Kadamba Kánana Svámí,
17. září 2014, Cape Town, JAR, BYS lekce
„Miluj bližního svého“
je velice dobrý princip. Jediný problém je v tom že svého souseda nemiluju
a nedokážu si to do srdce vnutit. Mé srdce je takové, jaké je. Miluje, co
miluje a já mu nedokážu poručit, co má milovat, dělá si, co chce! Nedokážu mu
to nařídit! Takže, dokud není v mém sousedovi něco, co ve mně probudí
lásku k němu, je to těžké. Nedokážu milovat na rozkaz, „Miluj!“ To nefunguje, prostě se to
nestane.
Láska přichází, pouze když někdo skutečně udělá něco, co se
vás dotkne. Když někdo něco udělá a vy řeknete, „Tééda! To je opravdu pěkné!“ Pak se vás to jako osoby skutečně
dotkne.
Můžete mít určitý druh univerzální lásky, která není spojena
s ničím a nikým, ale já nevidím tuto lásku jako skutečnou. Samozřejmě, že
může jít také o určitý druh lásky, který jde za běžné plnění povinností, úroveň
lásky kdy říkáte, „No, já chci být ke
každému laskavý, i když oni ke mě nebudou milí.“
Můžete mít určitý obecný láskyplný smysl. Řekněme, že jste
ve třídě dětí; nejsou z žádného výjimečného pozadí a je vaší prací je
vychovat. Děláte to z idealismu. Stojíte před třídou a skutečně jim chcete
pomoci, ale i tak, jsou ve třídě určité děti, které máte radši než jiné. Je to
přirozené, protože ony udělaly něco nápadného, nebo mají nějakou speciální
vlastnost. Takže aby byla láska hlubší,
je třeba osobního elementu.
Původní článek v angličtině
zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat