Kadamba Kánana Svámí,
3. února 2013, Lužce, ŠB 4.19.4
Šríly Prabhupády se ptali, „Co vzejde z toho zpívání… více zpívání!“
Zpíváním je dosaženo všeho. Nezpíváme s myšlenkou nějaké
odměny. Dělám všechno to zpívání a zpívání,
takové odříkání, ale na konci za to budu odměněn.
Ne, zpívání samo o sobě je odměnou. Opěvování Krišny je samo
o sobě odměnou, protože jakmile začneme zpívat jméno Krišny, vzpomínáme na Krišnu,
a když vzpomínáme na Krišnu, potom budeme postupně přemoženi úžasem, protože
Krišnovy vlastnosti jsou ve skutečnosti úžasné! Ale vezme nám to chvilku, než
to zaregistrujeme.
Když někdo vidí božstva poprvé, „No, docela pěkný!“ Když slyší něco o Krišnovi, „No, docela fajn příběhy.“ Možná jsme
připoutáni také k jiným příběhům. Možná je Krišna silný, ale ne tak
úchvatný jako Superman nebo Batman! Naše mysli jsou znečištěny připoutanostmi k mylným
představám. A tak jsme svedeni, hledajíce štěstí ve špatném směru. Naše víra je
svedena; to je to, co znamená být sveden. Jdete v lese a vybíráte, „Touto cestou domů. To je ta cesta!“ Všichni
ostatní říkají, „Ne, to je špatně.
Podívej, můj kompas říká, že je to na druhou stranu, touto cestou.“ Svedeni
a myslíme si, že nás všechny ty hmotné věci uspokojí a přinesou nám štěstí.
Jako Vaišnavové nejsme zastánci filozofie, že v hmotném
světě není žádný požitek. V hmotném světě je požitek, my to přiznáváme,
ale impersonalisté to budou popírat. Impersonalisté řeknou, „Je to falešné, je to jen iluze.“ Ve
zkratce řeknou, „V hmotném světě není žádný
požitek.“
My říkáme, „Ne, je
zde. Je zde požitek a je dobrý!“
Je dobrý, ale není dost dobrý. Není dost dobrý, aby naplnil
srdce! Nic jiného nedokáže naplnit srdce, pouze oslavování Krišny dokáže
naplnit srdce. A když se nezapojíme do této mise opěvování Krišny, pak nebudeme
spokojeni!
Původní článek v angličtině zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat