Kadamba Kánana Svámí,
3. února 2013, Lužce, ŠB 4.19.4
Chtěli bychom být počítáni mezi světce. To znamená, že
musíme mít kuráž postavit se za Krišnu a nemyslet si jen, „Co asi řeknou sousedé?“.
Ať si říkají, co chtějí, my budeme opěvovat Krišnu! Ať si nás
kritizují, my budeme oslavovat Krišnu! Ať nás celý svět zatratí, my budeme
opěvovat Krišnu! Ať nás celý svět vyhlásí nezákonnými, my budeme stále
oslavovat Krišnu!
Známe mnoho příběhů o oddaných z raných dnů v Rusku,
Sovětském svazu; tito oddaní byli zavírání do vězení, pracovních táborů a
blázinců. A když byli ve vězení, se lžící na topení v morseovce pomalu vyťukávali,
„Hare Krsna, Hare Krsna.“
V morseovce to chvilku zabere! Potom se další lidé přes
to topení ptali zpět. Muselo to trvat dlouho, ale zpívání svatého jména se
šířilo i ve vězení. Prabhupáda řekl, „Toto
hnutí nemůže být zastaveno. Je příliš pozdě, nemůže být zastaveno. Jako nemoc,
která se rozšíří příliš daleko a už se s tím nedá nic dělat. Je příliš
pozdě, už nemůže být zastaveno.“
Protože vasudeva-katha-rucih
(ŠB 1.2.16). To je tím klíčem! Protože ta chuť opěvování Krišny, jak byste
se jí jen mohli vzdát?!
Původní článek v angličtině zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat