v jemnohmotném těle a na nějakou dobu se zříct nového těla z masa a krve. Ale Višnujan byl oddaný a dal svůj život Bohu, Krišnovi. Roky zpíval Hare Krišna, stál na ulici a prodával svatá písma. Jsem si jistý, že Pán ocení jeho upřímnou službu. Modlím se, aby mu Nejvyšší Pán odpustil a aby mu v jeho dalším životě bylo dovoleno pokračovat s oddanou službou. Potom možná jednoho dne bude moct otevřít kazatelské centrum v Mamelodi.

Váš ve službě Šrílovi Prabhupádovi

Kadamba Kanana Svámí

Žádné komentáře:

Okomentovat