Kadamba Kánana Svámí,
27. prosince 2012, Cape Town, Jižní afrika, SB 8.6.39
Musíme vzít zodpovědnost za utrpení, kterým procházíme v tomto
světě. Ve skutečnosti ho musíme dostat, abychom došli až do bodu, kdy řekneme. „Ano, sám jsem si to zavinil, díky své
sobeckosti, která je tak hluboko zakořeněna v mé povaze. Tato zatvrdlost
srdce uvnitř mne potřebuje silný lék.“
A proto dokonce i tato nevlídnost, kterou vidíme v hmotné
energii, je Krišnova laskavost. Je to nižší projev Jeho laskavosti. Je to nižší
projev pro neoddané, a do té míry, dokud jsme stále znečištěni, musíme tím
procházet. Proto Krišna okamžitě neodebírá veškeré reakce za naše předchozí
hříšné činnosti, protože nejsme úplně vyléčeni z hmotné nemoci uvnitř
srdce. Zbytky jsou stále tam, a proto Krišna zachovává malý tlak. Jsme oddaní,
ale i přesto nějaký tlak přetrvává, jen proto abychom nezapomněli, protože jak se
jednou vše stane pohodlným, pak zapomeneme!
Jedna osoba, která byla smrtelně nemocná, přistoupila ke
Šrílovi Prabhupádovi a ta osoba si přála jet do svatého dhámu a jen zpívat Hare Krišna a požádala Prabhupádu, „Prosím dejte mi babaji.“ A Prabhupáda
řekl, „ok, dám ti ho.“
Babaji je typ
zasvěcení, kde se osoba zcela zaměstná v bhajanu. Zaměření je na osobní bhajan.
Babaji
znamená prakticky řečeno, neustálé zpívání. A tento oddaný, který byl
smrtelně nemocný, požádal Prabhupádu o toto zasvěcení a dostal ho. Ale později,
po nějakém čase, on stále neumřel! Tak se obrátil na jiného lékaře a ten
mu řekl, „No, není to tak hrozné. Ve
skutečnosti to není smrtelné.“
A on poté velice rychle přestal zpívat všechna ta kola.
Dokud je zde ta drsnost, „Ó ano, Krišna…
ano, ano, ano!“) Pak vezmeme
útočiště, ale když je všechno pohodlné pak, „Ó ano, ano, Krišno... zítra. Udělám to zítra.“
Když jsme zoufalí a ve velkých těžkostech, pak jsme na kolenou
a modlíme se. A tak nás Krišna nechává trošku zoufalé!
Původní článek v angličtině
zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat