Nic se nezměnilo

Nic se nezměnilo. Všechno je stále stejné jako když tu byl Krišna před 5000 lety a projevoval Své zábavy ve Vrindávanu. Z domů obyvatel Vrindávanu kradl máslo a jogurt a všichni si na Něj stěžovali matce Jašodě. Ta, když viděla nevinnou tvář svého syna, nemohla uvěřit takovým věcem. Ale jednoho dne, když tam byl Krišna s rozbitým hrncem jogurtu a obklopen opicemi, Jej přistihla přímo při činu.

"A teď jsem tě chytila, ty uličníku!"

"Ó matko, přišel jsem a opice zrovna shodily tenhle hrnec dolů - přišel jsem, abych je zahnal!"

Nebylo to přesvědčivé. Matka Jašoda nebyla vůbec přesvědčena, a tak Ho chtěla potrestat a začala Jej honit s klacíkem. Samozřejmě Ho nikdy nechtěla bít, jen postrašit. Jenže potom Jej vylekala tak moc, že začal mít opravdu strach. V jednu chvíli řekla: "Jsi veliký kamarád opic, dáváš jim všechno to máslo a jogurt. Budu s tebou jednat jako s opicí!"

A Krišna odvětil: "Když se mnou takhle budeš jednat, půjdu a budu s těmi opicemi žít." Pak se matka Jašoda začala velmi obávat, že by to Krišna opravdu udělal, a tak se rozhodla Jej svázat, ale to také nefungovalo. Provaz byl vždy o dva prsty kratší! Došlo to do takového bodu, že si z vlasů vytáhla stužku, aby provázek prodloužila. Sousedé sledovali tu zábavu a přinesli ze svých domovů další hedvábné provazy. Matka Jašoda všechny poslala, aby přinesli veškeré provazy z Vrindávanu, ale stále byly o dva prsty kratší - než nakonec Krišnu chytila; svou námahou a Jeho milostí.

Takže se nic nezměnilo. Je to právě takový stav jako před 5000 lety - i dnes tu jsou pořád ty stejné dva prsty. Jeden pro naše osobní úsilí a druhý pro Krišnovu milost - to může Krišnu spoutat.

To se nyní děje a my můžeme Krišnu získat, pokud to chceme. A nezáleží na tom, kde jsme.

Večerní přednáška, 19. září 2014, Kapské Město, JAR

Původní text v angličtině zde.